Preklady fanfiction Harryho Pottera

Profesionální zájem 

A Professional Interest

Autor: Strega Brava

Překlad: marci           Beta: Lupina

Shrnutí: Na poradě zaměstnanců školy svolané za účelem prodiskutování druhého úkolu Turnaje tří kouzelníků Severus nesouhlasí s Brumbálovým výběrem objektu, který má zachraňovat Viktor Krum. Romantika je zatím v plenkách… daleko více jde o uvědomění si přátelství.

Originál: http://www.fanfiction.net/s/504487/1/A-Professional-Interest

Souhlas s překladem: Autorka již více než rok nekomunikuje a není možné jí zaslat žádost o souhlas s překladem.

Disclaimer: Anything you recognize belongs to the goddess, JKR.

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autor této fanfikce je Strega Brava. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku. 

Prohlášení autorky:  Cokoliv vám přijde povědomé, patří božské JKR. Další „chybějící scéna“ k vašemu nahlédnutí. Mohla by být viděna jako prequel k jiným příběhům, které jsem napsala, nicméně jde o striktně samostatný příběh. Konstruktivní hodnocení vždy vítáno. Šťouralové budou vyzváni, aby zavítali k mojí švagrové na vánoční večeři (bojte se… hodně se bojte). Zvláštní poděkování Tessie a Amy za beta-reading tohoto dílka (objímám vás obě).

Prohlášení překladatelky: Tento příběh není z těch nejvánočnějších, ale věřím, že splní kritéria díky pozvání autorky na vánoční večeři ke švagrové a díky závěrečné vzpomínce na vánoční ples v Bradavicích. (A kromě toho prostě miluju šmírování profesorského sboru.)

Zvláštní poděkování patří mé milované dvorní betě Lupině za beta-reading překladu (také bych tě objala, takhle virtuálně to nikdy neublíží :) ).

(Má kritéria pro status „božská“ jsou asi někde jinde, ale autorce to neberu… Kdyby byla JKR božská, nemusely bychom psát a překládat chybějící scény, že?)

Profesionální zájem

Severus seděl ve sborovně a rozhlížel se po ostatních profesorech s opovržlivým úšklebkem na rtech. Albus trůnil v čele stolu, usmíval se a čekal, až se všichni usadí, načež povstal a oslovil je.

„Svolal jsem vás sem za účelem prodiskutování druhého úkolu,“ začal.

„Druhý úkol? Co je s druhým úkolem?“ zacvrlikal Kratiknot vzrušeně, takže na něj Severus upřel podrážděný pohled.

Tvoje reakce jsou vždycky směšně přehnané… je zázrak, že u tebe ještě nedošlo k samovznícení, pomyslel si jedovatě.

„Měla jsem dojem, že jsme tu záležitost dokončili v dostatečném předstihu,“ zeptala se nejistě Minerva s poněkud zmateným výrazem.

„Je pravda, že všechny úkoly byly připraveny, nicméně u druhého z nich je jeden aspekt, který si žádá naši pozornost. Musíme rozhodnout, kdo bude přidělen každému ze šampiónů na jeho cestě jako cíl,“ odvětil ředitel a posadil se.

„To by nemělo trvat moc dlouho,“ zamumlal Severus hlasem velmi připomínajícím škrundání žaludku. Z důvodů, které znal jen on, svolal Albus toto setkání v čase večeře. Za normálních okolností by to nebyl problém, kdyby ovšem Severus nemusel vynechat oběd kvůli likvidaci následků obzvlášť ošklivé exploze, způsobené poněkud roztržitým Seamusem Finneganem.

„V některých případech, Severusi.“ Albusovy oči šťastně jiskřily, když si jejich majitel měřil svého nevrlého Mistra lektvarů.

Na okamžik pocítil Severus letmý záchvěv strachu, ale rychle jej potlačil. Volba pro každého šampióna byla uspokojivě evidentní…

„Nuže, všichni víme, že Cedric Diggory a Cho Changová mají oči jeden pro druhého,“ pravila laskavě profesorka Prýtová. „Já tvrdím, že ona je tou jedinou osobou, kterou by nejvíc postrádal.“

Celou místností se nesly zvuky obecného souhlasu. Severus nad profesorkou bylinkářství jen protočil oči.

