Preklady fanfiction Harryho Pottera

Poprvé Harry Potter zemřel, když mu bylo jedenáct.

Poprvé políbil Severuse, když mu bylo patnáct. Poprvé ho Severus políbil v sedmnácti.

Poprvé se políbí, nezatíženi vinou, studem, vztekem ani zmatkem, při prvním výročí konce války.

"Bože," řekne Harry, který se zhrouceně opřel o zeď Severusova bytu krátce poté, co za nimi zaklaply dveře. "Konečně. Jsem setsakra rád, že jsem odtamtud vypadl."

Severus mu stěží může něco vyčítat. Právě se jim podařilo uniknout z hlučné oslavy, která stále ještě probíhá ve Velké síni. Ne že by to nezkoušeli dřív.

"Chceš říct, že sis to tam neužíval?" nadhodí Severus se zdviženým obočím cestou k příborníku, kam jim jde nalít pití. Skotskou, jednu čistou, jednu s kapkou sody. Severus to považuje za zločin, ale Harry to tak má rád. "Ty inspirativní projevy? Ohňostroj ve tvaru blesků? Nemluvě o teatrálním odhalení ohromující sochy znázorňující tvé definitivní vítězství nad zlem?"

"To už vůbec ne," hlesne Harry a ušklíbne se. "Přísahám, že jsem se nikdy v životě necítil tak trapně. Ta věc je -"

"Zcela nepřesnou reprezentací reality? Parodií na pravdu?"

"Ano. Za prvé jsem nebyl tak vysoký, sakra! Ani teď nejsem! Neleskl jsem se zlatem a jsem si setsakra jistý, že jsem nerozpřáhl ruce, když jsem se v lese setkal s Voldemortem. Je to -"

"Křiklavé? Katastrofální? Komické?"

Harrymu zacukají koutky.

"Nevkusné? Nemorální? Nemravné?"

A Harry se rozesměje a zbytek jeho napětí se rozpustí v naprosté uvolnění. "Díky," řekne, odlepí se od zdi a zamíří k Severusovi. "Tohle jsem potřeboval. Přísahám, ještě jeden zatracený přípitek na Chlapce, který dvakrát přežil..."

Severus se ušklíbne: "Taková hromada žvástů. Oni nic nevědí. Pro mě budeš navždycky Chlapec, který mockrát zemřel."

"A ty," směje se Harry, jehož prsty přejíždějí po knoflících Severusova límečku, "můj temný Princ."

Severus by měl tu otřesnou slovní hříčku nějak odpálkovat, ale v hlavě má totálně prázdno, protože mu srdce zběsile tluče až v krku. Harry je náhle tak strašně blízko, tvář má jen kousek od jeho obličeje, takže může při každém chlapcově výdechu cítit teplý závan.

"Chtěl jsi čas," řekne Severus velice tiše.

"Hmm," připustí Harry a stále si pohrává s knoflíky. "Měl jsem rok. To je spousta času, nemyslíš?"

To je pravda. Už nějakou dobu kolem sebe kroužili. Během Severusovy rekonvalescence a během - naštěstí krátkého - soudního procesu. Při setkáních v mnoha restauracích, kavárnách i jen tak venku na ulici. Kroužili kolem sebe při večeřích, snídaních a obědech, během nakupování a u skleničky v baru; v poslední době se na skleničku přesouvali do Severusova bytu nebo na Grimmauldovo náměstí. Kroužili kolem sebe v těsných soustředných kruzích s takovou intenzitou, že Minerva začala trousit potutelné poznámky pokaždé, když navštívila Severusův kabinet.

Tohle Severus nikdy dřív nedělal. Nikdy na nikoho nečekal. Nejprve v Luciusově a poté v Regulusově posteli skončil z náhlého impulzu a ani jednou nepomyslel na následky; poté, na chvíli, končil v řadě postelí bezejmenných mužů čistě kvůli fyzickému uspokojení. Byl strašně rád, že mu to ani Brumbál, ani Pán zla nikdy nenabídli (nepožadovali), protože při zpětném pohledu si byl vědom toho, že by tam pravděpodobně skončil (poslechl) taky.

Harry představoval cosi nového ve všech směrech a odkrýval to před Severusem, jako když ruka otvírá desky deníku, aby odhalila první, nedotčenou stránku. Předchozí svazky stále odpočívaly někde na polici, ale každý nový zápis byl, jak už to tak při čekání bývá, sladkým objevem, odměnou sám o sobě. Přesto se zdálo absurdní, že teď je čekání u konce, a některé části Severuse tonuly v zoufalých obavách.

"Pokud jsi si jistý," začíná váhavě, "že -"

"Věřím ti," přeruší ho Harry a zřejmě to bylo vše, co Severus potřeboval slyšet.

