Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

The Rise and Fall

Kapitola 35. - 2/2

The Rise and Fall
Vložené: Lupina - 13.01. 2025 Téma: The Rise and Fall
Lupina nám napísal:

Autor: Xeres Malfoy

Překlad: Lupina, Beta: Calwen, Jacomo

Rating: 16+

Originál: https://www.fanfiction.net/s/9667092/1/The-Rise-and-Fall

Kapitola 35: Poslední hospoda před koncem světa – 2/2

 

Hannah jemně hladila Nevilla po čele, zatímco Ginny mu na rány a boule nanášela mastičky ukradené z ošetřovny. Každou hodinou vypadaly lépe, ale stále se neprobouzel. Kolem nich podřimovali ostatní členové BA na podlaze nebo na pohovkách, které pro ně v místnosti vytvořili. Dokonce tam byla i postel pro Nevilla. Ginny cítila, jak jí vlastní víčka ztěžkla, když sebou Nevillova pravá ruka náhle trhla. Hannah se posadila a prohlédla si jeho obličej, zda nejeví známky bdělosti. Zachvěla se mu víčka a zasténal.

„Neville?“ oslovila jej Ginny a naklonila se nad něj. Ostatní kolem nich se střídavě narovnávali a natahovali krky směrem k nemocnému.

„G-… Ginny, ne… ne Ginny… ne… ublížit,“ zasténal a zavrtěl hlavou.

„Očividně tě nechce vidět,“ zavtipkovala Hannah a přisunula se k Nevillovi o něco blíž. Ginny se na ni zamračila.

„Ne, on si myslí, že jsem pořád v rukou Smrtijedů…“ zabručela Ginny. „Neville, poslouchej mě, všechno je v pořádku, jsme zachráněni… Tedy, skoro…“ Neville se na ni podíval.

Hannah se naklonila přes postel. „Podej mi povzbuzující lektvar. Využijeme toho, že je napůl při vědomí, a donutíme ho, aby ho spolknul,“ řekla a mávla Ginny rukou před obličejem. Ta jí lektvar bez reptání podala, i když se jí moc nelíbilo, jak se Hannah poslední dobou čím dál častěji tváří jako vůdkyně. Hannah jemně naklonila lahvičku k Nevillovým rtům a nalila do ní několik kapek lektvaru. Ne tolik, aby hrozilo nebezpečí udušení, ale dost na to, aby účinkoval. Pak lahvičku znovu zazátkovala a položila ji vedle postele. Neville ještě trochu zasténal, ale to bylo vše.

Ginny se opět sesunula na podlahu a povzdechla si. Znovu se jí chtělo spát, ale náhle uslyšela známý, nicméně vzdálený hlas. Jako by ho tlumila tlustá zeď. Napřímila se. „Hermiono?“ Ale Hermiona tam samozřejmě nebyla. Jak by mohla být? Ginny si řekla, že se jí to určitě zdálo. Ale ten hlas se ozval znovu, tentokrát blíž. Vstala a pomalu se vydala k portrétu visícímu na zdi. Byla si naprosto jistá, že právě odtud Hermionin hlas vychází. Pohrával si s ní snad sám hrad? Nebo její mysl? Pak ale uviděla, jak Lenka vstala a podívala se stejným směrem jako ona. Ne, její hlava za to nemohla.

Hlas zmlkl, ale místo toho se ozvaly stále zřetelnější a slyšitelnější kroky. Tentokrát je slyšeli všichni členové Brumbálovy armády a zvědavě se podívali na portrét, z něhož zvuky zřejmě přicházely. Ginny vytáhla z kapsy hůlku a namířila ji tím směrem a brzy ji následovali i všichni ostatní. Ať už odtamtud vyjde kdokoli, čeká ho překvapení.

*****

„Blaisi, zase jsi mi šlápl na patu,“ brblala Hermiona otráveně.

„Promiň,“ opáčil, „ani s rozsvícenou hůlkou si nevidím na nohy. Je tma jako v pytli…“

„Jak daleko to ještě je?“ zamumlal Draco s povzdechem.

„Jak to máme vědět, Malfoyi?“ vyjel na něj Ron, „My přece netrávíme život tím, že bychom chodili tajnými chodbami do Bradavic a z Bradavic!“

„Ale vypadalo to tak,“ zabručel Draco a snažil se co nejlépe posvítit si před sebe. „Jako byste si s Potterem každý rok našli nový způsob, jak se dostat do potíží na místech, kam se nikdo jiný nedostane.“

„Už jste skončili, vy dva?“ Hermiona si podrážděně povzdechla a pospíchala dál, nejen aby tam byla rychleji, ale také aby se vyhnula Blaiseovým botám, které jí právě znovu přišláply okraj tenisky. Náhle čelem narazila na konec tajné chodby. V tomto případě šlo o dřevěnou desku. „Au,“ zasténala a masírovala si čelo.

„Stalo se něco?“ zeptala se Narcisa, která je následovala.

„Ale nic,“ odpověděl Draco místo Hermiony. „Hermiona právě do něčeho praštila hlavou. Měla to čekat.“

„Děkuji za tvou starostlivost…“ zabručela Hermiona a prohlížela si dotyčný panel. Přejížděla po něm rukama a hledala nějakou kliku, nějaký otevírací systém. Náhle se její prsty dotkly jakéhosi mechanismu, kterým otočila, a panel se odklopil. Oslepil ji náhlý příval světla a ona zamžourala. A ještě než se stačila rozkoukat, kde jsou, protrhl jí ušní bubínky výkřik.

