Nová kapitola
Autor: Douglette
Překlad: denice Beta: Sevik99 Banner: Jimmi
Nová kapitola 15
Severus se rozhlédl po chaosu v Hermionině obvykle uklizeném domě. Kolem nohou mu pobíhalo víc batolat, než dokázal spočítat, a většina z nich po sobě při pobíhání mezi domem a zahradou házela, pokud měl být upřímný, směšné množství růžových balónků. Po pozdvižení na Georgeově svatbě si myslel, že je s přemrštěnými oslavami konec. Bohužel mu Hermiona připomněla Liiny narozeniny a bezstarostně mu oznámila, že pořádá oslavu pro všechny její malé kamarády z různých skupinek. Bezmyšlenkovitě se nabídl, že se zúčastní, aniž by si uvědomil, s kolika dětmi bude mít co do činění. Nebyly nejhorší. Ne, tu pochybnou čest měli jejich rodiče. Zajímalo by ho, kdy se stalo samozřejmostí být tak zatraceně vlezlý? Kromě toho, byl tu Potter, který se zjevně necítil příjemně, což malicherně činilo situaci lepší, jak si Severus přiznal, ale přesto tu byl.
Po jeho boku se objevil Neville, s vytřeštěnýma očima svíral Jaspera a rozhlížel se po místnosti s něčím, co vypadalo jako strach. „Tohle je šílené,“ mumlal.
„Ano.“
„Nemusím to dělat, že ne?“ zeptal se a zjevně doufal, že Severus řekne ne.
„Myslím, že je to tradiční rodičovský milník,“ poznamenal lehce Severus, a sledoval, jak jeho společník bledne.
„Ale vždyť je jich tolik!“ pronesl Neville zděšeně. „A rodiče… Merline, Severusi, pořád se vyptávají a chtějí si pochovat Jaspera. Přísahám, že mě ta ženská v modrém vyslýchala víc než dvacet minut ohledně toho, odkud znám Hermionu.“
Severus si odfrkl. „Vy máte alespoň lidský štít,“ řekl suše a pohlédl na svého kmotřence. „Já ne. Byl jsem předem varován, že se k těm lidem nesmím chovat hrubě, ale přísahám, že jestli ještě jeden z nich pronese poznámku o věkovém rozdílu mezi mnou a Hermionou, zapomenu na zákon o utajení a umlčím je.“
Neville ututlal smích. „Chválím vás za dosavadní sebeovládání, Severusi.“
Ten sklonil hlavu a zamumlal: „Je těžce zkoušeno.“
Neville sebou trhl, když kolem nich s křikem proběhla skupina dětí, a změnil téma. „Předpokládám, že se Hermiona zmínila o našich novinkách?“
Severus povytáhl obočí a shlédl na něj. „Nemohu se rozhodnout, jestli vám mám blahopřát, nebo vám spílat za vaši neopatrnost.“
Neville zrudl. „Babička už mi vynadala dost, díky.“
Severus nedokázal potlačit smích při představě, jak Augusta Longbottomová nadává svému vnukovi, zabijákovi temných hadů a válečnému hrdinovi. Dovedl si dobře představit, že se mladík krčí pod jejím hněvem, přestože měl vyznamenání za odvahu. Ta žena byla děsivá. Jasper se v otcově náručí hlasitě zachichotal. „Tohle ještě nikdy neudělal,“ vydechl užasle Neville, a pak se zachmuřil. „I když si nejsem jistý, co si mám myslet o tom, že se poprvé zasmál na můj účet.“
Severus si odfrkl: „Omlouvám se, Longbottome. Jak se cítíte ohledně svého nového přírůstku?“
Neville dlouze vydechl a všechny stopy po veselí zmizely. „Mám-li být upřímný, tak se bojím. Sotva jsme přišli na to, jak tohohle udržet naživu, myšlenka na další je hrozivá. Vždycky jsem ale chtěl sourozence, a navíc budou věkově hodně blízko, možná to bude dobré.“
Severus souhlasně zahučel. „Možná.“
„Víte, kdybyste mohl zařídit, abyste měli taky jedno, opravdu by to zmírnilo tlak,“ jen tak mimochodem prohodil Neville.
