Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 4. Hodně o Harrym

Příští tři roky Hagridovi uběhly rychle. Staral se o zvířata potřebná k výuce a dával pozor na Zapovězený les i na syna. Krátce po první návštěvě u Weasleyů začal Harry brát soukromé hodiny se Snapem a McGonagallovou, aby se naučil dobrému chování, péči o svůj vzhled a vzdělal se. Snape s ním byl zpočátku nespokojený, ale zjistil, že dítě je bystré a vyrovnané, a nakonec si hodiny v jeho společnosti užíval.

Množství času, které ti dva na Harryho vynaložili, se vyplatilo – četl, psal a počítal na úrovni svých vrstevníků. Taky byl občas slušně oblečený. Bradavičtí učitelé mu dali šaty, v nichž nevypadal jako bezprizorný, ale dříve či později je jeho otec použil jako přikrývku pro čerstvě narozené hříbě nebo do nich nabral v lese dříví. Pro Rubeuse prostě nebyla péče o vzhled a oblečení na seznamu denních priorit.

Ačkoli navštěvoval Weasleyovy a hrál si s nimi poměrně často, většinou díky laskavému srdci Molly a jejímu slitování, byl pořád obhroublý a měl sklony k rozmíškám. Ale její synové ho měli opravdu rádi – dítě tak otevřené a upřímné mělo něco do sebe. Nemohli si pomoci a byli k němu laskaví. Ginny se mu naopak za každou cenu vyhýbala.

Jenže i když se s ním Weasleyovi rádi bavili, ostatní děti si ho nevšímaly. Ve věku osmi let, kdy se většina potomků kouzelnických rodů začala učit své roli ve společnosti a navazovat strategické vztahy, byl Harry tak trochu osamělý. Ti samí bradavičtí studenti, kterým kdysi připadal pětiletý kluk tak roztomilý, nyní shledali, že ve svých osmi letech je špinavý, neotesaný a otravný. Bylo příliš snadné dělat si z něj legraci.

xxx

Albus Brumbál, uvelebený za svým stolem, zkoumavě hleděl na čtveřici sedící proti němu.  Severus, Minerva, Molly a Poppy se ve svých křeslech neustále ošívali, zjevně netoužili začít s tím, o čem přišli mluvit. A Albus si byl jistý, že ví, o co jde.

„Nuže, přátelé, co jste mi přišli říct o Harrym?“ V očích se mu zatřpytilo, když se mu je povedlo překvapit jako obvykle.

McGonagallová se zhluboka nadechla a spustila: „Albusi, my všichni máme Hagrida rádi. Všichni. Ale domníváme se, že v Harryho nejlepším zájmu je najít mu jiného opatrovníka. Mimo Bradavice.“ Pohlédla na ostatní a všichni souhlasně přikývli.

„A proč je to třeba?“ zeptal se Albus laskavě. Očekával to a nechtěl se zbytečně dohadovat.

„Pane řediteli,“ zazněl sytý baryton mistra lektvarů, „mám toho chlapce rád – jedno, jestli je nebo není Potter. Ale zdá se, že pokaždé, když o kousek pokročíme s výukou  slušného chování, jeho ‚otec‘ ho strhne dva kroky zpět. Má potenciál – jeho divoká magie je silná, myslí mu to rychle a je učenlivý. To jeho otec bohužel, ehm, není.“

Všechny tři ženy sebou trhly při Severusově vše shrnujícím prohlášení, ale ředitel si všiml, že mu neprotiřečily.

„Albusi, právě dneska ráno jsem mu musela napravit zlomenou ruku. To dítě je chodící seznam nehod.“ Poppy důrazně pohlédla na starého kouzelníka. „Hagrid ho vzal s sebou hrát si s kentaury! Víte, jak mají mladí kentauři spadeno na děti! Pokud ho nepopálí třaskaví skvorejši, ztlučou ho Weasleyovi nebo ho bodne akromantule... Hagrid pro Harryho dobrým opatrovníkem není, a nikdy nebyl.“

Molly, které po tváři stékala mateřská slza, souhlasila: „Albusi, ten chlapec potřebuje lepší vychování. Učí se o něco víc a  chová se lépe, ale stále je velmi divoký. Nemyslím si, že v Bradavicích uspěje, pokud se nedokáže zbavit všech těch šíleností a nebude vychovávaný ve formálnějším prostředí.“

