Preklady fanfiction Harryho Pottera

Sbohem 3. část 

Události předchozího dne a vědomí, že Harry Potter úmyslně či neúmyslně vzdal první úkol, nedaly obyvatelům hradu po většinu noci spát. Proto nebylo překvapením, že druhý den ráno bylo vzhůru a na nohou jen několik učitelů a studentů.

„Doufám, že se mi podaří přesvědčit Brumbála, aby investoval do nových tabulí skla pro skleník,“ prohlásila profesorka Prýtová, když s profesorem Kratiknotem vešli do vstupní haly. „Nové pokročilé sklo mi umožní kontrolovat množství světla, které moje rostliny dostávají, aniž bych je musela denně sledovat. Stačí, když ho jednou nastavím, a pak už se ho nemusím dotýkat, dokud ho nebudu potřebovat změnit.“

Kratiknot potřásl hlavou. „Myslím, že máte stejnou šanci jako madam Pinceová s nákupem mudlovských učebnic.“

Prýtová udělala rukou pohyb, jako by chtěla jeho poznámku odmávnout. „V první řadě nechápu, proč se o to pokouší. Moc dobře ví, že ředitel její žádost zamítne. Kromě toho, proč by měl vůbec někdo chtít nějaké mudlovské učebnice?“

„Mnoho mudlorozených se snaží… pane Pottere!“ vykřikl malý profesor, když uviděl dotyčného chlapce scházet po schodech.

„Dobrý den,“ odpověděl Potter s kývnutím hlavou.

„Kde jste byl?“ zajímal se Kratiknot. „Včera vás všichni hledali.“

„Schovával jsem se,“ vysvětlil Harry.

„Kde přesně?“ ptala se Prýtová.

„Na nějakém bezpečném místě,“ oznámil.

„Ale proč?“ zeptal se znovu Kratiknot. „Všichni se báli, že vás někdo unesl, takže jste se nemohl zúčastnit.“

Harry si odfrkl. „Já až moc rád žiju. Věděl jsem, že mě všichni budou nutit, abych soutěžil, i když jsem své jméno do poháru nedal.“

Profesorka Prýtová znechuceně ohrnula nos. „Ať už je to, jak chce, dejte mi prosím svou hůlku,“ řekla a natáhla ruku.

„Prosím?“

„Vaši hůlku, pane Pottere. Podejte mi ji,“ přikázala Prýtová, zatímco se její ruka otevírala a zavírala v celkem univerzálním znamení ‚dej sem‘.

Harry se zmateným pohledem vytáhl hůlku a vložil jí ji do dlaně.

Profesorka ji uchopila oběma rukama, a pak ji rychlým pohybem zlomila.

„Cože?“ Harry zalapal po dechu, když zíral na dvě poloviny své zlomené hůlky, z jejíhož jednoho konce trčelo pírko, v profesorčině dlani.

Prýtová přendala druhý kousek do pravé ruky a pak si oba strčila do jedné z kapes. „Pane Pottere, i když jsem ráda, že vás vidím živého a zdravého, obávám se, že už v Bradavicích nemůžete zůstat.“

„Co? Proč?“ vyprskl Harry.

Oba profesoři na chvíli vypadali velmi nesví, než se Prýtová odhodlala promluvit: „Protože jste ztratil magii. Teď jste moták, pane Pottere.“

Než Harry stačil odpovědět, profesorka zvolala: „Gingy!“

„Profesorka Bylinka zavolala na pomoc Gingy?“ objevila se domácí skřítka s prošedivělými vlasy.

„Ano, prosím, shromážděte věci pana Pottera. Opustí Bradavice,“ prohlásila žena.

„Ne, počkej,“ zavolal Harry rychle. Když viděl, že se Gingy zastavila, řekl: „Gingy, mohla bys s ostatními domácími skřítky najít a zabalit všechny věci, které se nacházejí v Bradavicích a patří rodině Potterů?“

Gingy se na Harryho podívala s přimhouřenýma očima, jako by ho posuzovala. Po chvíli kývla hlavou a přemístila se.

„Pane Pottere, proč jste chtěl, aby domácí skřítci posbírali z hradu všechno, co patří vaší rodině?“ zeptal se Kratiknot, v jeho hlase byl patrný zmatek.

„Jedna… nebo dvě věci, které jsem se naučil o kouzelnickém světě, jsou, že čarodějky a kouzelníci mají sklon mít lepkavé prsty, když jde o věci, které patří mně,“ vysvětlil Harry.

„Naznačujete snad, že zaměstnanci Bradavic jsou banda zlodějů?“ zavrčela Prýtová.

