Kapitola 25. Plameny

Když dorazil Remus, Charlie se s ním posadil ke krbu. Opět používali Grimmauldovo náměstí jako štáb, ale jen když tam byli všichni pro případ, že by se Snape rozhodl vést útok Smrtijedů právě tam.

„Jak se daří Tonksové?“ zeptal se.

„Stěžuje si.“ Remus se zazubil. „Začíná to na ní být vidět, a protože se věci dostávají dál, držím ji doma… Nudí se.“

„To mě nepřekvapuje,“ odvětil Charlie. „Ale lépe být opatrný než pak litovat.“

„Jak se tu drží ostatní?“ zeptal se starší kouzelník.

„Tak dobře, jak se dalo očekávat,“ pokrčil rameny. „Počet Smrtijedů je mnohem větší, než jsme si původně mysleli… děláme, co můžeme, ale dokud se nám Harry neozve, jenom odrážíme příliv.“

„Takže jste nic neslyšeli.“ Remus si tiše povzdechl.

„Doufám, že jsou v pořádku, nevím, jak…“ Charlie se frustrovaně odmlčel. „Nějaké znamení, že jsou v pořádku…“ Starší muž mu položil ruku na rameno. Jestli Harryho zajali nebo něco horšího, pak válka skončila. Naděje byla pryč – Harry byl jejich nadějí, Ron byl jeho bratr a Hermiona byla… no, nesnesl by, kdyby ztratil i ji.

„Myslím, že bychom už věděli, kdyby nebyli v pořádku. Musíme zůstat silní, věřit jim,“ pravil Remus pevně. Charlie hleděl do plamenů krbu a modlil se, aby to, co Remus říkal, byla pravda.

Hermiona seděla a zírala do plamenů. Dnes večer měla hlídku. Od té doby, co tu byla jen ona a Harry, bylo všechno těžší. Ani jeden z nich neodpočíval tak, jak by měl, a oba byli mnohem tišší. Asi se oba báli, že když řeknou něco špatného, může to znamenat riziko odchodu dalšího z nich.

Doufala, že je Ron v bezpečí, ať už je kdekoli… Modlila se každý den, aby se k nim vrátil. Aby prostě přišel do stanu, jako by nikdy neodešel… ale jak by mohl. Po nějaké době už nemohli čekat na původním místě, až se vrátí, a museli odejít. Teď už je nenajde.

V noci teď začínala být strašná zima; navzdory ohřívacím kouzlům… ji to den ode dne více skličovalo. Chladné počasí v ní vždycky vyvolávalo potřebu dumat a přemýšlení v jejich situaci nemuselo být nutně dobré. Když příliš přemýšlela, myslela na všechny ostatní, dělala si o ně všechny starost. Zajímalo ji, co dělá Ginny a dvojčata. Zajímalo ji, jestli je Charlie v pořádku a jestli na ni vůbec myslí…