Preklady fanfiction Harryho Pottera

A Secret Christmas

Utajené Vánoce

Autor: Amorette (MariannaMerlo)

Překlad: marci

Beta: Lupina

Povolení k překladu: kooperace s Jacomo 

Originál: http://archiveofourown.org/works/2427158

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Amorette (MariannaMerlo). Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Harry P. / Draco M.

Rating: M

Kapitol: 1

Slov: 2094 

Shrnutí:

Harry a Draco stále nenávidí jeden druhého. Skutečnost, že jsou oba bradavickými profesory, na tom nic nemění.

AN:

Pro tryslor/-a.

 Toto dílko bylo napsáno jako dárek pro milovanou/milovaného tryslor/-a v rámci loňské výzvy H/D Erised 2013 Gift Exchange.

Děkuji kedavranox za betování a těm zlatíčkám, kteří celý ten počin řídili.

A poznámka LadyF, která tuto povídku objevila:

Moje shrnutí: Řeknu jen to, že povídka je o něčem jiném, než by summary mohlo napovídat. Má to moje doporučení.

***

Učitelský stůl byl překrásně vyzdobený, s červeným ubrusem a zlatými poháry a talíři. Přes stoly elegantně visely girlandy a strop se blýskal jásavými, zářivými světly. Zdálo se, že Bradavice o těchto vánočních prázdninách překonaly samy sebe – stálo zde dvakrát více stromů, než Harry pamatoval, plus jeden v každé chodbě – a Harry si dokonce i po všech těch letech šťastně užíval, že se nachází v tomto svém prvním domově. Přelétl zrakem Velkou síň a ze svého vyvýšeného místa pohlédl na čtyři stoly nacházející se před ním.

James u nebelvírského stolu jeho pohled zachytil a rychle se podíval stranou. Harry protočil očima; James se pořád cítil trapně, že má otce jako učitele ve své škole.

Druhého syna Harry viděl sedět u zmijozelského stolu vedle Scorpiuse Malfoye. Jakmile jeho pohled zachytil Albus, roztáhl tvář do úšklebku a oba, on i Scorpius, mu vesele zamávali. Harry na ně mrkl.

Přes prázdniny zůstávalo v Bradavicích překvapivé množství žáků a Harry sám si to zde také užíval. Lily se rozhodla odjet za matkou do Doupěte, což bylo v pořádku a správné, ačkoli jej stále bodalo u srdce při pomyšlení na všechny Weasleyovy oslavující v jeho nepřítomnosti. Nutil chlapce, aby také odjeli, samozřejmě, ale oni se rozhodli zůstat s ním, a to v Harrym vyvolávalo vřelý pocit, že je milován.

Obrátil pozornost zpět k vlastnímu stolu a pokusil se vrhnout pohled na Malfoye. Ve výhledu mu však bránil profesor Binns, takže se Harry musel naklonit nad stůl. Malfoy, hluboce ponořený do rozhovoru s profesorkou McGonagallovou, vyzývavý pohled zaznamenal uprostřed věty. Harry se ušklíbl a Malfoy svůj projev rozptýleně přerušil, jen aby vrhl Harryho směrem roztrpčené zamračení.

„Kdy vy dva dospějete?“ otázala se McGonagallová.

„Já už dospělý jsem!“ rozhodil Harry paže v gestu nevinnosti.

„Dospělý honibrk,“ zamumlal Malfoy nenápadně, nicméně dost hlasitě, aby to Harry slyšel.

Binns si zhluboka a podrážděně povzdechl. „Pokud budu ještě při jednom jídle nucen sedět mezi vámi dvěma, zatímco si budete navzájem vyměňovat jízlivé urážky, ukončím svůj život.“

„Ale, profesore Binnsi, vy už jste mrtvý,“ upozornil jej Harry. Zdálo se, že na tuto skutečnost ten ubohý muž zapomněl.

„Pottere,“ prskl Malfoy. „Nebuď tak zatraceně neurvalý.“

„Jenom konstatuji zřejmé. A ty jsi ten pravý, kdo má co mluvit o neurvalosti.“

Binns se zaklonil a jeho řídké, přízračné tělo proplulo skrz opěradlo křesla.  „A je to tady,“ zasténal.

