Preklady fanfiction Harryho Pottera

Skřítci, část 2.

Zatímco Toppy držela ostatní magii uvnitř, Furl přenesl do knihy další zlé kouzlo z prstenu. Odešli poté, co znovu nastavili zbytek zdejších kouzel do původního stavu.

Nedaleko našli další kousek, ale ten byl ve velkém hadovi. Jistá skřítčí magie hada zabila a k jejich překvapení to špatné kouzlo přeskočilo z hada do knihy. Podívali se na sebe a pokrčili rameny, než se vydali dál na jih.

Netrvalo dlouho, než stáli v úzké uličce, a uvědomili si, že mají problém. Toppy tiše zavolala „Tule!“ a zatlačila skřítčí magií.

Objevil se hlavní skřítek Gringottů. „Díval jsem se. Žádnou takovou magii jsme tu neviděli.“

Toppy zakouzlila a ukázalo se, že se za nimi táhne směrem na jih úponek magie z knihy, ale druhý směřuje téměř přímo dolů. „Je to na místě, které neuklízíte. Barly říká Skřítčí tajemství, takže to ostatní tady nemusí vědět.“

Tul to zvážil. „Je v trezoru. To je problém.“ Uvažoval ještě víc a ostatní dva čekali. „Pojďte, budeme pracovat společně.“ Popadl je za paže a přemístil je hluboko do prostoru s trezory.

Toppy znovu provedla kouzlo a jeden úponek magie byl téměř ve stejné úrovni s nimi, jen směřoval mírně dolů. Tul je dál přemísťoval přes prostor s trezory – což zahrnovalo obejití draka - dokud úponek nemizel v trezoru před nimi.

„Musím zkopírovat skřetí kouzlo, abych otevřel dveře, a vy si musíte pospíšit. Ničeho se nedotýkejte,“ přikázal Tul.

Furl se podíval na Toppy. „Já tě zvednu a ty přeneseš kouzlo.“ Toppy na něj a na Tula kývla.

Tul se jasně zářícíma rukama dotkl dveří a otevřel je. Furl levitoval Toppy a přenesl ji vzduchem do trezoru. Toppy znovu provedla s knihou odhalovací kouzlo. „Na horní polici vzadu.“ Když ji tam Furl zvedl, Toppy rychle přenesla kouzlo z poháru do knihy. „Hotovo.“ Furl ji spěšně vytáhl ven.

Tul rychle zabouchl dveře. „Pojďte, musíme si pospíšit.“ Oba je popadl a přemístil zpátky do uličky. „Skřítčí tajemství,“ potvrdil a zmizel.

O chvíli později už oba skřítci stáli na jižním pobřeží Anglie a poslední úponek magie směřoval dál na jih.

„Selhali jsme,“ řekla Toppy sklíčeně.

„Dostali jsme mnoho částí,“ namítl Furl a snažil se být povzbudivý, zatímco přemýšleli, co by se dalo udělat s tím jediným úponkem magie, který jim zbýval. „Podívej, magická linie se mění.“

„Je to tak, ale co to znamená?“ pohlédla Toppy na svého společníka.

„Nevím,“ přiznal Furl, než se podíval přes její rameno. „Jejda!“ Vyrazil Toppy knihu z ruky a stáhl ji zpět, zatímco sledovali, jak do knihy, která teď ležela na zemi, narazila přízračná hlava.

„Aha, jako kniha a šperk a had,“ řekla Toppy, když zírali na knihu před sebou, „vyhrává větší kousek kouzla.“ Provedla odhalovací kouzlo a z knihy nevedly žádné úponky magie. „Máme všechny kousky,“ řekla rozzářeně, zvedla knihu a oba se přemístili zpátky do bradavické kuchyně.

Toppy položila knihu na stůl před Barlyho. „Všechny dílky jsou tady.“

Barly se usmál, stejně jako Marl. „Dobře. Právě včas, za chvíli vyjde slunce. Pomozte se snídaní. Brzy to vezmu ke Krátkému profesorovi.“

xxx

Albus vstal brzy a zkontroloval své malé přístroje. Vypadalo to, že Harryho strážná kouzla fungují. Byla sice na nízké úrovni, ale byl si jistý, že se časem zlepší. Co se týče chlapcova zdraví, zdálo se, že je tak zdravý, jak se Albus cítil. S úsměvem vyrazil na časnou snídani a byl šťastný, že všechno jde podle plánu.

xxx

Filius Kratiknot popíjel svůj ranní šálek čaje, prohlížel si rozvrh hodin na dnešní den a čekal, až bude čas na snídani. Rád trávil tuto denní dobu v klidu své kanceláře. V klidu, který narušil skřítek - hlavní skřítek, jak si rychle uvědomil - který se přemístil a držel krabici.

