Kapitola 38. Bláto

Škola se měla za dva dny otevřít a zbývalo už jen opravit Hagridův srub. Plánovali jej zvětšit, ne moc, aby to nevyvolalo otázky, ale dost, aby to šafáři dalo víc prostoru, kdyby měl návštěvu. Koneckonců před Harrym moc návštěv nemíval. Studenti ho, samozřejmě, měli rádi, ale jeho velikost je poněkud děsila.

Hagrid byl prvním, kdo se k Harrymu choval jako slušný člověk. Co si pamatoval, jako první mu projevil vlídnost a tak si jej Harry zamiloval. Hagrid se od té doby stal drahým přítelem jim všem – Hermioně, Ronovi a Harrymu víc než kdokoli jiný.

„Hlavu vzhůru, Hermiono!“ Ronův hlas se ozval chvíli předtím, než ji do hlavy udeřila hrouda bláta.

„Ronalde Weasley!“ vykřikla. „Jestli si chceš jen hrát v blátě, místo abys pomáhal, tak by sis měl jít hrát jinam.“ Ron ukončil bystrozorský výcvik už po třech týdnech, když si uvědomil, že papírování je pro tuto práci stejně důležité jako fyzická část. Od té doby pomáhal s ostatními opravovat Bradavice a také pracoval s Billem na opravě obchodu pro dvojčata. Ron vyprskl smíchy, když jí pár rukou zezadu rozmazal po tvářích mokré bláto. Vypískla a roztočila se, aby za sebou našla šklebícího se Charlieho.

Popadla hrst bláta a hodila ho přímo do tváře dračího krotitele, načež vzápětí hodila druhou hrst směrem k mladšímu Weasleymu.

Než je Draco přivedl k obědu, byli Ron, Charlie, Hermiona, Ginny a Lenka celí od bláta.

Draco se jim v posledních měsících stal téměř přítelem, pomáhal s přestavbou Bradavic a McGonagallová si ho vzala jako učně, aby za rok nebo dva převzal výuku přeměňování, když nyní byla ředitelkou. Ron se k němu stále choval dost nevybíravě, ale zdálo se, že Harry s ním poměrně rychle navázal téměř škádlivé přátelství. Hermionu napadlo, že to možná souvisí spíš s tím, že Snape se ukázal tak jiný, než se zprvu domnívali, takže i Draco dostal druhou šanci.

„Draco Malfoyi, ty zachránce!“ Ginny se k němu přiblížila s příliš hlasitým a veselým hlasem. Sotva stačil mrknout, už ho pevně objala kolem pasu a přitiskla se mu blátem na neposkvrněné oblečení. Protestoval a vzpíral se, ale nepropadl záchvatu vzteku – místo toho, když ho pustila, aby se vydala k hradu, vyrazil přímo za ní.

„Nejsem si jistý, jestli Harry a Malfoy zůstanou kamarády na dlouho,“ komentoval to Charlie.

„Proč ne?“ zeptal se Ron.

„Mám pocit, že by mohli mít problémy, když přijde na naši malou sestru.“

„Cože? Ginny a Malfoy? To určitě! Fuj!“ Ron se zamračil.

„O Ginny bych se nebála,“ pronesla Lenka klidně. „Myslím, že Draco a Harry budou krásný pár.“

„Ne, Lenko, tak jsme to… nemysleli…“ Ron se zarazil, když si uvědomil, že blondýnka už šla napřed a neposlouchá ho. „Nejsem si jistý, který z těch konceptů mě znepokojuje víc.“

„Já bych si s tím moc hlavu nelámala, Ronalde. Soustřeď se na to, jak se zablácené otisky tvých rukou ocitly na Lenčině zadku,“ zazubila se Hermiona.

„Mé? A kdo udělal otisky rukou tobě?“ zeptal se. Hermiona v odpověď jasně zrudla.

„No, určitě je to mužská ruka,“ odpověděla nestydatě.

„No, moje nebyla,“ bránil se Ron. Chvíli bylo ticho, zatímco pokračovali v cestě k hradu. „Hej!“ strčil Ron najednou bratra loktem do žeber.