„Promiň,“ naklonil se teď kupředu Malfoy a zíral na Harryho zpoza profesora mezi nimi, „ale kdo blahopřál profesorce Bonskyové k těhotenství, přičemž ona těhotná nebyla?“

Harry zrudl. Rozhlédl se na všechny strany, aby zjistil, jestli dotyčná kolegyně nesedí někde poblíž, načež ztišil hlas a zasyčel: „To byl namouduši omyl! Opravdu jsem se pokoušel být milý.“

„Pravděpodobně jsi jí zničil prázdniny,“ culil se Malfoy samolibě. „Pro ni to je mizérie, nemoct si ďobnout do pudinku, aby si lidé nemysleli, že je těhotná. A co je do Vánoc bez pudinku?“

„Tak dost!“ bouchla McGonagallová pěstí do stolu.

Pohled, který na ně vrhla, byl tak hrozivý, že si Harry krátce připadal jako ve třídě přeměňování. Okamžitě zmlkl a žádný div, že Malfoy zareagoval stejně.

„Pokud se oba alespoň nepokusíte spolu po zbytek večeře vycházet,“ vyhlásila McGonagallová, „ani jeden z vás nedostane žádný pudink.“

Harry zachytil Malfoyův pohled. Oba se na sebe usmáli tak, že Harry pocítil horko a téměř opilost, ačkoli se svého vína ještě ani nedotkl.

Když byl sněden poslední kousek šunky i poslední kousek servírovaného čokoládového pudinku, všichni se pomalu trousili z Velké síně a mířili do svých ložnic v příslušných kolejích. Harry popřál dobrou noc několika profesorům – nyní kolegům – a rozeběhl se směrem k nebelvírské věži.

Cestu mu přerušili chlapci, kteří vyskočili zpoza rohu, a on se zalapáním po dechu zavrávoral.

„Zatraceně, vyděsili jste mě skoro k smrti.“

Albus i Scorpius zavyli smíchy a popadali se za břicha, tváře zrůžovělé veselím.

„Tebe je tak snadné vylekat, tati,“ křenil se Albus. „Nějaké ptákoviny bys přece mohl čekat.“

„Hej! Co jsem ti říkal o slušné mluvě?“

„Jste horší než můj otec,“ konstatoval Scorpius. „Vy dva byste se k sobě hodili.“

„Jo, ani jeden nerozumí srandě, co?“ ušklíbl se Albus na Scorpiuse.

„Ano, to bylo velmi vtipné…“ překřížil si Harry ruce na hrudi.

„Co se to tu děje?“ otázal se hlas za jeho zády.

Harrymu se při tom zvuku zježily vlasy na zátylku, a když se otočil, spatřil za sebou stojícího Malfoye.

„Naši synové,“ vysvětlil Harry. „Snaží se žertovat.“

„Nebo provokovat. Oba dva.“ Draco přistoupil blíž. „Doprovodím teď Scorpiuse do podzemí, aby si otevřel jeden dárek ještě dnes. Půjdeš s námi?“

Srdce v Harryho hrudi přidalo na tempu a on sám se usmál. „Ve skutečnosti jsme se Albus a já chystali na to samé… ale v nebelvírské věži. Tam se k nám může připojit i James.“

„Proč prostě nemůže přijít do naší společenské místnosti on, tati?“ zeptal se Albus.

Harry jej tak tak zaslechl. „Sorry, Malfoyi. Možná příští Vánoce.“

Malfoy se zlomyslně ušklíbl. „Možná.“

Scorpius prosebně pohlédl na otce. „Můžeme jít také nahoru do Nebelvíru?“

Malfoy vypadal konsternovaně. „Absolutně ne.“

Jak Harry s Albusem kráčeli ke věži, míjeli více či méně opilé, šťastně zpívající portréty. Pravdou bylo, že Buclatá dáma rozhodně náležela k těm prvně jmenovaným, a když se jich tázala na tajné heslo, mohutně škytla.

„Támhle je James, pojďme se posadit k němu,“ řekl Harry.