„Mohu ti s něčím pomoci…“ na zlomek vteřiny se zarazil, než si vzpomněl: „Barly.“

„Ano.“ Skřítek otevřel krabici a vytáhl malou černou koženou knížku. „Potřebujeme to zničit. Je v ní špatná magie a my ji nemůžeme zlikvidovat.“

Kratiknota to zaujalo. „Směl bych?“ Když skřítek položil knihu na stůl, profesor ji zasáhl několika kouzly. Zamračil se, když došel k závěru, že sice neví, jaká magie se v knize nachází, ale pravděpodobně je velmi temná, protože jinak by ji znal. „Tohle jsi našel ve škole?“ zeptal se s velkým znepokojením.

Barly natáhl ruku směrem ke knize, jako by chtěl říct: „Tady to máte.“

Když se jí profesor dotkl, že ji otevře, zasáhlo ho silné nutkání do knihy psát, což způsobilo, že rychle ucukl, jako by sáhl do ohně. Ohromeně pohlédl na skřítka, který ji předtím držel holou rukou. „Možná bych to měl vzít Brumbálovi, abych věděl, co si o tom myslí.“

„Byli bychom raději, kdybyste to zničil teď, tajně.“

„Proč?“ zeptal se znovu se zaujetím Kratiknot.

Barly sáhl zpátky do krabice. „Když to zničíte a slíbíte, že to udržíte v tajnosti, dáme vám tohle.“ Zvedl diadém.

Profesor zatajil dech a vykulil oči. Znal historii Havraspáru a věděl, co to je. „Kde jste to našli?“ vydechl sotva slyšitelně.

„Na skrytém místě.“

Kratiknot si ho měřil pohledem a snažil se ho svým výrazem přimět k odpovědi.

„Jestli nechcete udržet knihu v tajnosti, vrátím tohle na neznámé místo, kde to zůstane schované.“

Filius zamrkal. Domácí skřítek ho podplácí? Vydírá? Manipuluje? Ať už v jeho mysli vytanulo jakékoli slovo, měl problém ho pochopit. Většina čarodějek a kouzelníků považovala domácí skřítky za tvory druhé kategorie, podobně jako skřety a osoby jeho původu. Považovali je za prostoduché, pomalé a nehodné povšimnutí - pokud nenarazili na něco, co dělali rádi, což byl obvykle úklid. Ach, také se vědělo, že dokážou být velmi ochranitelští a i tam reagují rychle, ale jinak byli považováni za opožděné a natvrdlé. Profesorovi to otevřelo oči, protože si uvědomil, že upadl do stejného způsobu myšlení - hanba mu!

Nehledě na jeho rychlé a stručné úvahy o domácích skřítcích, které mu Barly zřejmě velmi trpělivě dovolil, co si o tom myslel? Když se znovu podíval na diadém, uvědomil si, že může dát vlastně jen jednu odpověď. „Máš mé čestné slovo, že kniha zůstane tajemstvím. Co se týče diadému, pravděpodobně řeknu, že jsi ho našel při úklidu v nepoužívané části hradu. Bude to přijatelné?“

„Ano,“ bylo vše, co bylo řečeno, než byla čelenka položena na stůl.

Kratiknot přikývl, levitoval knihu ke krbu a hodil ji do malého ohně, který tam hořel.

„Ten ji nespálí,“ upozornil ho Barly.

„To mě nepřekvapuje, ale jsou i jiné druhy ohně.“ Kratiknot začal opatrně kouzlit ohnivzdorné cihly a skládat je před krb. Vyčaroval jeden větší kus a položil ho nahoru. Poslední kouzlo je všechny spojilo dohromady, vypadalo to jako jedna plocha s malým otvorem vpředu.

Profesor shromáždil svou magii, mocně se soustředil a se zavrčením pronesl: „Zložár!“ Z jeho hůlky vystřelila bílá, žlutá a modrá a malým otvorem pronikla do ohniště. Několik minut vědomě bojoval s kouzlem, aby ho udržel v ohništi, dokud nezačal magii, ale ne oheň, stahovat zpět. Když skončil a byl opět v bezpečí, s krůpějemi potu na čele se zhroutil do křesla u stolu. „Už nejsem tak mladý, jak jsem býval.“ Rychlým pohybem vykouzlil flanel, kterým si otřel čelo a obličej.

Aby se ujistil, že byl úspěšný, nechal zmizet zábranu, kterou vytvořil, a přesvědčil se, že ohniště je prázdné. Dokonce i popel z dřívějška byl pryč. „Fungovalo to, jak jsem doufal.“

„Děkuji vám, že jste to zničil a zachováte tajemství.“ Skřítek se přemístil.

„Přál bych si vědět, co to bylo za knihu, ale mám podezření, že bez ní nám bude lépe,“ řekl si profesor. Při pohledu na hodiny si všiml, že měl před pěti minutami odejít na snídani. No, zas tolik se nezdržel. Hmm, možná přijde ještě o něco později, protože doufal, že nejdřív někoho najde.