Severus vyprskl: „Nebudu mít dítě proto, abych vás zbavil tlaku, Longbottome!“
„Ale no tak, Severusi! Oba ho chcete, tak proč to prostě jen trochu neurychlit?“
„Pro bohy, Neville, chceš ho snad zabít?“ zasmála se Hermiona a přistoupila k Severusovi, aby ho objala kolem pasu.
Neville se ušklíbl. „Možná není nejlepší chvíle o tom mluvit?“ zasmál se a trhl sebou, když skupina dětí znovu zavřískala.
„Asi ne,“ souhlasila a podívala se na hodinky. „Páni, během deseti minut můžu rozdělit dort, a určitě je pak za půl hodiny můžu všechny poslat domů?“ zasténala.
„Tohle byl tvůj nápad,“ důrazně ji upozornil Severus.
„Uf, já vím! Proč jsi mi to nerozmluvil?“
Severus ji políbil do vlasů, aniž by poukázal na fakt, že ještě před pár dny neměl ani tušení, co se bude dít. Do pokoje vtrhla Lia a srazila se s jeho koleny. Problesklo mu hlavou, kolik sladkostí snědla.
„Mami, můj Sev'usi, strýčku Neve!“ pištěla. „Já, Jamie, Lyla a Callum jsme na hradě skákali tak strašně moc vysoko!“
„Tak strašně moc vysoko?“ usmála se Hermiona.
„ANO!“
Lehce se zasmála: „Páni, to je skvělé!“
„Mami, pojď skákat!“
„Možná až všichni odejdou domů, zlatíčko,“ řekla Hermiona, „rozmačkala bych tě!“
Vedle nich se objevila Ginny. „Ach, díky Merlinovi. Půjdeme si na tom zaskákat? Celé odpoledne jsem čekala, až z toho všichni ti človíčci slezou!“ Odmlčela se. „Vlastně jsem ohromená, že je George ještě nevykopl, prakticky z té věci nespustí oči a čeká na příležitost.“
Hermiona s Nevillem se trochu polekaně rozesmáli. „Bohové, George na skákacím hradu. Nejsem si jistá, že tohle chci vidět,“ zaúpěla Hermiona.
„A co vy, profesore? Skočíte si?“ Ginny se zazubila Severusovu smrtícímu pohledu a usmála se ještě víc, když si všimla, jak sebou škubl, zatímco se Lie rozzářily oči.
„Ano, můj Sev'usi!“ vydechla vzrušeně. „Ano! Můj Sev'usi, pojď skákat!“
Cítil, jak se Hermiona po jeho boku otřásá smíchem. „Až všichni odejdou domů, slečno Lio,“ řekl nakonec, když bylo jasné, že žádná pomoc nepřijde.
„Dobře!“ vypískla Lia, rozběhla se zpátky ke skákacímu hradu, přeplněnému drobnými postavičkami ve večírkovém oblečení, a křičela na ně, že si její Sev'us přijde hrát. Několik dospělých mu věnovalo shovívavé úsměvy, které v něm vyvolaly chuť na pořádně velkou sklenici něčeho hodně alkoholického. Jak se z jeho života stalo tohle?
Dlouze si oddechl úlevou, když poslední z Liiných kamarádů odešel, s taškou plnou pochybného plastu a sladkostí v ruce. Nikdy by si nepomyslel, že bude rád, když bude zanechán ve společnosti Potterových, Longbottomových a Weasleyových.
„Je to vždycky takové?“ zeptala se chabě Hannah.
Hermiona zafuněla a pořádně si lokla ginu. „Ano. Člověk by si myslel, že jsem se poučila z loňska.“
Hannah se obrátila k Nevillovi. „Naše děti nikdy nebudou mít oslavu. Nikdy.“
Ginny se zasmála: „Bohové, ne, už se nemůžu dočkat, až si jednu z těchhle věcí objednám pro Jamese! Teď už jsme na řadě my, že?“
Hermiona se uchechtla: „Jen do toho.“
Ginny se zazubila od ucha k uchu, významně se obrátila ke Georgeovi, a společně vytáhli Hermionu na nohy, až vypískla, načež ji vlekli směrem k zahradě. James a Lia se chichotali, když se za nimi hnali ze dveří.
„Vzali jsme si děti,“ prohlásila Angelina a podívala se na Harryho, který se zasmál.