„Všichni máme Hagrida rádi – vy to víte,“ Minerva smutně potřásla hlavou. „Ale jestli je Harry nadějí kouzelnického světa, bude se muset naučit disciplíně. Jeho otec to nezvládne.“

Ředitel si vložil do úst další citrónový drops, zatímco ostatní nervózně usrkovali svůj čaj. „Máte někoho na mysli?“

„Někdo schopný, ne v Bradavicích,“ odvětila Molly jednoduše. „Bez váhání bych ho vzala k nám, ale bojím se, že je příliš zvyklý prát se s mými syny. U nás by neudělal nutný pokrok. Potřebuje nové prostředí.“

„A přísné, řediteli,“ přerušil ji Snape. „Nemyslím tím kruté nebo tyranizující, ale důsledné a spravedlivé.“

Ze zdi se ozvalo uštěpačné zachechtání a pět čarodějů vzhlédlo ke škodolibě se smějícímu portrétu Phinease Blacka. „Říkal jsem vám to už před léty, Albusi. Chlapci by bylo mnohem lépe u jeho pokrevních příbuzných. Jděte za nimi a trochu o tom přemýšlejte.  Nepoložte jim ho na práh jako láhev mléka – to by naštvalo každého normálního člověka. Seznamte se s nimi a vysvětlete jim, co se děje.“

„Hmmmm,“ zamumlal Brumbál. „Možná se vyplatí Petunii navštívit a oťuknout si ji.“

xxx

Petunia a Vernon Dursleyovi nevěděli, co mají čekat. Před sedmi lety jim přišla informace ohledně smrti jejich sestry a švagra ze všech možných zvířat zrovna po sově. Lily a Petunie si byly v dětství velice blízké, ale jakmile její sestra obdržela ten zatracený dopis z Bradavic, začaly neshody, které se s léty prohlubovaly. Obě dívky brzy zjistily, že kromě krve mají sotva co společného, a stále více se vzdalovaly. Petunie se příležitostně zamyslela, co se stalo se synem její sestry, ale předpokládala, že šťastně žije u příbuzných z Potterovy strany. Z toho, co se tenkrát od Brumbála dozvěděla, ji mrazilo až do morku kostí.

O sedm let později senilní a excentrický stařec zčista jasna zazvoní na jejich zvonek a chce si s nimi promluvit o Harrym. Za sedm let ani slovo nebo nějaká zpráva, žádný způsob, jak se spojit s kouzelnickým světem, a teď tohle. Jak se zdálo, jejich synovce svěřili ze všech lidí na světě zrovna obrovi, a teď potřeboval pořádnou výchovu. To jsou prostě kouzelníci – nadělají zmatek a pořádní lidé to pak mají urovnat.

Měli svého syna, o pár měsíců staršího než Harry. Dudley byl jejich pýchou a radostí – silný atletický chlapec, sebejistý a hlučný. Možná nebyl nejlepším žákem ve své třídě, ale stále zůstával zřítelnicí jejich očí. Mohl by ten poloobrův kluk zranit jejich Duddyho? Mohla by mu jeho magie ublížit?

Ale rodina je rodina a krev je mnohem hustší než voda. Svolili, že Dudleyho pošlou na víkend k tetě Marge, setkají se se svým synovcem a zváží, jestli ho na příští tři roky přijmou. Nervózně čekali za předním oknem, aby ho nejdřív letmo zahlédli.

Přesně v dohodnutém čase se Brumbál blížil k jejich zahradní cestičce před domem a táhl za sebou malého chlapce. Petuniiným prvním impulsem bylo ušklíbnout se nad nevkusným, křiklavě fialovým vyšívaným hávem, který si muž vzal na sebe – jen doufala, že sousedé, kteří se zdržovali doma a ostražitě je pozorovali, si nebudou myslet, že přichází v maškarním kostýmu z nějakého večírku. Ale její pozornost brzy upoutal drobný špinavý klučík po jeho boku. Mohl by to být Harry Potter? Vernon zalapal po dechu – také si všiml, jak je dítě zanedbané.

Rychle otevřela dveře a vpustila podivnou dvojici. Nabídla jim čaj. Harry tiše seděl na svém místě, ačkoli se vrtěl a zvědavě se rozhlížel kolem jako každý osmiletý v jeho situaci. Petunie si ho kriticky prohlížela. Lily byla malá, tak se nedalo předpokládat, že její syn bude obr jen proto, že ho jeden vychovával. Ale čekala vyšší dítě než tohle! Rozhodně byl droboučký – o patnáct centimetrů menší než Dudley. A v čem bylo to ubohé dítě oblečené? Byly to zvířecí kůže? Proti své vůli znechuceně nakrčila nos, když si všimla nečistých zacuchaných vlasů a blešího kousnutí na jeho krku. Takhle kouzelníci pečují o své děti? Aniž by si to uvědomovala, na místě si slíbila, že to ubohé dítě zachrání.

