Kapitola 42. Statečný

Nebelvíři měli být stateční a Weasleyovi se vždycky pyšnili tím, že jsou nebelvírští. Charlie Weasley se zamračil ze svého místa u ohně. Jeho roční dovolená se blížila ke konci a za necelý měsíc se měl vrátit do Rumunska ke svým drakům. Byl Nebelvír, pracoval s draky, bojoval ve válce, a přesto… když přišlo na Hermionu, byl ztracený.

Zpočátku opravdu věřil, že dělá dobře, když se od ní drží dál – byl starší než ona, žil v Rumunsku, proboha… jak by takový vztah mohl vůbec fungovat. Nechtěl ji dostat do situace, kdy by cítila potřebu pro něj něco obětovat. Proto se držel dál.

Někdy v průběhu času začal o svých rozhodnutích pochybovat. Bylo mu jasné, že Hermiona, přestože je nesmírně inteligentní čarodějka, je naprosto spokojená, když pracuje jako profesorka lektvarů v Bradavicích, tráví prázdniny v Doupěti a zdá se, že nemá žádné sklony k velkým světovým zážitkům nebo úspěchu. Když si pak občas vyšla s Nevillem Longbottomem, začal se divit, co to s ním proboha je. Když mohla šťastně randit s Nevillem, přestože věděla, že nejde o nic reálného… tak proč by proboha nemohla chodit s ním, když… to by reálné bylo?

Problém byl v tom, že když s ní před několika měsíci mluvil o Nevillovi, uvědomil si, že si opravdu myslela, že už ji nemá rád, že o ni měl možná jen letmý zájem a pak to pominulo. Opravdu neměla tušení, že o ni stále stojí, že je do ní blázen. Ale měl dost odvahy, aby jí to po takové době najednou vysvětlil? Mohl to vůbec všechno vysvětlit?

„Aha… ty jsi pořád vzhůru,“ přerušil dívčí hlas jeho myšlenky. Hermiona a Ginny stály dole pod schody.

„Jen jsme si přišly pro pití,“ oznámila Ginny. Šla s Hermionou do kuchyně a když jim připravila sklenice, přelétla pohledem z jednoho na druhého. „Jdu zpátky do postele.“

Hermiona ji chtěla následovat, ale ruka na jejím zápěstí ji zastavila.

Charlie si v duchu přikázal, aby byl statečný.