Preklady fanfiction Harryho Pottera

Nová kapitola 11.2 

K ránu vstali, oblékli se, a zatímco čekali, až se Lia probudí, znovu usnuli. Později se Severus s mírným leknutím probudil, když uslyšel hlas volající po Hermioně. Vzápětí se rozletěly dveře a dovnitř vtrhli George s Angelinou. Ta měla tolik slušnosti, aby se zatvářila poněkud omluvně. Hned na to se ve dveřích objevila Lia.

„Hermiono!“ radostně vykřikl George, než strnul a komicky vytřeštil oči. „A eh… Severusi. Na pohovce.“

Hermiona zabořila Severusovi tvář do ramene, aby skryla smích. Lia si zjevně nebyla úplně jistá, co se děje, ale uvědomovala si, že něco není v pořádku. Vylezla Severusovi na klín a trochu ostražitě si George prohlížela.

„Strýčku Georgi, sedneš si?“ zeptala se stále ještě nehybného muže. George zamrkal a téměř instinktivně uskočil, když Angie zvedla ruku, aby ho plácla po zátylku.

„Samozřejmě, Lio. Promiň, mozek strýčka George si vzal na chvíli malou dovolenou.“

„Kam odešel?“ svraštila malá čelo.

„Nejsem si jistý,“ přemítal George, zřejmě zcela vážně. „A teď, kde je objetí se strýčkem Georgem?“

Severus na pohovce pevně potlačil nutkání říct něco sarkastického. George byl Hermionina rodina, bohužel si nebyl vědom toho, že by měl mít jeho souhlas. Pohled na Hermioninu tvář naznačoval, že přesně ví, co se snaží potlačit.

Lia slezla z jeho kolena a zamířila si to ke Georgeovi: „Už se ti vrátil mozek z dovolené, strýčku Georgi?“

George se mírně zakuckal, když dívku dramaticky objal, až se zachichotala. „Jen tak tak, Lio.“

„Ty hloupý strýčku Georgi.“

„Proč jsi tady, Georgi?“ zeptala se Hermiona. „Ne že by nebylo milé tě vidět, ale nečekala jsem to.“

„Je první den v roce!“ vykřikl a polechtal Liu. „Přišli jsme se podívat na naše nejmilejší děvčata!“

Hermiona si odfrkla a střelila pohledem po Angelině. „Charlie nás varoval, že nás tam Molly chce mít celý den, tak jsme utekli, než nám zaletaxuje,“ vysvětlila.

„Aha,“ zazubila se, „no, tak se tu můžete na chvilku schovat.“

„Díky, Miono. Řekli jsme si, že tam půjdeme na večeři, ale na celý den?“ George se přehnaně zachvěl. „Představuju si, že aspoň mámě zdeptáme jistého synka.“ Severus se vedle Hermiony lehce zašklebil, jasně pochopil, o kterého syna jde. George se uchechtl. „Abych pravdu řekl, nemám tušení, proč nás máma pořád zve. Loni jsme ho přebarvili na fialovo, letos bych chtěl otestovat nový výrobek, který nutí lidi mluvit v rýmech… Protijed jsem ještě nevyvinul, ale jsem si jistý, že se k tomu nakonec dostanu.“

Severus potlačil úsměv, když na něj Hermiona vykulila oči. „Jsi směšný, víš?“

„Ale je to sranda!“ ušklíbl se George bez výčitek.

George s Angelinou odešli pozdě odpoledne, když nadhodili, že by pro ně Severus mohl sklidit nějaké ingredience z Hermionina skleníku. Přestože tak docela nechápal, proč to George nemůže udělat sám, zoufale toužil pořádně prozkoumat Hermioninu zahradu, a tak souhlasil. Ostrý pohled, který Hermiona na George vrhla, ho nenechal na pochybách, že je jí jasné, o co mu jde.

„Přežil jsi celé odpoledne s Georgem Weasleym,“ zasmála se, jakmile ti dva odešli. Lia se právě zabývala zakouzlenými zvířátky, která jí George přinesl.

„Vskutku.“

„Jak dlouho už se snažíš vymyslet záminku, aby ses mohl hrabat v mé zahradě?“ nadhodila.