Zamířil do místa, o kterém věděl, že mu dává přednost, a několik minut se rozhlížel. Už to chtěl vzdát, když ji konečně uviděl. Přešel do poloviny chodby, a co nejmírněji zavolal: „Má paní, smím se vás na něco zeptat?“

Duch Šedé dámy, vyrušený ze svého rozjímání u okna, se otočil a pohlédl na něj.

Bral to jako dobré znamení. „Něco tu bylo nalezeno a já bych to rád vystavil, aby si to všichni mohli prohlédnout. Chtěl jsem se však zeptat, mohla byste potvrdit pravost tohoto předmětu, prosím?“ Předtím s ní mluvil jen jednou, když se stal ředitelem koleje, a i tehdy to byl nesmírně krátký a jednostranný rozhovor.

Připlouvala blíž, až stála přímo proti němu. Otevřel skříňku, vytáhl diadém a podržel ho před sebou. Jen jeho dlouholeté zkušenosti ze soubojů mu umožnily udržet si pozici a postoj, když se její výraz změnil v bouřlivý a zdálo se, že se na něj vrhá, dokud se artefaktu téměř nedotkla.

„Teď je to prokletá, odporná a ubohá věc!“ zasyčela.

Kratiknota její reakce překvapila, ale napověděla mu, že diadém je pravý. „Jestli byl prokletý, tak ty kletby byly odstraněny. Jediná magie, která je na něm nyní, je v klenotu, a i když nevím, co to kouzlo dělá nebo čím je, nepovažuji ho za problém pro kohokoli, kdo by si to zkusil nasadit. Nevěřím však, že by to bylo k užitku, s výjimkou hrstky lidí, protože v historických knihách se píše, že může sloužit jen tomu, kdo pochází z rodu Havraspárů. Je to pravda?“

I když se uklidnila, stále se netvářila šťastně. „Byla jsem poslední, kdo ho mohl použít.“ S těmi slovy odplula vzduchem pryč.

Kratiknot, překvapený dlouhým (na ni) a vlastně užitečným rozhovorem s nejstarším hradním duchem, vrátil diadém do krabice a vydal se na snídani, šťastný, že zjistil, že je předmět pravý.

Vcházel do Velké síně s krabicí pod paží, usmíval se pro sebe a těšil se na tu velkou zábavu. Vypadalo to, že jsou tu všichni jeho havraspáři a bude se jim to líbit. Položil věc na stůl před sebe a vyšplhal se na své místo.

„Co je v té krabici?“ zeptal se zvědavě Albus. „Obvykle v tuhle dobu balíčky dostáváme, nepřinášíme si je.“

„Skvělá otázka, na kterou odpovím všem, pokud vám to nevadí.“ Na Albusovo přikývnutí Filius odsunul talíř a postavil se na stůl, čímž na sebe upoutal pozornost většiny lidí.

Namířil si hůlkou na hrdlo a pak si odkašlal. Hlasitý zvuk přiměl všechny přítomné, aby se na něj podívali. „Dnes ráno jsem dostal tak nádherný dar, že se o něj musím se všemi podělit. Zdá se, že domácí skřítci uklízeli starší část hradu a našli tohle.“ Zvedl diadém z krabice a podržel ho tak, aby ho všichni viděli, což mnoho havraspárů přimělo zalapat po dechu.

„Pro ty, kteří ho nepoznávají, je to ztracený diadém lady z Havraspáru, jedné ze zakladatelek naší školy. Bohužel musím říct, že ačkoli má stále svou magii, nikomu k ničemu není, protože byste museli být přímými potomky Roweny z Havraspáru, a nikdo z nich už nežije. Až dojíte snídani, můžete se na něj přijít podívat. Dnes ho budu mít u sebe při všech třech jídlech. Nakonec pro něj postavím vitrínu v místnosti s trofejemi.“ Profesor sestoupil ze stolu na svou židli, pak položil diadém na stůl před sebe a pustil se do snídaně.

„Je to opravdu jisté?“ ptal se Albus a prohlížel si artefakt.

„Šedá dáma mi potvrdila jeho pravost,“ odpověděl Filius.

„Úžasný nález,“ řekla mu Minerva. „Kéž bychom věděli, kde je Nebelvírův meč.“

„Nebo mrzimorský pohár,“ dodala Prýtová.

McGonagallová se naklonila níž ke stolu. „Severusi, měl Zmijozel nějaký artefakt, kterým byl proslulý?“

Snape si otřel ústa, než řekl: „Existují záznamy o kouzelném medailonu, ale není známo, kde se nachází.“

Několik starších havraspárů přistoupilo k slavnému diadému a začalo diskutovat o tom, jak mohl být vytvořen. Kratiknot je pozoroval a s potěšením jim naslouchal. Přemýšlel také o tom, jakou vitrínu vyrobit a jaká kouzla budou potřeba, aby nemohl být ukraden.