Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 15.

Ginny se přeletaxovala do školy a s Timem se vrátí domů až příliš brzy.

Harry se zamyslel nad posledními dvěma týdny. Dlouhými dvěma týdny. Léčitelčina zpráva o Timovi byla znepokojivá. Obsahovala množství věcí, které mu museli přeložit – ‚difuzní axonální poranění‘ a ‚neuropatie‘ a ‚reakce na závažný stres‘ (Hermiona mu vysvětlila, že mudlové to uvádějí jako ‚posttraumatickou stresovou poruchu‘).

To všechno se nabalilo na jednoho malého chlapce, který potřeboval hodně lásky.

Léčitelé ale věřili, že mu dokážou trochu pomoci. Alespoň lektvar, který mu začali podávat, to naznačoval. Harry se zmínil o svém projektu hledání předpisu na anti-Crucio a oni jej povzbudili, aby pokračoval. Těch pár, co pod Snapem skládalo OVCE, souhlasilo, že pokud někdo mohl vymyslet něco podobného, pak jedině on.

Ernie Macmillan pracoval u svatého Munga na oddělení poškození kouzly a nabídl svoji pomoc při dešifrování medicinských věcí ve Snapeových záznamech.

Jednou týdně zašel Harry za Alicí Longbottomovou. Přežila kletbu Cruciatus, která ji připravila o rozum. Od té doby, co zemřel její manžel, měla jen málo šancí, ale Neville mínil, že by Harry mohl získat představu, co hledat, pokud by pochopil rozsah poškození, která by měl napravit. Také mu laskavě dovolil nahlédnout do lékařských záznamů své matky.

Harry při svých návštěvách vedl jednostranné rozhovory, protože paní Longbottomová nikdy nepromluvila. Nepřítomně hmkala a občas se mu podívala do očí, jako by ho poznala, ale pak se hned zase ztratila. Se zachvěním si uvědomil, že mu připomíná Tima, kdykoliv se dostane do problémů.

A teď tato pohroma… Harry netušil, jak ji Tim přijme.

Připravil čaj a trochu jej říznul uklidňujícím lektvarem. V takovýchto chvílích nikomu neublíží.

Z krbu vystoupila Ginny s Timem. Hoch se zdál vystrašený, když od nich Krátura bral pláště.

Ginny mu dala ruku přes ramena a dovedla ho k lavici u stolu. Ruku nesundala a Tim ji nezvykle nechal. „Co se děje?“ zeptal se tiše.

Harry si před něj mlčky klekl. Chlapec měl modré oči široké a vyděšené. Harry už párkrát oznamoval úmrtí, dokonce i dětem musel sdělovat, že jejich matka či otec se nevrátí domů. Jen v případě černé magie, samozřejmě, jiné typy vražd nebyly na bystrozorské oddělení odesílány.

Teď jej čekal neskonale horší úkol.

Hermiona se nabídla, že to chlapci řekne, ale Harry s Ginny měli pocit, že takto důležitou událost mu musí sdělit sami. Hermiona tedy s nimi alespoň probrala, jak by Tim mohl reagovat. „Může to vypadat zvláštně,“ vysvětlovala. „Může ho to hodně rozrušit, nebo nejdřív vůbec nemusí reagovat. Vlastně spíš nebude – děti potřebují čas, aby něco takového zpracovaly. Cokoliv udělá, musíte zůstat v klidu. Pokud budete něco potřebovat, pošlete sovu.“ S tím se rozloučila.

„Time, broučku,“ Harry polkl. „Máme špatné zprávy. Tvoji maminku dnes ráno našli mrtvou.“ Posledních pět minut si nacvičoval, co řekne, aby to dokázal plynule. Ginny ten strohý přístup šokoval.

Jistě – Harry si najednou uvědomil – nikdy nic takového nezažila. A Harry o této stránce své práce moc často nemluvil. Jen jí s Ronem povykládali pár historek, přestože toto zažívali často.

