Preklady fanfiction Harryho Pottera

Nová kapitola 4 

Teď, když festival skončil, bylo vše klidnější. Hermiona měla ráda tyto dva měsíce, kdy obchod běžel plynule, ale nepřerůstal jí přes hlavu. Vždycky se cítila provinile kvůli času, který trávila pryč od Cordelie, protože musela pracovat.

Zajímalo ji, jak Severus přijal její dar. Dostala jej jako poděkování za to, že obstarala knihu pro kouzelníka, se kterým ji seznámil Kings. Často sháněla starobylé a specifické texty pro lidi v kouzelnickém světě, samozřejmě anonymně, využívala Kingsleyho jako mezičlánek. Bylo to výnosné a dávalo jí to pocit, že je alespoň trochu spojená se světem, z něhož odešla.

První vydání knihy o lektvarech však nepotřebovala. Příležitostně je vařila pro sebe a pro Liu, ale to bylo vše, pro ni byl tedy svazek naprosto bezcenný, tak ho poslala člověku, o kterém věděla, že ho ocení. Doufala, že dar přijme a pochopí tak, jak byl zamýšlen, ale byl to Severus Snape, takže kdo ví.

Neville se zmínil, že na jejich další schůzku přijde Minerva. Byla nervózní a zároveň nadšená, hodně se jí po bývalé ředitelce její koleje stýskalo. V roce, kdy se vrátila do Bradavic, aby složila OVCE, se McGonagallová stala spíš její osobní rádkyní než učitelkou. Nezůstala s ní v kontaktu, neboť věděla, že má slabost i pro Harryho, a nebyla si jistá, čemu spíš uvěří. Chápala, že nyní se prach usadil a uvědomovala si, že jí svým rozhodnutím ublížila. Harryho zavržení pro ni znamenalo, že zpochybňovala své místo v životě každého z nich, a v tu chvíli bylo jednodušší odejít, než snášet další citový úder. Nebyla si jistá, jestli by to přežila.

„Mami!“ Lia se k ní batolila s knihou v ruce, což ji přimělo k úsměvu. Opravdu, její miniatura. „Prosím tě, číst! Hned.“

Nakrčila na dceru obočí. „Hned? Takhle se prosí?“

„Ano.“

„Ne.“

Dítě zafunělo, v drobné tvářičce se objevil trucovitý výraz, než jí věnovalo lehce maniakální batolecí úsměv, kterému se Hermiona snažila nesmát. „Prosím, mami.“

„Tak pojď, ty postrachu, než si to rozmyslím,“ odpověděla, přitáhla si ji k sobě a užívala si ten pocit. Cordelie nebyla nijak zvlášť přítulné dítě, okamžiků, kdy dovolila víc než rychlé objetí, bylo málo, takže toho hodlala využít, když začala číst.

xxx

Severus přemýšlel, co má do listu Hermioně napsat, a nebyl si jistý, jak moc bude jeho důvěrnost vítaná. Nakonec se rozhodl pro upřímnost, věřil, že i kdyby jí osobně připadal směšný, nikdy by nezradila jeho důvěru tím, že by se o dopis podělila s někým dalším. Váhavě připojil žádost o příležitostné setkání s tím, že inteligentní konverzace se těžko hledá. Litoval toho, jakmile dopis zapečetil, ale Longbottom se na něj s očekáváním díval; teď neměl čas to upravovat. Předal mu ho a doufal, že právě neudělal velkou chybu.

Pohlédl na Minervu, která se snažila udržet na místě svou obvyklou masku. Hermiona jí chyběla víc, než by si kdy přiznala. Učitelé neměli mít mezi svými svěřenci oblíbence, ale ona je měla. Za ta léta jich ztratila mnoho. Lily Evansovou, Siriuse Blacka, Nymphadoru Tonksovou, Freda Weasleyho. Donedávna si myslela, že ztratila i Hermionu Grangerovou, a teď, když zjistila, že tomu tak není, velice toužila dívku znovu spatřit.

Přemístili se do uličky a Minerva následovala Nevilla, který procházel mezi domy a zastavil se před jedním, který měl veselé červené dveře a zahradu plnou květin. Když se podívala trochu blíž, uvědomila si, že by mohly sloužit jako přísady do lektvarů, a usmála se.

Na Nevillovo zaklepání otevřela dveře starší žena.

„Pojďte dál, ráda vás oba zase vidím! Vy musíte být Minerva? Já jsem Helen, Hermiona je v obývacím pokoji. Pamatujete si cestu?“

Když Hannah přikývla, usmála se. „Báječné, tak vás tu nechám. V předražené kavárně na mě čeká velká káva s mým jménem!“

Minerva se rozhlédla po chodbě a hledala nějaká vodítka, jak teď vypadá život jednoho z jejích lvíčat. Neville i Hannah se vyjadřovali mlhavě. Chodba vymalovaná jemnou šedou barvou, s vysokými stropy a vkusnými uměleckými díly na stěnách. Bylo to krásné, ale neprozrazovalo jí to nic, z čeho by mohla něco vyvozovat.

