Preklady fanfiction Harryho Pottera

Tady a teď

Here and Present

Autor: Musyc

Překlad: Lupina      Beta: marci

Povolení k překladu: Ano

Originál: http://archiveofourown.org/collections/dhr_advent_2013/works/1065010

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Musyc. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

Humor/Adventure

Hermiona G. & Draco M.

Rating: 13+      Kapitol: 1      Slov: 3 284

Shrnutí: Hermiona chtěla na Vánoce jen jednu věc. Ta ale bude mít zpoždění. Stala se nehoda.

Tady a teď

Harry se zhluboka nadechl, sklonil hlavu a zavřel oči. Chvíli naslouchal smíchu a výkřikům linoucím se z Doupěte, sebral se dohromady a otevřel dveře. Udeřil jej závan teplého vzduchu, hlasy uvnitř domu se na chvíli ztišily a hned nato snad všichni přítomní najednou vykřikli jeho jméno. Procházel kuchyní do obývacího pokoje a cestou vnímal rozhovory.

„Rezervace si letos vede výborně, získala nové sponzory z Arménie. Budeme ji tak moct rozšířit.“ Na Harryho se usmál a kývl Charlie. Veselí mu zabarvilo tváře do červena a náušnice z tesáku se mu zamotala do dlouhých vlasů.

„Tento týden váššně dosst kope.“ Fleur v pokročilém stupni těhotenství na něj mávla a ruku si položila na zaoblené břicho.

„Obchod jde fantasticky, tati. Po prázdninách se musíš stavit. Do sortimentu jsme přidali nějaké mudlovské hračky.“ George s papírovým kloboučkem nakřivo přes chybějící ucho stál vedle Artura, kterému na plešatící hlavě trůnila mašle.

„Hermiono, vážně poslední měsíce vypadáš šťastně. Neřekneš nám, o koho jde? Jé, Harry!“ Ginny vyskočila ze stoličky u krbu a popadla jej do náručí. „Je načase, abys jednal. Řekni Hermioně, ať nám prozradí jméno toho tajemného muže. Umíráme zvědavostí.“

Harry zabořil tvář do Ginnyiných vlasů a vdechl vůni oleje na kůži a leštidla na košťata pod vanilkou a moukou z pečení cukroví. Přitiskl se k ní a pevně ji objal kolem pasu dost dlouho na to, aby Ginny ztuhla a odtáhla se od něj. Vzhlédla k němu s ustaraným výrazem ve tváři. „Harry? Co se děje?“

Harry pohlédl přes Ginnyino rameno na Hermionu, která na něj upírala zrak a prsty zarývala do područek křesla. Harry od ní nemohl odtrhnout oči, jakkoliv po tom toužil. Políbil Ginny na čelo a jemně ji odsunul stranou. Dům ztichl, všichni se dívali, všichni poslouchali. Všichni jako by ztuhli a čekali na Harryho slova. Přešel ke krbu vedle Hermiony a odkašlal si. „Stala se nehoda,“ řekl.

Hermioně se vytratila barva z tváří a když vrtěla hlavou, její dlouhé, divoké kadeře se jí zachytávaly o ramena. Harry ji popadl za prsty a pevně stiskl. „Hermiono, je mi to líto. Je mi to tak líto. Stala se nehoda. Stala se…“ Hermioniny nehty se mu zaryly do hřbetu ruky. Harry se prudce nadechl a setkal se s jejíma očima, teď již temnýma a prázdnýma. Druhou dlaní jí zakryl ruku a snažil se ze sebe dostat to slovo. „Dracovi.“

~*~

„Měl bouchačku!“ Anthony se snažil na nemocniční posteli posadit. Bílý obvaz na paži hyzdily šarlatové skvrny a na hrudi mu fialověly modřiny. Anthonymu potemněla tvář, když jednou rukou mávl k Harrymu. „Ten zatracený parchant měl bouchačku! A Malfoy, jako by nikdy žádnou neviděl, si před ni prostě stoupl.“

Anthonymu se zlomil hlas a sklonil hlavu. Celé tělo se mu na tenkém polštáři chvělo a přístroj u postele začal rychleji pípat. „Nemohl jsem ho zastavit. Nemohl jsem ho zastavit. Přímo před ni. A-a-a… A nevydal ani hlásku, když šel k zemi. Jen sebou prásk na zem a… Krev, všude. Ani hlásku. Vůbec nevěděl, co se stalo.“