Na tréninku jim řekli, že je životně důležité, aby příjemce jejich zprávy co nejdříve vyslechl ono definitivní slovo o smrti. Lidé v šoku snadno propadali falešné naději nebo mohli hluboko zabřednout do popření. Nejlepší bylo obeznámit je se situací co nejmenším počtem slov.

Tim pusou naznačil slovo ‚mrtvá‘. Zíral do Harryho očí, jako by v nich hledal odpověď na otázku, kterou nedovedl zformulovat.

„Jako babi?“ zašeptal nakonec. „Je mrtvá jako babi?“

Harry vážně přikývl – ulevilo se mu, že mu nemusí vysvětlovat pojem mrtvý, ale pak se za to nenáviděl.

Chlapec se nezhroutil, ani neplakal. Vlastně nereagoval nijak. Dlouho jen seděl jako zkamenělý. Harry pohlédl na Ginny poplašený tím pohledem tisíciletého starce. Bezmocně, zmateně pokrčila rameny. Po zdánlivě nekonečně dlouhé době se chlapec vzpamatoval a zeptal se: „Kam dají, co z ní zbylo?“

„Napadlo nás, že bychom ji pohřbili vedle tvé babičky,“ odpověděla Ginny pevně. S Hermionou probrali, jak velké možnosti mu v tomto dát. Harry by to nechal zcela na Timovi, ale obě čarodějky namítaly, že Tim potřebuje cítit, že dospělí mají věci pod kontrolou. „Měla babička na pohřbu pastora?“

Tim přikývl. „Farář z kostela odříkal modlitby, když jsme ji pohřbili.“

„Tak si ho vyžádám, ano?“ zeptal se Harry. Všichni se shodli na tom, že chlapci prospěje, když se bude moci rozloučit.

Tim opět přikývl. Pak se zhluboka nadechl: „Dáte mě teď do sirotčince?“ položil nakonec hroznou, věčnou otázku.

Ginny popotáhla. „Ne, srdíčko,“ odpověděla roztřeseně. „Zůstaneš tady. S námi.“

„Dělala… dělala něco špatného? To ji zabilo? Lidi říkávali, že ji to zabije.“

Harrymu se vybavila teta Marge, jak se mu posmívala, že mu rodiče umřeli při bouračce. Všechny ty roky mu tvrdili, že matka se nevyvedla a otec byl budižkničemu. V žaludku se mu rozvířila kyselina.

„Poslouchej mě,“ pronesl k chlapci a vážně se mu díval do očí, „tvoje máma byla nemocná. Možná kvůli té nemoci trošku ztrácela rozum. Ale než umřela, snažila se tě ochránit.“ Odmlčel se a nadechl. „Myslíme, že ji zabil temný kouzelník, protože mu nechtěla říct, kde jsi.“

„Myslíte mého tátu?“ zašeptal chlapec. Pochopil příliš rychle na Harryho vkus.

Ginny zavrčela. „Není to tvůj táta,“ zasyčela.

Tim se na ni překvapeně podíval. „To je v pořádku, teto Ginny,“ prohlásil podivně klidným hlasem. „Vím, jak se dělají děti,“ pokrčil rameny.

Harry se nad tím nechtěl moc zamýšlet. Sice se v tyto dny v mudlovském světě říkala fakta o ‚hůlkách a kotlících‘ dříve, nicméně Harry pochyboval, že by se to Tim dozvěděl jinak než odporně.

„Být tátou chce víc než jen zplodit potomka,“ oponoval jemně.

„To říkávala i babička,“ přiznal Tim.

„Měla pravdu,“ Ginny si chlapce přitáhla. „Tvoje máma jej chtěla udržet od tebe, protože věděla, že to není dobrý člověk. Měla tě moc ráda.“

„Vždycky říkala, že najde někoho, komu mě dá,“ Tim párkrát zakomíhal nohama a pak ztuhl.

Harry se rozhodl, že Timovi předloží tu nejvlídnější verzi Mary, jakou vymyslí. „Podle mě tím myslela, že se snaží najít kouzelníky, jen nevěděla, jak to vysvětlit. A nás je vážně těžké najít, když nevíš jak.“

Tim hleděl na své ruce v klíně. „Můžu ji vidět, co myslíte?“

Ginny se už nadechovala k odmítavé odpovědi a vrtěla hlavou, ale Harry ji předešel: „Jestli to potřebuješ, ano. Proč to chceš?“

„Nemusela by to být ona. Mohl by to být někdo jiný… nemusela by…“ zastavil se.