Další zářný příklad tvého okouzlujícího pochopení očividně zřejmého, pomyslel si s jízlivým pobavením.

Ve vzduchu se zjevil pergamen a zlatý brk na něj vepsal zářivě stříbrným inkoustem jméno Cho Changové.

„Dobrá, jeden je vyřešen a tři zbývají,“ řekl Albus radostně.

„Pour mademoiselle Fleur, la personne qui lui manquerait le plus serait sans doute sa petite soeur, Gabrielle. C'est un choix logique,“ vysypala ze sebe madame Maxime rychlou francouzštinou, zapomínajíc ve svém vzrušení, že není v Krásnohůlkách.

Albus na ni lehce zmateně pohlédl.

„Říká, že sestra slečny Delacourové, Gabriela, je logickou volbou pro krásnohůlskou šampiónku,“ pravil Severus stručně a ignoroval při tom hodnotící pohled profesorky Trelawneyové.

„Nevěděla jsem, že mluvíte francouzsky, Severusi,“ uslzená učitelka věštění se culila, což v Severusovi vyvolalo nedobrovolné zachvění.

Hádám, že ti čajové lístky neukazují všechno. A pokud budeš mávat řasami ještě rychleji, způsobí mi to bolení hlavy, pomyslel si a ušklíbl se nad tím, jak směšně vypadá. Jeho výraz jasně ukazoval, že z francouzštiny ovládá o hodně víc…  i když mnohé z toho není přijatelné při civilizované konverzaci.

Albus pokývl a Gabrielino jméno se na pergamenu připojilo ke jménu Cho.

„Myslím, že pro Harryho Pottera můžeme vybrat Ronalda Weasleyho,“ ozvala se Minerva s pýchou zářícíma očima.

„Ti dva jsou nejlepší přátelé,“ přikývla madame Hoochová.

„Prakticky neoddělitelní,“ zamumlal Pošuk a loknul si ze své placatky.

Občas by mě zajímalo, co přesně máš v té flašce, Alastore, přemítal trpce Severus.

„Souhlasím. Toto je nejlepší volba pro našeho nejmladšího šampióna,“ pokynul Albus ještě jednou směrem k pergamenu a Ronovo jméno se objevilo jako další.

„Nyní zbývá otázka, koho vybereme pro Viktora?“ položil Albus otázku a Severus sledoval, jak o tom ostatní přemýšlejí. Toto se mohlo ukázat jako obtížné.  První věcí, která ho napadla, bylo Viktorovo koště… pravděpodobně bylo pro něj tím nejcennějším na světě.

„Předpokládám, že bychom nemohli hodit do jezera Karkarova?“ otázal se Severus posměšně.

Dokonce i Minerva se uchechtla. Nevrlý profesor z Kruvalu neudělal od svého příjezdu do Bradavic nic pro získání sympatií. Neustále slídil… tvářil se, jako by se celé Bradavice spikly proti němu a jeho škole. Dokonce ani na tomto setkání se neráčil ukázat… překvapivě, když se jednalo o druhý úkol a k tomu studentovi se choval téměř jako otec.

„Ne, Severusi. Oliheň by tím nebyla příliš nadšena. A pamatuj, že Igor je na vodu poněkud háklivý a …“

„No, neměl se snažit odčarovat toho ubohého tvora z vody. Chtěla se jen spřátelit!“ zvolala madame Pinceová stále viditelně uražená, že se někdo pokusil na tu bestii zaútočit.

Je snad překvapivé, že zrovna ty bráníš studenokrevnou a značně frigidní kreaturu? ušklíbl se Severus nad představou, která mu bleskla hlavou.

„Uklidněte se, drazí profesoři. Prosím. Všichni víme, že profesor Karkarov dokáže být v těchto dnech poněkud… provokující, ale to ještě není důvod pro jeho vhození do jezera,“ namítl Albus.

„Mimochodem,“ zavrčel Severus, „Viktor by ho pravděpodobně nezkoušel zachránit nijak zapáleně.“

Profesor Binns zkusil potlačit zasmání a začal stoupat do vzduchu. Rychle klesl zpět, ačkoli na několik chvil rozpaky zřetelně zestříbrněl.

„Mám návrh… slečna Hermiona Grangerová,“ prohodil ledabyle Albus.