Anthony se drsně, trhavě rozkašlal. „Byla to moje chyba,“ téměř zavzlykal. „Říkal, že někam musí jít, že musí jít na večeři nebo tak. A já ho přinutil, aby do toho obchodu šel se mnou. Partneři si pomáhají a já chtěl jen poradit, jak dostat Derricka. Harry, já ho přiměl, aby tam se mnou šel. Donutil jsem ho jít do mudlovského Londýna, protože byl můj parťák, a já mu řekl, že se mnou prostě musí, takže za to můžu já.“

Harry strčil ruce v pěstech do kapes a zaskřípal zuby. Přístroj u Anthonyho postele vydal poplašné zaječení. Do pokoje vtrhly dvě osoby z lékouzelnického personálu a Harry ustoupil, aby jim nepřekážel při práci. U dveří jej prstem přivolala léčitelka. „Bystrozore Pottere, bystrozor Malfoy podstupuje operaci,“ oznámila mu tlumeně. „Je náročná. Jen pro jistotu byste měl kontaktovat jeho příbuzné.“

Harry zavrtěl hlavou. „Není koho kontaktovat.“

Léčitelka zvedla překvapeně obočí. „Opravdu? Těsně předtím, než ztratil vědomí, říkal něco o snoubence.“

„Nemá snoubenku. Nemá žádné blízké příbuzné. Všichni jsou mrtví.“

„To je divné,“ zamyslela se léčitelka. „Nu, možné je zranění hlavy, budeme jej tedy sledovat. Ale byl přesvědčivý. Pořád říkal ‚moji snoubenku, zavolejte ji, moji snoubenku‘.“

Harry dlouhou chvíli zíral. Dech se mu zadrhnul a tlumeně se zasmál. „Hermiona. Krucinál, to musí být ona –“ Zarazil se a pokývl na léčitelku. „Vím, koho myslí. Já ji… ehm. Bože, to je… Já ji sem přivedu.“

Symbol překřížené hůlky a kosti na hrudi léčitelčina hábitu se rozsvítil jasně žlutou barvou. Aby přestal zářit, dotkla se jej, pak s vážným výrazem pohlédla na Harryho. „Možná byste měl spěchat. Ztratil hodně krve. Nemůžeme nic slíbit.“

~*~

Hermiona seděla na tvrdé dřevěné lavici, ruce sepjaté a hlavu skloněnou tak, že jí vlasy dosahovaly k holením. Harry se posadil vedle ní a objal ji kolem ramen. S přidušeným zaúpěním se Hermiona otočila a zprudka jej objala. Zabořila hlavu do ohbí jeho krku a rozplakala se. Na druhé straně čekárny Molly vzhlédla od svého pletení a Ron se napůl vztyčil. Harry je odkývnul zpátky a poplácal po vlasech k němu se tisknoucí Hermionu. „Nic neříkají,“ naříkala mu do krku. „Vůbec nic neříkají.“

„Ale to je dobře,“ Harry do jejích vlasů skryl výraz nejistoty. „To je dobře. Pokud léčitelé nic neříkají, znamená to, že není co říct, ne? Myslím tím, kdyby měli špatné zprávy, řekli by nám je.“

Ron protočil očima a bezhlesně naznačil urážku, když Harryho slova dovedla Hermionu k výkřiku do přítelova svetru. Znovu jej bouchla pěstí do hrudi a s divokým odhozením vlasů se posadila. „Měl by být se mnou,“ zamumlala. Obličej se jí zkřivil, silně popotáhla a roztřeseně se nadechla. Upřela zrak na dveře do čekárny a další slza tekoucí po tváři dopadla na vlhkou skvrnu na halence. „Měl být se mnou. To jediné jsem si přála. Můj vánoční dárek. To bylo jediné, co jsem po něm chtěla. Aby přišel na večeři do Doupěte a my tak mohli-mohli oznámit… Mohli to všem říct.“

Sevřela dlaně, až jí zapraskaly klouby. „Chystali jsme se, že o nás všem řekneme. Byli jsme připravení. Měl to být můj dárek. Vy všichni, každý, koho mám v kouzelnickém světě ráda, všichni pohromadě.“ Hlas se jí zlomil a Harry ji zase přitáhl k sobě do náruče. Hermiona sevřela jeho svetr. „Nemůžu ho ztratit. Už nemůžu nikoho dalšího ztratit.“

Pohladil ji po vlasech a pomalu vydechl. Vůbec nevěděl, jak odpovědět. Nedalo se říct nic, co by ji uklidnilo. Dokud se něco nedozvědí od léčitelů, nebylo co říct. Držel ji, nechal ji plakat a mlčky zavrtěl hlavou pokaždé, když do čekárny přišel někdo – Ginny, Percy, Angelina, Bill – kdo se k nim chtěl připojit v této vigilii.

