Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 5.

Čtvrtek, 26. května

13:00 – oběd, ministerstvo

Pořád nemůžu přijít na možnou novou kariéru.

18:00 – doma

Do řitě.

Minerva mi dnes odpoledne letaxovala a ptala se, jestli jsem se už dostatečně zotavil z nedělních opičáren. Osobně považuji tento dotaz po třech dnech za zbytečný a ve skutečnosti i trochu lhostejný, ale nic v tomto smyslu jsem neřekl.

Nicméně tento okamžik ještě nezpůsobil, že jsem chtěl namířit hůlku sám na sebe. Až když se mě zeptala, jestli mě opravdu viděla s deníkem, který mi věnovala.

Pravil jsem, že ano. Suše jsem také poznamenal, že do něj píšu v naději na zveřejnění mého nudného, tuctového života.

„Nu,“ ona na to, „nějak si nemyslím, že by si příliš lidí chtělo přečíst o vašich opileckých eskapádách a o vaší naprosté nespokojenosti s okolním světem a s každým v něm.“

(Jak moc kruté to bylo?)

„Měl jste si psát deník za války. Teď už byste měl vydělány miliony.“

!!!

Zatraceně, měla pravdu. Válečný deník. Proč mě to nenapadlo?

Lidi by mi ruce trhali za ‚Deník Smrtijeda‘. Nebo možná ‚Paměti dvojitého agenta‘.

Možná bych to mohl napsat retrospektivně.

‚Život Severuse Snapea, superšpiona‘.

Nebo: ‚Severus Snape: Válečná léta‘.

Následováno svazkem dvě: ‚Svinské, nudné a nesmyslné roky zaplněné zaměstnáním bez budoucnosti ‘.

Příjemná fantazie, ale ne, nikdy nebudu chtít vydat pražádnou publikaci o sobě, ať už bych na tom vydělal jakkoliv. Pomyšlení na to, že můj život projde tiskem, ve mě vyvolává touhu se zneviditelnit a umřít.

Ale možná bych neměl zavrhovat spisovatelskou kariéru. Ta má potenciál. Mám hodně životních zkušeností, ze kterých bych mohl čerpat…

Co třeba…

‚Stanley Pumphrey: Válečné roky‘?

Ne… to by bylo pošetilé, že?

Velmi pošetilé.

Hm…

Zpátky na začátek.

Pf.