„Tati, víš přece, že si připadá příliš cool, aby se k nám hlásil. Vedle mě si nikdy nesedá,“ zamračil se Albus.

Vypadal tak rozmrzele, že by jej Harry nejraději schoval v náručí. „Slib mi, že se za mě nebudeš v pátém ročníku tak stydět,“ stiskl Albusova ramena.

„Nikdy bych se za tebe nestyděl!“

Harry se smál, ještě když si zabírali dvě křesla u ohně, daleko od Jamese a jeho kamarádů.

Albus žmoulal v pěstech svůj hábit, očividně ztracený v myšlenkách. Harry přemýšlel, co se mu tak honí hlavou.

„Chceš zavolat pro horkou čokoládu?“ zeptal se. „Mí přátelé v kuchyni ti rádi nějakou připraví.“

Albus přikývl a jeho tvář se okamžitě rozjasnila. „A dáš si taky?“

„Samozřejmě.“

Ale v době, kdy Harry povolával domácího skřítka a objednával u něj horkou čokoládu, již Albus opět nasadil svůj hloubavý výraz.

„Tati?“ otázal se. „Je pravda, že ty a profesor Malfoy jste ve škole nenáviděli jeden druhého?“

Harry se zavrtěl. „Kdo to říká?“

„Scorpius povídal, že proto jeho táta chce, aby Zmijozel vyhrál tolik bodů.“

Harry se rozesmál. „Malf… Profesor Malfoy chce vyhrávat body, protože byl odjakživa až moc proklatě soutěživý.“

„Scorpius taky říkal, že se tě vždycky snažil porazit.“

Hřejivý úsměv zvlnil Harryho rty.  „Je pravda, že jsme spolu nevycházeli vždy nejlíp. Ale teď jsme oba profesionálové a chováme se k sobě dokonale zdvořile.“

Albus s očividnou skepsí pozvedl obočí, ale už na otce netlačil. Harry zahlédl, jak se k nim zdráhavě blíží James.

„Nazdárek, Jamesi,“ pousmál se Harry. „Už nás konečně hodláš vzít na vědomí?“

James sebou plácl do vedlejšího křesla. „Proč se vy dva vždycky poflakujete v mé společenské místnosti? Tenhle sem ani nepatří,“ dodal a ukázal na Albuse.

„Hmm,“ začal Harry sarkasticky. „Možná protože tenhle je tvůj bratr… a já jsem ředitel koleje.“

„A jsou Vánoce,“ doplnil Albus, „takže se čeká, že budeme pohromadě.“

Jak to, že po tomhle Jamesovo srdce neroztálo, Harry nevěděl. Ale pak tvář jeho syna změkla a on se ve svém křesle předklonil.

„Tak kde mám tedy svoji horkou čokoládu?“

Poté, co byla čokoláda vypita a na jejich společnost padla ospalá nuda, omluvil se James, že je unavený a potřebuje si jít lehnout; což ve skutečnosti znamenalo, že se potřebuje poflakovat se svými kamarády a zůstat vzhůru celou noc. Harry z něj alespoň dokázal vymámit slib, že s ním a s Albusem zítra ráno posnídá.

Sám doprovodil Albuse zpět do podzemí, poslal po něm Scorpiusovi přání dobré noci a zamával mu na rozloučenou.  Pak, namísto aby se vrátil zpět cestou, kterou přišel, zabočil Harry do chodby po své levici, která vedla ještě hlouběji do podzemí.

Světla začalo ubývat, ale vánoční atmosféra dospěla dokonce i do těchto hlubin a Harry si na masivních dřevěných dveřích ve výklenku povšiml snítky čehosi, co připomínalo jmelí. Ušklíbl se, zamířil přímo k řečeným dveřím a čtyřikrát na ně ostře zaklepal.

Dveře se pootevřely a Harrymu se zrychlil tep. Pak jej uvítala Dracova usměvavá tvář.

„Už nějakou dobu čekám, Pottere.“

„Jo, já vím.“ Pokusil se popojít podél Draca dovnitř, ale byl zastaven silnou rukou kolem pasu.

