Preklady fanfiction Harryho Pottera

Drobné nedorozumění

Autor: redflower     Překlad: denice          Beta: Jimmi a Sevik99

Originál: https://www.fanfiction.net/s/1774324/1/A_Little_Misunderstanding

Rating: 13+

Kapitola 8. Spací uspořádání

Za normálních okolností Hermiona milovala vrátit se domů k rodičům na návštěvu, ale tato cesta se ukazovala být poněkud traumatizující. Obvykle ve svém starém pokoji bydlela ráda, vždycky si v něm vybavovala šťastné vzpomínky na školní časy, ale myšlenka, že by měla spát na jedné posteli s Dracem, ji zneklidňovala.

Když vstoupila do své dětské ložnice, zjistila, že Draco se přehrabuje ve svých zavazadlech. Skutečně se necítila na to s ním teď mluvit, a byla potěšená, že tu bylo něco, co ho rozptýlilo.

Rozhlédla se kolem a usmála se, všímala si okolí a na chvíli zapomněla na své starosti. Její pokoj v  domě rodičů se až na barevnou škálu příliš nelišil od ložnice v jejím bytu. Tento pokoj byl laděný do šedozelené. Podlahu měl z tvrdého dřeva stejně jako většina ostatních místností v domě.  Tlumeně zelené záclony a závěsy zahalovaly obě okna. Postel zakrýval pruhovaný přehoz, každý pruh byl v jiném odstínu matné zelené či šedé. Očima pak raději přelétla přes křeslo v bradavickém stylu, když...

Draco vzhlédl a konečně vzal na vědomí její přítomnost, tak se odtrhla od nostalgické prohlídky památných míst.

„Ahoj,“ pozdravil poněkud zaujatým hlasem. „Jen jsem hledal...“ Nikdy se nedostal k dokončení své myšlenky, jeho pozornost odvedl pohled na Hermioninu tvář. „Něco se stalo?“

 „Ale nic, to jsou jen nervy,“ řekla a rychle vymýšlela uvěřitelnou lež, aby zamaskovala své skutečné myšlenky. „Nikdy předtím jsem svým rodičům skutečně nelhala.“

„Dobře, ale děláš to pro ně,“ snažil se ji uklidnit.

„Ano, myslím, že máš pravdu,“ souhlasila, aniž by se na rozhovor soustředila. Myšlenkami byla jinde, a bylo to tak správné. Jak měla Dracovi říct, že s ní bude muset sdílet pokoj? Dělit se s ní o postel? Ach Merline, mohla mu tohle říct? Ne, nemohla, aspoň ne takhle. Povedlo se jí na okamžik se na něj podívat a říct pouze:

„Přichystáš se na spaní? Půjdu dolů a popřeju jim dobrou noc za nás za oba.“ S tím vyklouzla z místnosti, aniž by čekala na odpověď.

Scházela po schodech, v mozku měla vír a srdce jí prudce tlouklo. Nedalo se slovy popsat, jak příšerný stres v té chvíli zažívala. Měla hranice toho, co mohla zvládnout, a už byla daleko za nimi. Myslela si, že jen dělat rozhovor s Dracem Malfoyem je špatné. A teď s ním měla spát! Zastavila se a potřásla hlavou. Spát vedle něj, opravila se. Vedle něj. Vedle Draca Malfoye. Vedle toho nejnádhernějšího, nejpohlednějšího muže, jakého kdy poznala. Dobrá, Hermiono, brzdi. Brzdi. Soustřeď se. Správně. Tak jo, řekla si, snažila se být tak klidná, jak jen mohla, a pokračovala v chůzi ze schodů.

Nahoře v pokoji Draco pokrčil rameny. Rozhodl se, že Hermiona je jenom nervózní, nic víc za tím není. Usmál se pro sebe, když se převlékal do nočního prádla. Podle jeho názoru se se situací vyrovnávala docela dobře. Vzpomínal si, že ve škole bývala upjatější. Dooblékl se a šel si vyčistit zuby do koupelny.

xxx

Hermiona popřála rodičům za oba dobrou noc, ale její nervozitu to nijak neotupilo. Pomalu se vydala nahoru, a když prohlédla svůj pokoj, aby se ujistila, že je volný, rychle vklouzla do pyžama.

Přešla ke koupelně. Z mírně pootevřených dveří se linulo světlo. Lehce zaklepala a uslyšela Draca, jak říká, že je ‚bezpečné‘ vstoupit.

Usmála se a šla ke druhému umyvadlu. Stáli vedle sebe, čistili si zuby a oba naléhavě doufali, že si jich ten druhý nevšímá.

