Kapitola 29. Rozum

„Harry, nemůžeš ho pustit dovnitř!“ vykřikla zděšeně.

„No, ne vždycky s tím můžu něco dělat!“ obořil se na ni Harry. „Kupodivu, vyčistit si mysl při pádu z draka do vody nebyl ten nejjednodušší úkol na světě!“

„Máš pravdu…“ odpověděla a kousla se do rtu.

„Ale on mě taky pustil dovnitř. Okamžitě si vzpomněl na Bradavice… viteál je v Bradavicích… něco s Rowenou z Havraspáru,“ vysvětlil Harry.

„Skvělé, takže jdi směrem k hradu přeplněnému Smrtijedy?“ zamumlal Ron.

„Máme na výběr?“ zeptal se Harry.

„Cože?! Ne, nemůžeme tam jen tak vtrhnout! Musíme to brát s rozumem, musíme to naplánovat!“ protestovala.

„Hermiono, kdy tohle vůbec fungovalo?!“ zeptal se Harry. „Uděláme plán, přijdeme tam a pak se rozpoutá peklo a plán se rozpadne. Já říkám, abychom přeskočili jeden krok a prostě tam vtrhli a o zbytek se postarali, až tam dorazíme.“

„Má pravdu,“ souhlasil Ron.

„Dobře, máš pravdu,“ souhlasila Hermiona a uvědomila si, že je nikdy nepřinutí k rozumu. „Ale musíš pochopit, Harry, že by ho to mohlo vylákat ven. Mohlo by to přivést válku přímo k nám dřív, než na to budeme připraveni.“

„Jsem připravený,“ přikývl Harry. „Už dost dlouho jsme si hráli na schovávanou.“

Když se převlékali do suchého oblečení a připravovali se na přemístění přímo do Prasinek, Hermiona se snažila ovládnout své nervy a vzrušení. Byla vyděšená, ale tohle opravdu trvalo už tak dlouho, že chtěla, aby to skončilo.

Měli toho tolik co vybojovat, tolik co ztratit… jak by mohli selhat, když mají za sebou tolik víry?

Charlie se nevěřícně otočil k rádiu, které zapraskalo na frekvenci, kterou Remus jen před chvílí naladil pomocí hesla. Neměli naplánované vysílání, ale rádio chvíli chrčelo, takže Remus znovu použil heslo, jen aby uslyšel vzrušený výkřik vycházející z přístroje.

„Udeřil blesk, opakuji, udeřil blesk! Tady je Řeka, udeřil blesk!“

„To je Lee,“ oznámil Fred, který po zaslechnutí zvuku vstoupil do místnosti. „Harry je v Bradavicích… musí být blázen.“

„Nebo zoufalý,“ odpověděl Remus.

„Nebo připravený,“ dodal Charlie.

„Tak to bychom si měli pohnout,“ prohlásil Fred. „Upozorněte všechny, aby šli na Grimmauldovo náměstí, kde můžeme určit vstupní trasy.“

„Rozhodně nechceme, aby šli všichni najednou stejnou cestou,“ souhlasil George.

„Spousta starých chodeb byla zapečetěna… vlastně skoro všechny,“ zamračil se Remus.

„Ale ne všechny byly na mapě,“ zazubil se Fred.

„Našli jsme dvě, které jsi přehlédl, a pak je tu ta nová,“ George se také zazubil.

„Tři vstupní cesty. Předpokládejme, že vy dva jste nebyli jediní, kdo věděl o dalších dvou vchodech,“ přikývl Remus. „Takže tři skupiny.“

„Myslím, že víc než to,“ místo toho navrhl Charlie. „Tři dvojice půjdou dovnitř jako první, pak je bude následovat zbytek. Nechceme, aby tam byl celý Řád, než zjistíme, do čeho jdeme. Ani ještě nevíme, jestli jsou všechny tři vstupy čisté, takže dokud to neověříme, nechceme, aby tam šli všichni ostatní.“

„Dobře. Frede, můžeme se s Leem spojit obousměrně, abychom zjistili víc?“ zeptal se Remus.

„Samozřejmě,“ přikývl Fred.

Netrvalo dlouho a první tři týmy stály připravené k přemístění do Prasinek. Všichni měli oddělené body, kam se měli vydat, aby se mohli vyhnout hlídkám Smrtijedů, až se nejspíš spustí poplach.

Kingsley s Georgem měli jít Prasečí hlavou, Remus s Charliem vchodem do sklepení a Bill s Fleur vchodem do Hagridovy chýše.

„Ví Hagrid, že pod jeho stolem je vchod?“ zeptal se Bill podezřívavě dvojčat.

„Samozřejmě že to ví. My jsme ho oklikou přesvědčili, aby nám dovolil ho tam dát… V Harryho prvním ročníku,“ odpověděl George.

„Samozřejmě z čistě nezištných důvodů,“ nevinně dodal Fred. „Přesvědčili jsme ho, že mít pro Harryho úplně neznámou nouzovou únikovou cestu je dobrý nápad.“

„Ukázalo se, že pro jednou jste vy dva měli pravdu… navzdory manipulativním prostředkům, kterými jste to udělali,“ prohlásil Artur.

„Všichni mějte připraveny své šťastné myšlenky, potřebujeme tam venku pěkné silné Patrony,“ prohlásil Remus pevně. Všichni přikývli. Charlie shromáždil všechny své šťastné myšlenky, svou rodinu, přátele, Hermionu. Jeho důvody, proč bojovat. Hermiona byla jedním z nejlepších důvodů, proč by měl bojovat kdokoli z nich. Byla mudlorozená, podle názoru jejich nepřátel by Hermionu měli pronásledovat, mučit a zavraždit, a přesto byla jednou z nejchytřejších a nejlepších čarodějek, jaké kdy poznal. Jaký byl lepší důvod k boji než to, že dobře věděl, jak jsou tvrzení jejich nepřátel lživá?