Autor: Hesaluti Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: Jimmi
Kapitola 13. Každý za svoje
Hermiona se vrtěla na židli, zatímco si objednávali. Restaurace vypadala mnohem méně okázale než ta, do níž ji Draco pozval minule. Výzdoba byla rustikální, hosté neformálně oblečení a atmosféra uvolněná. V neposlední řadě dobře rozuměla jídelnímu lístku.
Dracem zdánlivě uklidněná Astoria odešla z kanceláře a on se převlékl. Opravdu se snažila nerozebírat jeho vzhled, ale nebylo to snadné, když seděl naproti ní. S rozcuchanými vlasy a v přiléhavém ležérním tričku vypadal naprosto skvěle. Copak jí asi tento večer přinese, povzdechla si pro sebe.
Ani jeden z nich moc nemluvil a Hermioně se v hlavě rychle střídaly myšlenky. Takže je zasnoubený s Astorií Greengrassovou? Co myslí tím, že jeho osobní život je příliš komplikovaný? Proč jí to dělá starosti?
„Až se najíme, bude nás Blaise čekat v kanceláři,“ řekl Draco. „Lektvar ti ukážeme společně.“
„To je skvělé, neviděla jsem Blaise od té doby, co jsme odešli z Bradavic,“ odpověděla. Upila a snažila se vymyslet, jak by se mohla nenápadně zeptat na Astorii. „Kdy se budeš ženit? Chodili jste spolu už od školy?“ Jo, dobrý, Hermiono! To bylo nenápadné jak rána cihlou.
„Za tři měsíce na Manoru,“ pro změnu rychle odpověděl Draco. „Potkali jsme se znovu až letos.“
„Ou.“ Nemohla si pomoci a unikl jí překvapený zvuk. Nikdy by si nemyslela, že Draco je typ, který se požene do manželství. Vlastně si vůbec nedovedla představit, že se ožení. Nevypadal na to. „Tak to bychom si měli raději pospíšit s lektvarem, aby jednání nezasahovala do předsvatebních příprav.“
„Hermiono, proč se mě nezeptáš na to, co chceš opravdu vědět?“
„Co myslíš?“
Draco odpočítával na prstech: „No, tak se na to podívejme. Jak jsem se s ní setkal? Byla to láska na první pohled? Kolik budeme mít hostů? Líbí se mi její šaty? Kdo mi bude svědčit?“
Hermina se kousla do rtu a maličko se usmála. „Promiň, budu si hledět svého.“
Draco se opřel v židli. „Ne, odpovím ti na všechny otázky tak stručně, jak to půjde.“ Znovu ukazoval na prstech. „Potkal jsem ji znovu díky jejímu otci, kterého znám obchodně. Ne, absolutně ne, na to nevěřím. Počet stoupá každý den, ale asi dvě stě padesát. Samozřejmě jsem je neviděl! A bude to Blaise.“
Hermiona se usmála jeho malému představení. Snažila se pospojovat otázky a odpovědi, hlavně jestli to byla láska na první pohled. Odpověď – ne, absolutně ne – jí připadala velmi podivná a definitivní.
„Dobrá, tak teď už jsem plně informovaná, děkuji,“ prohodila. „A omlouvám se za svou zvědavost.“
„Máš odpuštěno,“ řekl Draco tiše a Hermiona k němu vzhlédla. Pozoroval ji zpoza své skleničky s vínem a nepatrně se na ni usmál. To ji rozechvělo. „Tak jo, teď je řada na tobě. Chci slyšet příběh o tvém milenci.“
„To vážně není zajímavé.“
„Ale ano, je. Chci vědět, jak se mu povedlo dostat tě do postele.“
Hermioně klesla brada. „Malfoyi! To není vtipné!“
Draco se na ni usmál: „Je a myslím to vážně! Ve škole jsi byla vždycky tak korektní a upjatá.“
„To tedy nebyla! Vůbec jsi nevěděl, jaká jsem byla. Jsou to jen tvé neobjektivní dojmy!“ rozzlobila se na něj Hermiona. „Založené pouze na tom, že jsem si něco nezačala s každým klukem ve škole, na rozdíl od tebe, který ses propracovával seznamem děvčat odshora až dolů!“
„Vidíš, teď děláš předpojaté závěry ty sama! Opravdu jsem nebyl špatný kluk, dokud jsem neodešel z Bradavic!“ Draco se usmál své chytré odpovědi. Zcela zjevně mu nedělalo potíže to připustit.
