Preklady fanfiction Harryho Pottera

Nová kapitola 9.2

Promrzlí a unavení, ale s úsměvem, dorazili zpět k Hermioně domů poté, co prozkoumali celou zoologickou zahradu. Lia trvala na tom, že si na cestu do šíleně dlouhého kopce sedne Severusovi na ramena. Hermiona ho pozorovala, jak se pachtí vzhůru, a snažila se skrýt pobavení nad jeho neschopností říct jejímu dítěti ne. Teď měl nejspíš chuť si zdřímnout. Kdo vůbec postavil zoologickou zahradu na zatraceném kopci?

Hermiona zmizela v kuchyni a on sotva zvládl otočit hlavu, když ucítil, jak na pohovku vedle něj vklouzlo malé tělíčko.

„Můj Sev'usi?“

„Ano, slečno Lio?“ zeptal se a mírně se posunul, aby na ni viděl. Jeho tělo proti tomu pohybu protestovalo.

„Můj Sev'usi, zůstaneš tu přespat?“

Severus se zakuckal. „Dnes večer asi ne, slečno Lio.“

„Aha, tak zítra?“ zeptala se s nadějí.

Trochu se usmál a odpověděl: „Nejspíš ne. Promluvím s tvou maminkou a uvidíme, jestli se můžeme nějak domluvit, ano?“

„Dobře, můj Sev'usi.“

„Chci to vědět?“ zeptala se Hermiona, když se vrátila do pokoje.

„Můj Sev'us u nás přespí!“ Lia vykřikla a Severus se začervenal.

Hermiona se na něj chvíli ohromeně dívala, než se rozesmála. „Opravdu? A kdy že by to tak mohlo být?“

Lia pokrčila rameny. „Zítra, maminko?“ zeptala se s nadějí.

Hermiona si odfrkla. „Možná až bude Helen lépe,“ navrhla opatrně.

Lia se zamračila a zamířila ke dveřím, než ji Hermiona chytila kolem pasu a otočila ji. „A kampak to máš namířeno, slečinko?“

„Říct Helen, ať už je jí líp!“

Hermiona zatajila chichotání, když se Severus usmál. „Takhle to nefunguje, skřítku, Helen bude líp, až ta viróza zmizí.“

„Mám viróze říct, ať teď zmizí?“

„Ne, skřítku. Odejde, až bude připravená. Nemůžeš ji nutit. Pomůžeš mi teď prostřít stůl?“

Na jiné myšlenky přivedená Lia následovala matku do kuchyně a poskytla Severusovi chvilku oddechu.

„Víš, že jí můžeš říct ne?“ podotkla Hermiona, jakmile byla Lia v posteli.

Severus zafuněl: „Možná jsem zjistil, že ji nedokážu zklamat.“

Usmála se na něj: „Což je skvělé a tak vůbec, nicméně pokud se to nenaučíš, stane se z ní rozmazlená malá madam. Nemůžu uvěřit, že jsi ji vynesl na ten kopec.“

Obrátil oči v sloup. „Má malé nohy a ten kopec byl obrovský.“

„Už to předtím zvládla, víš. Já ji nahoru rozhodně vynést nedokážu.“

„I tak má pořád malé nohy,“ odpověděl tvrdošíjně, což ji rozesmálo.

„Jsi beznadějný,“ prohlásila a prohrábla mu rukou vlasy, on se jí instinktivně opřel do dlaně. Pořád mu to připadalo zvláštní, tenhle nenucený dotek, který dělala bez přemýšlení. Na prstech jedné ruky by spočítal lidi, kteří se ho za celý jeho život dobrovolně dotkli.

„Možná,“ řekl tiše, obrátil se k ní čelem a ušklíbl se na ni: „I když věřím, že teď musíme naplánovat přespání.“

Hermiona se zasmála a dramaticky klesla čelem na jeho rameno. „Nemůžu uvěřit, že se na to zeptala.“

„Co se na takových akcích dělá? Řekni, nečeká se ode mě, že budu mít na obličeji pleťovou masku a klábosit.“

Hermionina prudce zvedla hlavu a zírala na něj, pak si zakryla ústa a rozesmála se.

„Panebože, už tě vidím, jak si v masce na obličeji lakuješ nehty jako puberťačka!“ hihňala se s vykulenýma očima.

„Na tomto jsme se nedomluvili, Hermiono. Měla jsi na mysli něco jiného?“ zašeptal jí do ucha.

Mírně se odtáhla a zadívala se na něj. „To je nefér, víš?“

„Co?“ zeptal se zamračeně.

