Preklady fanfiction Harryho Pottera

Nová kapitola 2.1 

Než druhý den ráno odešla, poslala Kingsleymu výpověď s vyjádřením lítosti a s upřímnou omluvou. Našel ji dřív, než se stačila dostat příliš daleko, a přiměl ji, aby mu slíbila, že zůstane v kontaktu. Očekával, že se mu ozve alespoň jednou za měsíc, řekl, jinak vyrazí a najde si ji. Souhlasila, zdálo se jí to jako nejlepší možnost a opravdu by jí chyběl. On pro ni nebyl ministr kouzel, byl Kings, muž, který bojoval po jejím boku, učil ji kouzla na Grimmauldově náměstí, udržel ji v bezpečí na hřbetě toho zatraceného testrála. V mnoha ohledech pro ni byl něco jako strýček a bylo by zvláštní, kdyby se s ním pravidelně nestýkala, jak byla zvyklá.

Ale potřebovala si dát pauzu na oddech. Kouzelnický svět, ačkoli byl v mnoha ohledech úžasný, pro ni takový nebyl a ona byla unavená. Unavená z toho, že musela pracovat víc než kdokoli jiný, aby dokázala svou cenu, unavená z bojů, unavená z toho, že jí neustále říkali, že není dost dobrá. Harry a Ron byli jen poslední kapkou.

Vydala se do mudlovského Londýna a přemýšlela, kam dál. O několik jízd vlakem později se ocitla v Edinburghu. Bylo to dost daleko, nebylo tedy pravděpodobné, že narazí na někoho známého, a protože k tomuto městu neměla žádné vazby, nikdo ji tu nebude hledat. Ne že by čekala, že se někdo bude obtěžovat.

Usadila se v malém bytě s výhledem na hrad. Okamžitě si ho zamilovala a jeho koupí udělala pořádnou díru do peněz, které dostala s Merlinovým řádem. Stál za každý svrček. Nastavila kolem něj ochrany, příliš si na ně zvykla, teď už se bez nich necítila bezpečně. Nikdo by ji tu nenašel, pokud by to sama nechtěla. A poprvé po dlouhé době si připadala klidná.

xxx

Zpráva o zmizení Hermiony Grangerové se dostala na titulní stránky novin dřív, než uplynul týden od jejího odchodu, většinou spekulovali, kde se nachází. Nejchytřejší čarodějka tohoto věku by jistě jen tak neopustila svět, za jehož záchranu tak tvrdě bojovala. Ron byl ve svém živlu a poskytoval jeden rozhovor za druhým o tom, že zlatá dívka není nic jiného než prachsprostá zlatokopka. Mnozí tomu věřili.

Ale s každým dalším rozhovorem se napětí v očích chlapce, který přežil, prohlubovalo a on začal uvažovat, jestli Hermiona náhodou neříkala pravdu. S každým dalším rozhovorem se zdálo, že Rona její zmizení trápí méně a méně, a libuje si ve slávě, kterou mu to přineslo. Už se vůbec nepodobal jeho dřívějšímu příteli a ta změna Harryho znepokojovala.

Když vyšlo najevo, že Hermiona a Ron už nejsou spolu, byl to George, kdo se s ním pohádal. Byl rozzuřený, když mu Harry řekl obě jejich verze.

„A ty jsi uvěřil jemu?“ řval na něj. „Ty jsi opravdu věřil, že Hermioně záleží na těch podělaných penězích? Měla slušnou práci, Harry, prachy od rodičů, z Merlinova řádu a plat ode mě za výrobky, s nimiž mi pomáhala. Proč by se k sakru starala o nějaké peníze?“

To ho zarazilo, zapomněl, že Hermiona zůstala nějakou dobu s Georgem, který se po Fredově smrti zhroutil. Neuvědomil si, že mu pomáhala s řadou jeho produktů, povzbuzovala ho, aby obnovil obchod, a pomalu mu pomáhala dát se zase dohromady, aby se stal Georgem, když jediné, co uměl, bylo být dvojčetem.

Váhavě vyslovil myšlenku, že to je možná ten problém, že ona má tolik peněz a Ron je stále začátečníkem.

