Kapitola 22. Obklíčeni

„Brzy bude čas,“ pronesla k Charliemu, který stál vedle ní. „Harry se včera večer pokusil odejít; Ron ho usměrnil a přesvědčil ho, aby zůstal alespoň na svatbu, ale nehodlá čekat dlouho… je přesvědčený, že kvůli němu všichni nakonec zemřou.“

„Jsi připravená?“ zeptal se.

„Jak jen můžu být,“ přikývla. „Raději půjdu dovnitř, Ginny se mě snaží na svatbu vyšňořit a už nezbývá moc času.“ Popadl ji za paži, když se obracela k odchodu, a přitáhl si ji k sobě. Než se nadechla k otázce, jeho rty zakryly její. Dech se jí zadrhl.

„Jen pro jistotu,“ vydechl. Zrůžověla a rozloučila se. Celou cestu do Ginnyina pokoje se pro sebe usmívala; pokud zítra zemře, alespoň dostala svůj první polibek.

Svatba byla pěkná; Harry takticky nasměroval Kruma pryč od Hermiony krátce po jeho příchodu, čímž předešel scéně a musel vydržet podivný rozhovor s Láskorádovými. Hermiona během obřadu seděla s ním a Ronem a víc než pár, kterému měla věnovat pozornost, sledovala Charlieho. Byl svědek a stál vepředu, takže si jejího zírání nikdo nevšiml.

Byl to ten nejšťastnější den za pěkně dlouhou dobu. Zamilovaný pár se sezdal, dostala první polibek, byla vyparáděná a všichni se zdáli šťastní.

Pak ta bublina štěstí praskla.

Kingsleyho Patron je varoval, že ministerstvo padlo do područí Voldemorta, a jen chvíli na to pokryl nebe černý kouř příchodu Smrtijedů. Hosté se přemisťovali všemi směry a Hermiona věděla, že jestli brzy nezmizí, budou obklíčeni.

Ron ji volal a záhy našel; rozhlédli se tím chaosem po Harrym. Nechtěla přemýšlet o hostech, kteří se nedostali pryč. Weasleyovi měli připravený bezpečný dům, kde se měli všichni potkat, Hermiona ale věděla, že tak to nebude. Viděla, jak Remus strká Harryho jejich směrem. Jeho slova zněla jasně – pokud Harry zmizí, útočníci ztratí zájem.

„Obklíčili stan,“ oznámil Ron.

„Musíme jít, než sešlou protipřemisťovací obrany,“ přikývla. Na zlomek vteřiny se očima setkala s Charlieho, když je Harry popadl za ruce a ona je přemístila. Doufala, že dostane lepší šanci pro rozloučení…