„Hermiono!“

Zamračila se, ale její oči se už začaly přizpůsobovat světlu. „Ginny?“ Pak otočila hlavu doprava. „Lenko? Parvati? Co tady sakra děláte?…“

Byli tam všichni. Všichni členové Brumbálovy armády, shromáždění před jejíma očima. Vyskočila z tajné chodby a okamžitě ji objetím začala dusit Ginny. Nevěděla, jestli se má smát, nebo plakat, a rozhodla se pro obojí. Ron vyšel také ven a s potěšeným úsměvem svou sestru objal a políbil.

„Přišli si pro mě a Nevilla z ošetřovny. Mimochodem, Dolohov dostal pěknou pecku kotlíkem…,“ vysvětlila Ginny a usmála se na Anthonyho Goldsteina, který lehce zrůžověl.

Hermiona se omámeně rozhlédla po okolí, přestože skoro nevěřila vlastním očím, a v tom zahlédla postel, na které ležel Neville. Vrhla se k němu a vyjekla, když viděla, v jak žalostném stavu se nachází. Natolik ji to zaujalo, že si nevšimla, že v Komnatě zavládlo mrtvolné ticho. Teprve když se konečně otočila, spatřila své přátele, jak zlostně zírají na vchod do tajné chodby s napřaženými hůlkami a zaklínadly na rtech. Pokud šlo o Rona, zdálo se, že marně hledá formulaci pro logické vysvětlení přítomnosti tří Malfoyů a Zabiniho u vstupu. Hermiona se rychle obrátila k přítomným spolužákům.

„Všichni se uklidněte,“ řekla a natáhla ruce před sebe. „Jsou s námi.“

„To si děláš legraci, ne?“ odplivl si Anthony Goldstein a podíval se na ni jako na blázna. „Starý Malfoy tu byl ještě před několika týdny a můžu tě ujistit, že nevypadal, že by byl na naší straně.“

„Vím, že to možná bude znít divně, ale ten příběh je… opravdu příliš dlouhý na to, abychom ho teď stihli vysvětlit,“ pronesla Hermiona s omluvným výrazem. Vlastně nevěděla, co říct, aby zmírnila napětí, a tak ji příjemně překvapilo, když promluvil Ron.

„Prostě nám věřte, ano?“ požádal s nuceným úsměvem členy BA. „Vím, že žádáme hodně, když znáte tyhle dva a všechno, co v minulosti provedli, ale pro dnešek… to budeme muset nechat stranou, ano?“

Ginny neochotně sklonila hůlku a všichni ostatní ji jeden po druhém následovali, ale ne bez toho, aby nevrhali jedovaté pohledy směrem ke zmijozelům.

„Díky, lidi,“ usmál se Ron zeširoka.

„Doufám, že to to stojí za to,“ zamumlal Ernie MacMillan a zavrtěl hlavou. „Takže, jaký je plán?“ Ernie se obrátil k Hannah. „A prosím tě, Hannah, už žádné kódy. Žádné. Jsou na houby.“

Hermiona přemýšlela, o čem se baví, jelikož Hannah zkřížila ruce a zamračila se. „No, vlastně…“ začala Hermiona. „Měla jsem se pokusit zachránit Ginny a Nevilla a obstarat nějaké předměty z hradu… Ale když už jste tady, tak se vrátíte tajnou chodbou a dostanete se oba do bezpečí.“

„V žádném případě,“ prohlásila Ginny chladně a zkřížila ruce. „Buď půjdeme všichni pryč, nebo zůstaneme tady. No, možná ne Neville… Ale já zůstávám,“ dokončila a pohlédla směrem k posteli, kde ležel jejich kamarád.

„Ginny…“ namítla Hermiona teď už věcně. „Harry je venku a čeká na můj signál, aby předstíral, že se vzdává výměnou za tvou svobodu. Ale ty už jsi volná! Kdybychom si mohli ušetřit zbytečné riziko…“

„Hermiono, nemůžeme odkládat nevyhnutelné navždy! Vy-víte-kdo musí být poražen. Každý den tu mučí studenty, unášejí a zabíjejí kouzelníky po celé Anglii… Sakra, dokonce jsem slyšela, že mudlorození byli zařazeni do evidence a už nesmějí nosit hůlky! Musí to skončit. Dnes.“

Hermiona zavrtěla hlavou, ale hlas Luciuse Malfoye jí zabránil v hádce. „To dítě má pravdu. Jsme všichni pohromadě, mohli bychom to mít za sebou.“

„Cože, vy spěcháte do vězení, Malfoyi?“ vyprskla Hermiona, rozzlobená, že se i takový zbabělec spolčuje proti ní. Vtom je přerušilo šustění přikrývek.

„Hermiono?“ ozval se z postele slabý Nevillův hlas. Mladík se narovnal a díval se na ni se svraštělým obočím. Dívka se k němu pomalu přiblížila a oba kamarádi se na sebe chvíli dívali, aniž by se pohnuli nebo řekli jediné slovo. Pak se Hermiona náhle vrhla Nevillovi do náruče a on ji ze všech svých skrovných sil objal.

„Jsem tak rád, že tě vidím, Hermiono,“ vydechl Neville a Hermiona mu horečně přikyvovala na rameni. Protože jejich objetí trvalo na vkus Hannah až příliš dlouho, přistoupila k nim a vzala do ruky lahvičku s povzbuzujícím lektvarem.

