Kapitola 31. Kůže

Nebylo úplně správné říct, že vyhráli. Dalo se tomu vůbec říkat vítězství, když ztráty byly tak vysoké? Hermiona se rozhodla brát to tak, že to nejhorší je za nimi. Koneckonců, nebezpečí nebylo jen kouzlem pryč – stále zde byli nezvěstní Smrtijedi, ale zmizela hnací síla, která za nimi stála.

Bohužel pryč byla spousta dalších věcí. Druhá kouzelnická válka si vyžádala mnoho obětí, počínaje Cedrikem, pak Brumbálem a konče mrtvolami, které ležely kolem Bradavic. Svatý Mungo, ministerstvo a Řád se společně snažili zajistit, aby se se zraněnými a mrtvými z obou stran co nejlépe naložilo. Remuse převezli do nemocnice svatého Munga a Tonksová byla mrtvá. I Percy byl mrtvý a Fred ležel v přeplněném nemocničním křídle Bradavic. Levandule a Dean Thomas také zemřeli, stejně jako znepokojivý počet studentů.

Netýkalo se to však jen jejich strany. Narcisu Malfoyovou zabila její vlastní sestra v době, kdy Harry Potter očividně nebyl mrtvý. Když Draco bez zaváhání sejmul vlastní tetu a vrátil se do boje po boku ze všech lidí zrovna jednookého Nevilla Longbottoma, bylo Hermioně přinejmenším jasné, že Draca vychovali tak, aby věřil tomu, čemu věřil jeho otec, a že když si uvědomil, do čeho přesně se dostal, bylo už pozdě a pod hrozbami zabití matky byl donucen podřídit se.

Teď, téměř dvacet čtyři hodin od Voldemortova pádu, si ti, kteří se nevraceli domů, začali hledat místo na přespání v hradu. Několik zmijozelských bylo důkladně vyslechnuto, někteří odvedeni bystrozory a další mohli odejít do podzemí najít útočiště, dokud se nezjistí stav jejich rodičů a domovů. Mnoho přeživších studentů odešlo domů. Většina dospělých stále pomáhala.

„Hermiono, jakkoliv cítíš, že musíš pomoci všem…“ George se zastavil v řeči, aby dovolil bratrovi promluvit, ale uvědomil si, že ten je stále v bezvědomí na ošetřovně. „Ehm… no, abych tak řekl…“

„Posaď se, Hermiono,“ nařídil Bill.

„Ano, to,“ přikývl George.

„Jen jsem se šla podívat, jestli…“ protestovala, ale Ginny vstala a nasměrovala ji ke skupině Weasleyových, kteří seděli na zemi nebelvírské společenské místnosti.

„Pomáhala jsi se zraněnými, pomohla připravit celou řádku léčivých lektvarů… Hermiono, jestli nemůžeš spát, prostě si aspoň na pár hodin sedni, než zase vystřelíš pomáhat někomu dolů, kde bys jen odpadla!“ pronesla Ginny pevně.

Přikývla a posadila se mezi Ginny a Charlieho. Krátce nato vstoupili Harry s Nevillem podpírající kulhající Lenku. Harry vypadal pořádně unavený a držel pohromadě jen zázrakem, Neville byl čistý a měl obvaz přes poraněné oko.

„Místo pro dva a půl?“ zeptal se Harry.

„Vtip na jednookého?“ zamračil se Neville. „Trochu brzo, ne?“

„Vlastně jsem myslel, že Lenka není technicky Nebelvír, tak byla tou půlkou, ale jestli jí chceš být ty, klidně,“ pokrčil rameny Harry. Ron a George se uchechtli od místa u krbu a zamávali jim.

„Místo pro celou rodinu, kamaráde,“ přikývl Ron.

Takto spolu strávili několik chvil klidu. Harry a Ginny usnuli na pohovce přitulení jeden k druhému. Lenka měla hlavu v Nevillově klíně a také spala, Neville se opíral o Hermionu, která se choulila u Charlieho. Bill a George nostalgicky vzpomínali při pití u krbu a Ron tiše zíral do plamenů.

„Je mi líto Levandule, Rone,“ pronesla Hermiona.

„Jo,“ odvětil a sotva mrknul. „Mně taky.“

„Byla opravu statečná,“ dodal Charlie. „Všichni jste byli stateční.“ Takto mlčky seděli pospolu. Hermiona zabořila nos do Charlieho ramene, aby zakryla vzlyky a pláč. Vůně kůže jí přinesla pocit klidu.