Autor: SilverWolf7007 Překlad: Coretta Beta: Avisavis Banner: Coretta
Originál: https://www.fanfiction.net/s/3157478/1/Dear-Order
Přístupnost: K+ (dle FF, odpovídá věku 9+)
Milý řáde
Aneb jednadvacet dopisů
adresovaných
řádu Ohyzdného ohnivého orla
Dopis druhý:
Je mi jedno, jak to uděláte, prostě to udělejte.
Od příchodu Harryho prvního dopisu uplynuly tři dny a ústředím Řádu se opět potloukalo osmnáct lidí.
Molly, Hermiona, Minerva a Ginny v kuchyni připravovaly jídlo, ostatní zakotvili v salónku a po většinu času jen tak klábosili.
Albus vzdal snahu o čtení již před dvěma dny poté, co někdo (silně podezíral Severuse) přeměnil jeho knihu o kaktusech na referát O zvycích vlkodlaků při páření.
Remus se Severusem byli opět hluboce ponořeni do vášnivé karetní bitvy, tentokrát měli rozehranou partičku Řachavého Petra.
Luna přesvědčila Freda, aby kouzlem prodloužil Georgovy vlasy a vzniklou kštici mu nyní šťastně splétala do nespočtu titěrných copánků. George se k tomu nechal umluvit, protože předchozího dne mohl Fredovi o centimetr prodloužit nehty a dívka ho pak podrobila kompletní proceduře manikúry.
Z nějakého důvodu se ani jeden příliš neobtěžoval protestovat - ačkoliv to možná mohlo mít něco do činění se slibem, který se jim podařilo z Luny vymámit - až s nimi bude hotová, posvítí si i na Billa, Charlieho a Rona.
Minerva vyšla z kuchyně, obě dívky těsně za ní. Ginny se okamžitě připojila k Luně, George útrpně zasténal.
Molly už se v kuchyni také dlouho nezdržovala poté, co nechala pečeni, no, péci se. Zcela náhodou se zhruba v tu chvíli ozvalo zaťukání na okno (které měl Bill nechat otevřené, ale zapomněl). Neville vyskočil a pustil Hedviku dovnitř.
Bez zaváhání si to namířila k Moodymu, který jen povzdechl a natáhl se pro dopis, zatímco Ron sově úslužně nabízel pár předem připravených pamlsků.
Vysloužilý bystrozor se nad dopisem zachechtal a bez dalšího pobízení se o něj podělil s ostatními.
V posluchačích to vzbudilo částečně pobavení a částečně soucit, pár lidí vyslovilo žádost Harrymu alespoň krátce odpovědět, Albus ale všechny návrhy utnul v počátku.
Moody však stále hleděl na Harryho dopis. Pod krátkou zprávou bylo napsáno více, to už však nahlas nepřečetl. Bylo to určeno pouze jeho očím... tedy, jeho oku.
Vysloužilý bystrozor si povzdechl a začal papír podezřívavě očichávat. Zdálo se mu, že zachytil závan něčeho známého, zmateně se zamračil a podal dopis Remusovi. "Na, Lupine, zkus to ty. Myslím, že na tom něco je."
Remusova tvář se okamžitě ustaraně stáhla, zvedl papír k nosu a zhluboka se nadechl.
Zamyslel se a přičichl si znovu.
Pečlivě papír očichával, když v tom se zarazil. Strnule dopis odložil na stolek a zacouval od něj.
Mohutně si kýchl. Několikrát.
Moody se cítil trochu provinile, že pomohl dostat kamaráda do potíží, ale z větší části se bavil.
Remusovi se po chvíli podařilo dostat svůj nos pod kontrolu a vodnatýma očima se pokusil probodnout Moodyho pohledem. „Vy bastardi. Ty a on. Ten malý skrček. Navedl tě, aby to udělal, viď?"
Moody odpověděl jen úšklebkem.
Hermiona se na bývalého profesora zvědavě zadívala. "Co na tom bylo, Remusi?"
Muž se na tu nevinně se tvářící krátkou zprávu temně zamračil. "Levandule," zasyčel nenávistně.
To z nějakého důvodu poslalo všechny do kolen. Kýchl. Rozesmáli se ještě víc.
Remus odešel trucovat.