Preklady fanfiction Harryho Pottera

Nová kapitola 3 

Za hodinu měla sraz s Hannah a Nevillem. Vybrala si malou kavárnu kousek od Královské míle, ale byla nervózní. Už dlouho je neviděla a netušila, co se v její nepřítomnosti povídalo. Harry a Neville byli odjakživa přátelé. Doufala, že tohle není mise s cílem zjišťovat stav věcí, ještě nebyla připravená se s Harrym setkat a nebyla si jistá, jestli vůbec někdy bude.

Přijala jeho omluvu prostřednictvím George, ale pokud by měla být upřímná, připadala jí jen jako další z řady obdobných. Vždycky se nakonec omluvil, ale ten vzorec zůstával a ona už v tom nemohla dál pokračovat. Poprvé od školy se usadila, měla hrstku přátel, dceru a úžasnou Helen. Nepotřebovala drama, které s sebou Harry přinášel. Připouštěla, že se možná změnil, Bůh ví, že ano, ale George se o něm ani o Ronovi od rozhovoru o tom, jak toho Harry lituje, nikdy nezmínil a ona se ho neptala.

Předpokládala, že je ženatý s Ginny, možná má jedno nebo dvě děti; vždycky toužil mít rodinu. Celkově však na něj myslela už jen zřídka, nechtěla se vyrovnávat s bodnutím smutku, které se dostavilo pokaždé, když si vybavila jeho jméno. Po celou dobu studia v Bradavicích byl středem jejího světa a v mnoha ohledech se zdálo divné, že tu vůbec není. Ale bylo to tak lepší. Situací, v nichž mu dovolila, aby jí ublížil, už bylo dost, a teď, když záchrana světa nespočívala na jejich bedrech, mohla konečně odejít.

„Hermiono!“ Nevilův hlas v ní vyvolal vlnu náklonnosti, chyběl jí.

„Podívejme se! Vypadáš jako dospělý!“ zasmála se, když si utahovala z chlapce, který byl jejím prvním přítelem. „Hannah! Ach, gratuluji! Ty záříš, kdy máš termín?“

Hannah se zašklebila, než si ji přitáhla k sobě do objetí. „Začátkem ledna. A rozhodně nezářím, připadám si jako velryba.“

Hermiona si odfrkla. „Dobře si to pamatuju. Obávám se, že to bude ještě horší, než se to zlepší.“

„Ty máš děti?“ zeptal se Neville překvapeně.

„Jedno, Cordelii, jsou jí dva roky.“

„Páni, Hermiono, ty jsi něčí máma!“

„A ty budeš něčí táta,“ zasmála se mu, když udělal obličej.

„Připadáš si stará, viď?“ řekl tiše s rozpačitým úsměvem.

„Často,“ znovu se zasmála, „jak je mi ale neustále připomínáno, nejsme staří, zřejmě prožíváme nejlepší léta svého života!“

„Dneska je s tátou? Víš, mohlas je vzít s sebou.“

Zaváhala, když se rozhodovala, co říct dál. „Jejího otce se to netýká. Zřejmě nebyl na tu zodpovědnost připravený. Cordelie je s chůvou, měla nějaký hudební kroužek, který rozhodně odmítla vynechat. Jestli se tu chvíli zdržíte, můžeme jít k nám, za hodinu se vrátí.“

„To bych opravdu rád, Hermiono,“ řekl tiše. „Chyběla jsi mi.“

Ztěžka polkla: „Ty jsi mi taky chyběl, Neville.“ Pak se rozesmála: „I když po odpoledni stráveném s batoletem se možná rozhodneš to odvolat, zvlášť když jednoho dne budeš mít vlastní. Už je pozdě couvnout!“

Hannah propukla v smích: „Prosím tě, nech toho! Už takhle jsem dost vyděšená!“

xxx

„Mami! Mami!“ Dětský hlásek se rozléhal po domě a do pokoje vběhla Hermionina dcera. „Viděla jsem tvůj kabátek a vím, že jsi tady. Kdo to je?“

Hermiona potlačila úsměv a přitáhla si děvčátko na klín. „To jsou maminčini přátelé, pan a paní Longbottomovi. A tenhle malý skřítek je Cordelie.“

Neville se na ni zazubil. „Jak jsem minulý týden řekl Severusovi, s panem Longbottomem si připadám současně starý a jako bych byl ještě ve škole, prosím, pro Merlina, může mi říkat Neville?“

Hermiona cítila, jak se jí doširoka otvírají oči. „Severusovi?“

„No jistě. Už jsou z nás skoro přátelé. A ano, jsem si naprosto vědom toho, jak bizarní to tvrzení je. Ptal se po tobě, posílá ti pozdravy. Jo, a než zapomenu, požádal mě, abych tě poprosil, jestli by ses mohla ozvat Minervě, chybíš jí.“

