The Dating Game
Autor: drcjsnider
Originál: http://www.fanfiction.net/s/3942318/1/The-Dating-Game
Kdo nerandí, jako by nežil I.
Překlad: Gift; Beta: Patoložka
Pairing: Hermiona/Blaise
Žánr: Humor/Romance
Stav: žádost zaslána, autorka nereaguje
Shrnutí: Ministerští kolegové se rozhodnou jeden druhému sehnat rande naslepo.
Disclaimer: Všechna práva patří JKR, já nevlastním zcela nic. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.
Poznámka překladatelky: A máme tu další delší povídku, kterou jsem rozdělila na tři části. Tentokrát je to něco „klasičtějšího.“ Hned po prvních dvou, třech odstavcích si každý dokáže představit, jak se příběh bude vyvíjet a jak nakonec skončí. Přesto si myslím, že taková jednoduchá, milá, čistě romantická povídka má v sekci „Různé“ také své místo. Navíc... překládalo se to úplně samo. A protože tu budou Velikonoce, čas odpočinku, další kapitola vás čeká až za sedm dní (trochu toho biblična neuškodí:-)).
Blaise Zabini se doloudal do práce v devět dvacet a postavil na stůl své kolegyně šálek čaje, ze které se ještě kouřilo. Stejně to dělal každé ráno posledních osm měsíců. „Dobré ráno, šprtko,“ poškádlil ji.
„Dobré ráno, děvkaři,“ odpověděla mu žertem a ani se nenamáhala zvednout zrak od svitku, který právě studovala.
Mezitím co se Blaise usazoval za svůj stůl a usrkával ze svého ranního čaje, spočinul pohledem na své spolupracovnici. Na někoho, kdo byl chytrý, vtipný a ambiciózní, bylo to děvče vážně katastrofou. Nosila obnošené nemoderní hábity, až moc praktické boty a sportovně zastřižené vlasy, které by se hodily spíše pro trestance v Azkabanu než váženého zaměstnance Ministerstva. Blaise to frustrovalo už jen z toho důvodu, že kdyby se to pískle jen trochu snažilo, vypadala by celkem přitažlivě.
Ne že by na tom Blaisovi jakýmkoliv způsobem záleželo, sám rozhodně netrpěl nedostatkem ženské společnosti. Ale přece jen, to děvče vážně potřebovalo pomoc, pokud měla nalézt alespoň ždibec štěstí i mimo obsah jejích knih. Nemohl si vzpomenout, kdy se naposledy kancelářská síť drbů zmínila, že by s někým měla rande. Možná, že kdyby se mu podařilo ji přesvědčit, o kolik přichází tím, že se o svůj zevnějšek vůbec nestará, měla by i šanci skončit v milostném vztahu s někým jiným než jen jejím kocourem.
„Grangerová, přísahal bych, že jsi seděla ve stejné pozici, když jsem tě tu v pátek ve čtyři odpoledne nechal. Obtěžovala ses vůbec tento víkend odejít domů?“
„Ano, šla jsem tento víkend domů,“ odpověděla a konečně k němu vzhlédla. „Navíc, ty jsi v pátek odešel už v půl třetí a ne ve čtyři hodiny, což je důvod, proč jsem dnes musela přijít brzy ráno a ujistit se, že je vše připraveno na naši schůzi v jedenáct.“
„Tak mi tedy popiš, jak takový víkend s jedinečnou Hermionou Grangerovou vypadá,“ zeptal se a ignoroval její ne zrovna jemné vynadání za jeho páteční ulití se z práce.
„Proč se vůbec namáháš s předstíráním, že tě zajímá slyšet, jaký byl můj víkend? Jednoduše mi řekni, co jsi dělal ty, Zabini, a pak se konečně budeme moct vrátit k práci,“ odpověděla Hermiona lehce unaveně.
