Autor: Wheezy1
Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: arabeska
Originál: https://www.fanfiction.net/s/2944897/1/PuppyDog-Eyes
Rating: 13+
Kapitola 1. Zobí ulice číslo 4
Motocykl s burácivým řevem přelétal nad ulicemi. Muž, který vypadal jako medvěd, s dítětem uloženým na levé ruce, střídavě hleděl s ocelovým odhodláním a vzlykal jako dítě. Po tisící během letu se Hagrid s úžasem zadíval na chlapečkův obličejík. Nic netušící Harry Potter nevinně oddechoval ze spánku. „Chudáčku malej sirotečku,“ bručel obr a po tváři mu do vousů stekla další slza. „Bude ještě léta trvat, než pochopíš, co jsi pro nás udělal.“
Slabý hukot létající motorky přerušil ticho v Zobí ulici. Dva lidé, stojící na temném chodníku, netrpělivě vzhlédli, když se kouzelné vozidlo vyhouplo ze vzduchu a přistálo před nimi.
„Hagride,“ vydechl Brumbál s úlevou v hlase. „Konečně. A kde jste vzal tu motorku?“
„Pučil jsem si ji, pane profesore,“ vysvětlil obr a přitom z ní opatrně slezl. „Pučil mně ji mladej Sirius Black. Takže tady vám ho vezu, pane.“
„Neměl jste tam žádné problémy?“
„Ne, pane – dům byl skoro úplně zničenej, ale malýho jsem dostal ven eště dřív, než se tam začli hemžit mudlové. Usnul, když jsme letěli nad Bristolem.“
Brumbál a profesorka McGonagallová se shýbli k uzlíčku pokrývek. Uvnitř, takže ho sotva bylo vidět, ležel malý chlapec a tvrdě spal. Pod čupřinou vlasů černých jako uhel, která mu spadala do čela, spatřili sečnou ránu podivného tvaru, která ze všeho nejspíš připomínala blesk.
„Takže tam ho…?“ šeptla profesorka McGonagallová.
„Ano,“ přisvědčil Brumbál. „Ta jizva mu zůstane na celý život.“
„Nemůžete s tím něco udělat, Brumbále?“
„I kdybych mohl, neudělal bych to. Jizvy jsou občas k užitku. Já sám mám nad levým kolenem jizvu, na které je dokonalý plán londýnského metra. Dejte mi toho mrňouse, Hagride – bude dobře, když to vyřídíme co nejdřív.“
Brumbál vzal Harryho do náruče a zamířil k domu Dursleyových.
„Můžu – můžu se s ním rozloučit, pane?“ zeptal se Hagrid.
Pak sklonil k Harrymu velkou střapatou hlavu a dal mu pusu, při které ho musel celého poškrábat. Vzápětí zaskučel jako poraněný pes.* Mezi plačtivými zajíkavými vzlyky vykřikl: „NEMŮŽEME ho nechat s těmi mudly! Nechte mě postarat se o něj, pane. Dovolte mi, abych ho opatroval v našem světě. Ve svý chatě mám spoustu místa! Prosím, pane profesore!“ upíral na Brumbála nevinné štěněcí oči. Na muže jeho velikosti a postavy to byl docela dobrý výkon.
Obočí profesorky McGonagallové vystřelilo vzhůru. V očích jí probleskla podivná směsice naděje a nesouhlasu s jeho citovým výlevem. Brumbál se podíval na Hagrida, na Harryho, na dům, k němuž mířil, a nakonec se znovu vrátil k Hagridovi. „Hmmmm,“ řekl pak. „Možná máte pravdu. Podle toho, co říká Minerva, nemusí to být vhodní opatrovníci pro našeho malého hrdinu. Ano, potřebuje normální život, ale ne zbytečně tvrdý.“
Brumbál se s pevným odhodláním znovu usmál a vrátil spící dítě zpět do obrových chvějících se paží.
„Vezměte ho do Bradavic, Hagride. Pečujte o něj jako o svého vlastního – my všichni vám přirozeně pomůžeme. Až se tam dostanete, Poppy se na něj podívá. Uvidíme se zítra.“
Hagrid radostně nasedl na motorku, pečlivě Harryho zabalil do pokrývek a ochranitelsky ho objal. „Budu, pane! Budu – nebudete toho litovat, a Harry taky ne!“
Profesorka McGonagallová vypadala méně extaticky. „Hagride!“ rozběhla se za ním. „Máte dětskou výživu? Plenky? Budete pro něj potřebovat postýlku! Není to jen další štěně nebo pavouk! Hagride? HAGRIDE!“
Ale ten očividně zapomněl na všechno kromě svého nového svěřence, nastartoval motorku, volnou rukou jim bezmyšlenkovitě zamával, a vyrazil zpět do noci.
Brumbál jednou cvakl malým stříbrným předmětem, čímž vrátil světlo do pouličních lamp, a zasmál se pro sebe: „Nedělejte si starosti, Minervo. Pamatujte si – já Hagridovi věřím.“
Tučně vytištěné věty byly převzaty z: Harry Potter a Kámen mudrců, přeložil Vladimír Medek, vydalo nakladatelství Albatros roku 2000.