Preklady fanfiction Harryho Pottera

Druhý den se Amélie Bonesová setkala se Siriusem Blackem ve své kanceláři. Po další omluvě za to, co se mu stalo, mu nabídla jeho starou práci bystrozora.

„Nech mě o tom pouvažovat, Amélie. Nejprve chci mít možnost užít si svobody a poznat svého kmotřence,“ prohlásil Sirius po chvíli přemýšlení.

„Muž žijící okamžikem,“ řekla se sarkastickým úsměvem a pak mu oznámila: „Včera večer tvůj kmotřenec podal žalobu na ministerstvo.“

„Kvůli čemu?“ zeptal se Black, zatímco četl noviny, které mu podala.

Amélie mu převyprávěla všechno, co Harry řekl, a ukázala mu kopii složky. Přečetla si ji už předchozího dne a začala s vyšetřováním. Zatím všechno, co v ní stálo, byla kupodivu pravda.

„Amélie, co se to sakra děje?“ zeptal se Sirius vážně.

„Harry Potter touží po pomstě a rozhodl se jí dosáhnout tím, že vydrbe se všemi lidmi, se kterými vydrbat může. A zatím se mu to daří,“ řekla vedoucí Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů, než ho seznámila s událostmi.

„Takže mu zbývají ještě dva dny, než dostane koště zpátky?“ ujistil se Sirius a Amélie přikývla.

„A nikdo neví, kdo je jeho dalším cílem,“ dodala vážně.

„A co jeho žaloba?“ pokračoval Sirius.

„Nemůže být zamítnuta, protože stranou v ní je Starostolec. Takže se to musí řešit prostřednictvím mudlovských soudů. A ani nevíš, jak jsou všichni šťastní,“ řekla Amélie sarkasticky.

„Takže co udělá Popletal?“ Sirius povytáhl obočí, protože mu bylo jasné, že ministr to nenechá být jen tak.

„Tak otázka nezní. Měl by ses ptát, co udělá pan Potter. A to je to, co mě děsí.“ zcela vážně prohlásila Amélie.

„Jak to myslíš?“ zeptal se nechápavě poberta.

„Vím, o co se pokusí Popletal. A taky tuším, co udělá tvůj kmotřenec. Jestli mám pravdu v tom druhém, tak se raději připrav na katastrofu,“ upozornila ho Amélie, ale už k tomu nechtěla dodat ani slovo.

„Je to tak zlé?“ zeptal se a jeho stará přítelkyně přikývla. Pak dodal: „Myslím, že to zjistíme dnes večer.“

„A Merlin pak pomoz kouzelnickému světu,“ znovu přikývla Amélie.

xxx

Toho večera seděl Harry s Hermionou a přáteli u večeře a ignoroval všechny otázky ohledně svého dalšího cíle. Ani on, ani Hermiona o něm neprozradili nic, jen že to bude VELKÉ.

„Myslíte, že Brumbál a ministerstvo byli velcí? Tohle bude MNOHEM VĚTŠÍ,“ pronesla vážně Hermiona.

Ta odpověď všem poskytla víc otázek než vysvětlení, jak ji nikdo nedokázal rozluštit. Protože to neuměli uhodnout, rozhodli se počkat do večeře, kdy se to prozradí.

„Víš určitě, že to bude fungovat, že?“ zeptala se náhle Hermiona svého nejlepšího přítele, který jí místo odpovědi podal pergamen. Prohlédla si ho a uklidněná mu ho vrátila.

„Spokojená, starostlivá hlavičko?“ ujišťoval se Harry s úsměvem.

„Ale ano, tohle stačí,“ přikývla Hermiona. Pak se zeptala: „Kdo bude další?“

„Chceš se vsadit, že tak daleko to McGonagallová nenechá dojít? Udělá nemožné, aby mi zítra dala koště, protože se bojí, že další jméno bude její!“ zazubil se Harry.

„A má pravdu?“ pátral zvědavý Fred.