Blaise normálně vždy strávil prvních 45 minut každého pondělního rána tím, že Hermioně poskytoval po-víkendovou rekapitulaci veškerých oslav, které navštívil, popis ministerských úředníků, kterým svedl ženu, a s jakými tupými courami si to rozdal. Přestože Hermionu ze začátku pobuřovalo ztrácet čas posloucháním, jak Zabini rozebírá své osobní vyhrané „bitvy“a společenské kousky, začala si pomalu ale jistě užívat jeho vtipné komentáře týkající se kouzelnické společnosti. Pro děvče, které nikdy nebylo kvůli svému původu přijato do vyšší společnosti, to mělo jistý temný nádech zadostiučinění mít vždy aktuální přehled o veškerých drbech týkajících se kouzelníků, kteří měli na rozdíl od ní vysoké společenské postavení. Zrovna minulý týden jí Blaise vyprávěl, jak se žena Kingsleyho Pastorka chovala na benefiční dražbě pro válečné sirotky jako neomalená husa, nebo jak snoubenec Pansy Parkinsonové, vypatlanej blbec z Běloruska, nabídl 1200 galeonů za možnost zatrénovat si s Kudleyskými Kanonýry.
Nebylo to tak dávno, co ale Hermiona zjistila, že je čím dál tím víc otrávená z toho, jak Zabini očividně postrádá jakoukoliv schopnost najít si ženu, se kterou by mohl chodit. Každý páteční večer si vyšel s jinou blonďatou hlupačkou, jejíž rozměrné poprsí a ještě rozměrnější svěřenecký fond ji činily přijatelnou kandidátkou na post budoucí manželky Blaise Zabiniho. Vždy tak kolem sobotního odpoledne ovšem přišel na to, že by se raději nechal vykastrovat než být celý život připoutaný k někomu s tak malým množstvím mozkových buněk. Hermiona doslova umírala touhou dát ho dohromady s někým inteligentním, citlivým a tvrdě pracujícím, aby konečně přišel na to, že ženy by měly být hodnoceny podle jiných měřítek než je jen původ, poprsí a šeková knížka.
„Grangerová, potom, co se mnou už nějakou dobu pracuješ, bys měla vědět, že nepokládám otázku, pokud mě nezajímá odpověď,“ okomentoval její odpověď Blaise a vytrhl ji tak z proudu myšlenek. „Teď mi řekni o svém víkendu.“
„Není moc, o čem bych mohla vyprávět,“ namítla Hermiona. „Odešla jsem v pátek z kanceláře v šest, vyzvedla si v restauraci nějaké jídlo k večeři a strávila večer tím, že jsem si četla na gauči. V sobotu jsem šla nakupovat, poobědvala s Ginny a odpoledne byla u Rona a Luny a pomáhala jim postavit několik ochranných kouzel okolo jejich nového bytu. V neděli jsem pak trochu déle spala, dala si snídaňo-oběd s matkou a odpoledne jsem byla v laboratoři a zkoušela vyladit posilňující roztok tak, aby nejen posilňoval sílu, ale i odolnost.“
„Merline, Grangerová, to je žalostný.“
„Odpal, Zabini. Jen proto, že jsem neplýtvala svým časem na společenských událostech a netahala se s lidmi, které nemám v plánu kdykoli v budoucnosti opět vidět, neznamená, že by můj život byl v žalostném stavu.“
„Nebuď prudérní, Hermiono. A nepředstírej, že víš, jakým způsobem trávím své víkendy.“
„Ale, vážně?“ zeptala se domýšlivě. „Vsadím se s tebou o pět galeonů, že uhádnu, co jsi tento víkend dělal.“
Blaise vyzývavě pozvedl obočí, „Jdi do toho.“
„Dobře,“ začala Hermiona. „V pátek v noci jsi vzal nějakou atraktivní čistokrevnou čarodějku do luxusní restaurace. Ona se lehce lízla vínem, šampaňským nebo obojím a začala se hihňat nad vším, co jsi řekl. Dokonce i nad tím, co nebylo vtipné. Ale tobě to nevadilo, protože na sobě měla něco přiléhavého s hlubokým výstřihem. Když jste dovečeřeli, přemístil jsi vás do nějakého známého baru, kde ona stále pokračovala v pití a čím později bylo, tím víc se stávala přátelštější a nakloněná fyzickému kontaktu. V určitou chvíli pak navrhla, abyste se vrátili k tobě domů, a ty jsi jí mile rád vyhověl. Po zbytek pátečního večera jste měli sex…“
„Fůru ohromujícího sexu,“ zamumlal Blaise.