„Neville, potřebuješ vypít trochu toho lektvaru, budeš se pak cítit lépe…“ nařídila mu. Hermiona od kamaráda ustoupila a Neville sáhl po lektvaru.

„Děkuji ti, Hannah,“ poděkoval jí chraplavě. Zaklonil hlavu a jedním douškem spolkl polovinu lahvičky. Hermiona ji vzala do ruky a otočila ji, aby si přečetla návod na zadní straně.

„Je dobře, že je tam napsáno: maximálně osm kapek denně, nejlépe s jídlem,“ zabručela s pohledem na Hannah.

„Hermiono, viděla jsi mě? Trocha dopingu mi neuškodí,“ odfrkl si Neville se smíchem. Velmi rychle však přestal, protože ho silně bolela žebra. Když pak uviděl Hermionin vyčítavý výraz, dodal: „Chci pomoct, Hermiono. A ne, nemáš na vybranou.“

Ze zadní části místnosti zaslechla, jak Draco zamumlal ‚zatracený nebelvír‘ těsně předtím, než ho Ron šťouchl loktem do žeber, a usmála se. Možná měl Draco pravdu, že lvi jsou dost tvrdohlaví na to, aby se kvůli svým přátelům dostali do problémů. Otočila se na Ginny i ke všem ostatním, kteří se tvářili odhodlaně, pak se vrátila zpátky k Nevillovi a přikývla. „Dobrá, v tom případě mám pro tebe možná úkol.“

Neville se na ni podíval s očekáváním.

*****

Poté, co Hermiona nastínila jejich plán, požádala Blaise, aby zůstal v Komnatě nejvyšší potřeby, dokud nebude moci dokončit svůj úkol. Ginny a Neville ji měli doprovodit, a tak Hannah využila času, který jim zbýval, aby do Nevillova hrdla vpravila co nejvíce lektvarů a léků, takže byl brzy schopen vstát a udělat pár kroků.

Pak Hermiona, Draco, Ron a dva dospělí Malfoyovi vyklouzli z Komnaty nejvyšší potřeby. Mířili na dívčí toalety ve druhém patře. Obloha za okny růžověla, svítání nebylo daleko. Díky tomu bylo snazší pohybovat se po hradě, ale také hrozilo větší riziko, že narazí na Smrtijedy. Lucius však znal nejfrekventovanější chodby a obchůzkové trasy, takže díky všem nezbytným opatřením se na dívčí toalety dostali bez problémů.

Ron okamžitě začal obcházet umyvadla a hledal malý odznak ve tvaru hada. „Tady je,“ vydechl po několika vteřinách hledání. „Hele…“

„Skvělé, a teď jak ho otevřeš, to na něj jenom poklepáváš hůlkou? Nějakým kouzlem?“ zeptala se Hermiona a zahleděla se na malého hada.

„Počkej chvíli, Hermiono, přemýšlím… pomalu se mi to všechno vrací, moc si to nepamatuju…“ Ron chvíli pátral v paměti a pak náhle nasadil vítězoslavný výraz. „Už si vzpomínám! Harry musel mluvit hadím jazykem, aby ho otevřel,“ dokončil potěšeně.

Hermiona ztuhla a podívala se na něj vykulenýma očima. „Cože?“ zasyčela. „Ujišťoval jsi mě, že víš, jak otevřít Tajemnou komnatu, a teď, když jsme tady, mi říkáš, že musíme mluvit hadím jazykem?“ vyjela na něj. Vždycky byla velmi rozhořčená, že přišla o dobrodružství druhého ročníku poté, co ji zkameněl bazilišek. Kdyby jí neřekli všechno…

Ronovo veselí okamžitě zmizelo, když si uvědomil, v čem je problém. „Harry… Harry to minule udělal tak přirozeně, že mě to vlastně ani nenapadlo…“

Draco stojící za Hermionou se plácl dlaní do čela a Lucius se na zrzka zadíval, jako by ho chtěl na místě zabít. Narcisa, která se jako vždy snažila být pozitivní, se s lehkým úsměvem zeptala: „Mluví někdo z vás hadím jazykem?“

Když všichni pomalu odmítavě zavrtěli hlavami, její úsměv trochu ochabl a našpulila rty.

„Počkejte,“ řekl Ron spěšně, protože cítil, jak jeho hněv stoupá spolu s Hermioninými zarudlými tvářemi. Udělal několik kroků zpět a přikryl si rukama zrudlé uši, jako by mu to mělo pomoct přemýšlet. „Myslím, že si vzpomínám, jaký zvuk vydával.“ Maximálně se soustředil, zhluboka se nadechl a vydal modulovaný zvuk, který hraničil se sykotem a odkašláním. Hermiona se dívala na umyvadlo, ale to se nepohnulo ani o píď.

„Promiň, to jsi právě předvedl hadí jazyk?“ kabonil se Lucius.

Ron se na něj zamračil. „Jestli si myslíte, že to umíte líp, jen do toho,“ odsekl, rudý studem.

„Zkus to ještě jednou, Rone, prosím,“ žadonila Hermiona se zaťatými zuby.