Ne… pomyslel si okamžitě Severus

„Proč Hermiona?“ zeptala se Minerva a její výraz prozrazoval znepokojení.

To nemůže myslet vážně…

„Všiml jsem si, že k ní Krum chová sympatie. Požádal ji, aby se stala jeho partnerkou na vánočním plese, a v poslední době spolu trávívají trochu času. Má k ní pravděpodobně blíž, než ke kterémukoli z jeho vlastních spolužáků,“ pravil Albus neutrálním hlasem, ačkoli Severus věděl, že starší profesor zachytil jeho znepokojený výraz.

Proč mě to vlastně trápí… není to nic, co by jí ublížilo…

„Chodí spolu?“ madame Pinceová vypadala téměř uraženě… Hermiona byla jednou z jejích nejoblíbenějších studentek.

Severus cítil, že se mu při té otázce ježí chlupy.

Je jí teprve čtrnáct, nejraději by zakřičel na bradavickou knihovnici. Představa, že by se Krum… dotýkal… jí, stačila, aby se mu udělalo nevolno… i když ne tak špatně, jako když analyzoval svoji reakci na to všechno…

„Co se tohoto týká, naneštěstí mi chybí informace,“ odpověděl Albus šťastně. Severus si všiml, že se ředitel záměrně vyhýbá jeho pohledu.

Co to se mnou, pro všechno na světě, vlastně je? Proč mi to tak vadí? Je to Hermiona Grangerová, o kom tu mluvíme. Kamarádka Harryho Pottera. Mudlorozená. Nebelvírka… Severus si vybavil, jak vypadala na vánočním plese… bylo jen spravedlivé, že se spárovala s tím famfrpálovým monstrem, Krumem.

„Je to zvláštní volba. Objekt zapojený do úkolu vždy patříval do stejné školy jako šampión,“ okomentovala to profesorka Sinistrová.

V té chvíli se Severus zatvářil téměř vděčně.

„Souhlasím. Vytváříme zde precedens pro budoucí turnaje,“ dodala profesorka Prýtová.

„Je to moudré?“ zeptal se Kratiknot nervózně.

„Možná ji nebude chtít zachránit… s celou bradavickou situací a tím vším. Slyšeli jsme na toto téma hovořit Karkarova víc než jednou. Kdo může říct, že ji Viktor prostě nenechá napospas jezerním lidem?“ otázala se jízlivě madame Pinceová.

„Mám všechny důvody předpokládat, že úkol dokončí… věřím, že se postará o její…“ začal Albus pevně.

Severus se vymrštil ze svého křesla a ředitele přerušil.

„Je z Kruvalu, Albusi! Vážně věříš, že jeho úmysly jsou čestné? Není možné, že se přilepil na… na… slečnu Grangerovou s cílem získat nějakou výhodu nad bradavickým šampiónem?“ vykřikl.

„Šampióny, můj drahý Severusi. Šampióny. Nezapomínejme na Harryho,“ odtušil Albus chladně.

„Samozřejmě. Jak by někdo mohl zapomenout na Chlapce, který přežil?“ zavrčel Severus. „Nicméně základní fakta zůstávají. Přidělujete bradavickou studentku šampiónovi z konkurenční školy. Je nerozumné vystavovat ji takovému riziku.“

„Jakkoli nerada to přiznávám, Severusi, máš pravdu,“ řekla Minerva tiše, hledíc na ředitele s obavami.

„Nikdo vhodnější není. Věřím, že na tom se všichni shodneme,“ znělo Albusovo konečné rozhodnutí, když sledoval hlavy kolem sebe neochotně přikyvovat. Všech, kromě Severuse, který se vrátil na své místo a mračil se.

Ona si tohle nezaslouží, přemýšlel… v duchu probíral škálu mnoha ochranných lektvarů, které by jí mohl podat… jen pro případ…

„Rozhodnutí nemusí být jednomyslné; pokud většina z nás souhlasí, že ona je tou nejlepší volbou, pak je výběr u konce a budeme podle toho jednat.“ Se závěrečným slovem Albus naposledy pokynul k pergamenu a Hermionino jméno se připojilo k ostatním. Lejstro se poté samo srolovalo a sneslo se do Albusovy natažené dlaně. Zlatý brk zmizel s tichým křupnutím.

