Preklady fanfiction Harryho Pottera

Nová kapitola 10.1 

Hermiona si několikrát přečetla dopisy, které přinesly Nevillova a Severusova sova, a povzdechla si. Nebyla si úplně jistá, co s tím má dělat, ačkoli rozhodně netoužila nechat Liu vláčet novinami, neměla už na Ritu žádnou páku. Začala uvažovat o legálních, i když neetických způsobech, jak tu čarodějnici zarazit, když se rozletěly dveře a v nich se objevil Kingsley. Hermiona překvapeně zamrkala.

„Kingsley? Není ti podobné, že bys přišel bez ohlášení.“

„Strýčku Kingsi!“ vykřikla Lia a narazila mu do nohou.

„Ahoj, princezno!“

„Budeš si se mnou hrát, strýčku Kingsi? Přivedl jsi mi Sev'use?“

Kingsley se lehce zakuckal: „Samozřejmě, že si budeme hrát na princezny, hned potom, co si promluvím s tvou maminkou. Třeba po šálku čaje? A obávám se, že jsem dnes nechal tvého Severuse doma.“

Lia našpulila pusu: „Půjdeš pro něj, strýčku Kingsi?“

„Dnes ne, princezno. Severus má hodně práce, ale určitě se na tebe brzy přijde podívat.“

Lia slavnostně přikývla. „Bude u nás na přespání, strýčku Kingsi!“

Kingsley se otočil a pohlédl na Hermionu, která se začervenala, odvedla dceru zpátky do obývacího pokoje a pustila jí Popelku.

„Zůstane tu přes noc, Hermiono?“ zeptal se Kingsley a ve tváři se mu zračilo pobavení. „Mám si s ním snad promluvit z pozice velkého bratra?“

„Kingsi! Ne!“

„Proboha!“ vydechl, „budu muset! Jak moc vážné to je, Hermiono?“

„Já… řekla bych asi dost vážné. Lia ho zbožňuje.“

„Tak to jsem pochopil. A ty?“

Hermiona pokrčila rameny a vypadala nesvá. „Bylo by velmi snadné se do něj zamilovat,“ řekla tiše.

„A to tě děsí.“

„Ano. Vím, že je to hloupé. Propána, věřím mu s Liou, což by mělo být docela dobrým ukazatelem věcí, ale stejně mě to děsí.“

Kingsley se na ni jemně usmál a přitáhl si ji do náruče. „Je v pořádku, že se bojíš, já bych se bál, kdybys strach neměla. Jen kvůli tomu neodmítej to, co se děje. Takže. Svůj proslov velkého bratra mám připravený už roky. Od tvých sedmnácti let, kdy jsi mi zachránila zadek na hřbetě toho testrála. Ani na chvíli by mě nenapadlo, že ho použiju na Severuse Snapea, ale tady to vidíš.“ Zlomyslně se zašklebil. „Myslíš, že by toho bylo už příliš, kdybych to udělal ve Velké síni, až budou studenti večeřet?“

Hermiona mu zabořila obličej do hrudi a zasténala: „Kingsi! Ne!“

Kingsley si odfrkl: „Je to moje povinnost, Hermiono! A bohové, chci vidět jeho výraz!“

Udeřila ho do hrudi. „Kingsi!“ zakňučela, „prosím tě, ne!“

Jen se na ni ušklíbl a nic neřekl. Zafuněla a otočila se, aby uvařila čaj.

„Předpokládám, že je tu i jiný důvod, proč jsi tu, než že se mě snažíš uvést do rozpaků?“

„Tedy,“ začal váhavě. „Předpokládám, že jsi viděla včerejšího Věštce?“

„Ano,“ povzdechla si, „dostala jsem sovu od Nevilla, a od Severuse taky. Vím, že nebyla registrovaná, ale už to napravila. Nemůžu dopustit, aby Liu vláčela bulvárem. Jen tak ze zvědavosti, jak nezákonné je příliš nezákonné?“

Kingsley se zakuckal smíchem: „Kvůli tobě, drahá, přimhouřím oko. Podle toho, o co jde, ti možná dokonce pomůžu zamést stopy. V tomto případě to ale není potřeba. Harry to vyřešil.“

„Harry? Harry Potter, ten Harry?“

„Přesně ten jistý.“

„Proč?“ zeptala se bez obalu.