„Bude mít jiné starosti než tohle,“ prohodil Harry ve chvíli, kdy do síně vstoupili Popletal, Umbridgeová, madam Bonesová, obvyklí bystrozoři, kteří ji následovali, a Sirius. Pak řekl Hermioně, když se skupina začala bavit s Minervou: „V tuto chvíli budu citovat velkého filozofa Daffyho*) a řeknu: ‚Samozřejmě si uvědomuješ, že to znamená válku‘.“

„Abys vyhrál válku, budeš muset být statečný, Jedi Harry,“ řekla Hermiona a napodobila Yodův hlas. Pak, když už bylo zřejmé, že příchozí míří k nim, dodala: „Ať tě provází Síla.“

„Děkuji, mistře Yodo,“ řekl Harry s úklonou a mrknutím, než se otočil ke skupině. Nejprve oslovil svého kmotra: „Siriusi, jak se ti vede? Vypadáš opravdu dobře!“

„Děkuji, Harry, vděčím za to tobě,“ řekl Black s úsměvem, než ho mohutně objal.

„Co kdyby sis popovídal s Remusem, zatímco já se vypořádám s touhle bandou ubožáků?“ navrhl Harry vesele.

„Hlavně nenadělej moc velký zmatek, ano?“ navrhl mu Sirius.

„Pokusím se o to, ale být synem poberty znamená, že chaos a spoušť jsou nade vše,“ mrkl na něj Harry.

„Taky se přidá do klubu,“ oznámil Remus dvojčatům důstojně.

„Přesně to jsme si mysleli,“ přikývli oba kluci, když se bývalý uprchlík nechápavě podíval na svého přítele.

„Vysvětlím ti to později,“ pronesl Remus opět tím důstojným tónem hlasu, zatímco všichni obrátili pozornost k Popletalovi a Harrymu.

„Kde je můj právník?“ zeptal se Harry ze všeho nejdřív Amélie.

„Nemohli jsme se s ním spojit,“ řekl Popletal nadutě.

„Nemohli, nebo jste se o to nepokusili?“ upřesnil Harry a pozvedl obočí.

„V TOM PROBLÉM NENÍ!“ rozzuřeně vykřikl ministr.

„Tak v čem problém je?“ pátral Harry.

„NEMŮŽEŠ ŽALOVAT MINISTERSTVO!“ řval ministr zuřivě.

„A proč ne? Mám za to, že vaše jednání mělo za následek škody na mé osobě, takže vás za ně činím odpovědným,“ řekl Harry vážně.

„TO JE SMĚŠNÉ!“ vykřikl znovu Popletal.

„Nepřipadá mi to tak směšné jako poslat někoho na dvanáct let do vězení bez soudu,“ opáčil Harry.

„O TO PŘECE NEJDE!“ rozkřikla se Umbridgeová.

„Tak o co jde?“ zeptal se Harry a opět povytáhl obočí.

Zatímco hádka pokračovala, Amelie a Minerva požádaly Hermionu o zápisník. Chtěly vědět, kdo je cílem. Harry žádost zaslechl a kývl na svou kamarádku, která mu vyhověla.

Bylo v něm napsáno: ‚Šestý den: Raddle‘. Amélie vypadala zmateně, ale ředitelka věděla, kdo je Raddle, a začalo jí docházet, co má Harry na mysli.

Hádka mezi Popletalem, Umbridgeovou a Harrym pokračovala, hlasy byly čím dál hlasitější a dosáhly nejhlučnějšího bodu, když ministr prohlásil, že Ministerstvo kouzel tu je jen pro čistokrevné, mudlové jsou odpad a že na polokrevných a mudlorozených mu naprosto nezáleží.

V tu chvíli se Harryho úsměv rozšířil a pak už šlo všechno přímo do pekel. Tedy pro Popletala!

„Pak je, pane ministře, štěstí, že nejsem jenom polokrevný,“ řekl Harry, než pokračoval: „víte, jak mi vysvětlili u Gringottů, když jsem je kontaktoval při hledání právní pomoci, pokud poslední známý dědic zmijozelského rodu zemřel mojí rukou, mohl jsem požádat, aby mě uznali za novou hlavu rodu. Takže od nynějška mě budete oslovovat lorde Pottere-Zmijozeli, protože jsem přijal i titul hlavy svého rodu.“

Ticho, které následovalo po tomto prohlášení, bylo ohlušující a všichni na něj v šoku zírali, ale on ještě neskončil. Vlastně právě začal!