„Ty, když takhle používáš svůj hlas! Dělá to se mnou divy a nedokážu pořádně přemýšlet.“

Na okamžik ztuhl, než si to zpracoval, a pak se mu po tváři pomalu rozlil úsměv.

„Tak takhle to je, Hermiono?“ protáhl a přitiskl si ji blíž, když se posunula na pohovce. „A co přesně s tebou dělá můj hlas, hmm?“

„Parchante,“ zavrčela bez zápalu. „Možná bych měla nechat Liu, aby ti diktovala podmínky tvého přespání,“ ušklíbla se na něj, „samozřejmě jsem měla jiné nápady… ale neradi bychom zklamali batole, a protože mě nenapadají slova, která by popsala, co jsem měla na mysli, obávám se, že toto je všechno, s čím dokážu přijít.“

„Taková škoda,“ zabručel, pohlédl na ni a přejel rukou po křivce jejích boků,“ umím si představit, že až budeš schopná normálně myslet, vymyslíš všechny možné… případné způsoby, jak využít můj… hlas.“

„Naprostý parchante,“ zašeptala lehce bez dechu, přitáhla si jeho tvář a políbila ho.

xxx

Později v tichu svých pokojů Severus přemýšlel, co na Hermioně Grangerové ho přimělo zahodit veškerou opatrnost a logiku. Přestože si slíbili, že budou postupovat pomalu, byl si nyní velmi dobře vědom, že cítí alespoň trochu její pokožky přitisknuté k sobě, a zoufale toužil po tom, aby ji mohl vnímat celou. To přespání nemohlo přijít dost brzy, dokonce by vydržel i pleťovou masku na obličeji a lakování nehtů, o kterém žertovala, kdyby se na konci večera ocitl v její posteli. Přemýšlel, jak by mohl přesvědčit sám sebe, aby ji někdy nechal být. Ta čarodějka se rychle stávala nedílnou součástí jeho života a on si už nedokázal představit, jak by jeho existence vypadala bez ní a bez Lii. Modlil se ke komukoli, kdo by mohl naslouchat, aby to všechno nepodělal.

xxx

Druhý den ráno se Severus přidusil kávou, když vzal do ruky Věštce.

„ZLOMENÉ SRDCE NEBO BĚHNA,“ křičel na něj titulek s obrázkem Hermiony a Lii před Kratochvilnými kouzelnickými kejklemi… Zasténal, když si všiml vedlejšího sloupku od Holoubkové. Tohle bude pravděpodobně brutální. A taky že bylo.

Článek spekuloval o Liině původu a házel to na všechny, Pottera, různé Weasleyovy a dokonce i jeho samotného. Rita se ptala, jestli Lia byla důvodem, proč se Hermiona držela stranou, a zajímala se, jestli právě ona není příčinou přetrvávající roztržky mezi Zlatým triem. Představil Ritin pohled na Hermioniny předpokládané vztahy, vykreslil ji jako děvku, která přelétá od muže k muži, aniž by myslela na následky, a všiml si zjevné absence otce při všech příležitostech, kdy byla holčička spatřena. Na konci mu tepala žíla na spánku. Všiml si, že Neville vedle něj zbledl, než zavrčel a odstrčil židli od stolu.

„Jdu Hermioně poslat sovu. Vzpomínám si, že měla způsoby, jak toho brouka zkrotit.“

Severusovo obočí vystřelilo vzhůru. „Myslím, že vás doprovodím.“

Společně opustili Velkou síň a Severus cítil, že Harry sleduje jejich odchod.

„Jak přesně Hermiona udržela Holoubkovou na uzdě?“ zeptal se bezvýrazně. Neville se ušklíbl, načež se Severus okamžitě napjal.

„Držela ji v nerozbitné sklenici v podobě zvěromága a na konci našeho čtvrtého ročníku na ni nechala přes léto dohlížet Siriuse Blacka, kterého Rita v té době považovala za vraha. Pak se jí podařilo… použijme slovo přesvědčit, přesvědčit Ritu, aby rok nic nepublikovala, než ji během našeho pátého ročníku donutila napsat to odhalení všech smrtijedů a Voldemortova návratu do Jinotaje.“

Severus se prudce zastavil. „Prosím?“

„Ach, slyšel jste mě. Hermiona umí být krutá, když jsou napadeni ti, které miluje. A Rita šla po Harrym. Ignorovala článek, kvůli kterému jí vyhrožovali smrtí a kvůli kterému skončila v nemocničním křídle, ale ve chvíli, kdy Rita šla po Harrym a zpochybnila jeho příčetnost, odmítla to tolerovat.“

„Zatraceně,“ zamumlal Severus. Hodně ji podcenil.