Neville otevřel dveře do vyhřátého pokoje, Hermiona ležela na podlaze s miniaturní verzí sebe sama, která velmi vážně vysvětlovala pravidla své hry.

Když uslyšela, že se otevírají dveře, vzhlédla a zatímco vstávala, tvář jí rozzářil úsměv.

„Neville! Hannah! Panebože, paní profesorko McGonagallová!“

Když Minerva vzala do náruče jedno ze svých oblíbených lvíčat, cítila, jak z ní konečně padá napětí. Byla tady, celá a zdravá. Víc si nemohla přát.

„Minerva bude stačit,“ řekla, zatímco ji nepouštěla z objetí. „Vypadáte dobře, Hermiono. Je úžasné vás zase vidět.“

„Vy také… Minervo. Omlouvám se, že jsem nebyla v kontaktu. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, kterým směrem mám jít.“

Minerva nad její omluvou mávla rukou, byla příliš ráda, že ji zase vidí, než aby se urazila. „A kdo je tohle?“

„Já jsem Lia!“

Neville potlačil smích. „Dovolte, abych vám představil slečnu Cordelii, paní profesorko. Slečno Cordelie, tohle je paní profesorka McGonagallová. Bývala učitelkou tvé maminky.“

„Ahoj!“

„Tak tě zdravím, slečno Cordelie. Jsi velmi podobná své mamince.“

Děvčátko kývlo hlavou, pak ztratilo zájem a vrátilo se ke hře na podlaze. „Hraješ, Neve?“

Nevillův obličej přelétl výraz ryzí paniky, když ho Hannah k Hermionině a Minervině pobavení postrčila dopředu. Usadily se na pohovkách a Hermiona jedním okem sledovala svou dceru, která Nevilla komandovala, čímž jí dost důrazně připomínala její dětství.

„Jak se vám vedlo, Minervo?“

„Dobře. Věci se urovnaly, studenti jsou stejní jako vždycky, i když jsme od doby, kdy jste ve škole byla naposledy, zavedli spoustu změn. Je tam teď méně rivality, podporujeme přátelství mezi kolejemi. Neville s tím skvěle pomáhá, těžko uvěřit, že Severus také. Ta kniha, kterou jste mu poslala, na něj udělala neuvěřitelný dojem. Kde jste ji objevila?“

„Říkal vám Neville, že mám knihkupectví?“ Na Minervino ne pokračovala. „Vlastním a vedu knihkupectví v centru Edinburghu. Vyhledávám však také vzácné svazky pro mudly, a když se Kings o této vedlejší činnosti dozvěděl, začal mě kontaktovat s lidmi z kouzelnického světa, kteří hledali konkrétní texty. Kniha, kterou jsem poslala Severusovi, byla poděkováním od mého posledního klienta za to, že jsem našla to, co hledal. Občas lektvary vařím, pro Liu a pro sebe, ale nepotřebuji první vydání knihy o lektvarech, tak jsem si na něj vzpomněla.“

Minerva pozvedla obočí: „Aha. Zdá se, že jste si tu zařídila báječný život.“

„Snažím se,“ odpověděla tiše.

„Vrátíte se někdy?“

Hermiona si povzdechla. „Nechci říct ne. Lia nakonec odejde do školy a já bych v té době chtěla být víc spojená s naším světem. George mě poslední dobou přemlouvá, abych ho navštívila. Vždycky chodí k nám a dřív jsem na to nebyla připravená. Ale lidé se sem pomalu vkrádají a já zjišťuji, že už nemám takové námitky, jak jsem si vždycky myslela.“

„Proč jste odešla, Hermiono? Určitě to nebylo tak zlé, abyste za mnou nemohla přijít?“

Hermiona se na svou starou učitelku jemně usmála, všimla si, že Hannah i Neville strnuli a tiše čekají na její odpověď. „V té době jsem si myslela, že ano. Samozřejmě nebylo, jednala jsem, aniž bych o tom vůbec přemýšlela. Na konci války bylo všechno v takovém zmatku a já jsem to nezvládala zdaleka tak dobře, jak jsem předstírala. Když mě Harry obvinil, přimělo mě to o všem pochybovat a nakonec jsem uvěřila, že všichni ostatní budou reagovat jako on, a já jsem nebyla dost silná na to, abych tomu čelila. Teď už samozřejmě vím, že to ze mě mluvil zármutek, ale v té době mi odchod připadal jako jediná věc, kterou jsem mohla udělat.“

„Ach, Hermiono!“ promluvil Neville sklíčeně, když se nemotorně zvedal z podlahy a ukryl ji v objetí. „Byla jsi můj první přítel, na dlouhou dobu můj jediný přítel. Jak tě vůbec mohlo napadnout, že bych se postavil na Ronovu stranu místo na tvoji?“

Její oči se podezřele leskly, když mu pomalu odpovídala: „Harry byl člověk, který mě měl znát nejlépe. Žili jsme spolu ve stanu skoro rok, celé měsíce jen my dva. Teď už vím, že je to pokřivený názor, ale tehdy jsem nechápala, jak by mi mohl věřit někdo jiný, když mi očividně neuvěřil on.“

Přitiskl ji k sobě pevněji a nevěděl, jak na to reagovat. Seděli mlčky a přemítali, jak to mohlo být jinak, a dívali se na batole, hrající si na podlaze. Neville konečně prolomil ticho.