„Upřímně řečeno, moje milá, protože si myslím, že ho to mrzí. Řekl mi, že nepotřebuje, abys věděla, že je to on, ale jak tě znám, věčně bys vyzvídala, kdyby ten problém prostě zmizel. Vyhrožoval Barnabáši Cuffeovi. Řekl mu, že si koupí Věštce a všechny je vyhodí.“

Hermiona se zasmála. „To jako vážně?“

„Ach ano. Bylo to docela zábavné. Podívej, s touhle informací nemusíš nic dělat, Merlin ví, že mu nic nedlužíš. Jen jsem chtěl, abys věděla, že Holoubková už nebude problém.“

Hermiona se na něj podívala a uvažovala, jaký z toho má vlastně pocit. „Co myslíš, že bych měla udělat?“

„Ohledně Harryho?“

Přikývla a nalévala čaj, zatímco se snažila nasadit vyrovnaný výraz.

„Myslím, že to záleží na tobě. Máš plné právo nedělat nic.“

Znovu přikývla, když mu podávala hrnek. „Tady máš, Popelka Liu už na moc dlouho nezabaví.“

xxx

Dlouho po Kingsleyho odchodu Hermiona přemítala o Harrym a uvažovala, co by měla udělat. Chtěla si promluvit se Severusem, ale nedokázala se k tomu přimět. Byla už léta sama, nepotřebovala, aby jí někdo další pomáhal s rozhodováním, to by bylo absurdní. Nakonec se rozhodla, že se na to vyspí, a doufala, že ráno bude moudřejší večera.

Zatímco se Lia zabývala domečkem pro panenky, Hermiona začala psát dopis a odeslala ho dřív, než si to mohla rozmyslet.

xxx

O dva dny později, na Silvestra, se na titulní straně Věštce objevil omluvný dopis od samotného šéfredaktora, adresovaný Hermioně. Tvrdil, že on i Rita se omlouvají za způsobené trápení, uváděl, že Harry Potter a zmínění Weasleyovi mají mezi sebou dobré vztahy, a že Hermionina dcera se při vzácných příležitostech, které její matka připustila, jeví jako roztomilé děvčátko. Skončilo to slibem, že už znovu nebudou narušovat soukromí dítěte.

Severusovi se při čtení zvedlo obočí a přemýšlel, jak přesně to Hermiona dokázala. Neville vedle něj se zakuckal.

„Myslím, že potřebujeme vysvětlení,“ zamumlal tiše.

„Vskutku,“ protáhl Severus. Od té doby, co se ta historka provalila, o Hermioně neslyšel a musel si přiznat, že ho to znepokojuje. Že by si to rozmyslela?

V kroku, který se mu příliš nepodobal, se rozhodl zahodit opatrnost a prostě ji navštívit. Když už stál na jejím prahu, začal se rozmýšlet. Helen rozzářeně otevřela dveře.

„Za hodinu se vrátí, pojďte dál a chovejte se jako doma. Jsem ráda, že jste tady. To tvrdohlavé děvče bylo rozhodnuté strávit celý den samo. Poslední týden byla tichá, nenapadá vás proč?“

Severus zavrtěl hlavou a přemýšlel, jestli to nebyl děsný nápad. „Kromě těch nesmyslů ve Věštci nemám tušení.“

„Těch nesmyslů ve Věštci?“ zamračila se na něj Helen.

„Ano, spekulovalo se tam o Liině otci.“

Helenina tvář ztvrdla. „Psali to tam teď?“

„Ano. Až dnes ráno tam byla otištěna omluva.“

„Hmmm. Chápu.“ Odmlčela se. „Promiňte, já vím, že mi do toho nic není, ale nejste jen její přítel, že?“

Severus se zarazil, nebyl si jistý, co jí má říct, když jí Hermiona očividně nic nesvěřila.