George se mu vysmál, hleděl na něj, jako by ho nikdy předtím neviděl, a namítl: „Ron má také peníze z Merlinova řádu a v příštím roce bude mít plný bystrozorský plat. Proč to vytahuješ teď? A kdy přesně v tobě Hermiona vzbudila dojem, že jde po penězích?“

Byl nucen uznat, že George má pravdu, ale Ron vypadal upřímně rozrušený, proč by to říkal, kdyby to nebyla pravda?

George s nimi stále nemluvil, zničený odchodem čarodějky, kterou považoval za svou malou sestru, zvlášť po všech ostatních ztrátách, které utrpěli. Harry neměl dost odvahy, aby se ho zeptal, jestli o ní něco zaslechl. Nečekal, že by zmizela, přece jen to byl teprve týden. Možná jen odjela na chvíli na dovolenou, aby se dala dohromady. Vrátí se, vždycky se vracela. Bude to v pořádku.

Dva týdny po Hermionině odchodu se u stolu v Doupěti setkal s Levandulí Brownovou, která vypadala, že se po Ronově boku cítí neuvěřitelně pohodlně. Zaslechl je smát se tomu, jak Hermionu vyhnali, a komentovat její nedostatek nebelvírské statečnosti tváří v tvář ponížení kvůli tomu, že si nedokázala udržet muže. Chtělo se mu zvracet, když si uvědomil, že to udělal znovu, dal přednost Ronovi před Hermionou, a aby to bylo ještě horší, ji to ani nepřekvapilo.

A jak týdny přecházely v měsíce, Harry se začal smiřovat s tím, že to v pořádku nebude. Nevrátila se, a byla to jeho chyba. George s ním stále nemluvil, i když se přes Percyho dozvěděl alespoň to, že se mu Hermiona ozvala, omluvila se, že mu nedala vědět, že odjíždí, a pozvala ho, aby se podíval na její nový byt. Podle všeho tam byl, řekl Percymu, že se usadila a je šťastná, ale víc mu nechtěl prozradit. Harry se ho nejistě zeptal, jestli by jí neměl poslat sovu, což Percyho rozesmálo, i když v tom nebyl žádný humor. Zřejmě se Hermiona zmínila, že má proti sovám ochrany a naučila George používat mudlovský poštovní systém, takže nebylo třeba, aby se obtěžoval. Harry se sklíčeně podvolil. Byl hrozným přítelem ženy, která tu pro něj vždycky byla, a teď s tím musel žít.

xxx

Severus se vyskytoval poblíž Minervy, když se zpráva o Hermionině zmizení roznesla. Její zděšený výkřik stačil, aby ho vytrhl z obvyklého mlčení.

„Jsi v pořádku, Minervo?“

„Slečna Grangerová, Hermiona. Odešla.“

Povytáhl obočí. „To je sotva novinka, Minervo, Hagrid to říkal už před týdnem.“

„Ne, Severusi. Říkají, že opustila náš svět. Dala výpověď na ministerstvu. Kingsley je tu citován, říká, že ví, kde je, a že se prozatím nevrátí.“

Užasle se na Minervu podíval. Dívka byla vždy tak tvrdohlavá a zatraceně svéhlavá, že nemohl úplně uvěřit, že by odešla kvůli rozpadu vztahu. Nedávalo to smysl. Přimělo ho to přemýšlet, o co dalšího ještě šlo. Určitě by se vrátila, měla přece magii. I když, mohla by odejít do jiného kouzelnického společenství, věděl, že mnoho jiných ministerstev se aktivně zajímalo o získání nejchytřejší čarodějky tohoto věku, zejména poté, co byly zveřejněny její OVCE, které toto tvrzení potvrzovaly. Ale kdyby to udělala, někdo by se to dozvěděl, tím si byl jistý. A v novinách o tom nebyla ani zmínka. Možná na to ještě dojde. Kdyby pracovala pro cizí ministerstvo, někdo by se tomu škodolibě vysmíval a noviny by to zachytily. Brzy by se o tom dočetli. To jediné dávalo smysl.

