Kapitola 28. Šaty

Hermiona si v Lasturové vile přerovnala všechny věci v tašce a využila čas také k tomu, aby si uvařila pár lektvarů navíc. Věděli, že po tomhle se všechno změní. Chystali se vniknout ke Gringottovým, což byl téměř nemožný úkol. Billa vyděsilo, když se to dozvěděl, ale čím víc o plánování slyšel… nakonec připustil, že existuje šance, že by to mohlo vyjít.

Problém byl v tom, že šance dostat se dovnitř a ven nepozorovaně byla velmi nepravděpodobná. A i kdyby se dostali dovnitř a ven s minimálním rozruchem, v okamžiku, kdy by byl viteál zničen, Voldemort by se o tom dozvěděl… i když zničit viteál bez meče bude docela zajímavé.

Remus s Charliem je zřejmě byli navštívit v Lasturové vile a vzali Deana, Lenku a pana Ollivandera do štábu, ale Hermiona ještě vyspávala svá zranění, když přišli. Vyčítala si, že se nemohla setkat s Charliem, ale ulevilo se jí, když zjistila, že je spolu s ostatními v pořádku.

Weasleyovi museli dnes ráno opustit Doupě poté, co vešlo ve známost, že Ronald Weasley je hledaný jako krvezrádce, který pomáhá Harrymu Potterovi. To v ní vyvolalo strach o Ginny, která se zřejmě vrátila do Bradavic!

„Takže stále používáte Grimmauldovo náměstí?“ zeptala se Hermiona Billa, když ji zasvětil do situace.

„Tak nějak, i když zatím slouží spíš jako mezičlánek. Je to tam pořád docela bezpečné, ačkoli od té doby, co je Snape jedním ze strážců tajemství, není bezpečné tam zůstávat. Smrtijedi tam ale zatím nebyli ani jednou, dokonce ani na kontrolu, a Snape také ne. Moody mu tam nechal specifické kletby, které i kdyby dokázal odstranit, nedokázal by je znovu navrátit, a ty zatím nebyly spuštěny, takže předpokládáme, že podle Snapea tam nezůstaneme, protože se tam může dostat on,“ vysvětlil Bill.

„Přesto… člověk by si myslel, že bude aspoň slídit, nebo že to tam Smrtijedi zničí, jen aby dali zprávu,“ přemýšlela Hermiona.

„Takže máš všechno?“ zeptal se Bill.

„Myslím, že ano,“ přikývla. „Připrav se – jakmile vyrazíme, řekni ostatním členům Řádu, aby byli v pohotovosti. Věci se pak nejspíš budou dít dost rychle.“

„To si dovedu představit,“ souhlasil Bill. „Říkal ti Harry, že je kmotr?“

„Ne!“ Hermiona zalapala po dechu a otočila se na Harryho. „Proč jsi mi to neřekl?“

„Aha… nevzpomněl jsem,“ odpověděl Harry zmateně. „Tonksová má chlapečka – Remus nám to všem řekl, když přišel s Charliem. Pojmenovali ho Teddy Lupin a já jsem jeho kmotrem.“

„To je úžasné!“ usmála se Hermiona, ale její úsměv trochu ochabl, když zvedla z hromady oblečení šaty, které měla na sobě na svatbě Billa a Fleur. Zadívala se na ně a smutně si povzdechla. Od té doby uplynul téměř rok a tolik se toho změnilo. Stále byli v nebezpečí, válka ještě neskončila… jak dlouho to ještě bude trvat? Kolik z jejích přátel zůstane na konci naživu?