Hermiona protočila panenky. „Nenazvala bych to doslova úspěchem, když vezmeme v potaz počet mozkových buněk, které tvoje společnice běžně mívají. Není moc co ohromovat.“
Blaise se neubránil smíchu. „Touché, Grangerová.“
„V sobotu ráno ses probudil, připravil pro tu dívku nějakou exkluzivní omeletu, posadil se ke snídani, a pak se začal otravovat, když dívčina nemluvila o ničem jiném než botách, špercích a jejím svěřeneckém fondu. Tudíž sis vymyslel nějakou výmluvu, proč že se s ní nemůžeš znovu setkat. Když odešla, spojil ses přes krb s Malfoyem, který ti vyjádřil soucit a podotkl, jak je smutné, kolik dostupných čarodějek je dnes v Londýně k mání.
Sobotní večer jsi strávil nezadaný na nějakém ministerském charitativním večírku a okouzloval vdané ženušky. V neděli odpoledne jsi napůl posnídal, napůl povečeřel se svou matkou, kde jsi byl již po sté nucen vysvětlovat, proč že stále nejsi ženatý.“
Nepřiznal by to nahlas, ale Blaise vypadal ohromen. „A co to dokazuje?“ Pokrčil rameny.
„Dokazuje to, že moje víkendy nejsou o nic zoufalejší než tvoje,“ informovala ho Hermiona s jemným úšklebkem.
„Já jsem si o svém víkendu alespoň dobře zasouložil.“
Hermiona potřásla hlavou. „Neměl by ses spokojit pouze s dobrým sexem. Představ si, že by ses mohl ráno vzbudit vedle ženy, která může také něco zajímavého říct, vedle ženy, která dokáže spojit dvě smysluplné věty bez toho, aby se stočila do fetální pozice. Nikdy jsi nechtěl něco víc?“
„Grangerová, děláš, jako by bylo tak jednoduché najít atraktivní, chytrou, zajímavou a svobodnou čarodějku. Rozhlížel jsem se… a to hodně. Vím, které ženy jsou tam venku, a ten druh, které jsi popsala, jednoduše nesedí někde v baru a nečeká, až je někdo pozve na rande.“
„Bez legrace, Zabini. Ten druh žen, které jsem popsala, pracuje do noci, a když si vyjde, je to většinou s jejími přáteli nebo rodinou. Nevysedává po barech a nečeká na bohaté a dobře vypadající kouzelníky. Podívej, jestli máš vážně zájem randit s někým, kdo dokáže myslet i na něco jiného než jen velikost podprsenky, ráda tě seznámím s některou ze svých kamarádek.“
Pokud by Blaise nebyl sedm let ve Zmijozelu, rozhodně by se teď na ni zašklebil. Už před sebou viděl tu tlustou, poďobanou knihomolku, se kterou se ho Hermiona pokusí dát dohromady. Na druhou stranu by to pro něj byla úžasná možnost přesvědčit ji, aby si vyšla s atraktivním, zábavu-milujícím kouzelníkem a aby konečně přišla na to, o co přichází, když se každý týden zavírá na ministerstvu.
„Uzavřu s tebou dohodu, Grangerová,“ řekl s nevinně vypadajícím úsměvem přilepeným na tváři. „Půjdu na rande naslepo s kýmkoliv, koho mi vybereš, ale pouze za předpokladu, že ty si vyjdeš s kouzelníkem, kterého naopak vyberu já.“
Hermiona si promnula nos. Dokázala si představit, jakého rozmazleného floutka pro ni Zabini vybere. Samozřejmě se ale pořád vyplatí ztratit jedno odpoledne s bohatým, hezkým mužem, pokud to bude znamenat, že konečně ukáže Zabinimu, že je možné, aby žena měla prsa a mozek zároveň. „Fajn,“ souhlasila. „Příští páteční večer půjdeme na dvojité rande. Ty mi vybereš doprovod a já ho vyberu tobě.“
Zabini se zakřenil. „Domluveno. Ale v pondělí nechci slyšet žádné stížnosti na to, jak rozbolavělá jsi po všem tom víkendovém sexu.“
Hermiona protočila panenky. „V pořádku. Jen se ujisti, že mi zarezervuješ dobré místo při obřadu, až se oženíš s čarodějkou, kterou ti vyberu.“
„Sni dál, Grangerová.“