Ron zavřel oči a ušklíbl se. Vzpomněl si na den, kdy byla jeho malá sestra unesena. Vzpomněl si na Harryho, tak maličkého před obrovskými umyvadly. Znovu viděl, jak se jeho rty pohybují a tvoří slova v hadí řeči. Ron znovu vydal syčivý zvuk, tentokrát jiný, přímo modelovaný jeho vzpomínkami. Oči otevřel právě v okamžiku, kdy uslyšel, jak se mechanismus spustil, a polkl výkřik triumfu.

Hermiona si s úlevou oddechla a Narcisa ji poplácala konečky prstů, aniž by vydala hlásku. „Výborně, Rone,“ vydechla Hermiona a úlevně se na něj usmála.

„Zase moc nepřeháněj,“ zasyčel Draco, když se na něj Ron vražedně podíval.

Hermiona zadržela výbuch smíchu a předešla ostatní v cestě obrovskou rourou, kterou sklouzla bez zaváhání. Nabrala rychlost, měla dojem, že se ocitla na obrovské skluzavce, a možná by jí to skoro připadalo zábavné, kdyby dotyčná skluzavka nebyla tak mokrá a ponurá. Konečně se dostala na konec tunelu a její nohy se dotkly země. Spěšně se vzdálila od ústí roury, aby uvolnila místo dalším, a udělala několik kroků vpřed, přičemž jí pod botami zakřupaly malé kousky kostí roztroušené po podlaze. Zbytky baziliškova jídla. Ostatní jeden po druhém přistávali v podzemní chodbě a zažehávali hůlky, aby si posvítili na cestu.

„Tudy,“ zavolal Ron a vyrazil vpřed.

Všichni ho následovali v jednom šiku a brzy dorazili k většímu kanálu, kde se vršila obrovská bílá hmota, vláknitá a suchá.

„Co je to?“ nakrčil Draco znechuceně nos.

„Baziliščí svlečená kůže,“ prohlásil Ron, jako by pro něj podobná dobrodružství byla běžnou záležitostí. „Neboj se, Malfoyi, nesežere tě…“

Draco zvedl oči k nebi, ale přesto obrovskou hromadu bílé kůže obešel. Pak se jim před očima objevila druhá překážka.

„Ach, na tenhle zatracený detail jsem zapomněl…“ zavrčel zrzek při pohledu na hromadu kamení, jehož pád před pěti lety způsobila jeho zlomená hůlka. „Úplně nahoře je průchod, budeme ho muset zdolat.“

„Nemohli bychom to prostě uvolnit hůlkami?“ zabručel Lucius.

„To by bylo příliš nebezpečné,“ odpověděla Hermiona, která si ve světle své hůlky zachráněné z Malfoyova dědictví prohlížela skálu. „Všechno to drží pohromadě na dobré slovo, a kdybychom odstranili příliš mnoho kamenů, riskovali bychom, že způsobíme druhý sesuv. Jestli se bojíte, že se ušpiníte, můžete zůstat tady.“

Ron se na ni rozhořčeně podíval: „Co když uteče?“

„Já na něj dohlédnu, takže v klidu jděte,“ zahlásila Narcisa a lehce mávla rukou. „A kdyby někdo přišel, tak ho pustím z vodítka.“

Draco se zasmál zoufalému výrazu v otcově tváři.

„Dobře, zkuste najít cestu ven, než se vrátíme,“ řekl Ron nonšalantně.

„Jak to myslíš?“ zeptala se Hermiona a oči se jí zakulatily. „Jak ses minule dostal ven?“

Ron se ušklíbl. „No, vyzvedl nás Fawkes… a jak víš, Fawkes je od Brumbálovy smrti nezvěstný, takže…“

Hermiona se na něj zadívala. „Máš ještě nějaké podobné drobnosti, o kterých ses zapomněl zmínit, Ronalde Biliusi Weasley?“ vyhrkla a Ron si nemohl pomoct, ale najednou v ní viděl podobnost se svou matkou Molly.

„Ehm… ne. Tedy, myslím…“ vykoktal a couvl.

„Myslíš?“ zopakovala Hermiona s pěstmi v bok. „Krásné…“ A beze slova se vydala ke skalnímu sesuvu, aby na něj vylezla. Po několika minutách prodírání se hromadou kamení se dostala na druhou stranu a brzy se k ní připojil i Ron. Zatímco čekali na Draca, naklonil se k ní a zašeptal: „Připomeň mi, proč s sebou musíme tahat toho druhého zrádce s holí?“

Hermiona si povzdechla. „Bude chránit Draca, kdyby se něco stalo, a tím pádem i nás, pokud budeme s Dracem,“ řekla, než sklopila oči. „A Harry se s ním nechtěl objevit před branami školy. Prý by to Vy-víte-koho pořádně naštvalo, a to je to poslední, co potřebujeme.“

Ron přikývl. „Skvělé… Teď jen musíme doufat, že mu na jeho rodině opravdu záleží tolik, jak si myslíš…“

Hermiona se chystala něco namítnout, ale Draco přistál okraji skalního sesuvu a ukončil tak jejich malou odbočku.

„Tak jo, jdeme na to…“ zamumlal Ron, zatímco se pokračovali hlouběji a hlouběji do útrob hradu.

*****

„Co to sakra dělá?“ zabručela Ginny už po sté, když Hannah podávala lahvičku s posledním douškem povzbuzujícího lektvaru Nevillovi, rozpláclému před ní u stěny ponořené do tmy. Neville s jistou úlevou spolkl poslední doušek lektvaru. Kdyby jich bylo víc, Hannah by ho dál násilím krmila a on si nebyl jistý, jestli by to vydržel. Lektvar byl ďábelsky účinný, vlastně až příliš, takže za necelou hodinu se z letargického trolla stal kokainový křeček. Už necítil žádnou bolest, což bylo velké plus, ale vyhlídka na smrt zaviněnou infarktem ho nenadchla o nic víc.

