Autor: astarte-lydianna
Překlad: Lupina, Beta: marci
Rating: 13+
Originál: https://www.fanfiction.net/s/9367105/1/
Hermiona provinile kmitla pohledem k Charliemu, který na ni šokovaně zíral, a ztuhla s míchací tyčinkou nad kotlíkem.
Mlčky vešel do místnosti a zavřel za sebou dveře, prohlédl si oblečení a tašku na její posteli a prázdné flakonky na nočním stolku.
„Odcházíte,“ pronesl tiše. „Kdy?“
„Nevím,“ odvětila. „Kvůli… něčemu, co po nás chce Brumbál.“
„Chápu to dobře, že mi o tom nemůžeš říct?“ shrnul. Zavrtěla hlavou. „Ginny?“
„Nemá ani tušení,“ odpověděla. „Něco tuší jen Remus a Moody. Nikdo další nemůže nic vědět.“
„Připravuješ lektvary první pomoci…“
„Charlie… Musím být připravena na všechny možnosti. Musím mít vše přichystané, kdybychom potřebovali odejít dřív, než plánujeme. Harry má udělat něco důležitého a Ron a já jsme už zapojení. Brumbál nám nechal nějaká vodítka…“
„Vodítka?!“ přerušil ji Charlie vztekle. „Myslíš tím, že vlastně nevíte, co budete dělat?! Máte jen vodítka?! Zbláznili jste se?!“
„Charlie!“ protestovala. „Buď tiše! Nikdo nesmí nic vědět, jinak se vystaví nebezpečí.“
„Nemůžeš ode mě čekat, že vás tři nechám zmizet, aniž by vás někdo chránil, nebo alespoň měl tušení, kde jste a co děláte,“ vyštěkl. „Co by na to řekla mamka?“
„A proto Remus ani Moody nikomu nic neřeknou, dokud neodejdeme,“ odvětila. „Jakmile zmizíme, vysvětlí, že jsme na misi a že je nebezpečné s někým sdílet informace.“
„To je šílené,“ zamumlal Charlie.
„Charlie, nesmíš nic říct,“ pronesla, zastavila práci a vydala se k němu. „Slib mi to.“
„No… Hermiono… tedy…“ vzdal to a zavrtěl hlavou. „Když mi odpřisáhneš, že není jiná cesta, pak ti slíbím, že neřeknu ani slovo.“
„Není jiná cesta,“ odvětila. „Každá osoba navíc zvyšuje riziko, že nás chytí, a nesmí nás nikdo vidět. Musíme udělat svoje, aniž by to někdo odhalil. Harry je ten nejdůležitější a… Ron a já jsme to s Harrym začali v prvním ročníku, musíme to dokončit spolu.“
„A co Ginny?“ zeptal se Charlie. „Proto to s ní skončil?“
„Ano,“ přiznala Hermiona.
„A Ron a Levandule?“
„Tam důvod neznám, ale může být stejný,“ pokrčila rameny.
„Hermiono, nesnášel jsem, když jsem nevěděl, co s tebou je… Slib mi, že se vrátíš v pořádku,“ požádal a rukama ji chytil za ramena.
„Charlie, tohle už nikdo nemůže slíbit,“ vydechla smutně a sevřela ruce v pěst na jeho košili. „Všichni z toho nevyjdeme vcelku… je bláznovství si myslet…“ hlas se jí zlomil, zabořila mu tvář do hrudi a přitiskla se k němu. „O někoho přijdeme, Charlie.“
„Nemůžeme takto přemýšlet,“ opáčil a vrátil jí objetí. „Musíme doufat v nejlepší, když se budou věci zdát beznadějnými… A teď ti pomůžu s lektvary.“