„Chápu,“ bylo vše, co řekl Minervě, která se vrátila ke čtení článku, jako by měl do věci vnést více světla.

„Kéž by přišla za mnou,“ slyšel ředitelku šeptat.

A i když by to nikdy nahlas nepřiznal, souhlasil.

xxx

Hermiona byla vyčerpaná. Turistická sezóna byla v plném proudu a v obchodě bylo rušno. Opravdu potřebovala najmout další zaměstnance, ale nikdy nebylo dost času. Navzdory své dobře zdokumentované lásce ke knihám si nikdy nepředstavovala, že by vedla knihkupectví, a přesto se to stalo. Nebylo to rozhodnutí, kterého by někdy litovala. Nová kapitola byla jejím bezpečným útočištěm, když se přizpůsobovala novému životu. Měla tu všechny druhy knih, na které si vzpomněla, útulná komorní zákoutí s posezením a malou kavárnu. Bylo tu všechno, co na knihkupectví milovala. Ale bylo to těžké, mnohem těžší, než čekala, ne kvůli zákazníkům, ti bývali milí, ale kvůli dlouhé pracovní době a papírování, které ji pomalu zabíjelo.

Chtěla jen spát. Ne že by na to nedošlo, ale měla před sebou ještě několik objednávek, než půjde domů. Nakonec se to vyplatí, tak se to musí udělat. Už nebyla sama, měla někoho, kdo závisel na tom, že to zvládne. To byl důvod, proč se nevzdala, když musela poprvé statečně vzdorovat daňovému přiznání.

Ta myšlenka ji rozesmála. Jen kdyby ji teď viděli. Hermiona Grangerová, nejchytřejší čarodějka svého věku, natolik hloupá, že zapomněla na antikoncepci, málem poražená Daňovým úřadem Spojeného království. Ne že by na tom záleželo, opravdu ne. Cordelie byla to nejlepší v jejím životě a ona se postará, aby jí mohla dát všechno, co si jen bude přát, i kdyby to znamenalo žít s menším množstvím spánku, než by mělo být fyzicky možné.

Znovu poděkovala bohům za peníze, díky nimž se mohla přestěhovat, když se ukázalo, že netrpí nějakým strašně dlouho trvajícím bacilem. Odchod z bytu byl pro ni nepříjemný, ale potřebovala teď víc prostoru, zvlášť s chůvou, která se rychle stala nutností, když se snažila skloubit dceru i obchod.

Moták Helen Jonesová, se kterou ji seznámil Kings, se stala jednou z osob, které si Hermiona zamilovala. Žena, která byla o několik desítek let starší než ona a jejíž vlastní děti už dávno odrostly, bez problémů zapadla do jejich života a souhlasila s tím, že bude bydlet u nich kvůli nepředvídatelnosti Hermioniny práce, zejména během šílenství, které představoval srpnový kulturní festival.

Dala si za úkol starat se vedle své svěřenky i o Hermionu, a ta jí za to bude navždy vděčná. Cordelie ji také zbožňovala, protože neměla žádnou jinou rodinu, nepočítáme-li Kingse a George, kteří byli v jejím životě stále velmi přítomní, a vzhlížela k ní spíš jako k náhradní babičce než jako k chůvě.

Ve dvou letech byla Cordelie miniaturou své matky, muž, který ji zplodil, nezanechal stopu ani v jejím vzhledu, ani v životě. Byla inteligentní, panovačná a tvrdohlavá, ale na rozdíl od Hermiony byla společenská a měla spoustu malých kamarádů z různých kroužků a skupinek, kam ji Helen brala. Byla hnací silou všeho, co Hermiona dělala, jediný pohled na dceru jí připomněl, proč tak tvrdě bojovala, aby se udržela, když se jí často nechtělo vléct se do dalšího dne, poháněna jen kávou.

A tak Hermiona dál pokračovala v boji s nakladateli, autorskými právy, daňovými přiznáními a probdělými nocemi během hlavní sezóny a snila o mírném podzimním útlumu, než začne vánoční šílenství. Její život nevypadal vůbec tak, jak očekávala, ale byla šťastná, občas osamělá, ale šťastná a vlastně všechno, co potřebovala, měla právě tady.