Kapitola 26. Odumřelé

Vládla zima, každé ráno byl mráz, který jako by se během dne vytratil, aby se s příchodem tmy opět vrátil. Poslední noc v roce… Smutně se dívala na zmrzlé stromy kolem stanu. Když kdysi přijela do Deanovského lesa s rodiči, ještě zima nebyla. Teď to vypadalo mnohem depresivněji. Stromy byly holé, jen na nich ulpíval led, země byla mokrá a studená a rostliny odumřelé.

Harry byl od incidentu v Godrikově Dole stále zachmuřený. Vyčítal si, že se chytili do pasti, a samozřejmě teď měli jen jednu hůlku, což jim časem velmi ztíží situaci. O každodenní úkoly se dělili, střídajíce se v používání její hůlky. Naštěstí uměla i základní bezhůlková kouzla, což pomáhalo. Největším problémem by bylo, kdyby narazili na nějakého lapku nebo jinou podobnou situaci. Její hůlka by Harrymu možná posloužila na jednoduché úkoly, ale na útočná kouzla by nejspíš nestačila a nějaká se jim v brzké budoucnosti jistě budou hodit.

Potřebovali Harrymu nějak obstarat hůlku, ale bylo nepravděpodobné, že by mohli prostě nakráčet do obchodu a jednu koupit. Ani ukradení nějaké by nepomohlo… hůlky byly záludné a občas fungovaly, občas ne. Možná byl čas kontaktovat Řád, aby jim pomohl…

Jak se všechno tak zvrtlo? Ona, Harry a Ron na misi byla jedna věc, ona a Harry dřepící v lese s jednou hůlkou a bez tušení, co dělat dál, byla katastrofa.

„Víš co, běž dovnitř,“ promluvil Harry. „Trochu se vyspi, já to tu převezmu.“ Hermiona přikývla a podala mu svoji hůlku, než zamířila do stanu.

Nevěděla, jak dlouho spala, ale když se vzbudila, bylo všechno tiché a skličující. Posadila se a zavolala Harryho. Neodpověděl.

Vyhrabala se z postele, navlékla na sebe svetr navíc a vyběhla ze stanu. Harry zmizel! Začala panikařit a znova jej zavolala. Pak zaslechla kroky. Uvědomila si, že Harry musí být za hranicemi a neslyší ji – vně hranic ji nikdo neuslyší, pokud tedy nestojí přímo na hranici a aktivně neposlouchá.

Najednou v dálce uviděla dvě postavy a úlevou si vydechla, že je Harry celý. Pak jí oči padly na druhou postavu. Ron.

Překročili hranici a ona uviděla Nebelvírův meč a zničený medailonek. S úlevou vyslechla jejich příběh, ale byla vzteklá. Jak se mohl Ron vrátit, jako by se nic nestalo?! Opustil je!

Když se posadila ve stanu, uvědomila si, že je možná opustil, ale také se vrátil zpět. Ve chvíli, kdy její naděje začala odumírat, přinesl jim naději.