Setkají se v půli cesty a jejich rty se zlehka dotknou. Je to stejně něžné jako jejich první polibek, ale zdaleka ne tak šokující nebo váhavé: spíš jako pozvání. Když Severus kopíruje křivku Harryho úst svým jazykem, Harry vzdychne a okamžitě ho vpustí dovnitř. Severus následuje kmitnutí jeho jazyka, které jako by ho lákalo, vtahovalo do vlhkého horka. Harry slabě chutná po šampaňském, které předtím pil, a když se jeho ruka obtočí kolem Severusovy šíje, připadá si Severus sám jako šampaňské, protože všude uvnitř něj se vznášejí zlaté bublinky. Snaží se vychutnat si každý okamžik, ale pomalý pohyb je téměř příliš dokonalý a zesiluje každý dotek, každý zvuk. Pak Harry prohloubí polibek a převezme iniciativu, a Severus nedokáže za nic na světě odolat, nedokáže si ani vybavit, proč by to měl chtít. Zanedlouho se malátné klouzání jejich jazyků promění v něco ostřejšího a divočejšího. Severus se tomu přizpůsobí, přitiskne se k Harrymu a líbá ho, dokud se mu z toho netočí hlava.

Oddělí je pouze potřeba se nadechnout. Na moment odpočívají, čela opřená o sebe, lapají po dechu a tvrdý obrys Harryho penisu se přes vrstvy látek dotýká Severusova.

Harry se odtáhne a řekne: "Postel." Oči má tmavé a vede Severuse za ruku směrem k té místnosti, jako kdyby tam byl už nesčetněkrát předtím.

Svlékají se navzájem a mezi polibky se potýkají s knoflíky - nebo alespoň do té doby, dokud se Harryho prsty po třikráte nezaseknou na jednom obzvlášť vzpurném.

"Zatracená práce - kolik takových potvor tam ještě je? K čemu jsou sakra dobré?"

A vypadá tak skrznaskrz rozzuřený a zírá na tu věc tak, jako kdyby ho schválně urážela, že si Severus nemůže pomoct. Rozesměje se.

Harry přestane s vražedným zahlížením aspoň na tak dlouho, aby ho mohl políbit; pomalu, hluboce, vášnivě. "Tohle musíš někdy zase udělat. Brzy."

Severus si olízne rty. "Co? Obléknout si příliš propracované kusy oblečení?"

"Ne," řekne Harry. "Smát se." Znovu se zamračí na knoflíky. "Tohle mi bude trvat - hej! Měl jsi mi říct, že na to existuje kouzlo."

Severus odloží hůlku na noční stolek.

"Musíš mě ho naučit."

"Hm," zabručí Severus a shrne si oblečení z ramen. Harryho ruce ho zatahají za opasek. "Možná. Ale později."

Po tomhle je už se zbytkem jejich oblečení snadné pořízení. Skácejí se na postel, rty na rtech, boky na bocích. Ukazuje se, že Severus by měl být knoflíkům vděčný, protože ono krátké přerušení zaoblilo hrany jeho vzrušení natolik, že může Harryho mnohem lépe prozkoumat, dát si na čas. Čekal tak dlouho, že se zdá být správné počkat ještě o chvilku déle. Prstem mapuje zakřivení Harryho klíční kosti, přisaje se v polibku do prohlubně na jeho krku; nachází svými dlaněmi výstupky jeho kyčlí či obratlů v kříži a tiskne se k němu, jednou, dvakrát, znovu a znovu, než se to sladké tření začne stávat příliš nezvladatelným.

Ale stejně je nezvladatelné. Vůbec, vůbec se to nepodobá onomu prvnímu děsivému snu, který mu vtrhl do podvědomí; místo řízného, přerušeného akordu jde o mírné adagio objevování a Severusovo srdce a krev v jeho žilách pulsují ve stejném rytmu. Jeho ruce odmítají zůstat v klidu, nemohou se nabažit Harryho a doteků, ale nepohání je potřeba vlastnit, ani naprostá ztráta rozumu. Není to ani završení jejich prvního polibku, protože tady nejde o ukončení útrap - ať už jeho nebo Harryho. Přestože jsou Severusovy prsty dychtivé, nejde o získání jediné čisté věci kvůli svému pošpinění; nejde o hledání vykoupení. Je to o vědění, o dávání, a jak Severus následuje cesty svých prstů ústy a jazykem, vnímá, jak ho toto všechno obohacuje. Nazývat to, co dělá, uctíváním, by bylo neupřímné; Harry není dokonalý a Severus jeho nedostatky vyhledává: mateřské znaménko vedle pupíku, příliš velkou prohlubeň pod hrudní kostí, drobné záhyby penisu, klouzajícího mu v dlani. Tyto nedostatky mu jen ještě více rozehřívají krev a s vědomím, že to zvládnou tak snadno, nějak dokáže na oplátku přijmout Harryho laskání a neucuknout před prsty dotýkajícími se jeho žeber a jizev či před rty zlehka přejíždějícími po slabém náznaku Znamení.