Neměl tušení, kolik času uběhlo, než se ve dveřích ukázala mladá lékouzelnice. Všichni v místnosti ztuhli; Hermiona v objetí Harryho paží strnula, jako by byla pod kouzlem Petrificus. Lékouzelnice pokývla a zkontrolovala graf, který nesla. „Paní Malfoyová?“ Nikdo ji neopravil. Hermiona vzhlédla s rukama svírajícíma Harryho tak pevně, že mu zarývala nehty do těla. Lékouzelnice se zamračila a pokynula grafem. „Pojďte se mnou.“

~*~

„Všechno pod kontrolou, Franku?“ zeptal se Harry, když si ovázal šálu kolem krku a narazil vlněnou čepici na střapaté vlasy.

Frank Vlnečka, bystrozor s téměř třicetiletou praxí v oddělení, přikývl. Hodil nohy na stůl a ukázal na hromadu časopisů vedle čajové konvice, z jejíž hubičky se mírně kouřilo. „Není třeba si dělat starosti,“ pronesl. „Obvyklé předvánoční ticho. Jako by se i zločinci raději chovali hezky, aby nepřišli o dárky. Nevadí mi to. S potěšením vidím, když si děcka užívají svých rodin. Guptová přijde později a znovu mě rozdrtí v dámě. Vánoční tradice a tak. Běž a bav se. Udržíme pevnost.“

„Tak jo.“ Harry ukázal na stříbrný odznak přišpendlený ke kabátu. „Nezapomeň mě zavolat, když bude třeba.“

Frank se zatvářil, prohrabal se papíry na stole a s úsměvem vylovil svůj odznak. „Tu ho máme, mršku –“

„Zraněný bystrozor, zraněný bystrozor! Pomoc! Sakra, pomozte někdo!“

Oba, Harry i Frank, ztuhli, když jejich odznaky zakřičely Anthonyho hlasem. Zírali na sebe s očima široce rozevřenýma a ústy dokořán. Z odznaků zaječela houkačka, ale Anthony přes ni znovu zařval. „Zraněný bystrozor! Pottere, Vlnečko, Guptová, kdokoliv v kanceláři, rychle! Malfoy je zraněný!“

Harry plácl na svůj odznak, aby jej umlčel. „Anthony, jsme na cestě.“

~*~

Harry nakoukl zpoza okraje dveří do nemocničního pokoje. Z Dracova těla se vinul tucet trubiček a drátů vedoucích z úst, nosu a paží. I proti čistě bílému povlečení vypadal Draco přízračně bledý. Jednobarevnost narušovalo pouze nevýrazné Znamení zla na jeho levé paži. Hermiona, stočená na křesle po jeho pravé straně, jej držela za ruku. Hlavu měla skloněnou k posteli a ramena se jí třásla.

Harry se zadrženým dechem zkontroloval přístroje u Draca. Všechny svítily, tiše pípaly, nebo hučely a Harry prudce vydechl. Zvuk byl natolik hlasitý, že Hermiona rychle zvedla hlavu. Při pohledu na slzy tekoucí jí po tvářích a na zarudlé, nateklé oči Harry tiše, nevědomky zavrčel. „Je mimo –“

„Nevědí.“ Slova sotva zašeptala. Podívala se na Draca a pohladila mu ruku. „Řekli… řekli… Udělali vše, co bylo v jejich moci. Ta ztráta krve, ten šok. Oni ne…“ Hlas se jí zadrhnul, a aniž by odtrhla zrak od Dracovy tváře, zavrtěla hlavou. „Počkejte do rána, řekli. Uvidí se, jestli přežije noc.“

Tvář se jí zkroutila a Harry k ní vykročil, ale Hermiona popotáhla, do ramene si otřela oči a zvedla hlavu. „Jsem v pořádku,“ ujistila jej tiše, ale hlas se jí při každém slovu chvěl. „Budu… dokud dýchá, budu v pořádku.“

Harry si tlumeně odkašlal a neklidně si pohrával s nožičkami brýlí. „Můžu něco udělat? Nechceš, abych k tobě zaskočil a přinesl něco na převlečení? Nemám někomu dát vědět? V podstatě všichni Weasleyovi světa sedí v čekárně.“

Hermiona se dokázala krátce, potichu zasmát a rozechvěle se usmála. „Řekni jim, že se omlouvám. A ať jdou domů. Neměli by kvůli mně o vše přijít. A-a zařiď, ať Ron nezbaští celý jablečný koláč. Podplatila jsem jím Draca, aby na ten večírek přišel. Musíme mu kousek schovat.“