„A studenti taky,“ potvrdil úslužně Harry.

„A ta druhá věc, kterou jste se naučil?“ zeptal se rychle Kratiknot, aby odvedl pozornost své kolegyně.

„Že na pravidlech a zákonech opravdu nezáleží, pokud vaše příjmení není Potter, a pak jsou nebo nejsou vynucovány, kdykoli by mi to mohlo být nepříjemné,“ prohlásil Harry.

Prýtová rozhořčeně zafuněla. „A můžete uvést nějaký příklad tohoto chování, pane Pottere?“

„Co třeba poslední vůle mých rodičů?“ navrhl.

Prýtová několikrát překvapeně zamrkala. „Jaká poslední vůle?“

„Moji rodiče nebyli hloupí. Byli uprostřed války. Věděli, že mohou kdykoli zemřít. Takže vy mi chcete vážně tvrdit, že nesepsali závěť?“ dožadoval se Harry odpovědi. „Nebo co můj druhý ročník, kdy všichni prostě věděli, že jsem Zmijozelův dědic, a úžasný personál jim dovolil, aby mě proklínali a vyhýbali se mi bez trestu nebo aspoň napomenutí?“

V tu chvíli se objevilo pět domácích skřítků, Gingy držela Harryho zavazadlo, zatímco ostatní vlekli každý jeden velký kufr.

„Gingy, Bouncy, Truite, Puppi a Bob našli všechny věci Potterovy rodiny,“ oznámila Gingy.

Harry střelil po Prýtové pohledem, v němž bylo jasně znát ‚já jsem ti to říkal‘, než obrátil pozornost k pěti domácím skřítkům. S úklonou hlavy je oslovil: „Děkuji vám za vaši usilovnou práci při navracení majetku mé rodiny. Bylo by možné, abyste kufry zmenšili a odlehčili je? Zvládl bych to sám, ale profesorka Prýtová mi zlomila hůlku.“

„Jak je vrátíte do normálního stavu, až se dostanete domů?“ zeptal se malý profesor, když domácí skřítci začali dělat to, o co Harry požádal.

„Předpokládám, že skřeti mi můžou pomoct minimálně s tímhle. Pokud ne, pak by kouzla mohla časem vyprchat, protože jsem se rozhodl uložit kufry do svých trezorů,“ odpověděl Harry.

„Chystáte se ke Gringottovým?“ zeptal se Kratiknot překvapeně.

Harry se na profesora podíval se zmatkem ve tváři. „Nenapadlo by mě vzít ty kufry do mudlovského světa. Měl jsem v plánu přidat je kvůli bezpečnosti do svého trezoru.“

Muž pokýval hlavou. „Pro budoucí generace,“ řekl tiše. „Pane Pottere, dovolil byste mi, abych vás doprovodil ke Gringottovým?“

„Cože? Z jakého důvodu?“ zeptal se Harry překvapeně.

„Protože už nemáte svou magii, jste nyní snadným terčem pro ty, kdo by chtěli okrást vaši rodinu nebo se vám pomstít,“ vysvětlil Kratiknot. „Ale skutečný důvod je ten, že vaše matka byla moje oblíbená studentka a já mám pocit, že bych zneuctil její památku, kdybych dovolil, aby se vám něco stalo, zvlášť teď, když jsme vás tak zklamali.“

„A co bude s vašimi ostatními studenty,“ vmísila se Prýtová. „Dneska máte hodiny, které musíte odučit.“

Oslovený se na ni překvapeně podíval. „No, ne že byste si vy nikdy nevzala volno,“ řekl uštěpačně, než se otočil k Harrymu. „Jste připravený?“

„Ano, pane,“ odpověděl Harry a sbíral zmenšené kufry.

„Prosím, informujte Minervu, že bych se měl do oběda vrátit,“ prohlásil muž, než se otočil a zamířil ke dveřím vedoucím ven, s Harrym jdoucím mu v patách.

„Hej, Pottere,“ zavolal na něj jeden páťák z Mrzimoru. „Vsadím se, že teď lituješ, že jsi dal své jméno do poháru.“

Harry se otočil a podíval se na studenty, kteří se tam shlukli. „Nikdy jsem své jméno do poháru nedal.“

„Ty ani nedokážeš říct pravdu, a teď je z tebe moták,“ ozval se další student.

Harry se otočil zpátky ke dveřím a přitom zvedl ruku s dvěma vztyčenými prsty.

Jeden z čistokrevných studentů se ptal lidí kolem sebe: „Má to něco znamenat?“

Ti, kteří byli vychováni v kouzelnickém světě, krčili rameny, zatímco mudlorození obraceli oči v sloup.