„Bohové, ty taky?“ zaúpěla.
Pokrčil rameny a nesměle se zakřenil, zatímco si rovnal Albuse v náruči. „Nikdy mi nedovolili žádnou oslavu.“
„Pro Merlina, Pottere, dej mi ho a jdi,“ řekla mu a obrátila oči v sloup, když se usmál a vyběhl z místnosti.
„Jak dlouho bude trvat, než si Lia vzpomene, že jste slíbil jít taky?“
„Držte zobák, Longbottome!“ zasyčel. „To dítě má uši všude, nepřipomínejte jí to!“
Neville i Angelina se zasmáli a vypadali rozpačitě, když s sebou Lia přitáhla udýchaného Kingsleyho. Nikdo z nich si nebyl jistý, kdy se objevil, ale zdálo se, že Lia ho už přinutila jít na skákací hrad.
„Můj Sev'usi, pojď už skákat!“
„Ach, možná za chvíli, slečno Lio. Strýček Neville opravdu potřebuje vystřídat a někdo musí pohlídat Jaspera.“ Vyškubl dítě ze sevření vyděšeného Nevilla, zatímco ho Lia zkoumala přimhouřenýma očima.
„Strýčku Neve, jdeš skákat?“
Neville si povzdechl a zamumlal něco o odplatě. „Samozřejmě, Lio. Veď mě.“
Severus vydechl úlevou, když Lia vzala Nevilla a Kingsleyho zpět na zahradu, odkud bylo slyšet křik přerostlých dětí předstírajících, že jsou dospělé.
„Tak pojďme ven, všichni víme, že to chceme vidět teď, když už nám přestalo zvonit v uších z dětského křiku. A Godric ví, někdo by asi měl zajistit, aby si můj manžel na té věci nezlomil končetinu. Doufejme, že už se zklidnili ze své původní… bujarosti,“ povzdechla si po půl hodině Angelina a opatrně zvedla Albuse na rameno, když vstávala.
Venku panoval chaos. James našel dort a spokojeně se jím s Liou cpali, zatímco dospělí se hihňali jako děti, když se odráželi a padali do stěn skákacího hradu. Severus si nebyl jistý, jestli někdy viděl Hermionu vypadat tak uvolněně, když s Ginny strkaly Kingsleyho do zadní stěny a smály se, když spadl a nemohl se kvůli jejich poskakování zvednout. Neville, George a Harry se podivně vrhali proti stěnám a hihňali se jako batolata, když se odráželi zpátky.
Sotva se posadil a položil Jaspera vedle sebe, přišla Lia a schoulila se mu na klíně. „Jsi unavená, slečno Lio?“
„Hmm,“ zamumlala. „Už žádný hrad, můj Sev'usi. Chce se mi spát.“
Vydechl do jejích kadeří. „Užila sis hezky narozeniny?“
„Ano, snědla jsem hodně dortu.“
Hermiona k nim přistoupila, usmála se, a pohladila Liu po hlavě. „Myslím, že je čas na pyžamo, malá slečno.“
Holčička neprotestovala, když ji brala do náruče, což svědčilo o tom, jak byla unavená.
xxx
„Dobrá, Grangerová, mám pocit, že jsme v poslední době neměli příležitost si promluvit.“ George se zhroutil na lavičku vedle ní, když usedla stranou, zadýchaný z posledního řádění na skákacím hradu. „Jak to jde s panem vysokým, tmavým a mrzutým?“
Hermiona si odfrkla. „Dobře. Je to překvapivě dobré.“
George se na ni podíval a pozvedl obočí. „Co mi neříkáš?“
Hermiona pokrčila rameny a přitiskla k sobě spící Liu. „Nic,“ povzdechla si. „Je báječný. Opravdu. Já… nic z toho mi nepřipadá skutečné, chápeš?“
George zahučel. „Můžeš si dovolit být šťastná, víš?“ řekl zvolna. „To, že oni byli kreténi, neznamená, že takoví budou všichni.“
Hermioniny rty se roztáhly do pokřiveného úsměvu. „Já vím. Já chci. Jen… možná mi bude chvíli trvat, než tomu opravdu uvěřím.“
„Možná,“ připustil. „Kdy se nastěhuje?“
„Na konci semestru. Lia si zoufale přeje, aby si pospíšil,“ zasmála se lehce.