„Než zapomenu, tohle ti poslal Severus.“ Na její tázavý pohled pokračoval: „Možná jsem poukázal na fakt, že bývá zvykem poděkovat.“

Napětí opadlo, když se rozesmáli. „Díky, Neve. Za chvíli si to přečtu. Pověz mi, jak to u vás vypadá?“

xxx

Když se Minerva vrátila na hrad, cítila se lehčeji než kdykoli za poslední léta. Usmívala se sama pro sebe, když na chodbě narazila na Severuse.

„Mohu předpokládat, že vaše návštěva proběhla dobře?“

„Ach, Severusi, ano! Ani nevíte, jak moc se mi ulevilo, že jsem si s ní promluvila. Je šťastná, a to je vše, co mohu chtít,“ řekla rozpačitě jako rozjívená školačka.

„Vskutku. Uvidíte ji ještě někdy?“

„Ano. Předběžně jsme se domluvily na době těsně před Halloweenem. V dalších měsících bude mít hodně práce a já jsem ji chtěla vidět ještě před novým rokem.“

„Chápu. Co slečna Grangerová dělá?“

„Vede knihkupectví,“ odpověděla se smíchem, „ale také vyhledává těžko dostupné mudlovské i kouzelnické texty. Tak zřejmě získala knihu, kterou vám věnovala. Dal jí ji jeden zákazník jako poděkování za to, že našla text, který hledal skoro padesát let. Zdá se, že v tom, co dělá, je dobrá.“

„Jistěže je, ta malá vševědka.“

„Opatrně, Severusi. To znělo skoro vlídně,“ pohlédla na něj prohnaně. Znala ho od jeho jedenácti let, a i když od války poněkud změkl, jeho zájem o slečnu Grangerovou byl neobvyklý.

Samozřejmě věděla, že dívka s ním trávila čas, když se léčil, ale začínala si říkat, jestli mu za ta léta nechyběla stejně jako jí. Chtělo to ještě trochu přemýšlení. Hodili by se k sobě, opravdu, jen málokdo se mohl vyrovnat inteligencí některému z nich a bohové věděli, že nikdy neměli trpělivost s lidmi, kteří s nimi nedokázali držet krok.

Přemýšlela, kolik vměšování by jí mohlo projít. Pokud byla upřímná, měla postranní úmysly, opravdu chtěla Hermionu zpátky v jejich světě, kde si zasloužila být. Mladá žena byla šťastná, ale zároveň v sobě stále potlačovala část sebe samé; teskný výraz v její tváři, když mluvila o tom, jak by to mohlo být, kdyby jen přemýšlela, potvrdil Minervino podezření, že se dívce po jejich světě stýská. Možná by se měla spojit s Georgem Weasleym. Nikdo by je nepodezíral ze spolupráce.

xxx

Hermiona počkala, až bude Cordelie v posteli, a teprve pak otevřela Severusův dopis. Byl krátký, ne že by čekala něco jiného, vždycky byl mužem mála slov, pokud jí zrovna neříkal, jak se mýlí. Sama pro sebe se zasmála a přemýšlela, proč v ní pohled na jeho ježaté písmo vyvolává tolik různých pocitů.

Chyběl jí, během jeho zotavování se z nich stali téměř přátelé. Zjistila, že pod tím pichlavým zevnějškem je vtipný, jeho humor byl tak suchý, že většině lidí unikal, zvlášť vzhledem k jeho příkladné pokerové tváři. Pomohlo jí, že byl jedním z mála lidí, kteří s ní dokázali držet krok. Debatovali spolu tak, jak by si přála, aby to dokázala se svými přáteli, ale ti neměli zájem. On ano. Vyzýval a tlačil. Těch několik případů, kdy ho přiměla uznat porážku, ji stále nutilo k úsměvu.

Slečno Grangerová,

zjistil jsem, že nevím, co říct. Jak jistě víte, ta kniha je nesmírně vzácná, nevím o žádném jiném existujícím výtisku, myslím, že ani vy ne. Slova mi nepřipadají zcela adekvátní k vyjádření mé vděčnosti za takový přírůstek do mé knihovny.

Pan Longbottom mě ujistil, že se máte dobře, a já jsem tomu rád. Byla jste významnou součástí mého zotavování a přistihl jsem se, že si říkám, jestli jste i teď tak důrazně rozhodná jako tehdy.

Zajímalo by mě, jestli byste byla ochotná vyzkoušet mou teorii, že věk nezmírní vaši neomylnou potřebu mít pravdu, a souhlasila byste, že se sejdeme na kávu v čase, který si zvolíte. V poslední době je nesmírně obtížné dosáhnout inteligentní konverzace.

Váš

SS

To bylo nečekané, pomyslela si. Ne že by ho chtěla odmítnout, měl pravdu. Inteligentní konverzace se v poslední době hledala neuvěřitelně těžko. A jestli jí nějaký hlásek našeptával, že jí chybí víc než konverzace s ním, no, hodlala to prozatím ignorovat.