„Ne tak rychle. Nezaplatil jsi mýtné.“

Harry vzhlédl a usmál se na jmelí, pak se naklonil k Dracovi a přitiskl své rty na jeho. Povzdechl si do spojených úst, popadl Draca za ramena a hrubě jej vtlačil do místnosti. Draco couval, ztracený v polibku, a dveře za nimi zaklaply.

Když se opět oddělili, Harry se rozhlédl. Dracovy pokoje tonuly v teplém, oranžovém světle svící. V rohu místnosti se na psacím stole třpytil malý stromek ozdobený stříbrnými koulemi. Jeho jehličí uvolňovalo lehkou vůni, která dokreslovala atmosféru zimy… a Vánoc.

Na malém stolku před zdobnou pohovkou s vyřezávanými postranicemi stály dvě sklenky na víno a otevřená láhev.

„Ó,“ protáhl Harry posměšně. „Máš svátečně vyzdobeno.“ Shovívavě se pousmál, když jej Draco plácl do ramene.

Poté jeho hostitel přešel k pohovce a Harry jej následoval. „Víš,“ přemýšlel Draco nahlas, „myslím, že Scorpius si začíná něčeho všímat.“

„Všímat čeho?“

Draco pozvedl obočí.

„No dobrá. Nás.“

Draco mu věnoval další významný pohled, ale Harry jej ignoroval, protože koutky Dracových rtů se zachvěly.

„To není legrace,“ pokračoval Draco. „Pořád nejsem oficiálně rozvedený; víš to.“ Harry vážně přikývl. „Nechci, aby si myslel, že ho prostě opustím a posunu se dál příliš rychle… jakkoliv dobří přátelé mohou s Albusem být. Celá věc bude pro něj prostě bizarní. Ve skutečnosti je přesvědčen, že se jeho otci líbí ženy.“

„Tak proč si myslíš, že má nějaké podezření?“

„Nemusí mít žádné konkrétní podezření, ale začal si všímat, že tak nějak kroužíme kolem sebe.“

„Myslíš, že si toho všiml i někdo ze sboru?“

„Bože, ne. Viděl jsi je dnes při večeři.“

Harry si povzdechl. „Chceš tím navrhnout, abychom přibrzdili?“

„Harry, musíš mě chápat.“

„Samozřejmě, chápu; také mám děti a i pro ně to bude divné, víš.“

„Tak alespoň vidíš, proč musíme být extrémně opatrní.“ Dracova tvář ještě víc zvážněla. „Už žádné plíživé chytání za ruku, když si myslíš, že se nikdo nedívá.“

Harryho tváře zčervenaly a on nedokázal zadržet plachý úsměv. „ Ale já tě občas chci držet za ruku; nemůžu si pomoct.“ Při těch slovech popadl Dracovu dlaň, silně ji stiskl a držel ve svém klíně.

„Harry,“ napomenul jej Draco, ačkoli jaksi pozapomněl stáhnout ruku zpět.

„Draco, já tě prostě chci. Můžeme postupovat tak pomalu, jak chceš; nemusíme na sebe mluvit. Můžeme…“ Harry si frustrovaně povzdechl. „Můžeme se stáhnout. Pokud to je to, co chceš.“

Draco se naklonil a políbil jej. „Jenom na veřejnosti.“ Políbil jej ještě jednou a Harry se snažil zachytit jeho rty, když se odtáhl. „Ale i tak přijdu do tvého pokoje…“ další polibek… „později v noci…“

Harry už se nedokázal držet zpět a tlačil Draca, dokud se neocitl zády na pohovce a Harry na něm.

„Nějak to zvládneme, Draco,“ vydechl mezi polibky. „A mezitím, mohli bychom si užít Vánoce?“

Draco se uvolnil a spokojeně vydechl. Pak objal Harryho kolem pasu a přitáhl si jej blíž. „Brzy jim to řekneme. Slibuji.“

Harry cítil, že se právě rozzářil jako vánoční ozdoba a vychutnával si omamný pocit mít Draca v náručí. Ještě nebyl ten správný čas prozradit to komukoli, ale jednou ten den přijde a to ujištění mu stačilo. Obzvlášť když je pronesl Draco.

„Šťastné Vánoce, lásko.“