„Věřím, že jsme probrali vše potřebné. Děkuji vám, že jste si ušetřili čas na tuto krátkou poradu. Nebudu vás déle zdržovat od večeře,“ Albus povstal a propustil profesory, kteří rychle a tiše odcházeli z místnosti.

Všichni, až na jednoho.

Severus stále seděl u stolu a jednou rukou si zlostně mnul spánky.

„Jsi v pořádku, Severusi?“

Mladší muž vzhlédl. Stále zuřil… to bylo velice zřejmé.

„Proč to musí být ona?“

Albus se na Mistra lektvarů usmál a posadil se do křesla vedle něj. „Proč by neměla být?“

„Ona… je nejbystřejší studentka, kterou máme… nejslibnější čarodějka. Pokud by se něco stalo… s ní… chci říct, že to by byla strašlivá rána pro školu… její rodiče… její přátele…“

„Tebe?“

Severus na Albuse zíral, jako by mu narostla druhá hlava.

„Mě?“

„Ano, věřím, že to je přesně to, co jsem právě řekl, Severusi,“ jeho oči se zatřpytily, „a absolutně rozumím tvým obavám o její blaho…“

„Mám obavy o pověst naší školy,“ protestoval Severus rychle… příliš rychle.

 „… a tvým obavám o pověst naší školy,“ zopakoval Albus. „Ale pokud na to přijde, ona je opravdu jedinou volbou, kterou máme.“

Na krátký okamžik ty černé oči vzplály v protestu, který ale rychle pohasl. Přikývl a vypadal jaksi poraženě, když se zhroutil v křesle.

Albus jej poplácal po rameni, vyzývaje ho, aby se zvedl, což on udělal… velmi pomalu.

„Všechno bude v pořádku, Severusi. Jdi si dát něco k jídlu a odpočiň si.“

„Nejsem moc hladový.“

„Tak si prostě odpočiň.“

„Pokud na tom trváš.“

„Trvám, Severusi.“

„Předpokládám, že k oné věci není co dodat,“ řekl Severus stručně s bledou tváří.

„Ne, Severusi. Rozhodnutí je konečné.“

„Mohu tam být, až…?“

„Samozřejmě.“

Severus mlčky přikývl a šel ke dveřím, na tváři stále výraz smutku a hněvu.

Dveře za sebou zavřel velmi tiše.

Zhluboka se nadechl chladného vzduchu chodeb a pomalu kráčel do svých komnat. Jakmile byl v jejich bezpečí, přešel k oknu a otevřel je, ignoruje ostrý, mrazivý vzduch, který se dral dovnitř a místnost okamžitě ochladil.

„Proč by mě to vlastně mělo zajímat?“ otázal se nahlas a jeho dech se srážel ve studeném vzduchu.

Vskutku, proč? Proč by ho mělo zajímat, že by nějaká studentka… i když nebelvírská studentka, měla být vystavena nebezpečí za tak kontrolovaných podmínek? Koneckonců, nebezpečí bylo vnímáno pouze… nebylo možné, aby se komukoli opravdu něco stalo.

Tak proč je tak naštvaný? Proč ho tak vytáčí, že má nějaký další student o ni zájem?

Myslí mu proběhl obrázek Viktora a Hermiony tančících na vánočním plese a on se ošil před vidinou, jak ty nemotorné ruce spočívaly na jejím útlém pase… jak se ten trapný Bulhar na ni díval, jako by byla nějaký exotický dezert. Dokonce i prostý fakt, že ten kluk ani nedokázal správně vyslovit její jméno, ho v nemalé míře iritoval.

Teď už pořádně podrážděný, zabouchl Severus okno, hodil na sebe plášť a vyrazil ze svých komnat. Nechtěl na to myslet. Nechtěl myslet na ni.

A přesto nemohl myslet na nic jiného.

Procházel hradem v oblaku hněvu, když se náhle ocitl před vchodem do knihovny. Rychle vešel dovnitř, do oddělení s omezeným přístupem, a našel knihu, kterou hledal.

Pokročilé lektvary pro přežití pod vodou.

„Pouze z profesionálního zájmu,“ zašeptal, posadil se na nedalekou židli a začal číst.

Ale ta slova zněla podivně prázdně… dokonce i jeho vlastním uším…