9. prosinec 2017
Mnoho tváří Severuse Snapea
Originál: The Many Faces of Severus Snape
Autor: cecelle
Překlad: martik
Beta: arabeska
Povolení k překladu: bylo zažádáno
Humor, Parodie
13+
1600 slov
Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží cecelle. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.
Prohlášení autorky: Tohle vás bude bavit nejspíš jen tehdy, jestli jste četli nějaké fanfikce o Snapeovi.
Shrnutí: Nevydařený lektvarový experiment donutí Snapea prožít mnoho jeho fanfiction vtělení. Brumbál a Hermiona přihlíží. Čtyřikrát nominace na Multifaceted Award.
Slovo překladatelky: Děkuji arabesce za trpělivost při betaci, zvláště za neocenitelnou pomoc s překladem Severusových osobností.
*
„Slečno Grangerová, naléhavě potřebuji vaši pomoc v lektvarové laboratoři.“ Čerstvě jmenovaná profesorka studia mudlů Školy čar a kouzel v Bradavicích si velmi dobře uvědomovala, že pokud ředitel pokládá za nutné tahat ji z postele v tuhle nekřesťanskou hodinu, musí jít o něco opravdu vážného. Přehodila si hábit přes ramena a vydala se do sklepení.
Našla ho naprosto vyvedeného z míry, jak postává před pracovnou profesora lektvarů.
„Zapřísahám vás, slečno Grangerová, vůbec si nevím rady.“
„Mohl byste mi říct, co se děje, pane?“
Ředitel jí přistrčil otevřenou knihu. „Jde o Severuse. Zdá se, že se mu dostala do rukou tahle kniha, kde objevil nový lektvar a rozhodl se, že ze sebe udělá pokusného králíka. Podle všeho to byl tento. Nějak souvisí s mudly.“ Zapíchl kostnatý prst do jednoho z odstavců.
Hermiona si vzala knihu a začala číst. „Elixír Fandova fikce. Hmm…“
Pečlivě si přečetla popis. „Ale ne, to je dost vážné. Kde je?“
„Zamknul se ve své pracovně.“
„Musíme se hned dostat dovnitř. Těžko říct, čeho je schopný.“
Po pár útocích na dveře, několika ničivých kouzlech a jednom Alohomora se jim podařilo otevřít dveře. Za minutu dvanáct.
Jakmile vešli, uviděli mistra lektvarů, jak se krčí v rohu a usedavě pláče. V třesoucí se ruce svíral nůž s čepelí přiloženou přímo k zápěstí.
„Expelliarmus!“ Jediné namíření a švihnutí Hermioniny hůlky a nůž mu vyletěl z dlaně přímo do té její.
„Jen klid, pane profesore,“ zabroukala konejšivě k zubožené postavě a pro jistotu proměnila nůž v prázdný jehelníček. „Hezky pomalu. Všechno bude v pořádku.“
Posadila se do jednoho z křesel a pobídla Brumbála, aby ji napodobil. „Klidně si udělejte pohodlí. Vypadá to na dlouhý večer.“
„Proč?“ zeptal se Brumbál, jakmile se usadil. „Víte, co je to za lektvar a jaké jsou jeho účinky?“
„Ano, vím,“ povzdechla si Hermiona. „Tento lektvar zapříčiní, že si projdete mnoha vtěleními, která pro vás vymysleli spisovatelé něčeho, čemu se říká ‚fanfikce‘. Chudáka Severuse čeká dost krušná noc.“
Brumbál se zmateně zahleděl do kouta na fňukající trosku. „Kdo je…?“
„No,“ Hermiona znovu nahlédla do knihy, „tohle bude nejspíš Snape, sebemrskačský trpitel.“
Jako na povel se muž v rohu rozkvílel ještě hlasitěji. „Nezasloužím si žít. Ta vina mě zničí. Zlo je mé druhé jméno. Nikdo mě nemá rád. Všichni mě nenávidí. Měl bych si hodit mašli… Vraťte mi můj nůž.“ Ramena se mu roztřásla hlasitými vzlyky.