Vernon byl zděšen stejně jako jeho manželka. Petunie by nikdy nenechala dítě takhle vyjít z domu! Špína a pytlovina... dítě bylo kupodivu zdvořilé, ale jak mohl někdo dovolit, aby se dostalo do tohoto stavu? Mohl by ty naduté kouzelníky naučit pár věcí o výchově dětí! Užasle se zahleděl na chlapcovy paže – jeho kůži pokrývaly všemožné modřiny, řezné rány a škrábance. To s ním tak špatně zacházeli?

Harry se rozhlížel po pokoji. Nikdy předtím neviděl žádný dům zevnitř, s výjimkou Doupěte, Bradavic a jejich chaty. Vymalované zdi, obrazy se zátišími, čistá kuchyně a podlahy – pro něj bylo všechno nové. Měli puštěnou televizi se ztlumeným zvukem a v té krabici mluvili dva muži – jaká kouzla mají mudlové! Dům byl jasně osvětlený, ale nebyly v něm žádné čoudící pochodně ani svíčky – jen ty podivné zářící koule u stropu, které nepálily, a nic z nich nestékalo. Jak mocní musí tito lidé být!

„Jaké máš ve škole známky, synku?“ ptal se Vernon vlídně a starostlivě čekal na odpověď.

„Známky, pane?“ Harry vypadal zmateně.

„Ach, dva z profesorů ho vyučují soukromě,“ vmísil se Brumbál. „Myslím, že se svým vrstevníkům vyrovná v angličtině, gramatice, psaní a matematice. Obávám se, že nemáme nic podobného vaší vědě nebo dějinám.“

Petunie vyklenula obočí. První dvě třídy učila Dudleyho doma, aby mohl dohnat své spolužáky. Mohla by pro toto ubohé dítě udělat totéž, pokud by prokázalo svou způsobilost. „Harry, chtěl bys strávit nějaký čas u nás, abys poznal náš svět? Co bys tomu řekl?“

Harry upřeně zíral na televizi. Obrátil k Petunii své pronikavé zelené oči. „Směl bych někdy navštívit svého tatínka?“

„Nebudeš ve vězení, chlapče,“ se smíchem mu odvětil Vernon. „Máme pocit, že bychom ti před nástupem do Bradavic mohli pomoci rozšířit tvé vzdělání. Samozřejmě, že můžeš navštívit svého tátu, a on za tebou může přijít sem.“ Uvědomil si, že přikyvuje Petunii. Souhlasili spolu bez nutnosti promluvit si. Ten ubohý malý kluk potřeboval pomoc; a oni mu ji mohli poskytnout.

Poznámka autorky: Dobrá, než všichni napíšete a řeknete: „Takhle by se Dursleyovi zachovat nemohli“, dovolte mi předložit své úvahy. Já i můj syn vycházíme z myšlenky, že Dursleyovi v kánonu zacházeli s Harrym špatně z hlubokého odporu a strachu. Byla to Lilyina magie, která ji oddělila od sestry (žárlivost, strach, nedostatek pochopení na Petuniině straně). Když její sestru zavraždí záhadný mocný kouzelník, nikdo k nim nepřijde, nesedne si s nimi a nevysvětlí jim, jak to je. Pohodí jim Harryho na práh s dopisem, který v podstatě říká: „Pohlídejte toho kluka, potřebuje vaši ochranu, protože po něm jdou zlí kouzelníci.“. Spojují si magii s nebezpečím – uvízli s nebezpečným děckem, to by je mohlo zabít. To neznamená, že to, co udělali, bylo správné, ale můžete začít chápat, proč cítili k Harrymu i kouzelnickému světu tak hluboký odpor.

Než se Harry z tohoto příběhu objevil, neměli žádnou možnost, aby se s ním dostali do kontaktu, kdyby chtěli! Takže když se objeví tohle ubohé dítě, oblečené jako miniobr, nabudí to hrdost Dursleyových – vědí, že to umí líp a ukážou kouzelnickému světu, jak se to dělá!