Nenápadně na něj krátce pohlédla a postřehla, že je trochu rozcuchaný. Pravděpodobně od toho, jak se převlékal, pomyslela si a snažila se při té představě potlačit úsměv, který by slušel spíš školačce. Bože, byla bez sebe. V duchu se napomínala, ale vyrušilo ji, když se její oči setkaly s jeho v zrcadle. Nedokázala ten úsměv potlačit, tak se odvrátila a vypláchla si ústa.

Draco se tomu usmál. Pochopil, co se s ní děje. Nebyla rozrušená jen z lhaní rodičům. Znervózňoval ji on... a to se mu líbilo. Možná byla nesvá, protože k němu něco cítila. Doufejme, pomyslel si.

A bylo to skoro, jako by byli zpátky v Bradavicích. Pamatoval si, jak se jí tenkrát vysmíval, a uvědomoval si, že je nejvyšší čas se trochu vrátit ve vzpomínkách. Jak rád ji vytáčel. Byla spíš roztomilá, když se zlobila. Každou chvíli si ji dobíral. Samozřejmě to teď bylo trochu jiné. Okolnosti se změnily, nebylo to jako tenkrát ve škole.

V očích mu jiskřil tichý smích, když se rozhodl odejít. Protáhl se kolem ní a rukou jí přitom lehce přejel přes záda. Když ucítila jeho dotek, lehounce vyjekla. Ten pohled na její užaslou tvář by nevyměnil za nic na světě.

xxx

Když vešla do pokoje, pozorně ji sledoval. Jako když kočka číhá na svou kořist. Byla vyděšená. Zdálo se, že bude pohlcena jeho šedýma očima. Rychle se odvrátila a zhluboka, ostře se nadechla. Pochopila, že teď je vhodný čas k vysvětlení.

Její hlas zněl napjatě a připadalo jí dost divné, že o tom mluví. Prostě zrychlila řeč a vychrlila ze sebe vysvětlení.

„Matka nám dala můj starý pokoj, a nemohla jsem nic říct, protože si myslí, že jsme ‚pár‘. Řekla mi, že celý zbytek svátků bude v pokoji pro hosty bydlet má sestřenka s manželem, takže pro tebe bude jednodušší zůstat hned tady. Nebudeš muset stěhovat svoje věci.“ Po tomto vysvětlení zavřela zip u svého kufříku. Dělala, co mohla, aby neviděl neklid v jejích očích.

„To je rozumné,“ řekl nevýrazně a na tváři se mu objevil chápavý úsměv. Pozoroval ji, jak sedí na krajíčku postele, záda vzpřímená a ramena napjatá.

„Jo,“ zamumlala. Snažila se vyhýbat jeho všudypřítomnému pohledu, kterým ji, jak se jí zdálo, neustále probodával. On jí to nemohl usnadnit, že? Ne, musel to protáhnout. Musel ji dráždit, pomyslela si. Musel ji vymáchat v téhle bolesti. Teď jí připomněl toho Malfoye ze školy, až na to, že nyní to bylo miliónkrát horší. Tentokrát nemohla jen pokrčit rameny. Začal se jí líbit. Zasáhl její srdce. Věděla, že do toho nemá spadnout, ale stalo se. Vytrhla se z přemýšlení, když si sedl vedle ní na postel.

Zřetelně ho pobavilo, že sebou trhla. Užíval si každou chvilku jejího vnitřního zdeptání. Když se rozhodl, že už se jí dost natrápil, škádlivě přitiskl svou ruku k její.

Podívala se na jeho ruku a svoji odtáhla. Chtěla, aby přestal, protože věděla, že je to jen fantazie. Nechtěla se oddávat něčemu, co bude brzo ta tam, nebo co nikdy nebylo reálné. A přesto pohled v jeho očích, zvuk jeho hlasu, každá maličkost v něm způsobila, že chtěla věřit v opravdovost toho všeho. Začala ji z toho bolet hlava...

Pak řekl šest slov, která dala všechno do pořádku.

„No, prostě budu spát na podlaze.“

xxx

Draco strávil noc na zemi. Hermiona se cítila hrozně a ráno ho ujistila, že si s ním příští noc vymění místo, ale on o tom nechtěl ani slyšet. Vystřídali se v koupelně, protože si Hermiona v jeho blízkosti připadala nesvá, ale byla oblečená a přichystaná docela brzy. Teď oba seděli v nohou postele.

„Takže, připravený?“ zeptala se, aniž by mu pohlédla do očí. Poklepal nohou o zem, pak se dotkl té její.

„Myslím, že ano,“ usmál se a jeho či zazářily, když se setkaly s jejími. „Dva cukry, že?“