Znenadání štkaní ustalo a muž se narovnal do celé výše. Jeho vzhled se změnil – dříve mastné vlasy se proměnily v hedvábné a jemné, zuby se mu narovnaly a zbělely, jeho kůže nabrala bronzový nádech a na těle se začaly přesně na těch správných místech vzdouvat pevné svaly. „Ale ne. Myslím, že toto je Snape, idol všech žen,“ zamračila se Hermiona.
„Jak to jde, slečno Grangerová,“ zapředl svůdným hlasem mistr lektvarů. „Právě jsem se vrátil z dovolené na Bahamách, kde jsem se opaloval a rýsoval svalstvo. Rozkošná instruktorka vodního lyžování našla to správné řešení pro moje vlasy a zuby. Jsem dokonale připravený svést novou tajemnou sexy profesorku obrany proti černé magii.“
„Ehm, špatné zprávy, profesore,“ ozvala se Hermiona rozpačitě. „Novým profesorem obrany je Harry Potter.“
Snape vypadal rozladěně jen krátce. A pak… „No a?“
„Myslím, že tu máme Snapea, nejgayovatějšího z gayů,“ pošeptala Hermiona řediteli.
Otočila se zpět k nebohému černovlasému muži a odpověděla: „Je mi líto, pane, ale Harry je na holky.“
„Co se dá dělat. A co třeba Sirius?“
„Mrtvý.“
„Remus?“
„Zkoumá smečky divokých vlků v Albánii.“
„Hagrid?“
„Jsem si jistá, že tak zoufalý nejste…“
Severus se na okamžik zamyslel. „V tom případě… zbýváte vy!“ otočil se s chlípným úšklebkem k řediteli.
Albus ve vteřině vyskočil a skryl se za svým křeslem. „Severusi, opravdu si nemyslím, že je to dobrý nápad…“
K jeho nesmírné úlevě se zničehonic výraz profesorovy tváře opět změnil. Vlasy se mu o pár centimetrů prodloužily a sepnuly se v týle slonovinovou ozdobou; pleť mu zesvětlala do barvy porcelánu a jeho nos se přeměnil v klasický římský frňák. Ladně se usadil do křesla, které uvolnil Albus, a zaujal zamyšlenou pózu.
Hermiona byla zmatená. „A vy jste…?“ zeptala se váhavě.
„Já, má drahá, jsem Snape, zádumčivý estét,“ odpověděl jí s dokonalou artikulací. „Miluji Shakespearea. Nádherně maluji. Tančím tango. Jsem znalcem hry na housle, violoncello a koncertní křídlo. Ve své zeleno-stříbrné damaškem zdobené ložnici proměňuji svoji Bolest, vstříc světu, v truchlivé melodie. Protože já mám Bolest. Bolest s velkým B.“
Najednou sklouzl z křesla a padl před Hermionou na kolena. „Vše, co potřebuji, je ta pravá žena, která by mi porozuměla a osvobodila mne z mé zdrcující samoty. Ach, Hermiono…“ Chytil ji za ruku, kterou začal pokrývat spalujícími polibky.
„Jak miluji tě? Řeknu ti, jak asi.
S hloubkou i výší, kterých dosahuje
má duše, když se slepě pohybuje
u hranic Života a Věčné Krásy.
S potřebou chleba, jenž po všechny časy
pokrmem našich dnů i večerů je.
Čistě jak ten, kdo pýchu odvrhuje,
volně jak ten, kdo o právo se hlásí…“*
„Budiž, tohle je vážně docela milé,“ zamumlala Hermiona. „Děsivé, ale milé.“
Náhle se postavil a jediným plynulým pohybem ji vtáhl do své náruče.
„Mmm, krásně voníte,“ zašeptala, naprosto okouzlená jeho verši.