„Mezi mé četné výsady jako dědice jednoho ze zakladatelů patří i to, že mohu rozpustit Starostolec a suspendovat nebo propustit ministra kouzel,“ oznámil Harry, než se obrátil ke dvěma bystrozororům: „Okamžitě zatkněte bývalého ministra a jeho náměstkyni. Jsou obviněni ze zrady kouzelnické společnosti.“

Oba bystrozoři neztráceli čas, nasadili pouta Popletalovi i Umbridgeové a odvedli je pryč, jejich protesty při tom ignorovali. Pak se obrátil k Amélii.

„Madam Bonesová?“

„Ano, lorde Pottere-Zmijozeli?“ zareagovala vážně.

„Pověřuji vás, abyste jako vedoucí Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů provedla důkladné vyšetřování všech členů nyní rozpuštěného Starostolce a zajistila, aby se už nevyskytly žádné další případy jako ten pana Blacka. Pokud byl některý z jeho členů součástí organizace smrtijedů, bude okamžitě uvězněn. Totéž bude platit pro všechny pracovníky ministerstva. Také vás žádám, abyste dočasně převzala funkci ministra, dokud nebude možné zvolit nového,“ řekl jí Harry.

„Bude mi potěšením,“ smrtelně vážně prohlásila Amélie s divokým úšklebkem. Pokynula mu na pozdrav a odešla dělat svou práci.

„Paní profesorko McGonagallová, chci mít co nejdříve schůzku se všemi zaměstnanci. Jako dědic zakladatele jsem novým ředitelem školy a chci si udělat přehled o tom, jak to tady vypadá,“ řekl Harry profesorce, která přikývla a slíbila, že je okamžitě svolá. Pak jí šeptem řekl: „Nedělejte si starosti s tím, že jste na seznamu. Nikdy jste na něm nebyla. Jen konejte tak, abych vám mohl i nadále důvěřovat, prosím.“

„To rozhodně udělám, lorde Pottere-Zmijozeli,“ souhlasila Minerva rezolutně a s úlevou, že jí nehrozí jeho pomsta.

„Jo, a je možné, abych brzy dostal zpátky to koště?“ zeptal se Harry s úsměvem.

„Profesoři Kratiknot a Hoochová mě informovali, že by to mělo být zítra,“ opětovala úsměv Minerva.

„To je dobře, protože mi už docházely cíle!“ zasmál se Harry, čemuž se profesorka uchechtla. Pak se obrátil na Siriuse: „Je to podle tebe moc velká spoušť?“

„Není větší než ta, kterou by způsobil tvůj otec!“  Sirius se rozchechtal zároveň s Remusem.

„Čekám, že ten malý klub SKONČÍ!“ řekl Harry dvojčatům, která přikývla a ujistila ho, že odteď už s tím nebudou pokračovat. Usmál se na ně a vyšel ze sálu vstříc zaměstnancům.

„Jaký klub?“ Sirius se zeptal zrzků, protože Remus musel jít na tu schůzku také.

„Jmenoval se 'V dnešní době nás Harry Potter děsí víc než Weasleyova dvojčata‘. Ale protože chtěl, abychom s ním skončili, název změníme,“ řekla Katie s úsměvem.

„Jak se mu bude říkat teď?“ pátral zvědavě Neville.

„Nový název zní ‚Není horšího pancharta než je Harry Potter, když se naštve‘,“ oznámila Katie poté, co to probrala s odrážeči.

„Nejsem si jistá, jestli se mu bude líbit víc než ten první,“ podotkla Hermiona sarkasticky.

„Tak budeme pracovat na novém jménu, dokud se mu nebude líbit!“ zazubila se Katie.

„Tak k tomuhle se přidám taky!“ rozchechtal se Sirius, když studenti opouštěli sál a on je následoval. Pak vysvětlil: „Teď nemám kam jít, takže věž bude stačit, dokud si nepromluvím s ředitelem a neseženu si něco jiného.“

*) Kačer Daffy – postava z amerického kresleného seriálu

KONEC