„Brzy tu bude, Ginny, neboj se…“ zamumlal Neville a dál stál na chodbě na stráži. Náhle se ozvaly spěšné kroky a v ohybu chodby se objevila Padma Patilová.

„Už bylo načase,“ zasyčela Hannah, když se na ni Indka otráveně podívala.

„Je mimo svou kancelář,“ oznámila polohlasně. „Ale nebudeš mít moc času. Myslím, že se brzy půjde podívat na ošetřovnu, a až zjistí, že už tam nejsi, nastanou problémy…“

„Znáš vůbec heslo?“ zeptal se Blaise, který stál kousek vzadu se založenýma rukama.

„Vy-víte-kdo ho mění každý den,“ řekla Padma, „ale dneska se vyřítil ven, aniž by se obtěžoval, takže to asi bude stejné jako včera… Colin říkal, že slyšel Dolohova říkat něco jako Čistota.“

„Dobře, nebudeme ztrácet čas. Zabini, Ginny, jdeme,“ přikázal Neville a vyrazil po opuštěné chodbě. Jakmile se ujistil, že cesta je volná, vystoupal po schodech a brzy se k němu přidali i zbylí dva a usadili se před chrličem, který označoval vchod do Brumbálovy staré pracovny.

Čistota,“ řekla Ginny hlasitě a zřetelně. Chrlič se však ani nepohnul. „Proč mě to ani nepřekvapuje…,“ zabručela zrzka s dlouhým povzdechem.

„Možná se Colin přeslechl, mohlo by to být něco jako čistota…,“ uvažoval Neville.

„Despota?“ nabídl Blaise pochybovačně. „Lopota? Dobrota?“

„Dobrota?“ zopakoval Neville a zvedl obočí. „Proč ne rovnou karamela?“

„Člověk nikdy neví,“ pokrčila rameny Ginny. „Jídlo, to měl jako velmi oblíbené téma na hesla Brumbál …“

Sotva dořekla poslední slovo, chrlič se před jejich užaslými zraky otočil.

„Vy-víte-kdo si jako heslo vybral ‚Brumbál‘,“ vykoktal Blaise, který nemohl uvěřit vlastním uším.

Ginny okamžitě vběhla dovnitř. „Ne, myslím, že se bouří celý hrad,“ vykřikla šťastně. Vystoupali po schodech až do pracovny a Blaise ji začal ihned prohledávat.

„Pan Malfoy říkal, že když zajali Hermionu, získali zpět Nebelvírův meč a že ho lapkové odnesli mistrovi tady v Bradavicích,“ řekl a otočil se. Pak si všiml černého kovového stojanu, na jehož vrcholu byla cedulka se jménem Godrika Nebelvíra, následovaná daty jeho narození a úmrtí. Stojan byl dostatečně dlouhý a pevný, aby na něm mohl ležet meč. Až na to, že byl prázdný. „Do prdele…“ zaklel Blaise a kopl do křesla.

Ginny si zoufale povzdechla, ale zdálo se, že Neville intenzivně přemýšlí. Nevěděl, jestli je to tím lektvarem, nebo něčím jiným, ale jeho mozek pracoval rychlostí blesku. „Počkej, možná mě něco napadne… Ginny, zastav mě, jestli se mýlím, ale když jste byli v Tajemné komnatě, Harry vytáhl meč z Moudrého klobouku, že?“

Ginny doširoka otevřela oči a horečně přikývla. Jak na to mohla zapomenout? Neville přešel místnost, vylezl na starou židli v rohu a sundal ze zaprášené police Moudrý klobouk. Nasadil si ho na hlavu a ze všech sil přemýšlel o Nebelvírově meči. Brzy však musel čelit faktům. Nefungovalo to. S unaveným gestem si sundal klobouk z hlavy a stiskl ho mezi prsty.

No tak, Moudrý klobouku, malé gesto… jde o to porazit Voldemorta… pomyslel si při pohledu na nehybný artefakt.

„Neville…“ začala Ginny s grimasou.

No tak! Takhle nás přece nezklameš! Jsme přece Brumbálova armáda, u Merlina, pokračoval Neville v duchu a zavřel při tom oči, aby mohl ze všech sil přemýšlet.

„Longbottome…“ ozval se Zabiniho hlas.

Neville si ho však nevšímal. Dál mačkal Moudrý klobouk mezi prsty, jak se ho snažil přemluvit. Když mu Blaise poklepal na rameno. Neville podrážděně vykřikl a otočil se k němu. „Do prdele, Zabini, copak nevidíš, že se snažím soustředit?“

Blaise místo odpovědi ukázal za sebe. Stejným směrem se dívala i Ginny. Neville se otočil a uviděl to. Za obrovskou hromadou knih a pergamenů byl vidět rubíny pokrytá hlavice, která se jemně leskla ve světle úsvitu. Neville se k ní přiblížil a smetl hromadu grimoárů a papírů na zem. Pak mu ruka sklouzla na jílec meče a on ho vytáhl z úkrytu. Na rtech se mu objevil úsměv a pohybem zápěstí natočil meč do svislé polohy, přičemž si vychutnával vysoký hvizd, který ten pohyb vyvolal u jeho uší.

