9. prosinec
Drobné nedorozumění
Autor: redflower Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99
Originál: https://www.fanfiction.net/s/1774324/1/A_Little_Misunderstanding
Rating: 13+
Kapitola 11. Na sklonku dne
Hermiona zvolna otvírala oči a vnímala, jak se jí koutky úst začínají lehce zdvíhat v úsměvu. Draco stále spal, platinové vlasy mu padaly do očí a vypadal klidně a nevinně. Tedy úplně jinak v porovnání s jeho obvykle ďábelsky pohledným zjevem, když byl vzhůru.
Jednu nohu přehodil přes její a starostlivě ji objímal. Zavřela oči, vdechla jeho vůni, a když je znovu otevřela, zjistila, že ji pozoruje.
„Ránko,“ řekl s úsměvem. Doufala, že si nevšimne, jak jí rudnou tváře. Cítila, jak ji pálí. Schovala si obličej do polštáře, o kterém věřila, že skryje její rozpaky.
Zamumlala cosi, o čem předpokládal, že je to přání dobrého jitra, protože její hlas byl tlumen polštářem.
Dracův úsměv se ještě víc rozšířil, když ji bez hnutí pozoroval. Ležel a prostě si užíval, že jsou u sebe tak blízko. Tak na tohle bych si určitě dokázal zvyknout, pomyslel si, když sledoval, jak před ním skrývá tvář.
Ohledně toho se chystal... Když se ozvalo zaklepání na dveře, Hermiona se vymrštila a odsunula se od něj.
„Je čas vstávat, vy dvě hrdličky,“ ozvalo se z chodby Marilyniným hlasem. Hermioniny tváře, které se zrovna vrátily ke své přirozené barvě, se teď zbarvily nanejvýš roztomilým odstínem růžové, aspoň za takový ho Draco považoval.
Široce se usmál, když viděl, jak se Hermioniny jemné rysy mění ve vražedný výraz.
‚Jdu zabít Marilyn,‘ pomyslela si. Sevřela pokrývku a přidržovala si ji u těla. Z nějakého důvodu se styděla, i když její pyžamový kabátek vypadal docela slušně. „Budu – měli bychom raději jít...“ řekla tenkým hláskem.
Přikývl. Sledoval, jak vybíhá z pokoje a padl zpět do postele.
Proč musí být všechno tak zatraceně komplikované?
xxx
Na sklonku dne, když mohli odložit všechno předstírání, měli oba dva pochmurnou náladu. Byl to zármutek, který se oba snažili ignorovat tím, že se ponořili do normálních posvátečních dnů.
Ano, dvacátý šestý prosinec uběhl poměrně rychle. Oba ho prožili jako v mlze. Značnou část času se účastnili typicky vánočního rodinného dění.
Děti si většinou hrály se svými novými hračkami a tajně pojídaly zbylé perníčky. Dospělí sedávali a užívali si vzájemné pospolitosti, dokud nebyl čas vydat se na cestu domů. Většina Hermioniných příbuzných odjela, vlastně všichni kromě Marilyn s Connorem, kteří zůstali, aby si spolu vychutnali volné chvíle bez dětí, které se odjely na pár dnů ke svým prarodičům. Dům už byl z větší části prázdný.
Draco se dokonce přistihl, že mu ti lidé chybí. Nechtěl to přiznat, ale miloval každý aspekt rodinného života Grangerových. Miloval smích, radost a štěstí, z nichž se skládal.
Chtěl být součástí toho všeho. Skutečně. A to byl jeho konec. Věděl, že to nikdy nebude opravdové. Uvědomoval si, že ho Hermiona nikdy nebude doopravdy milovat, tak proč by měl ztrácet čas? Prostě bude s touhle maskou hrát po zbytek svátků, a pak navždy zmizí z jejího života.
„Hermiono,“ řekl a posadil se na posteli, zatímco si stahovala vlasy do ohonu.
„Hermiono,“ opakoval, když mu nevěnovala plnou pozornost, což, jak zjišťoval, chtěl v poslední době čím dál víc. „Co chceš říct své mamce?“
„Co myslíš?“ zeptala se, když si sedla proti němu a přitáhla si pokrývky přes klín.
„Myslím po...“ zarazil se. Nechtěl to vyslovit, ale věděl, že už to nemůže protahovat, „po tom, co, však víš, co se ‚rozejdeme‘.“ Hleděl někam za ni a snažil se skrýt smutný výraz v očích. Dívala se do zdi, z prázdných očí zmizely všechny emoce.
„No, snad bychom se mohli pohádat, dokud jsi ještě tady,“ řekla, ale nepohlédla na něj. „Bylo by to snadnější, myslím tím, že bych to mamce nemusela vysvětlovat... mohla by to jen náhodou zaslechnout.“
„Kdy?“ řekl prostě, hlasem postrádajícím jakýkoli cit. Najednou znovu zněl jako ledový bradavický princ.
„Nejlíp zítra,“ řekla hlasem podivuhodně připomínajícím ten jeho. Náhle si uvědomila, že s ním chce být co nejdéle. „Zítra večer. Pak odjedeš...“ dodala tiše sotva slyšitelným hlasem.