„Merline! Jak jsme přišli na toto téma? Nemyslím, že chci vědět další podrobnosti, děkuji pěkně,“ zavrtěla hlavou.
„Vlastně bych měl po tvém dnešním malém vystoupení v mé kanceláři uvažovat o změně názoru,“ ušklíbl se na ni. „Ve své době jsi zřejmě roztrhala spoustu košil!“
Hermiona se rozesmála: „Roztrhla jsem ti košili? To těžko!“
„Jen proto, že nás vyrušili.“
Předklonila se: „Vyrušila nás tvá snoubenka! Vždycky flirtuješ v kanceláři, když může každou chvíli vejít? Možná budeš potřebovat poučení, jak to chodí v manželství.“
„Tak ty si myslíš, že jsem s tebou flirtoval?“ zeptal se jemně a Hermiona si uvědomila, jak její slova vyzněla. Stejně si myslela, že se jí to zdálo nebo něco podobného. „Protože z toho vyplývá, jako by sis myslela, že mě přitahuješ…“ Draco protáhl konec věty do ztracena a Hermiona si usrkla vína, aby zakryla rozpaky.
„Nic takového jsem neměla na mysli. Změňme téma,“ řekla.
„Takže ty jsi roztrhala spousty košil?“ zeptal se drze a ona se na něj zamračila.
„Propána, co to s tebou dnes večer je? Zkoušel jsi na sobě některý z těch tvých podivných lektvarů?“ usmála se, potěšená vlastním vtipem.
„Ne, já podivné lektvary neprodávám, i když o tobě bych to s jistotou tvrdit nemohl!“
„Co tím chceš říct?“
„No, není to všechno velice osobní? Někdo chce speciální lektvar a ty ho pro něj prostě namícháš. Vsadím se, že to jsou pěkně ujeté směsi!“ Draco zvedl obočí. „Takže když za tebou přijde dobře vypadající mužský, namícháš mu trochu lektvaru sama a něco mu tam všoupneš?“
Hermiona věděla, že by se měla urazit, ale nemohla si pomoct, musela se mu smát. „Tím chceš naznačit, že to je jediný způsob, jakým můžu přilákat pohledného muže?“
Dracovy hypnotické oči se vnořily do těch jejích. Zvolna zavrtěl hlavou, než pomalu řekl: „Zcela. Určitě. Ne.“
Naštěstí pro ni jim v té chvíli přinesli večeři a ona se zvládla vyhýbat jeho pohledu po celou dobu, co jedli.
Draco poté obrátil list a svěřil jí pár podrobností o svém podnikání. Pak požádal o účet a chtěl ho vyrovnat, ale Hermiona ho zastavila.
„Ne! Ty jsi platil minule, teď je řada na mně.“
„Už se o tom nedohadujme,“ řekl. „Pozval jsem tě, tak zaplatím. Jestli chceš platit, tak mě budeš muset příště pozvat ty.“
„Draco…“ zarazila se pod jeho pohledem.
„Ano, Hermiono?“ položil důraz na její jméno a usmál se na ni. Pocítila náhlý nával emocí. Vážně v ní Draco Malfoy dokáže vzbudit takovéto pocity?
„Pojďme platit napůl, myslím, že jsem za jediný den dostala až dost tvých peněz!“ Ještě ani nedokončila větu, když vstal, položil peníze na stůl a vyrazil směrem k východu. Nezbývalo jí, než se také zvednout a běžet za ním.
„No tedy! Proč jsi to udělal? Nejsem jedna z tvých zasněně hledících pipinek, které na tebe chtějí celý večer zírat, zatímco jedí, a pak čekají, že za ně zaplatíš!“ spustila tirádu.
„Rádo se stalo,“ odpověděl suše a Hermiona sklapla pusu, aby zarazila svůj slovní příval, protože si uvědomila, že se chová nevděčně.
„Jenom jsem zvyklá starat se o sebe sama,“ pokusila se o vysvětlení.
„A já jsem zvyklý na ženy, co na mě zírají zasněnýma očima, zatímco večeří, a pak čekají, že za ně zaplatím,“ pokrčil rameny. „Vypadá to, že se oba dovzděláváme, že?“
Poznámka autorky: Doufám, že se vám to líbilo... Dejte mi vědět...