„Přesně tak. Nevím, jestli teď Rita zaregistrovala svou zvěromágskou podobu, ale umím si představit, že Hermiona vymyslí něco, co ji udrží v patřičných mezích. Nedopustí, aby vláčela Liu bulvárem.“

„Ne,“ zamumlal Severus a v hlavě se mu zrodil plán. „Neumím si představit, že by to dovolila.“

Neville se vědoucně usmál. „Jsem si jistý, že bude ochotná spojit síly,“ podotkl, zatímco pokračovali v chůzi k sovinci, a pak dodal: „Konečně přiznáváte, že nejste jen přátelé?“

„Možná,“ povzdechl si Severus.

„Dobrá. Myslím, že se k sobě hodíte. I když cítím potřebu vás varovat, že jestli jí ublížíte, Hermionin sklon k pomstychtivosti bude to nejmenší, co vás bude trápit.“

„Vy mi vyhrožujete?“ Severus povytáhl obočí.

Neville se ušklíbl: „Ale ne. Neumím si představit, že bych vás nějak děsil. Na druhou stranu George Weasley… oba dobře víme, jak dokáže být vynalézavý.“

Severus při tom pomyšlení mírně zbledl.

„Beru na vědomí, Longbottome.“

xxx

Harry Potter si přečetl článek ve Věštci a povzdechl si nad Ritinou zlobou. Netušil, co ji přimělo k tomu, aby na Hermionu tak brutálně zaútočila, ale snad by mohl pomoci napravit alespoň to. Dlužil Hermioně víc, než kdy mohl splatit, možná že kdyby požádal o nějakou laskavost, trochu by misky vah vyrovnal.

Druhý den se ocitl v ministrově kanceláři a Kingsley na něj zíral přes stůl.

„Proč bych ti měl věřit, Harry?“ zeptal se Kingsley přímo, až se Harry zamračil. „Tvoje dosavadní chování k Hermioně není zrovna hvězdné, a jestli máš v úmyslu jí to otlouct o hlavu, budu muset odmítnout.“

Harry zavrtěl hlavou. „Ne, Kingsley,“ povzdechl si. Očekával odpor, věděl, jak Kingsley Hermionu zbožňuje. „Já… podívej, tohle jí dlužím jako naprosté minimum. Pokud se nikdy nedozví, že jsem to byl já, můžu s tím žít, dokud ji Holoubková nechá na pokoji. Aspoň tolik si ode mě zaslouží.“

Kingsley si ho zkoumavě prohlížel. „Velmi dobře.“ Stiskl malé tlačítko na svém stole: „Felicity, mohla byste mi prosím sehnat Barnabáše Cuffea? Řekněte mu, že je to naléhavé.“

„Jistě, pane ministře,“ nesl se kanceláří hlas Kingsleyho sekretářky.

O deset minut později vtrhl do místnosti rozčilený muž.

„Pane ministře! Pane… pane Pottere! Čemu vděčím za to potěšení?“

„Zase jste nechal Ritu psát lži, pane Cuffe,“ promluvil Harry chladně a muž z jeho tónu znervózněl.

„Ano, tedy, Rita je velmi populární, přitahuje hodně čtenářů.“

„Dcera Hermiony Grangerové je dvouletá holčička, pane Cuffe. Malá holčička, která si jednoho dne bude moci přečíst Ritiny spekulace o jejím otci a o tom, jak Rita líčí její matku jako děvku. Její matku, která se, jak snad nemusím připomínat, zasloužila o smrt nejhoršího čaroděje, kterého jsme za poslední desetiletí viděli. Bez ní bych nepřežil.“

Barnabáš sebou trhl. „Ano, dobře… možná to nebyla naše nejlepší práce.“

„Vytisknete odvolání a omluvu, pane Cuffe. Zakážete Ritě otisknout jediné zatracené slovo o Hermioně Grangerové bez jejího předchozího souhlasu, jinak Merlin mi pomoz, koupím Věštce a všechny vás vyhodím.“

Barnabáš Cuffe se podíval z ministra na Harryho Pottera a pak se poraženě sesul.

„Jistě, pane Pottere,“ povzdechl si a přemýšlel, jak se mu podaří zvládnout Ritin vztek. Opravdu měla k té Grangerovic holce nepřirozený odpor.

„Jsem rád, že jsme si spolu popovídali, pane Cuffe,“ řekl Harry a vstal, zatímco se muž šoural ze dveří.

Kingsley se na něj podíval a pomalu zavrtěl hlavou. „Možná pro tebe přece jen existuje naděje,“ zamumlal, když Harry o chvíli později odcházel.