Pak se obrátil k ostatním a pomalu přikývl. „Dnes večer si podáme velkého hada…“

*****

„Takže tohle je bazilišek, že?“ zeptal se Draco a kopl do něčeho, co kdysi bývalo obratlem toho obrovského tvora.

„Spíš to, co z něj zbylo…“ zamumlal Ron a znechuceně pohlédl směrem k hadí mršině.

Oba chlapci sledovali, jak Hermiona poklekla u otevřené tlamy, vytáhla z kapsy lahvičku, omotala si kolem rukou bundu a vší silou zatáhla za jeden z větších tesáků. Ten se zlověstným prasknutím povolil a Hermiona strčila lahvičku pod zející díru, která zůstala v čelisti. Čůrky jedu pomalu vklouzly dovnitř, a když ho měla dost, lahvičku znovu zazátkovala, nacpala nádobku i s tesákem do vnitřní kapsy bundy a vstala. „A je to, budu mít dost na to, abych pokapala meč, a v nejhorším případě se mi to ještě bude hodit, i když ho nedostaneme zpátky…“ zamumlala spíš pro sebe než pro své společníky.

Draco si dál zamyšleně prohlížel mršinu. „Opravdu to byl Potter, kdo ve druhém ročníku zabil tu příšeru úplně sám?“ zeptal se pochybovačně.

„Samozřejmě že ne. Ve skutečnosti to, na co se tam díváš, je živý bazilišek, ty idiote,“ rýpl si Ron a Draco se na něj zamračil.

„Jen jsem se ptal, Vízlíku, není třeba se vytahovat…“ opáčil Draco. Hermiona už zamířila k východu a protočila na něj oči.

„Jako bys netrávil všechen svůj čas naznačováním, že Harry je velký lhář typu Zlatoslava Lockharta,“ zabručel Ron a šel v jeho stopách.

Oba rivalové se dál hašteřili, dokud znovu nedošli ke skalnímu sesuvu, který Hermiona už z poloviny přelezla. Přešla na druhou stranu a Ron začal stoupat. „Hej, Hermiono, je tam ještě ten druhý šílenec?“ vykřikl Ron, když Draco vyskočil do vzduchu a natáhl se, aby ho udeřil do lýtka.

„Slyšel jsem tě, Weasley,“ odpověděl Lucius tónem, který nevěstil nic dobrého.

„Ano, ano, je tady,“ odpověděla Hermiona lehce.

Ron přelezl na druhou stranu skalního sesuvu a opět museli počkat na Draca. „Tak co, už jste našel způsob, jak nás odsud dostat, nebo čekáte, až skončí válka?“ zeptal se Ron a nenuceně si oprášil oblečení. Draco slézající za ním z kamenného svahu dopadl na zem a udeřil při tom Rona do zátylku.

„Promiň, Weasley, udělal jsem to schválně,“ omluvil se s širokým úsměvem. Ron se na něj zamračil a masíroval si zátylek. Hermiona si hlasitě povzdechla.

„Myslím, že jsem přišel na řešení,“ pronesl Lucius chladně a ukázal na baziliškovu tlející hromadu za nimi. „S prostředky, které mám po ruce.“

Hermiona se naklonila a uviděla, že z celku bylo vyříznuto pět obdélníků tlusté bílé kůže.

„Lucius použil stejné kouzlo, díky kterému létají famfrpálová košťata,“ švitořila Narcisa vesele. „Vyletíme odsud v létající kůži!“

Hermiona mírně zavrávorala. Nesnášela létání ať už na koštěti, na koberci, na hadí kůži nebo na čemkoli, co nebylo pohodlným a bezpečným airbusem. Zato chlapci vypadali nadšeně a vrhli se na kůže jako děti na vánoční dárky. Hermiona jednu neochotně popadla a posadila se na ni.

„Vezmi do rukou dva rohy vpředu a používej je k řízení,“ poradil jí Draco, který si sedal na svou vlastní kůži. Hermiona mu vyhověla. Sotva tak učinila, kůže se zvedla několik centimetrů nad zem. Hermionino zamračení prohloubilo. Ach bože

Váhavým pohybem přitáhla rohy k sobě… a vystřelila vpřed jako šíp a řítila se přímo do tunelu, který vedl ke skluzavce. Tři Malfoyovi a Ron s vykulenýma očima sledovali, jak s křikem mizí jako šílená v hlubinách tunelu. Hermiona reflexivně okamžitě spustila rohy, ale v té rychlosti se převrátila dopředu a druhý reflex způsobil, že zvedla ruce. Než si stačila uvědomit, co se děje, řítila se tunelem a skluzavkou nahoru zpět k dívčím záchodkům a narazila přitom hlavou do kamenné zdi. Nárazem se jí mírně rozostřil zrak, ale pud sebezáchovy ji přiměl sevřít prsty kůži a nepustit ji. Let však nabíral na rychlosti a houpal se zleva doprava, takže Hermiona brzy začala pociťovat závrať podobnou mořské nemoci. Nad ní se objevil záblesk světla a ona věděla, že brzy dosáhne cíle. V tu chvíli si do jejího mozku našla cestu zásadní otázka.

Jak tu věc zastavit?

