Preklady fanfiction Harryho Pottera

Nová kapitola 8.2

Zakryla si ústa, jak potlačila smích. „Panebože! Prosím vás, řekněte mi, že to tam zůstane?“

Mírně zpanikařil, když se na něj Lia zaměřila zamyšlenýma očima, jako by si teprve teď uvědomila, že má možnost fotografie odstranit a že ji to netěší, a pak si povzdechl.

„Za to zaplatíte, slečno Grangerová,“ řekl tiše, než hlasitěji pokračoval: „Samozřejmě, že zůstane.“ Lia se na něj usmála.

„Mám pocit, že jsme něco zmeškali,“ řekl Neville pobaveně, když se přesunuli do Severusova obývacího pokoje.

„Ukážu ti to, strýčku Neve!“ vykřikla Lia a Severus zavrávoral. „Pojď se mnou!“

Přitom táhla Nevilla ke dveřím mezi Severusovými pokoji a třídou. O chvíli později bylo z vedlejší místnosti slyšet Nevillův smích.

„Vrátím vám to, čarodějnice, až to budete nejméně čekat,“ zašeptal Severus Hermioně do ucha, přičemž je Hannah pobaveně pozorovala.

Hermiona otočila hlavu a bez výčitek se na něj ušklíbla, tvář jen pár centimetrů od jeho. Dech se mu zadrhl v krku.

„Uvidíme,“ řekla, zatímco se nutil vzpomenout si, že v místnosti je ještě někdo další. „Ach, to je pro vás, veselé Vánoce!“

Vrazila mu do rukou balíček zabalený do stejného křiklavého sobího papíru, jaký měla Lia.

Pomalu ho otevřel, uvnitř byla kniha, o které se letmo zmínil, že by ji chtěl, a kus pergamenu. Mírně se zamračil, rozložil jej a četl.

„Sladký Salazare. Pro všechno na světě, jak …?“

Obrátil se k ní a ona se rozpačitě usmála. „Je to můj klient,“ vysvětlila, „před pár lety jsem pro něj našla nějaké vzácné texty a zůstali jsme v kontaktu. Jako jeden z mála přišel na to, komu Kings dělal prostředníka. Zeptala jsem se ho, jestli má volné odpoledne.“

Ta čarodějka mu zajistila audienci u Armanda Gilese, jednoho z nejznámějších světových lektvaristů. Ten muž byl samotář, návštěvy nepřijímal. Nikdy. Byla to příležitost, jakou ještě nikdy nikdo neměl.

„Já… Hermiono, nemám ponětí, jak vám za to mám poděkovat.“

Jemně se usmála a stiskla mu ruku. „Myslím, že je zvykem vyjádřit díky slovně.“

Protočil oči. „Drzá čarodějnice. Dobře. Děkuji vám, Hermiono.“

„Nemáte zač, Severusi,“ odpověděla, když Lia vtrhla zpátky do místnosti. Longbottom měl podezřele červené oči, jako od pláče. Otočil se a podíval se na Hermionu.

„Děkuji ti, Hermiono. To je možná nejlepší vánoční dárek, jaký jsem kdy dostal,“ řekl a stále bojoval se smíchem: „Bohové, poslala bys mi kopii?“

„NE!“ vykřikl Severus v té samé chvíli, kdy Hermiona odpověděla: „Na kolik si ji ceníš?“

„Počkejte, cože? Ne!“ otočil se k ní nevěřícně Severus.

„George po mně pojmenuje své prvorozené dítě,“ řekla nonšalantně, a Severus hrůzou otevřel oči dokořán.

„Ne, rozhodně ne!“

„Co za to, Severusi?“ zazpívala s drobným zlomyslným úsměvem na tváři.

„Neomezený přístup do mé knihovny, dám vám heslo k letaxu.“

Vykulila oči. „Domluveno! Promiň, Neville!“

Ten se dusil smíchy a na znamení kapitulace zvedl ruce. „Nedělej si starosti, lásko, já vím, kdy jsem prohrál!“

Neville a Hannah odešli ještě před obědem, Hannah tvrdila, že si potřebuje zdřímnout, ačkoli spiklenecký úsměv, který si s manželem vyměnili, Severuse mírně znervóznil.

„Můžeme vás nechat být,“ řekla Hermiona tiše, když se za Longbottomovými zavřely dveře, „tak trochu jsme vám ukradli Vánoce.“

Odfrkl si, když jeho oči sklouzly k místu, kde si Lia hrála s panenkami, které Hermiona vytáhla z hlubin své kabelky. Zřetelně si vzpomínal, jak přikrýval jednu z růžových obludností, se kterými si hrála, a přemýšlel, co se to stalo s jeho životem.