„Ano, moje mechovo-levandulovo-santalovo-kořeněno-bylinno-vanilkovo-pižmová vůně už způsobila závrať nejedné ženě,“ pronesl zastřeným hlasem.
Hermiona se vymanila z jeho objetí a s vytřeštěnýma očima couvala ke zdi. „Ach ne, to je Snape, bůh sexu.“
Následoval ji, svůdně jí šeptal do ucha a přitom dráždivě žužlal její ušní lalůček. „Mohu ti ukázat rozkoš, o jaké se ti ani nesnilo. Mohu ti splnit všechny tvé sny a touhy. Nikdo není v posteli zkušenější, vášnivější a pozornější než já. Chceš, abych ti ukázal můj…? Je vskutku impozantní. Vážně.“
„Já myslím, že se… že se bez toho obejdu,“ vyjekla Hermiona a proklouzla pod jeho rukama, aby se připojila k Albusovi, který se stále skrýval za křeslem.
„Dobré nebe, Hermiono, jak dlouhou to bude ještě trvat?“ zašeptal Brumbál. „Nemůžu se na to dívat.“
„Brzy by mělo být po všem,“ odpověděla Hermiona. „Musíme vydržet… u Merlina, to ne! Vytaste hůlku, hned!“
Svůdný úsměv se změnil v pohrdavý škleb. „Neschovávej se přede mnou, květinko,“ zavrčel. „Já si tě najdu.“
Brumbálovi úžasem poklesla sanice, když se otočil na Hermionu: „Kdo je tohle?“
„To je Snape, smrtijedský násilník. Aspoň myslím,“ zašeptala, aniž by spustila oči z mistra lektvarů, který se přibližoval ke křeslu.
S rukama nataženýma před sebou a prsty zkroucenými jako pařáty dravce začal Snape honit Hermionu kolem místnosti. „Žiju, abych prznil. Zbožňuju znásilňování.“
Brumbál tázavě hleděl na Hermionu. „Myslel jsem, že Smrtijedi byli hlavně na mučení a zabíjení mudlorozených a mudlů. Bez urážky,“ dodal spěšně.
Hermiona pokrčila rameny: „Ne ve fanfikcích. Tam jsou znásilňováním natolik zaměstnaní, že jim to ani nepřijde.“ V té chvíli chytil Snape její zápěstí jako do svěráku.
„Pomoc, Albusi,“ ječela Hermiona v naprosté hrůze a snažila se vyprostit ze sevření děsivého přízraku. „Prosím!“
Hned na to se zahalená postava znovu změnila. Tento Snape byl oblečen do modrých džín, trička a tenisek. Zdrceně se zahleděl na její zápěstí a pak jí věnoval křivý úsměv: „Promiňte mi, drahá, doufám, že jsem vám neublížil.“
Hermiona zhluboka vydechla a znovu zapadla do křesla. „Jako na zavolanou. Snape, vlídný taťka. Fuj, to se mi ulevilo.“
„Vlídný kdo?“ ohromeně se tázal Brumbál podivně oděného muže.
