Kapitola 24. Nezvěstní

Návrat k noci Billovy a Fleuřiny svatby

Charlie se přemístil na pláž u Lasturové vily a zamířil k Remusovi. Z jediného Hermionina pohledu poznal, že trio  se zde k ostatním nepřipojí.

Po Snapeově zradě se stal z vily pohotovostní bezpečný dům. V případě nouze by se sem Řád stáhl a mohl kontaktovat ostatní, nebo se přesunout na další zabezpečené místo. Vila byla mnohem menší než původní štáb, což bylo nepohodlné, ale Grimmauldovo už nebylo zcela bezpečné.

„Ginny!“ slyšel vykřiknout matku, která svoji dceru následně popadla a pevně k sobě přitiskla. „Frede, Georgi! Díky bohu.“ I své syny objala a pokračovala v kontrole skupiny. „Kde je Ron?“

„Harry, kde je Harry?“ zeptala se Ginny. „Ale ne! Harry?! Hermiono?!“ Obě začaly volat chybějící teenagery, což přitáhlo pozornost ostatních.

„Určitě jsem je viděla se přemístit, drželi se za ruce,“ uklidňovala Molly Tonksová. „Možná si spletli polohu?“

„U Merlina! Jsou nezvěstní!“ vykřikla Molly. „Arture! Ron, Harry a Hermiona se pohřešují! Ty děti tu nejsou…“

Charlie si povzdechl a pohlédl na staršího kouzelníka po pravici. „Máš pro tuhle příležitost naplánovanou řeč?“ zeptal se.

„Kdy ti to řekla?“ zeptal se Remus na oplátku.

„Ne dlouho poté, co dorazila do Doupěte,“ pokrčil rameny. „Nevím víc, než že Brumbál jim dal práci a že budou muset brzy odejít. Jestli víš víc, klidně se poděl.“

„O moc víc ne a věř mi, že bych chtěl,“ povzdechl si Remus. „Tak nějak… cítím za Harryho zodpovědnost, když jsem poslední…“ Vlkodlak chvíli vypadal zničený žalem. Byl poslední Poberta, to nejbližší otci a matce, co Harry měl. Teď byla na něm zodpovědnost, aby na něj dohlížel. „A za Hermionu taky, ale předpokládám, že o tom ti řekla.“

„O jejích rodičích? Ano, řekla,“ přikývl. „Musíme to všem oznámit.“

Remus promluvil první, vysvětlil, že Harry, Hermiona ani Ron do Lasturové vily nedorazí, a Molly byla zničená a zděšená. Ginny byla zničená a vzteklá.

„Mami, musíme jim věřit, pro válku dělají to nejlepší,“ klidnil Charlie matku a položil jí ruku na rameno.

„Ale jsou tak mladí!“ vykřikla.

„Hermiona je… chytrá, mami, je genius; bude mít všechno naplánované, sbalené vše, co by mohli potřebovat, to ti slibuju,“ pravil. „Harry je silný a statečný, koneckonců je Vyvolený a Ron…“

„Je hrozně podceňovaný,“ přerušila jej Tonksová. „Říkala jsem onehdy, jak je skvělý. Je odvážný, rychlý a mnohem chytřejší, než vypadá.“

„To není těžké,“ ozvali se Fred a George společně.

Ginny bylo těžší utěšit. Později ji našel nahoře v slzách.

„Ty jsi to věděl!“ vykřikla rozzlobeně. „A mně nikdo z nich nic neřekl!“

„Neřekli mi to – přistihl jsem ji, jak si balí tašku,“ odpověděl tiše. „Kdybys něco věděla… čím víc toho kdokoli z nás ví, tím větší nebezpečí nám hrozí a tím větší nebezpečí hrozí jim.“

„Tak proto,“ zašeptala. „Po pohřbu…“

„Ano, proto,“ přikývl. „Jakmile zjistil, že to vím, požádal mě, abych zajistil, že budeš v pořádku… že zůstaneš někde v bezpečí a nebudeš dělat nic zbrklého nebo je hledat.“

Skok o pár měsíců dopředu

Trojice byla stále nezvěstná a už to bylo několik měsíců. Řád dělal, co mohl, aby pomohl každému, kdo to potřeboval.

Ginny byla tak vzteklá z Harryho očekávání, že bude sedět doma v bezpečí, že se do Bradavic přímo vřítila. Spolu s několika dalšími studenty obnovila BA a nyní vedla studentský odboj, v němž byl ze všech lidí právě Neville Longbottom! Snažila se je uklidnit, když byli zranění, mučení… postavit se za ně. Charlie viděl v sestře tolik ze své matky. Byla rozená ochránkyně a vůdkyně. Dávala jim všem naději, všem studentům říkala, že Harry není nezvěstný a že se snaží bojovat ve válce mimo školu.