Preklady fanfiction Harryho Pottera

Disclaimer: Všechna práva patří JKR, já nevlastním zcela nic. Překlad nebyl vytvořen za účelem zisku.

Poznámka překladatelky: Odivuji JKR, vážně ano, ale přesto si nemůžu pomoct - některé věci v jejím příběhu jednoduše nesedí. O to víc mě oslovila tato krátká povídka, která tématizuje přesně jedno takové manko.

Také jste si říkali, proč ministerstvo dovolí používat obraceč času na něco tak bezvýznamného jako dohánění hodin věštění letých studentů, ale odmítá odvrátit hrozby, jako je vyhlazení poloviny kouzelnické populace?

P.S. Zdá se mi to, nebo udělala autorka v příběhu jednu malou chybu? 

Léto je nejlepším obdobím na prozkoumání Zapovězeného lesa. Není tu nikdo, kdo by za vámi slídil. Profesoři si berou o prázdninách volno a ostatní studenti se vrací ke svým malým, šťastným rodinkám, svým opravdovým domovům, aby tam na několik měsíců ukázali své drahé poslušné tvářičky. Tom neměl kam jít, tudíž mu bylo dovoleno zůstat v Bradavicích. Škola byla přece jen jeho domovem a on ji znal stejně dobře jako své vlastní boty. Každá místnost, každé dveře, každá postranní chodba byla za těch posledních pár let prozkoumány. Nyní bylo na čase objevit svět za hradbami hradu.

Jeho dalším cílem je poznání každého metru lesa, než opět začne škola. Chtěl vědět, kterou část lesa obývají kentauři, kde Akromantule pletou své sítě a kde se nacházejí další zvířata a rostliny, která tento les nazývají svým domovem. Už je mu šestnáct a je mu jasné, že se jeho čas krátí. Za chvíli jeho studium skončí. Samozřejmě, že měl v plánu se stát profesorem a vyučovat v Bradavicích. Tedy pokud mu to ředitel Brumbál dovolí. A to nebude tak jednoduché, zvlášť potom, co se ta ztřeštěná Uršula zabila a co ho ředitel začal podezřívat. Není to Tomova chyba, že narazila zrovna na něj. Vždyť ji přece varoval.

Na tomto lese není nic zakázaného. Sám věří tomu, že je ten název zavádějící. První ročníky by se tu sice mohly ztratit, ale není přece tak těžké si zapamatovat směr a vědět, jak se vrátit do hradu. Tohle je jeho pátý den průzkumu, a tak dnes zachází hlouběji, než kdy zatím byl. Včera prvděpodobně zahlédl jednorožce, tudíž chce sledovat jeho stopy a pokusit se najít jeho doupě. Naučil se, že sám les vzbuzuje u lidí jejich představivost. Stromy jsou tu totiž extrémně košaté a dovolují jen malému množství slunečního světla proniknout dovnitř.

Když se přiblíží k pasece, začne si všímat pravidelného zvuku lámání větviček. Předtím si to neuvědomil, protože se soutředil na stromy. Lehce nakloní hlavu a zaznamená, že zvuk vychází zpoza jeho zad. Něco ho pronásleduje. Rty se mu zkroutí do lehkého úšklebku, když si představí, že by se kořist mohla stát lovcem. On totiž nehodlá být ničí kořistí. Sevře svou hůlku a čeká, dokud se lámavý zvuk nepřiblíží. Pak se rychle otočí, připraven seslat kletbu.

„Kdo jsi?“ Je překvapen, když před sebou nevidí lesní obludu, ale mladou ženu. Nepoznává ji, přestože nemůže být o moc starší než on.

„Věděla jsem, že nakonec přijdeš,“ řekne, vykročí jeho směrem a vůbec si přitom nevšímá jeho napřažené hůlky. Prohlíží si ho způsobem, který v něm vyvolává pocit, jako by před ní stál nahý. To ho přinutí hůlku sevřít ještě těsněji. „Tome Raddle.“

„Ty mě znáš?“ Zamračí se a postaví se víc zpříma. Přestože se dostala do jeho těsné blízkosti, neudělá ani krok zpátky. Z estetického hlediska musí obdivovat rysy její tváře a její postavu. Vlasy se jí divoce kroutí kolem obličeje a pohled jejích očí ho znervózňuje. Je známý, ale chvíli mu trvá, než si uvědomí, že ho viděl ve svých vlastních očích při pohledu do zrcadla.