„Posaďte se, Hermiono, nedělal jsem nic důležitého. Zůstanete na oběd?“

Usmála se na něj, když se posadila. „Ano, Neville to domluvil s Minervou. Říkala, že letos tu zůstává jen velmi málo lidí.“

„Většina studentů odjíždí na Vánoce domů, to znamená, že může odejít i víc zaměstnanců.“

Broukla si, když se s očima napůl zavřenýma opřela na pohovce.

„Časné ráno?“ usmál se na ni.

„Lia byla vzhůru v pět, což je normálně v pořádku, ale…“ odmlčela se a pohlédla na Liu, která je naštěstí ignorovala, než ještě víc ztišila hlas, „domeček pro panenky se musel smontovat. Byla jsem vzhůru do půl druhé. Návod byl zatraceně příšerný.“

Tomu se pořádně rozchechtal. „Velká Hermiona Grangerová, nejbrilantnější čarodějka svého věku, poražená dětskou hračkou. Veřejnost by byla tak zklamaná.“

Uchechtla se a zavřela oči. „Je to opravdu tragické, že?“

„To vskutku je,“ odpověděl, když se ještě víc rozvalila na pohovce.

Probudila se později, hlavu položenou na něčem docela slušně měkkém. Zmateně se rozhlédla a spatřila Liu na podlaze.

„Dobré ráno,“ pronesl nad ní sardonický hlas.

Snažila se posadit a cítila, jak rudne v obličeji. Dobří bohové, usnula a skončila na Severusově klíně.

„Moc se omlouvám!“

Usmál se na ni. „Já to přežiju. Ale nemusím ty sliny.“

„Já neslintám!“ vykřikla dotčeně, když se rozesmál.

„Dovolím si nesouhlasit. Pojďte, je čas na oběd.“

„Uvidíme stromy, můj Sev‘usi?“

„Ano, slečno Lio, půjdeme se podívat na stromky,“ usmál se a ignoroval Hermioninu zrudlou tvář.

Sedět u jediného stolu ve Velké síni s Liou a Hermionou byl rozhodně zvláštní zážitek. Lia celou cestu do Velké síně bez přestání mluvila a její oči se úžasně rozšiřovaly, když si prohlížela stromy lemující její zdi.

Teď se na něj Longbottom a jeho žena přes stůl neustále culili, Minerva vypadala, že má blízko k slzám, a Filius s Pomonou se přidusili, když ho Lia poprvé oslovila „můj Sev'usi“. Nepomohlo ani to, že těch několik studentů, kteří neodjeli, nepokrytě zíralo. Jeden z nich, pan Davies, úplně zapomněl zavřít pusu, což mělo za následek, že mu po celé přední straně trička stékala omáčka, zatímco zíral na roztomilé dítě, které celému stolu sdělovalo, že: „Můj Sev'us mi čte pohádky a chystá pro mě večírky!“

Byl si jistý, že jakmile se studenti vrátí, roznese se to mezi ně rychlostí blesku.

Hermiona se otřásala sotva potlačovaným smíchem, když se k němu Minerva otočila a nadzvedla obočí: „Večírky, Severusi?“

„Čajové dýchánky,“ s velkou ochotou se vmísila do hovoru Hermiona.

„Nosí korunku jako princezna,“ řekla Lia a vážně pokývala hlavou.

Slyšel, jak se Filius znovu přidusil, když se Minerva nevěřícně obrátila na Hermionu, aby to potvrdila. Ta přikývla a kousla se do rtu, zatímco Minerva vytřeštila oči.

„Má fotografie!“ se škodolibou radostí přispěl k hovoru Neville. „Jsou ty nejlepší, jaké jsem kdy viděl.“

Zatraceně, chystal se je všechny zavraždit. Pomalu jedl ve snaze získat zpět trochu své důstojnosti. Měl pocit, že bojuje předem prohranou bitvu, protože to malé stvoření v nařasených zelených vánočních šatech dál žvatlalo ke svému uchvácenému publiku.

„Vy a vaše dcera budete moje smrt, čarodějnice,“ zavrčel, jakmile se vrátili do jeho pokojů a Lia tvrdě spala na pohovce, protože na zpáteční cestě podlehla vyčerpání.