Jak stoupala, kruh světla se stále zvětšoval a Hermionu zachvátila panika. Právě když se její tělo odrazilo od umyvadla, pustila rohy kůže a rázem ucítila, jak se kácí dozadu. Ztěžka dopadla na záda uprostřed dívčích záchodků a vydala tlumené bolestné zaúpění, protože se její bedra tvrdě setkala s podlahou. Odhozená kůže bezvládně dopadla na dlaždice a Hermiona, lapající po dechu, začala kašlat jako starý tuberák. Otevřela oči a uviděla, že se nad ní sklání dvě křehké postavy. Obě malé prvňačky ji vyděšeně pozorovaly s ústy dokořán a zubními kartáčky pokrytými pastou v rukou. Hermiona se posadila tak důstojně, jak jen dokázala, a vrhla na obě holčičky tázavý pohled, jako by vidět vlétnout do koupelny rozcuchaného cvoka, když si ráno čistíte zuby, bylo v Bradavicích běžné.

„A nezapomeňte je tři minuty čistit nahoře i dole,“ sdělila jim stejným tónem, jakým to říkali její rodiče jí, když byla malá. „Dentální hygiena je velmi důležitá.“

Obě holčičky pomalu přikývly, s očima stále doširoka vytřeštěnýma a ústy stále dokořán. V tu chvíli se rozhodli objevit na svých kůžích čtyři Hermionini komplici.

„Hermiono, jsi v pořádku?“ zeptal se Draco a seskočil ze svého dopravního prostředku, aby poklekl vedle ní.

„Jsem v pořádku,“ ujistila ho. Zároveň k ní přistoupil Ron, aby jí pomohl na nohy. „Jen mi dej chvilku, abych sebrala svou páteř a důstojnost, a pak můžeme jít…“

Se zvednutou bradou se postavila a zamířila k východu z koupelny, ztuhlá jako násada koštěte a mírně kulhající. Narcisa s Luciusem si vyměnili pohledy a ona uviděla, jak se manželovi lehce zvedl koutek úst. Bylo to znamení, že se Lucius Malfoy směje nahlas… i když v duchu. Chvíli zírali na obě malé holčičky, stále ještě ztuhlé v úžasu.

„Žádné loudání,“ zamumlal Lucius, když procházel kolem Rona, který pilně smotával dvě létající kůže, aby je vzal s sebou. „Ten hluk určitě někoho přiláká.“

*****

Harrymu a ostatním u vstupu do Zapovězeného lesa se čas vlekl. Remusův příchod je jistě rozptýlil a oznámení o narození malého Teda také, ale nyní očekávání a obavy převážily nad odvahou a odhodláním. Harry to viděl. Ve tvářích kolem sebe, v ustaraných pohledech, na sevřených rtech, škubajících se kolenou a zbělených kloubech prstů na hůlkách. Pochybnosti. Harrymu nedělalo potíže představit si otázky, které si jeho spojenci musí právě v této chvíli klást. Co když Hermiona nedokáže získat meč zpět? Co když Ginny a Neville nebyli k nalezení, nebo hůř, byli mrtví? Co když je chytili?

Harry se tyto temné myšlenky ze všech sil snažil zahnat, když tu se před ním objevila stříbřitá záře. Sílila a sílila a Harry brzy poznal Hermionina patrona. Malá vydra se zavrtěla ve vzduchu a mýtinou se rozlehl hlas její majitelky.

„Všichni jsou v pořádku, Harry. Ginny a Neville jsou v bezpečí. Brumbálova armáda je kompletní. Máme meč. Máme jed. Jsi na řadě.“ Ve zprávě nastala pauza, pak se znovu ozval Hermionin hlas. „Ach, ehm… Ginny říká, zabij toho bastarda. Miluju tě… Ne, Draco, to Harrymu říká Ginny, ne já… Každopádně, Harry, rozumíš mi… Hodně štěstí vám všem.“

Patron se vypařil stejně náhle, jako se objevil, a Harrymu teď rozzářil tvář široký úsměv. Všechno šlo podle plánu. A co víc, předčilo to jeho očekávání. Vzhlédl a uviděl, že se usmívají i ostatní. Samozřejmě kromě Notta, ale od něj Harry nic jiného nečekal. Harry sevřel prsty hůlku a krátce přikývl. „Jdeme.“

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 13.01. 2025
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: alvap - 13.01. 2025
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: marodaro - 13.01. 2025
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Edit - 13.01. 2025
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: luisakralickova - 13.01. 2025
| |
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Kapitola 35. - 2/2 (Hodnotenie: 1)
Od: kakostka - 13.01. 2025
|
Wow, Lucius je vynalezavy, vyletet z komnaty na kuzi jako na kosteti? Super, ikdyz mi je jasne, ze Mione.nejasala. Ginny.zije, Neville take a Hanah ho dopuje a hlida... Hm, doufam, ze to bude uspesne pokracovat. Diky za skvely preklad
Kapitola 35. - 2/2 (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 14.01. 2025
|
Čeká nás dost napínavá bitva, je na co se těšit. Máme teď větší pauzy, takže to asi bude trvat. Nicméně další kapitola je přeložená. Autorka má zbylé kapitoly strašně dlouhé, takže budeme půlit.
Děkuju za komentář, kakostko. A za výdrž :-)