„Vím o tobě všechno. To tě děsí, je to tak?“ Usměje se. „Nepotřebuji ani hůlku, abych ti nahnala strach, protože sám dobře víš, že je to pravda. Znám tě, Tome Raddle. Tvoje plány, tvůj hlad po vědomostech a moci, tvou nenávist vůči rodičům... Vím, kdo jsi a kým se staneš. Co provedeš tomuto světu.“

„Jak víš o mých rodičích?“ Do teď nebyl schopný o nich zjistit jakékoliv podrobné informace. Byl moc mladý na to, aby s ním kdokoli mluvil. A ona přesto tvrdí, že ví. „Kdo jsi? Odpověz mi, nebo povím řediteli, že jsi tu.“

„Můžeš mě nazývat svou Nemesis,“ řekne a opět se o jeden krok přiblíží. Stojí teď přímo u jeho hůlky a on může cítit tlak na její špičce, o kterou opírá své tělo. „Znáš svou mytologii, Tome Raddle?“

„Mudlovské báchorky,“ odpoví a odfrkne si. „Nestarám se mudli nebo o mudlovské šmejdy.“

„Ach. A máme to tady. Měla jsem to tušit, víš. Nebyla jsem si jistá v roce. Zda jsem přišla včas, abych zachránila chudáka Uršulu.“ Chvíli si ho prohlíží. „Už jsem přišla pozdě. Ale přesto zůstane tvou jedinou obětí. O to se postarám.“

„Jak víš o Uršule?“ Cítí lehký záchvěv vzrušení. „Přicházíš z budoucnosti? Proto o mně víš?“

„Jsi hybristický**,“ zašeptá. Už se neusmívá a rozhodně nevypadá pobaveně. „Arogantní i před bohy. Měl jsi mytologii studovat, Tome Radlle. Trvalo mi to sice dva roky, ale nakonec jsem přišla na to, jak sem přijít a splnit roli tvé Nemesis. Varují před cestováním časem, říkají, že se nesmí nic změnit. Ale já jsem nad tím přemýšlela tak dlouho, že už teď ani v noci nemůžu usnout. Nic, co provedu, nemůže tu situaci zhoršit. Pro všechny, na kterých mi záleží, se to může jedině obrátit k lepšímu. Můj život se změní nejvíc, ale jsem ochotná to obětovat pro lepší svět, pro ostatní.“

„Jsi blázen,“ rozhodne se. „Utekla jsi od Sv. Munga a myslíš si, že se tu ukryješ a mě vystrašíš. Nevyděsíš mě svými povídačkami o mudlovské mytologii nebo cestování časem. Poslal tě Brumbál? Myslel jsem si, že o Uršule ví a tohle to jen potvzuje.“

„Nemesis nemůžeš uniknout, Tome Raddle.“ Žena se opět usměje. „Je na čase vrátit světu jeho rovnováhu. Místo toho, abych čekala na všechny zločiny, které spácháš, a na to, kolik smrtí způsobíš, pomstím je, než vůbec dostaneš šanci pokračovat v cestě, po které ses již rozhodl jít. Jsem spíš ten typ, co přebírá iniciativu, víš?“

Než dostane možnost zareagovat, žena se pohne, škubne jeho paží do strany a namíří svou vlastní hůlku na jeho krk. Když pohlédne do jejích očí, poprvé v životě ucítí, co je to strach.

„Není čas na to, abych vyjmenovala všechny tvé zločiny, Tome Raddle. Bozi je znají a seznali tě vinným. Tohle je za všechny, které miluji a kteří díky tvým rozhodnutím a činům trpěli. Za Harryho a Nevilla, kteří ztratili rodiče a vyrůstali jako sirotci. Za Teddyho, kterému bylo předurčeno to stejné. Za všechny, které jsme ztratili. Jamese, Lily, Siriuse, Reguluse, Snapa, Remuse, Tonksovou, Freda, Dobbyho, Hedviku, Colina, Moodyho,“ vyjmenovala lidi, o kterých nikdy neslyšel. Nemůže se ale bránit, protože na něj seslala kouzlo, které ji ani nezaslechl vyřknout. „Nevím, jak bude můj život vypadat potom, co se vrátím, ale bude to jiný svět. Lepší svět, bez tvého zla, které by ho infikovalo.“

Políbí ho na čelo a on na ni jen bezmocně zírá, když udělá krok dozadu. Namíří na něj hůlku a její paže se přitom ani náznakem nezachvěje. Z očí jí sálá odhodlání a vyrovnanost. Pak zašeptá kletbu, o které zatím pouze četl. Jeho svět zezelená a pak tu není už vůbec nic.

* https://cs.wikipedia.org/wiki/Nemesis_%28mytologie%29

** https://cs.wikipedia.org/wiki/Hybris