Ginny hleděla na přikyvujícího Harryho, jako by přišel o rozum.

Ten se zhluboka nadechl: „Nebude vypadat normálně.“

„Já vím,“ přiznal Tim. „Babička celá zešedla a zežloutla, když jsem ji viděl. Byla v nemocnici… byli jsme na návštěvě,“ povídal tak pomalým a vyrovnaným hlasem, že se Harrymu zježily vlasy na zátylku. V tu ránu věděl, že Tim testrály uvidí.

„Pak tě k ní vezmu. Zítra,“ slíbil.

Tim přikývl a díval se někam za Harryho. Ginny mu nalila šálek čaje a přisunula k němu talířek se sušenkami. Povrtal se v nich a vypil čaj. Ani jeden nepromluvil, Ginny jej jen stále jednou rukou objímala. Opřel se o ni, jak ho najednou přemohlo vyčerpání.

Harry se přesunul k druhému boku chlapce a Ginny mu také podala čaj.

„Můžu jít do svého pokoje?“ zašeptal Tim nakonec.

„Samozřejmě, srdíčko,“ přitakala Ginny. „Asi si budeš chtít pospat. Mám tě přijít přikrýt?“ věděla, že Harry plánoval přidat do čaje uklidňující lektvar a že to Tima uspí.

Zavrtěl hlavou. „Jen chci být sám.“ Odložil talířek a vstal. „Teto Ginny?“ otočil se k ní. Nic víc neřekl, jen se k ní naklonil a věnoval jí první objetí, které někomu krom Lily dal od té doby, co sem přišel. Pak se otočil a odešel po schodech.

„Kráturo?“ zašeptal Harry, jakmile se za Timem zavřely dveře.

„Pán volá?“ odpověděl starý skřítek zpod stolu.

„Dohlédni na Tima – nejsem si jistý, že by za námi došel, kdyby potřeboval. Dej nám vědět, kdykoli uznáš za vhodné.“

„Tak,“ povzdechla si Ginny po chvíli. „Pošlu mámě sovu. Sežene nám nějaké oblečení na pohřeb. Pošlu jí Timovu velikost. Půjdeme jen my?“

„Dejme vědět i Hermioně a Ronovi,“ odpověděl Harry.

„Jestli i oni, budeme muset přizvat i naše, víš,“ pousmála se Ginny. „Mamka by se k tomu pořád vracela, pokud by s tátou nešli.“

Harry jí úsměv vrátil. „Dobře, ale zbytek zvát nebudeme. Chudák Tim netuší, do jak velké rodiny se dostal. Musíme ho seznamovat pomalu.“

„Bude pro něj dobré, když uvidí tělo?“ strachovala se Ginny.

„Myslím, že to potřebuje,“ odpověděl Harry zvolna. Snažil se zformulovat pocity. „Při tréninku nás učili, že když oznamuješ úmrtí, musíš zajistit, aby to bylo skutečné. Občas je k tomu potřeba uvidět tělo,“ protřel si tvář a opřel se lokty o stůl. „Promluvím s Hermionou. Postaráme se, aby Mary nevypadala špatně. A Avada kedavra nezanechává stopy…“ Harry se odmlčel, vděčný za uklidňující lektvar. Opět mu proběhlo hlavou, že kdyby skončil v Azkabanu, Timovi by to neprospělo.

Ginny souhlasně přikývla. Vůbec nebyla šťastná, ale chápala Harryho logiku. Možná si vzpomněla, jak s matkou trvaly na tom, že samy Freda oblečou do hrobu. „Zajdeš za farářem?“

Harry vstal. „Udělám to hned. A Hermiona říkala, že je třeba podepsat hodně formulářů, pokud chceme Maryino tělo.“ Vzal plášť a přeměnil ho do střízlivého kabátu proti dešti.