Jeden z přístrojů zapípal a na obrazovce se rozkmitaly zelené čáry. Hermiona se plně soustředila na Draca. „Jsem tady,“ zamumlala, odhrnula mu vlasy a natáhla se, aby jej políbila na lícní kost. „Jsem tady, lásko. Zůstaň se mnou, Draco. Jsem tady.“

Jako by zcela na Harryho zapomněla, a tak se rozhodl z místnosti vycouvat. Chvíli ji sledoval z chodby a přemýšlel o napjaté, ustarané lásce v Hermionině tváři. Cítil, že se pro tuto chvíli ocitl na vedlejší koleji, a tak odspěchal do čekárny.

~*~

„Jste tady kvůli Malfoyovi?“ Lékouzelnice vypadala uštvaně a ustaraně a Harry nešikovně popadl psací podložku, kterou před něj strčila přes svůj vysoký centrální pult. „Tady podepište, že jste převzal jeho věci.“

Harry podložku sevřel a zůstal zírat na seznam položek. Hůlka, kapesní hodinky, peněženka. S pobuřující sumou peněz, kterou, jak si byl jistý, Draco nepovažoval za nic víc než drobné. Pár útržků lístků do kina, nad čímž překvapeně zvedl hnědé obočí. Hermionin vliv, pomyslel si. Draco musel být téměř zoufalý láskou, aby s ní šel do mudlovského kina. Harry se podíval na další položku seznamu a nadechl se.

Sametová krabička. Obsah, jeden prsten.

Harry zavřel oči a ztěžka polkl. Nebylo pochyb, pro koho ten prsten byl, ne teď, když věděl. Podepsal ten formulář rozmáchlým kudrnatým – Harry James Potter, vedoucí bystrozor – a lékouzelnice mu předala průhledný pytlík. Harry jej vzal zpět do čekárny a prohrabal jej, aby vytáhl krabičku. Sáček pak podal Frankovi. „Vezmi to zpět do kanceláře, obvyklý postup. Ať to prohlédne jeden z laboratorních kouzelníků, jen pro jistotu.“

„A tohle?“ zeptal se Frank, když hlavou pokynul ke krabičce v Harryho ruce.

Harry jí otočil v prstech a pak ji schoval do kapsy. Kdyby skončila s ostatními důkazy, ministerstvo by ji uvolnilo až za kolik dní. Na to nebyl čas. „Jaká krabička?“ zeptal se. „Neviděl jsem Malfoyův dárek pro jeho přítelkyni, ty snad jo?“

Frank zaváhal, a pak pomalu zavrtěl hlavou. „Nemám brýle,“ řekl. „Neviděl jsem vůbec nic.“

~*~

Pokusil se ji přimět, aby šla domů, ale nic s ní nehnulo. Nakonec Harry otravoval jednu lékouzelnici tak dlouho, až do Dracova nemocničního pokoje obstarala skládací lehátko. Hermiona tam spala tři dny a nedělala nic jiného, než že držela Draca za ruku a sledovala přístroje, které pípaly a tepaly, zatímco bojoval o život. Harry se nezeptal, co Dracovi říkala, nezpochybňoval její právo zde být. On, ze všech lidí na světě, věděl, jak veliká umí být síla lásky. Jestli něco dokáže dostat Draca ze spárů smrti, pak tato síla – síla Hermioniny lásky.

Na Boží hod ráno Harry zaklepal na kraj dveří a zvedl ruku na pozdrav, když Hermiona vzhlédla. „Dneska ráno vypadá dobře,“ poznamenal Harry.

Hermiona zvládla pousmání. Měla prsty propletené s Dracovými a v očích se jí zatřpytily slzy, když škubl rukou, jako by se jí chtěl chytit. „To ano,“ přitakala Hermiona. „Koukni na tohle. Dělá to posledních několik hodin. Možná… možná dnes nabude vědomí. Nebude to báječný dárek, Harry? Nemyslíš?“

V té otázce zaznívalo víc naděje než za celé poslední dny a Harry přikývl, šťastný, že k této naději má důvod. „Když mluvíme o dárcích,“ začal. „No, ehm, je jen dobře, že tohle je tak velký pokoj. Protože – “

„Probůh, Harry, posuň se. Brzdíme tu provoz.“ Molly jej dloubla loktem do zad a prošla kolem něj. Následoval ji Artur, George, Bill, Percy – do nemocničního pokoje a kolem postele se namačkal celý klan Weasleyů. Sotva zde bylo místo na dýchání a Harry zjistil, že jej odsunuli do rohu mezi Hermioninou židlí a stěnou.