A možná právě o tohle také jde: dostávat, přijímat to, co je ochotně dáváno, bez ptaní, jestli si to zaslouží. Je to téměř jako brát, ale mnohonásobně hřejivější, mnohem opojnější. Severus už své tělo nabídl dřív, ale když poslechne pošťouchnutí Harryho kyčle a lehne si, aby pro změnu umožnil průzkum jemu, ví, že tohle nikdy nedělal. Nikdy sám sebe nesdílel. Uprostřed vší té novoty je tohle tím nejpodivnějším, tím nejvíce neznámým - věřit, že ho Harry nebude považovat za nevyhovujícího. To uvědomění otřese čímsi uvnitř něj, zabolí a připraví ho o dech, takže zaboří své prsty do Harryho paží, drží se ho jako o život, jako kdyby ho nějaká ruka táhla přímo do propasti. Teprve po chvilce se přinutí sevření povolit a jemně se rty dotkne jizvy ve tvaru medailonku uprostřed Harryho hrudi. Právě v té chvíli Harryho ruce zabloudí ke křivce jeho zadku.

Tohle by mohl dělat donekonečna, poznávat po kouskách Harryho, nechat se poznávat Harrym, ale něco se nevyhnutelně musí změnit. Když olízne vlhký pruh ze strany Harryho penisu, mladík vydá zvuk, jako kdyby umíral, a přitáhne si ho blíž.

"Sakra," zasípe. "Sakra, Severusi, musíš mi to udělat. Myslím -"

Severus ho přeruší polibkem, protože představa toho, na co Harry myslí, je na něj příliš, přivádí ho snad jen krůček od okraje. Ale stejně to dělá pomalu, a když vsouvá dovnitř jeden, dva a pak i tři prsty, pozoruje Harryho tvář.

"V pořádku?" zeptá se a poleká se vlastního hlasu, zastřeného čímsi, co se neodvažuje pojmenovat, téměř k nepoznání. Pak Harry zasténá, přirazí proti jeho prstům a Severus zapomene na všechno, ztratí se v zavlnění hladkých svalů těsně mu lnoucích ke kůži. Stěží odolává nutkání udělat se v deliriu vyvrcholení proti Harryho stehnu - bylo by to tak skvělé, ale tohle musí být lepší. Harryho prsty se mu zarývají do ramene, protože Severus vytáhne prsty ven a znovu je zanoří dovnitř, znovu a znovu a znovu, pokaždé o kousek hlouběji. Nikdy nic nechtěl tak, jako vidět Harryho rozpadat se a tříštit na kousky, a kvůli tomu může počkat. Může počkat.

Je tím uchvácený: křivkou Harryho hrdla zaklánějícího se dozadu, bílými zuby zaťatými do spodního rtu, zelenýma očima zúženýma do štěrbin. Svíjí se a zdvihá, krouží prsty, co nejdál to jde, a vpíjí se do každého vzdechu, do každého zvuku, který přejde přes Harryho rty, vpíjí se do pohledu na něj, naprosto uvolněný. Mohl by se na tom stát závislý, kdyby už tomu tak nebylo; zdá se, jako by mu každý nerv v těle vibroval, napjatý jako struna. Pravděpodobně se díky tomu udělá, jen díky sledování potěšení vyzařujícího ze všeho toho–

"Dost," zachroptí Harry, a když Severus okamžitě ustane, ztěžka oddechuje. "Bože, jestli to okamžitě neuděláš... Teď. Prosím. Jsem tak blízko."

Náhle už ani Severus nemůže čekat, už to nemůže protahovat. Prsty se přesunou na Harryho boky, třesoucí se stěží potlačovanou potřebou, vklíní se mezi Harryho nohy, upraví svou pozici, a pak do něj vnikne jedním ostrým pohybem a, ksakru, rozhodně nevydrží dost dlouho. Ale to je v pořádku, protože Harry mu bolestivě zarývá nehty do zad a při třetím přírazu se pod Severusem roztříští jako vlna. Rozpadne se na kusy. Severus polyká výkřik, líbá ho, líbá a zvládne už jen pár dokonale napjatých pohybů. Pak se udělá tak mocně, že vnímání světa na okrajích zešedne.

"Promiň," zamumlá do Harryho krku, když znovu najde řeč, ale končetiny ho nechtějí poslouchat, protože se proměnily v rosol. "Drtím tě."

"Hmm," zavrní Harry, který konečky prstů jemně putuje Severusovi po páteři. "Ne. J´ to příjemné."

Později, mnohem později, poté, když dokážou provést čistící kouzla a zalézt pod přikrývku, zvedne hlavu ze Severusovy hrudi, na které odpočívá.

"Tak Chlapec, který mockrát zemřel?" řekne, slova téměř nezřetelná únavou. Jeho smích se promění v zívnutí. "Vážně?"

Severus si namotává jeho černé vlasy na prsty a sleduje zelené oči podléhající spánku. Navzdory malátnosti a změklým svalům není vůbec unavený. Každý kousek jeho těla se cítí rozzářeně a naprosto, naprosto živý.

"Harry," zašeptá a usměje se.

* Konec *


Poznámka překladatelky: Mé obrovské díky patří Calwen za pomoc se záludnostmi angličtiny i češtiny a Patoložce za velkorysé přenechání překladu. Stejnou měrou děkuji všem komentujícím, kteří mi svými podněty umožnili prožívat tento příběh znovu a znovu se stejnou intenzitou jako poprvé. Pro vás všechny sem připojuji i pdf verzi ke stažení.