„Myslela jsem si to,“ zamumlala.

„Nic jsem neřekl!“

„To jste ani nemusel! Váš obličej to udělal za vás. Nebojte se, tohle není přednáška, schvaluji to. Hermiona je mnohem šťastnější od té doby, co jste sem začal chodit, a přísahám, že Lia nemluví o nikom jiném než o vás. Doufám, že vás nemusím varovat, abyste jim neublížil.“

„Ne,“ odpověděl tiše.

„Dobře. Tak vám řeknu jen tohle. Ta holka je tak tvrdohlavá, jak jen to jde, a když je zraněná, před všemi se uzavře, jako by se nedokázala vypořádat s tím, že ten, koho potřebuje, by náhodou mohl zmizet. Myslím, že ten idiotský kluk jí ublížil víc, než si kdokoli dokázal představit. Takže až vás odstrčí, protože Bůh ví, že to udělá, prosím, nedovolte jí to.“

„Pokusím se,“ odpověděl a přemýšlel, co ksakru si má s tou informací počít.

„Dobře. Teď se jdu připravit, berou mě na večírek!“ A s tím vyběhla z pokoje a nechala ho věnovat se svým myšlenkám.

xxx

Hermiona a Lia se vrátily o hodinu a půl později, zachumlané proti zimě.

„Můj Sev'usi!“ vyvřískla Lia, když ho spatřila. Hermiona ztuhla.

„Nečekala jsem tě,“ řekla tiše a z její tváře se nedalo nic vyčíst.

„Myslel jsem, že využiju toho, že je hrad prázdný,“ odpověděl s pokrčením ramen a objal Liu. „Jsi zmrzlá, slečno Lio! Co jsi dělala?“

„Šla jsem na procházku, můj Sev'usi.“

„Aha, a užila sis jí?“

„Ano! Krmila jsem kachny!“

Severus se zasmál jejímu nadšení a podíval se na Hermionu, která se vrátila do pokoje poté, co si svlékla svrchní oblečení. Natáhl k ní ruku, tázavě povytáhl obočí a skryl úlevu, když neváhala a přišla k němu, aby ho objala, a přitiskla se mu k boku.

„Je všechno v pořádku, Hermiono?“ zeptal se tiše poté, co Liu položil na zem.

„Ano. Ne. Nevím,“ lehce se zasmála a zavrtěla hlavou. Položil jí prst pod bradu a přinutil ji zvednout k němu pohled.

„Nemohu ti pomoci, pokud se mnou nebudeš mluvit.“

„To je ten problém!“ vykřikla a rozhodila rukama do vzduchu. „Chtěla jsem s tebou mluvit!“

Zamračil se: „Nerozumím tomu.“

„Rozhoduji se sama už tak dlouho, že bych s tebou rozhodně neměla potřebovat mluvit, abych dospěla k nějakému výsledku,“ řekla tichým hlasem, a pak si povzdechla. „Ale chtěla jsem, a to mě vyděsilo.“

Severus přemýšlel, jak se s tím vypořádat, stáhl ji na pohovku vedle sebe a byl vděčný, že neprotestovala, když ji k sobě přitiskl.

„Teď už nejsi sama. Ve vztazích se moc nevyznám, ale mám za to, že právě o to v nich jde.“

„Ano, ale… Severusi, určitě bych měla být stále schopná se rozhodovat, aniž bych s tebou musela mluvit?“

„A já jsem si jistý, že můžeš,“ řekl tiše, „ale není nic špatného na tom, když chceš to rozhodnutí nejdřív probrat s někým jiným.“

Hermiona si povzdechla a položila mu hlavu na rameno. „Nevím, jak to mám udělat.“

Severus se ušklíbl: „A já bych to měl vědět?“ odpověděl důrazně, což ji přimělo k mírnému úsměvu.

„Jsem směšná.“

„Ano,“ řekl na rovinu, „ale stejně tě mám rád.“