Severus se mírně začervenal. „Bylo to tak očividné?“ zeptal se s povzdechem. „Býval jsem špión, víš?“

Hermiona se uchechtla: „No, tvé schopnosti jaksi upadají. Mohl ses prostě zeptat.“

„Ach, ale co kdybys pak předpokládala, že jsem s tebou jen kvůli tvým ingrediencím.“

„Copak nejsi?“ zeptala se posměšně překvapeně.

„Kupodivu ne,“ zašeptal, přisunul se k ní a políbil ji.

„Škoda,“ řekla tiše, „je to opravdu nádherná zahrada.“

Severus se na ni nedůvěřivě podíval, a pak se rozesmál.

Druhý den se neochotně rozloučil; už při odchodu se snažil vymyslet záminku, aby se mohl vrátit.

xxx

„Užil jste si pěkný Nový rok, Severusi?“ mrkl na něj Neville, když vstoupil do sborovny.

„Byl snesitelný,“ odpověděl krátce.

Neville si odfrkl. „Jistěže byl. Doufám, že jste u Hermiony projevil větší nadšení. Začínám se divit, co na vás vidí.“

„Hermiona si na míru mého… nadšení nestěžovala.“

Neville nakrčil nos: „Fuj. Ne. Proboha, prosím vás, už nikdy, nikdy víc nepřipomínejte to, co jste právě naznačil o Hermioně a sobě!“

Severus se ušklíbl: „A to jsem si myslel, že jste profesor, a ne student, Longbottome.“

Neville se otřásl: „Už nikdy nechci, aby se mi v hlavě objevila představa, jak se milujete s Hermionou, ať už jsem profesor, nebo ne.“

Minerva si ostře odkašlala, Pomona za ní se mírně zazubila. „Pánové, je tu něco, o čem bych měla vědět?“

Neville vyprskl, když se k ní Severus otočil a s kamennou tváří odpověděl: „Longbottom žárlí a snaží se mě přesvědčit, že bychom spolu měli utéct.“

„Ach, to je smutné. Zrovna jsem se chystala mu říct, že mi praskla voda,“ Hannah Longbottomová stála ve dveřích s nuceně klidným výrazem, „ale jestli je příliš zaneprázdněný plánováním útěku s vámi, Severusi, možná bych se neměla obtěžovat?“

Nevillova tvář děsivě zešedla. „Teď?“ vypískl, „ale vždyť je ještě příliš brzy!“

„Není tak brzy, a ano, teď. Takže kdybys mohl přestat klábosit s profesorem Snapem a pohnout se, byla bych ti velmi vděčná,“ rýpla si a mírně se prohnula, jak ji zasáhla kontrakce.

Pokud to bylo možné, Neville zbledl ještě víc. Rozhýbal se, až když mu Severus seslal do nohy malé bodavé prokletí. S výkřikem se začal štrachat ke své ženě. „Dobře. Správně. Svatý Mungo. Teď.“

„Ne, tupče. Přivolej tu zatracenou tašku,“ zavrčela, takže všichni vyvalovali oči na obvykle mírně se projevující čarodějku.

Neville moudře udělal, co mu bylo přikázáno, a ve chvíli, kdy měl tašku v ruce, protáhl svou ženu letaxem ve sborovně.

Ticho bylo téměř ohlušující. „No,“ podotkla Minerva rychle, „nikdy tu není nuda.“

Severus si odfrknul a znovu se zadumal. Jak brzy bylo dost brzy na to, aby se vrátil k Hermioně?

xxx

O několik hodin později se mu dostalo pohotové výmluvy, když k němu dorazil Patron od Nevilla, který ho žádal, aby pro ni došel, protože se z opatrnosti zdráhal poslat Patrona do jejího domu. Otevřela dveře a zdálo se, že je jeho příchodem potěšená, i když trochu zmatená.

„Jsi zpět tak brzy?“ škádlila ho, protáhla ho dveřmi a políbila. Usmál se s ústy na jejích rtech a prohloubil polibek, jako by ji neviděl celé měsíce. Co s ním ta čarodějka provedla?

„Hmmm,“ zamumlal, než si vzpomněl na skutečný důvod. „Posílá mě Longbottom.“

„Poslal tě Neville?“ zeptala se a zamračila se.