„A ty?“
„Já… ano. Je to těžké, když se celé týdny vlastně nevidíme, uklidňuje mě, když vím, že se nakonec oba vrátíme domů. I když si dovedu představit, že to bude těžké. S Helen máme zaběhnutý režim a on se ho chystá úplně rozházet. Ale bude příjemné mít pocit, že Helenin život nezabírám jenom já.“
„Nebude vědět, co si počít s volným časem,“ zasmál se.
Hermiona se uculila. „Myslím, že by s tím mohl pomoct Clive.“
George nakrčil nos. „Clive? Vážně? Tak se jmenuje?“
„Jo. Je milý, abych byla spravedlivá, a Helen očividně zbožňuje.“
„Ale Clive?“
Hermiona se zasmála: „Ano, Clive.“
„Páni.“ Odmlčel se. „Budu tě moct někdy doprovodit k oltáři?“
„O to se s tebou utkám v souboji,“ zamumlal Kingsley a posadil se k ní z druhé strany.
Hermiona si odfrkla při pohledu na dva muže, kteří ji drželi nad vodou, když ji všichni ostatní nechali se topit. „Myslím, že je slušné počkat, dokud nejsi požádán,“ poukázala a natáhla se po Georgeově ruce, zatímco položila hlavu na Kingsleyho rameno.
„Nesmysl. Když se o to utkáme hned, nemusíš se trápit tím, že jednoho z nás zklameš,“ prohlásil George a stiskl jí ruku.
„Nebo,“ řekla tiše, „byste to mohli udělat oba.“
„Nebo bychom to mohli udělat oba,“ souhlasil.
„Ale kmotrem příštího dítěte budu já,“ ozval se Kingsley vedle ní. „A chci, aby mělo jedno jméno po mně. Pro George jsi to udělala.“
„Příštího?“
„Samozřejmě. Tahle malá slečna potřebuje sourozence, aby nebyla nesnesitelně rozmazlená, protože jí nikdo z nás nedokáže říct ne.“
Hermiona zafuněla: „Mám dojem, že tahle loď už odplula. My už jsme o dětech mluvili, víte?“
„Vážně?“ zeptal se George fascinovaně.
„Ano, chtěl by nějaké. Jedno. Vlastně jsme to neuzavřeli,“ zasmála se.
„Ne, vážně, jako opravdu? Muž, který si užíval, když rozplakal prvňáky, chce děti?“ George vydechl: „U Godrica, Miono, umíš si to představit? Budou zatraceně děsivé. Skvělé. Ale schopné ovládnout celý svět, strašlivé.“
Kingsley s Hermionou se na George podívali a hurónsky se rozesmáli, přičemž se Hermiona snažila s Liou netřást. „Bohové, dokážete si to představit? Mohly by Liu postavit do čela své kampaně, samé růžové třpytky, tyl a řasy, aby nás všechny ukolébaly do falešného pocitu bezpečí.“
Zbylí dospělí se na ně podivně dívali, když podlehli veselí a chechtali se té představě.
„Myslíš, že budou mít vlající šaty, Miono?“ lapal po dechu George.
Snažila se vypravit ze sebe: „Ty mají všichni správní diktátoři.“
George s Kingsleym zavyli.
Angelina se lehce usmála, když se postavila vedle Severuse, který hýčkal rozmrzelého Jaspera. „Nemyslím, že bych chtěla vědět, o čem se baví.“
Odfrkl si a usmál se: „Ne, to asi ne. Teď už chápu, proč je tak výjimečné vidět ty tři pohromadě.“
Angelina se zasmála: „No jo, George vždycky říkal, že když jsou spolu, všichni se vrací do dětství, ačkoli Kingsley se zřejmě snaží být trochu zodpovědný.“
Severus významně zvedl obočí. „Neřekla jsem, že se mu to daří!“ namítla Angelina.
Mírně se pousmál, když sledoval, jak si stále ještě rozchechtaný Kingsley přitáhl Hermionu a Liu k sobě, George, který prohrál snahu o udržení se na nohou, se smíchem lapal po dechu, hlavou klesl na Hermionina kolena a jen těsně minul Liiny nohy.
„Jsem rád, že je má,“ řekl tiše.
„To já taky,“ broukla Angelina.