„Nazdárek, Albusi!“ muž se přátelsky usmál a pevně řediteli stiskl ruku. „Víš přece, že ve škole používám to hloupé kouzlo, abych byl ošklivý a nevrlý. Aby se do mě všechna děvčata nezamilovala, nebo neudělala nějaký podobný nesmysl. Ve skutečném životě mám dvě děti, dva psy, kočku a papouška kakadu. Moje nejmladší, Lily, kterou jsem pojmenoval po své ztracené lásce, má pět. Zbožňuje, jak jí zaplétám vlasy. Umím i skvělá zastřená vejce. Zvažuji adopci Harryho Pottera. Ten ubohý hoch potřebuje někoho, kdo ho bude milovat a ukáže mu, jak má vypadat skutečná rodina…“
„Není na tohle Harry příliš starý?“ Brumbál si zakrýval tvář rukou a potajmu se šklebil na Hermionu. Ta si nedokázala pomoci a za ustavičného hihňání mu pošeptala: „Dopřejme mu to. Myslím, že už je skoro po všem. Zbývá už jen jeden.“
V té chvíli se postava znovu proměnila. Teď vypadal přesně jako filmový Lucius Malfoy, plášť, hůl a vůbec všechno, jen s černými vlasy. „Padněte na kolena a skloňte své prašivé hlavy. Jsme lord Snape, mocný a veliký. Naše neuvěřitelně bohatá rodina nám zanechala Snape Manor, nádherné sídlo, které opouštíme jen výjimečně, abychom poctili bezvýznamné smrtelníky naší přítomností. My…“ Najednou vypadal rozrušeně. „Ale my máme na sobě zašedlou noční košili. Žijeme ve sklepení. A pracujeme jako učitel. Když jsme tak bohatý…? Není něco špatně…?“
„Vypadá to, že lektvar vyprchává,“ pravila Hermiona, když se postava začala kymácet. Spolu s Brumbálem přiskočili právě včas, aby zachytili mistra lektvarů těsně před tím, než se v bezvědomí skácel k zemi.
O chvilku později se probral a se zvednutým obočím zíral na Hermionu, která ho pleskala po tváři. „Slečno Grangerová, byla byste tak laskava a sdělila mi, co přesně má tohle všechno znamenat?“ tázal se jízlivě, zatímco se snažil posadit.
Hermiona se s uslzenými tvářemi prudce předklonila, a ještě prudčeji ho políbila.
„SLEČNO GRANGEROVÁ!“ vykřikl. „Pozbyla jste snad i tu poslední špetku rozumu, co vám ještě zbývala?“
„Ne, pane profesore, jsem jen hrozně ráda, že jste zase zpět,“ zavzlykala Hermiona. „Protivný bručoun, jak ho všichni známe a milujeme.“
Odkašlal si a co nejdůstojněji se postavil. „Nevím, co se tady dělo, a jsem si jistý, že to ani vědět nechci. Odcházím do postele.“ A se zavlněním černého hábitu odkráčel z místnosti.
Brumbál se podíval na Hermionu a pak mu pohled sklouzl na knihu lektvarů. „Spalte to,“ nakázal jí a následoval Severusova příkladu.
Hermiona se naposledy zahleděla na knihu ve své ruce, otřásla se a hodila ji do ohně.
„Teď už se asi nesetkám s Mionou, sexy číčou,“ mumlala si cestou zpět do své ložnice. „Taky dobře.“
PA: Chybí mi Snape, upír, Snape, znovu mladý a Snape, otec. Jenže to by se to už moc vleklo.
* E. B. Browningová – Portugalské sonety, 43. sonet v překladu Hany Žantovské (1961)
abetterfatethanwisdo: ( LadyF ) | 12.12. 2017 | Veselé Vánoce, bídáku nedočkavá | |
Liberaementris: ( omnes-seethis ) | 11.12. 2017 | Červená, zlatá a stříbrná | |
Emily Waters: ( Coretta ) | 10.12. 2017 | Hotovo | |
Cecelle: ( Martik ) | 09.12. 2017 | Mnoho tváří Severuse Snapea | |
coffeeonthepatio: ( Jacomo ) | 08.12. 2017 | Pohádka | |
articcat621: ( Martik ) | 07.12. 2017 | Jeho strážný anděl | |
Wile: ( Jacomo ) | 06.12. 2017 | Harry Potter a velké trable se jmelím | |
His Spectacles: ( marci ) | 05.12. 2017 | Stává se pod jmelím | |
Trimming the Wick: ( Martik ) | 04.12. 2017 | Zasunout knot | |
SeulWolfe: ( Arabeska ) | 03.12. 2017 | Na přechodu pro chodce… | |
VampriesAreCool : ( Jacomo ) | 02.12. 2017 | Vánoční světýlka - 2/2 | |
VampriesAreCool : ( Jacomo ) | 01.12. 2017 | Vánoční světýlka -1/2 | |