Zasmála se mu: „Jak? Tím, že si dovolíte lidem ukázat, že jste člověk?“ šťouchla ho do hrudi. „Přiznejte si, že to nebylo tak zlé! Když už nic jiného, tak Filiusův neustávající šok byl zábavný.“

„Nic takového nepřiznám, slečno Grangerová!“ zavrčel, když vstoupil do jejího osobního prostoru a tyčil se nad ní. Se zájmem sledoval, jak se jí rozšiřují zorničky.

„Ale?“ zeptala se.

K sakru, byl příliš blízko. To byl monumentálně špatný nápad, chtěl ji trochu zastrašit, přimět ji, aby o krok ustoupila, ale kruci, zapomněl, jak tvrdohlavá ta čarodějka je, nepohnula se a teď byla zatraceně blízko.

Udělala krok vpřed a povytáhla obočí, teď už byla tak blízko, že musela natáhnout krk, aby se na něj podívala.

„Měla jsem se snad nechat zastrašit tímhle malým představením, Severusi?“ zeptala se pobaveně a stále se k němu natahovala.

To už bylo moc. Byla příliš blízko a on už měl plné zuby boje, nebo cokoli to k sakru mělo být. Jeho sebeovládání prasklo. Zavrčel, než hodil veškerou opatrnost za hlavu, sevřel její tvář v dlaních a políbil ji. K jeho obrovskému šoku mu polibek opětovala, prsty se mu zamotala do vlasů, stoupla si na špičky a tělem se pevně přitiskla k jeho tělu, zatímco jedna jeho ruka klesla na její bok a druhou, ztracenou v záplavě jejích kadeří, ji držel v týle.

Nebylo to jako nic, co kdy předtím cítil. Nebyl nevinný, ale nikdy předtím nelíbal ženu tak, jako líbal Hermionu. Jeho styky byly vždycky povrchní, život učitele v internátní škole a špióna mu poskytoval jen velmi málo přijatelných možností.

Oba těžce oddechovali, když se od sebe oddělili, ve tvářích měli stejný mírně ohromený výraz.

„Omlouvám se!“ vyhrkl.

„Já ne,“ vyprskla smíchem.

„Vy ne?“ zeptal se, teď už znejistělý způsobem, který se mu rozhodně nelíbil.

„Ne,“ povzdechla si, „to je v pořádku, Severusi. Nemusíme to opakovat.“

Zamračil se: „A kdybych chtěl?“

„Vážně?“ vyzvala ho.

„Chtěl jsem to udělat už roky,“ přiznal, čímž překvapil spíš sebe než ji.

„Tak proč ses omlouval?“ zvláštně se na něj usmála.

„Protože jsem měl pocit, že bych měl?“

„Jsi legrační,“ řekla tónem, který zněl téměř něžně, a když se natáhla, aby ho znovu políbila, neváhal.

Lia ještě spala, když se konečně posadili, Severus nesměle objal Hermionu kolem ramen a připustil, aby jeho napětí mírně opadlo, když mu položila hlavu na rameno.

„Co je to, Severusi?“ zeptala se tiše, když si hrál s konečkem její kadeře.

„Vánoce,“ odpověděl s ušklíbnutím, a ona ho plácla po hrudi.

„Buď vážný. Lia tě zbožňuje. Nechci udělat nic, co by to ohrozilo.“

„Tak budeme postupovat pomalu,“ odvážil se váhavě. „Moc rád bych se ti dvořil, Hermiono, jestli dovolíš?“

Pohlédla na něj zblízka a zapátrala v jeho tváři, jako by ho chtěla přistihnout při lži, než se usmála. „Dvoření zní tak formálně,“ škádlila ho.

„Jakému výrazu bys dala přednost, čarodějko?“ zeptal se a zaryl jí prsty do boku, až se zachichotala. Její oči se rozšířily, když se setkaly s jeho. „Jsi lechtivá?“

„Cože? Ne!“ Opět se zachichotala, když jeho prsty znovu našly její bok: „K sakru, Severusi, to není fér!“

„Slíbil jsem ti odplatu.“

Kroutila se vedle něj a teď se nekontrolovatelně chichotala: „Severusi, Severusi, prosím! Vzbudím Liu, bude z ní noční můra! Omlouvám se!“

Polevil a usmál se na ni: „Fajn, ale jenom proto, že nemám chuť budit spící batole.“

Odfrkla si. „Díky Merlinovi za spící batolata,“ odpověděla a znovu se k němu přitulila.

Zdá se, že to přece jen budou veselé Vánoce, pomyslel si Severus a přitiskl si svou čarodějku pevněji k sobě.