„Mám tě doprovodit k svatému Mungovi. Myslím, že tam je jeden malý chlapec, který by se s tebou rád setkal.“

„Dítě?“ zalapala po dechu.

„Dítě,“ potvrdil.

„Ach, tak mě nech, půjdu najít Helen.“ Když se rozběhla pryč, vrazila do něj malá šmouha zahalená do fialového pyžama.

„Můj Sev'usi, ty ses vrátil! Chyběl jsi mi.“

„A mně se stýskalo po tobě, slečno Lio,“ odpověděl, zvedl ji a vešel do obývacího pokoje. „Ale obávám se, že jsem tu jen proto, abych si na chvíli půjčil tvou maminku.“

Lia se našpulila. „Vrátíš se?“

„Já… uvidím, jestli budu moct,“ řekl konečně a přemýšlel, v jakém okamžiku by Hermiona pocítila nevolnost z jeho přítomnosti.

„Lio,“ zavolala Hermiona a vstoupila do pokoje. „Maminka teď potřebuje na chvíli navštívit strýčka Nevilla a tetu Hannah, budeš tu s Helen hodná?“

Lia znovu našpulila pusu: „Půjdu taky!“

„Tentokrát ne, zlatíčko,“ odpověděla matka a pohladila jí rukou vlasy. „Ale už brzy. Tetička Hannah je dneska velice unavená a ty už máš skoro čas jít spát.“

Lia si povzdechla. „Když budu hodná, zůstane u nás můj Sev'us na přespání?“ loudila.

Hermiona se usmála. „Severus má spoustu jiných věcí na práci, miláčku. Nemůže tu pořád jenom tak zůstávat.“

„Proč ne?“ dorážela Lia.

Hermiona se zarazila. „Já… ehm. Víš co, maminka teď nemá čas, aby ti na to pořádně odpověděla. Jestli teď neodejdu, tetička Hannah bude spát!“

Lia nasupeně zafuněla, ale dovolila matce, aby ji políbila na čelo a předala Helen, která je pobaveně pozorovala.

xxx

Severus měl pocit, jako by se mu zastavilo srdce, když pozoroval, jak Hermiona kolébá novorozeného Jaspera Longbottoma. Neville po něm střelil lehce vědoucím pohledem, o kterém si nebyl jistý, jestli o něj stojí.

„Je nádherný,“ vydechla a hleděla na droboučkého chlapečka ve své náruči.

Neville si odkašlal: „Chtěli jsme vás oba požádat, abyste se stali kmotry,“ řekl tiše. Severus i Hermiona prudce zvedli hlavy.

„Cože?“ zalapala po dechu.

„Kmotři,“ zazubil se Neville.

Hermiona velmi pomalu předala chlapečka zpět matce, pak se rozvzlykala a vrhla se na Nevilla. „Je to ano, drahá?“

„Samozřejmě, že je to ano!“

„Skvělé,“ usmála se Hannah z postele. „Severusi?“

„Já… přece nemůžete vážně chtít to dítě takhle potrestat?“

Hannah se zašklebila. „Jestli chcete s Nevillem utéct, zdá se rozumné, abyste si k němu vytvořil skutečnou vazbu,“ odpověděla suše.

Hermiona se zamračila na Severuse a podívala se z něj na Nevilla, než se od něj odtáhla. „Chci to vědět?“

Hannah zavrtěla hlavou. „Nejspíš ne. Teď pojďte a pochovejte svého kmotřence, Severusi.“

Severus vykulil oči, až se nad ním Hermiona slitovala, vzala dítě od Hannah a přešla k němu, jemně položila spící miminko do jeho náruče a upravila mu paže tak, aby podpíraly drobnou hlavičku. Díval se na chlapce s něčím, co se blížilo úžasu. Nikdy v životě nedržel v náručí tak malého člověka. Pohlédl na Nevilla a Hannah a všiml si, že se lehce usmívají, ale nedokázal rozluštit výraz na tváři Hermiony, která ho pozorovala.

To je něco, nad čím by se měl zamyslet později, přemítal, když hleděl na svého spícího kmotřence a ptal se sám sebe, jak se tu proboha ocitl, než si s určitým zmatkem uvědomil, že si vůbec není jistý, jestli by chtěl být někde jinde.