„Já…nejsem si úplně jistá, co na tohle říct, Neville. Z toho, že jste s profesorem Snapem přátelé, mě rozbolela hlava.“

Hannah se zasmála. „No, je to vážně zvláštní. Ale kupodivu se k sobě hodí. Severus je skoro přátelštější. Nechápej mě špatně, nezměkl, neobjímá plačící prvňáčky ani nezve starší studenty, aby si s nimi popovídal o jejich problémech, ale je méně… sžíravý.“

„Páni. No, tak mu řekněte, že jsem se na něj ptala, a že se pokusím sejít s Minervou. Opravdu jsem to měla udělat už dřív, ale byla jsem… v jednom kole,“ ukázala na dceru, která lezla po podlaze a hledala hračky, očividně znuděná rozhovorem dospělých.

„Vypadá úplně jako ty,“ poznamenal Neville v úžasu.

Odfrkla si: „Já vím. Jsem si jistá, že mě kvůli těm vlasům bude za pár let nenávidět.“

Vtom do místnosti vešla Helen: „Promiňte, že ruším, chceš, abych si vzala Liu a nechala vás si povídat, nebo zůstane tady?“

„Nechám si ji tu, Helen, běž a užij si chvíli klidu.“ Ukázala na hosty: „Tohle je Neville, starý přítel, a jeho žena Hannah. Všichni jsme spolu chodili do školy. A tohle je moje zachránkyně Helen. Bez ní bych nic nestíhala.“

Helen se usmála: „Ráda vás oba poznávám. Hermiona kromě toho okouzlujícího George Weasleyho a ministra moc návštěv ze svého starého života nemá. A nenechte se od ní mýlit, zvládla by to i beze mě, jen se jí nechce pobývat v místnosti plné batolat s hudebními nástroji.“

Hermiona se uchechtla. „Můžeš mi to mít za zlé? Vždycky jsem si myslela, že dětské kroužky, které vyžadují účast rodičů, by měly zahrnovat bar.“

Neville a Hannah se bavili, zjevně si mysleli, že si dělá legraci. „Teď se můžete smát, ale vraťte se ke mně poté, co absolvujete hodinu hudby, vedené ženou, která, přísahám, musí být na drogách. Je tak zatraceně čilá! A bude trvat na tom, že miminkům a batolatům rozdá různé nástroje, a pak, jako kdyby to nebylo už tak dost příšerné, nás všechny donutí zpívat.“

Helen na ně s úsměvem mrkla: „Vidíte, říkala jsem vám, že proto si mě tu drží.“

Neville ze sebe vydal přidušený smích, než se obrátil k Hannah: „Tohle přece nemusíme dělat, že ne?“

Hannah k Hermionině pobavení horlivě zavrtěla hlavou.

xxx

Longbottom vypadal radostně, zaznamenal Snape, když mířil do Velké síně na večeři. Studenti se měli vrátit koncem týdne a on hodlal využít hradního klidu, dokud to půjde.

„Dobrý večer, Severusi,“ usmál se, když ho dohnal.

„Jste dnes nechutně veselý. Mohu se zeptat proč, abych se vám mohl příště vyhnout?“

Neville se zasmál. „No, dneska to neuděláte. Byl jsem na obědě se svou první kamarádkou a nic z toho, co mi řeknete, mě dneska nezarmoutí.“

„Se slečnou Grangerovou?“ zeptal se zaujatě.

„Ano, ptala se po vás. Daří se jí dobře, což je úleva.“

„To jsem rád,“ řekl nakonec Snape a nevěděl, co si počít s pocity, které v něm její jméno vyvolalo. Bylo zvláštní postrádat čarodějku i pět let po jejím zmizení, že? Byla snesitelná jen krátce, to ho mátlo. Nicméně neměl mnoho přátel, možná to bylo důvodem, uvažoval. Byla jedním z mála lidí, kteří s ním dokázali intelektuálně držet krok, a inteligentní konverzace se hledala těžko.

„Viděl jsi Hermionu?“ vykřikl někdo za nimi a on viděl, jak Neville zostražitěl.

„Ano.“

„Jak se jí daří?“

„Má se dobře, Harry,“ odpověděl s povzdechem dotázaný. „Je vyrovnaná, šťastná.“

Po Potterově tváři přelétl tak bolestný výraz, až Severus začínal věřit, že jeho lítost je upřímná. „Jsem rád, že je v pořádku,“ vyrazil ze sebe nakonec. „Jestli ji ještě uvidíš, řekni jí… že je mi to líto a že měla pravdu. Vždycky měla pravdu. A doufám, že se jí daří dobře.“

Neville krátce přikývl, posadil se vedle Septimy Vectorové a zapojil se do hovoru, čímž zamezil Harrymu v dalších pokusech o vyzvídání. Ten se chvíli tvářil naprosto opuštěně, než se také posadil. Jedl pomalu a nezasahoval do konverzace kolem sebe. To bylo zajímavé, všiml si Severus. Možná ten kluk konečně dospěl.