Kapitola 35. - 2/2 (Hodnotenie: 1)
Od: fido - 15.01. 2025
| |
Ginny se nelíbí vedení druhých? :) drsňačka
Nevill zachráněn ... už jsem zapomněl kdo ho zachránil (tak se kus vrátím a osvěžím paměť)
Ron a jeho 'jdu a nějak to dopadne' ... hups zapomněl jsem :)
Hermiona na létající kůži ... 3 nahoře a 3 dole ... nevypadla z role primusky :)
Lucius má hlavu ... dobrý :)
tak šup, šup, šup na další .... a jé, ona není, smutně koukám ... prosím, brzo přidat
díky
Kapitola 35. - 2/2 (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 16.01. 2025
|
Bety dělají, co můžou. Tahle povídka by si zasloužila výlučný překladatelský tým, ale takto se bohužel musí vměstnat už do tak nabitého programu. A já sama na překlady nešáhla od října! Teda už jsem s tím zase trochu pohla, měla jsem strach, kam se povídka obrátila, ale když jsem zjistila, že zatím tam žádný hnus není, tak je to lepší.
Čekají nás dvě části akcí nabité kapitoly. Těš se, fido. A děkuji za komentář.

Kapitola 35. - 2/2 (Hodnotenie: 1)
Od: denice - 15.01. 2025
|
Ještě že s sebou měli Luciuse, je borec. Létající kůže :-D Nejlepší scéna byla ta, v níž Hermiona bolestivě upadne na zadek, ale jako by nic napomíná dvě holčičky, ať si ty zuby pěkně pořádně vyčistí :-D
Díky.
Kapitola 35. - 2/2 (Hodnotenie: 1)
Od: Lupina - 16.01. 2025
|
Lucius do děje ještě zasáhne. Sehraje důležitou roli.
Hermiona si nemohla pomoct :D
Děkuji za komentář, denice.

Kapitola 35. - 2/2 (Hodnotenie: 1)
Od: moiki - 18.01. 2025
|
Děkuji moc za další pokračování tohoto příběhu. Přiznám se že předchozích dvou kapitol jsem si nevšiml a nenapsal poděkování tak se omlouvám.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: seviesnape321 - 18.01. 2025
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: maria - 19.01. 2025
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Hanisko - 28.01. 2025
| |
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Prehľad článkov k tejto téme:

Xeres Malfoy: ( Lupina )13.01. 2025Kapitola 35. - 2/2
Xeres Malfoy: ( Lupina )15.09. 2024Kapitola 35. - 1/2
Xeres Malfoy: ( Lupina )18.08. 2024Kapitola 34.
Xeres Malfoy: ( Lupina )04.08. 2024Kapitola 33.
Xeres Malfoy: ( Lupina )28.05. 2024Kapitola 32.
Xeres Malfoy: ( Lupina )24.03. 2024Kapitola 31.
Xeres Malfoy: ( Lupina )21.01. 2024Kapitola 30.
Xeres Malfoy: ( Lupina )29.12. 2023Kapitola 29.
Xeres Malfoy: ( Lupina )17.12. 2023Kapitola 28.
Xeres Malfoy: ( Lupina )03.12. 2023Kapitola 27.
Xeres Malfoy: ( Lupina )19.11. 2023Kapitola 26.
Xeres Malfoy: ( Lupina )07.11. 2023Kapitola 25.
Xeres Malfoy: ( Lupina )16.10. 2023Kapitola 24.
Xeres Malfoy: ( Lupina )01.10. 2023Kapitola 23.
Xeres Malfoy: ( Lupina )17.09. 2023Kapitola 22.
Xeres Malfoy: ( Lupina )03.09. 2023Kapitola 21.
Xeres Malfoy: ( Lupina )16.07. 2023Kapitola 20.
Xeres Malfoy: ( Lupina )02.07. 2023Kapitola 19.
Xeres Malfoy: ( Lupina )18.06. 2023Kapitola 18.
Xeres Malfoy: ( Lupina )04.06. 2023Kapitola 17.
Xeres Malfoy: ( Lupina )27.03. 2023Kapitola 16.
Xeres Malfoy: ( Lupina )10.03. 2023Kapitola 15.
Xeres Malfoy: ( Lupina )12.02. 2023Kapitola 14.
Xeres Malfoy: ( Lupina )05.02. 2023Kapitola 13.
Xeres Malfoy: ( Lupina )17.01. 2023Kapitola 12.
Xeres Malfoy: ( arabeska )12.08. 2017Kapitola 11 - Když čtivo dráždí
Xeres Malfoy: ( arabeska )13.06. 2017Kapitola 10 - Být člověkem
Xeres Malfoy: ( arabeska )21.03. 2017Kapitola 9 - Nevinnosti, vrať se
Xeres Malfoy: ( arabeska )26.02. 2017Kapitola 8 - Kdo pozdě chodí
Xeres Malfoy: ( arabeska )08.01. 2017Kapitola 7 - Srdeční potíže
Xeres Malfoy: ( arabeska )06.11. 2016Kapitola 6 - Ještě hlouběji
Xeres Malfoy: ( arabeska )04.06. 2015Kapitola 5 - Heuréka
Xeres Malfoy: ( sluccy )01.05. 2015Kapitola 4 - Jako děti
Xeres Malfoy: ( arabeska )12.04. 2015Kapitola 3 - Žádný odstín šedé
Xeres Malfoy: ( arabeska )03.02. 2015Kapitola 2 - Mnohé dotazy
Xeres Malfoy: ( arabeska )20.01. 2015Kapitola 1 - Den v pekle
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )22.11. 2014The Rise and Fall - Úvod