Část z ní si přála, aby se o tom zmínil. Část z ní si přála, aby řekl, že není proč se hádat, protože ji opravdu miluje. Ale pak získala převahu její praktická stránka a potřásla hlavou, aby se zbavila těch myšlenek. Nikdy ji nebude milovat. Natáhla ruku vedle postele a zhasla lampičku.
Draco zůstal chvíli sedět, opřel se o čelo postele, až mu to plně došlo. Tohle je poslední noc, kdy je součástí všeho kolem. Pohlédl na Hermionu a díval se, jak se její tělo koupe v měsíčním světle, padajícím sem oknem. Bože, jak mu bude chybět. Jak se do ní během několika krátkých dní zamiloval. Vklouzl vedle ní, protože věděl, že tato noc je tou poslední, kterou jí bude moct být nablízku.
xxx
Z kuchyně se ozvaly dva křičící hlasy. Hermiona neměla to srdce, aby se začala hádat před svými rodiči, a tak vytáhla Draca do kuchyně. Rozhodla se, že to tak bude snadnější. Ale nebylo. Opustit Draca pro ni nikdy nemohlo být snadnější. Ale přesto se hádali.
„Nemůžu uvěřit, že jsi tohle řekl!“ vybuchla Hermiona napjatým hlasem. „Myslela jsem...“ přešla do hysterie. Co začalo jako komedie, předstíraná hádka, se změnilo ve skutečný způsob, jak ze sebe dostat emoce.
„Vím, že mezi námi jsou rozdíly. Vím, že jsem řekl něco... ale můžeme to zvládnout,“ ozval se Draco naléhavě. Hořká ironie situace mu pomalu lámala srdce a teď bylo skoro zničené.
„P-prostě odejdi,“ řekla tichým, lámaným hlasem.
Věděl, že to skončilo. Navždy odejde z jeho života. Ztratil ji. Vyklouzla mu a on zoufale toužil zadržet ji.
Neměl to udělat, ale nedokázal se ovládnout. Přitiskl rty k těm jejím. Polibek začal být poněkud hrubý, ale pak se změnil v zběsilý, naléhavý, se slanou chutí jejích slz na jeho jazyku.
Ne, pomyslela si. To bylo příliš, než aby to zvládla, a odstrčila ho od sebe. Odskočil zpět, pak na ni naposled upřel pohled. Její oči byly červené a vlhké, rty oteklé a trochu pootevřené. Věděl, že to je konec, a tak se otočil na podpatku a poraženě vyšel ven.
Povedlo se jí aspoň ho zahlédnout vepředu v chodbě. Přitiskla se ke zdi, aby našla oporu, protože její nohy byly příliš slabé, a sklouzla k zemi. Přejela si prsty po citlivých rtech. Ještě mohla cítit jeho chuť.
xxx
Marilyn si nedokázala pomoct, ale náhodou to vyslechla. Šla do kuchyně z důvodu, na který si teď už nedokázala vzpomenout, ne po tom, co... dobrá, po tom, co slyšela. Když Draco vyrazil z kuchyně, schovala se v jídelně, aby ji neviděl.
Vyšla zpoza rohu a spatřila, jak se její sestřenice skládá a klouže po zdi. Pomalu se k ní přiblížila. Chtěla ji obejmout, ale Hermiona se ji snažila odstrčit a mumlala: „Ne...“
Zmítala se jí v náruči, ale Marilyn jí nedovolila uniknout. Na to ji znala příliš dobře. Byly příbuzné. Byly přítelkyně. Věděla o ní dost, aby si byla jistá, že i když Hermiona chtěla být sama, potřebovala útěchu.
Hermiona si to konečně uvědomila, povolila a nechala svou sestřenku, aby ji držela. Pevně zavřela oči a opřela se o její rameno.
A plakala. Protože na sklonku dne byla stále sama.
redflower: ( denice ) | 12.12. 2017 | Drobné nedorozumění, 14. kapitola | |
redflower: ( denice ) | 11.12. 2017 | Drobné nedorozumění, 13. kapitola | |
redflower: ( denice ) | 10.12. 2017 | Drobné nedorozumění, 12. kapitola | |
redflower: ( denice ) | 09.12. 2017 | Drobné nedorozumění, 11. kapitola | |
redflower: ( denice ) | 08.12. 2017 | Drobné nedorozumění, 10. kapitola | |
redflower: ( denice ) | 07.12. 2017 | Drobné nedorozumění, 9. kapitola | |
redflower: ( denice ) | 06.12. 2017 | Drobné nedorozumění, 8. kapitola | |
redflower: ( denice ) | 05.12. 2017 | Drobné nedorozumění, 7. kapitola | |
redflower: ( denice ) | 04.12. 2017 | Drobné nedorozumění. 6. kapitola | |
redflower: ( denice ) | 03.12. 2017 | Drobné nedorozumění, 5. kapitola | |
redflower: ( denice ) | 02.12. 2017 | Drobné nedorozumění, 3. a 4. kapitola | |
. Úvod k poviedkam: ( denice ) | 01.12. 2017 | Drobné nedorozumění, Úvod, 1. a 2. kapitola | |