Hermiona na ten chumel zírala, oči vytřeštěné překvapením. „Co se děje?“

Harry jí položil ruku na rameno a jemně stiskl.

Ron si odkašlal a zahýbal rameny. „Neviň nás,“ zamumlal. „Byl to Harryho nápad. Řekl nám, co si přeješ na Vánoce – víš, všichni u tebe s Malfoyem a tak. A protože on zatraceně nemůže do Doupěte…“

„Prršinesli jsme Doupě k němu,“ dokončila Fleur.

Molly z kabelky vytáhla balíček vlny a opatrně jej přehodila přes Dracovu hruď. Jednalo se o smaragdově zelený svetr se stříbrným D vyšitým pod výstřihem. „Ach, drahoušku,“ zamračila se. „Je příliš velký. No, neměla jsem dost času, abych jej zmenšila.“

Harry si musel zakrýt pusu, aby se nerozesmál nad šokem vepsaným v Hermionině tváři. Pokusila se promluvit, ale nešlo to. Rty se jí pohybovaly, ale nevyšel z nich ani hlásek, nejen kvůli tomuto, ale ani kvůli dalším dárkům, které Weasleyovi vytáhli – plakát se Strakami od Rona, malé kolo sýra Brie od Billa a Fleur, elektronickou kartu na Londýnskou dopravu od hrdě zářícího Artura – všechno to byly malé, ve spěchu pořízené dárky, ale všechny byly pro Draca. Dokonce donesli kousek ještě teplého koláče, který upekla zubící se Ginny. Zrovna pleskla Rona po ruce, protože se pro něj natahoval.

Harry poklepal Hermionu po vlasech, když nad každým dárkem ronila slzy a každému tiše a přerývaně děkovala. Rychle pokynul, a pak se Weasleyovi jeden po druhém sklonili a objali ji, nebo políbili. Spěšné přání veselých Vánoc a už se sunuli z pokoje. Dokonce se jich pár dotklo Dracovy ruky a i jemu zamumlalo veselé Vánoce.

Když se místnost vyprázdnila, Harry zalovil v kapse a vytáhl krabičku. „Taky pro něj něco máš?“ Zeptala se Hermiona, zatímco si otírala slzy z tváře.

„Ne, není to pro něj,“ vysvětlil Harry. „Je to od něj. Bylo to v jeho věcech, když jsme jej přivezli. Určitě je určený tobě.“ Harry jí přistrčil krabičku a sledoval, jak ji otevírá. Prsten uvnitř byl prostý zlatý kroužek s jedním rubínem, a pod ním ležel složený pergamen.

Hermiona vzkaz opatrně rozložila. „Děkuji,“ četla šeptem. „Za to, žes mi dala další šanci k životu.“ Přitiskla dopis k srdci a nadechla se, načež nasunula prsten na prst a opět vzala Draca za ruku. Jako by tu Harry ani nebyl, naklonila se k Dracovi a vtiskla mu na čelo dlouhý, procítěný polibek. „Miluju tě,“ řekla. „Prosím, vrať se. Tohle opravdu chci na Vánoce, Draco. Další šanci k životu.“

Jeden z přístrojů zapípal. A znovu. A hlasitěji. Rychleji a hlasitěji a Draco otevřel oči. „He-no,“ zachraptěl. Obočí se mu nakrčilo a tiše zavrčel. „Po-t-?“

Nad Hermioniným výkřikem radosti se Harry zasmál. „Tak to vidíš, Malfoyi,“ řekl a zavrtěl hlavou. „Neexistuje způsob, jak by ses mohl vyvléknout z Weasleyovských Vánoc, dokonce ani postřelením.“ Dracův výraz zůstal nechápavý a zmatený a Harry se znovu zasmál. „Později,“ slíbil. „Mnohem později. Hermiono, polib toho svého zatraceného přítele, ano?“

Pohnula se prakticky dřív, než jí stihnul ustoupit z cesty. Nepokusil se nic dalšího říkat, stejně by ho neslyšela. Vyklouzl z nemocničního pokoje do haly a opřel se o zeď, klel a mumlal díky komukoliv, kdo poslouchal. Draco bude žít.

Pak Harry ustoupil stranou před léčitelem řítícím se do Dracova pokoje a šel oznámit Weasleyovým, že Hermiona nakonec svůj vánoční dárek dostane.