Usedl mezi Nevilla a Minervu, poslouchal rozhovory o nadcházejícím roce a přemítal o čarodějce, která, jak se zdálo, zase všechno rozvířila.

„Ach, Severusi, já zapomněl. Hermiona vám posílá tohle. Říkala, že si na vás okamžitě vzpomněla.“ Neville mu podal balíček v hnědém papíře. „Dostala se k tomu díky své práci, ale už pro to nemá žádné skutečné využití, myslela si, že byste to mohl ocenit.“

Severus otevřel dar, uvnitř bylo první vydání Sepsání všech lektvárů. Spadla mu čelist.

„Není možné, aby mi tohle chtěla vážně dát.“

Neville se ušklíbl. „Tady jde o Hermionu Grangerovou, ta aby něco nemyslela vážně. Samozřejmě, že chtěla.“

„Já… nejsem si jistý, co na to říct.“

„Myslím, že je zvykem poděkovat,“ navrhl mu Neville usměvavě. „Její adresu vám dát nemohu, ale mohu od vás převzít cokoli, co jí budete chtít poslat.“

Zíral na knihu, stále se cítil ohromený. „Byl bych… vděčný, kdybyste to udělal,“ pronesl nakonec.

„Říkal jste, že jste se setkal se slečnou Grangerovou?“ vložila se do hovoru Minerva.

„Dnes. Řekla, že vám napíše, paní ředitelko, a omluvila se, že to neudělala dřív. Její život byl trochu hektický.“

„Jak se jí daří?“ ptala se Minerva. Severus si všiml, že Potter pozorně naslouchá a ve tváři má nečitelný výraz.

„Má se dobře. Zdá se, že je šťastná. V její práci se to během příštího měsíce nebo tak nějak zklidní, takže jsme si s Hannah řekli, že se za pár týdnů pokusíme zase sejít, mohla byste se k nám přidat. Ráda by vás viděla.“

„Ach.“ Minervin hlas zněla trochu plačtivě. „Myslím, že bych chtěla jít s vámi, Neville. Zoufale ráda bych s ní zase mluvila.“

xxx

Neville navštívil Hermionu. Harry nečekal, že ho to bude tak moc bolet. Poslala Snapeovi knihu, která na něj podle jeho výrazu zjevně udělala dojem, a Minerva se s ní měla brzy setkat. Měl pocit, že se pomalu vkrádá zpátky do jejich světa, přesto však jeho omluvu nevzala na vědomí. Chtěl se zlobit, ale hlavně proto, že cokoli by bylo lepší než ten strašný zármutek, který cítil, když na ni pomyslel. Věděl, že je to jeho vina, věděl, že si jeho hněv nezaslouží, ale její nepřítomnost bolela. A místo aby se to časem mírnilo, zdálo se, že se to spíš zhoršuje.

„Jsi v pořádku, drahý?“ Nevšiml si, že je Ginny tady. Rozhlédl se po dvou tornádech, která ji obvykle doprovázela, a uvědomil si, že tam nejsou. „Jsou u mamky,“ odpověděla na jeho nepoloženou otázku.

Přikývl. „Neville se dneska viděl s Hermionou, za pár týdnů se mají znovu sejít.“

„Ach tak,“ řekla tiše.

„Nevím, co mám dělat, Gin. Chybí mi. Vím, že jsem to podělal, ale opravdu mi chybí.“

Povzdechla si a přisedla si k němu. „Nevím, co ti mám říct. Nikdy jsem nesouhlasila s tím, jak jsi reagoval, ale udělal jsi to dřív, než jsem měla šanci tě zastavit. Taky mi chybí, ale chápu, že si drží odstup. Nikdy ses nepoučil, Harry, znovu a znovu jsi dával přednost Ronovi a ona byla vždycky mnohem shovívavější, než měla být. Nemůžu jí vyčítat, že už toho měla dost. Budeš muset být trpělivý, teď je to na ní. Omluvil ses a třeba se budeš muset smířit s tím, že ti tentokrát nedokáže odpustit.“

„Já nechci.“

„To je těžké, Harry Pottere. Možná nemáš na výběr. A upřímně řečeno, myslím to vážně, nemůžu říct, že bych jí to měla za zlé.“

Zavřel oči a nechal se prostoupit jejími slovy. Myšlenka na to, že Hermiona už nikdy nebude v jeho životě, ho bolela u srdce a nebyl připravený se s tím smířit, ale zároveň věděl, že Gin má pravdu. Musela se vrátit sama, nemohl ji nutit, i když si to moc přál.