Předstírání lásky
A Counterfeit of Love
autor: BrilliantLady překlad a banner: Jacomo betaread: Ivet
Kapitola 1: Potřebovala jsi důkaz
Harry a Hermiona se diskrétně setkali v kavárně v Londýně, kde jim rachocení přístroje na cappuccino a hovory početného davu lidí u okolních stolků poskytovaly hlučné soukromí. Harry stále nerad chodil na Příčnou ulici – nic, co tam udělal, nezůstalo utajeno. Ale tady v mudlovském světě byl nikdo, přesně jak to měl rád. Nikdo ho nevychvaloval, nikdo ho neobviňoval a nikdo se nepokoušel poslouchat jeho hovory v naději, že získá nějaké drby, aby je mohl poskytnout Dennímu věštci nebo Týdeníku čarodějek.
Hermiona se napila kávy se skořicí a ustaraně pohlédla na Harryho. Vypadal nervózně, odkrajoval lžičkou kousky banánového dortu spíš proto, aby něco dělal, než že by na něj měl chuť.
„Tak co tě trápí?” zeptala se. „Předsvatební nervozita?”
„Ne. Ano. Zvládáme to. Asi.”
„Všimla jsem si, že jsi v poslední době zadumaný.”
„A nic jsi neřekla?”
Pokrčila rameny. „Chtěla jsem. Ale Ron říkal, ať vás dva nechám, abyste si to vyřešili mezi sebou.”
Harry zaťal zuby, jako kdyby ho něco naštvalo. Byl to jen slabý náznak, ale ona byla jeho kamarádkou už léta a poznala, když se pokoušel potlačit rozzlobený komentář.
„Poslechla jsi ho a zůstala zticha? Jen tak?”
Položila dlaň na Harryho ruku a s obavami ji stiskla. „Jsi v pořádku? Myslela jsem, že to byla dobrá rada – zdá se, že jste to s Ginny urovnali. Oba vypadáte šťastně. Svatba je stále za dveřmi. Ale pokud si chceš promluvit, jsem tady. Můžu něco udělat?”
„Můžeš mi odpovědět na pár otázek?” zeptal se prosebným tónem.
„Samozřejmě.”
„Jak jsi na tom s Ronem?”
Její tvář se rozzářila štěstím. „Miluju ho. Jako bychom byli dvě poloviny celku – jako bychom spolu byli lepší. Spřízněné duše.”
Harry polkl kousíček banánového dortu a ustaraně se na ni zadíval. „Vzpomínáš si, jak tě přiváděl k šílenství tím, že jsi ho musela dokopávat k tomu, aby se učil? Jak si nechával domácí úkoly na poslední chvíli a pak chtěl dát opsat ty tvoje? Trochu fláká bystrozorský výcvik. Co ty na to?”
Vesele se rozesmála. „Pořád nechává věci na poslední chvíli, truhlík jeden,” prohlásila oddaně. „Trochu mu pomáhám s praxí, ale už jsem vyrostla, Harry. Vím, že někdy je lepší nechat ostatní, aby si věci dělali po svém. Nechávám ho, ať si o tom rozhoduje sám.”
„Děláš mu domácí přípravy? Hledáš právní precedenty? Historie případů?”
„Někdy,” připustila. „Potřebuje trochu pomoct, tak ho podpořím, když mě požádá.”
„A to tě dělá šťastnou?”
„Všechno, co s ním souvisí, mě dělá šťastnou,” prohlásila se sladkým úsměvem. „Možná není dokonalý, ale je dokonalý pro mě. Vyvažujeme jeden druhého.” Spokojeně upila kávu a vychutnávala si hořkosladkou příchuť, kterou se žádný prodejce v kouzelnickém světě neobtěžoval zkoušet napodobit. Tam se pil téměř vždy čaj, máslový ležák nebo silný alkohol.
„Slyšel jsem, že mluvíš o manželství, o dětech,” přitlačil se zamračením na pilu. „Nechtěla ses zaměřit na kariéru?”
„Já… chtěla…” začala a na okamžik jí přes tvář přelétl mrak, jak se nad tím zamyslela, ale pak zmizel, nahrazený úsměvem o síle slunečních paprsků. „Ale Ron by byl tak šťastný a já se domnívám, že by bylo milé mít jednou děti. Myslím, že se s tím chystá vyrukovat po vaší svatbě. Nechce zastínit váš velký den.”
Při té myšlence se něžně usmála. Když Ronovi uklízela prádlo, viděla, že schoval prsten mezi svoje ponožky. Zásnubní safír na zlatém kroužku. Myslel si, jak není mazaný – bylo to roztomilé.
Harry ji pozorně sledoval, když hovořila. A to tak soustředěně, až jí to na chvilku připomnělo profesora Snapea – takhle mu planuly oči, když se jí snažil dostat do hlavy. Snape to pravděpodobně díky svému nadání pro nitrozpyt dokázal. Při zpětném pohledu si nebyla jistá, jak se jí ve druháku podařilo vyvléct z krádeže přísad na přípravu mnoholičného lektvaru. Pravděpodobně díky tomu, že byl příliš zaneprázdněný podezříváním Harryho, než aby pátral v její mysli.
„Mluvil jsem onehdy s Ronem. Říkal, že jakmile přijde první dítě, přestaneš pracovat. Těší se na to, až s tebou bude mít rodinu.”
Na okamžik jí hlavou jako blesk proletěla myšlenka – jak se opovažuje – ale vzápětí zmizela. Milovala ho. To bude vždycky na prvním místě. Všechny problémy budou řešit společně. „Jsem si jistá, že to vyřešíme, až přijde čas. Žádný spěch.”
Harry vypadal rozrušeně. Hodně rozrušeně. Něco bylo špatně.
„Jsi v pořádku? Vždycky se zdálo, že z nás máš radost. Doufám, že to není žárlivost? Vím, že ty a Ginny jste prošli špatným obdobím, ale zvládnete to. Láska si najde cestu.” Dělala si o něj starost a doufala, že něco z jejího nesouvislého plácání pomůže. „Vy dva jste předurčení být spolu.”
Harry zalovil v kapse a položil na stůl skleněnou lahvičku s jakýmsi lektvarem.
„Harry? Co to je?”
„Volba,” řekl a přisunul lahvičku k ní. Jak se ampulka kutálela po stole, uvnitř se přelévala čirá tekutina. Pak se s jemným cinknutím zastavila o její hrnek s kávou.
Sáhla po ní. Žádné označení, žádný štítek.
„Chci, abys to vypila,” sdělil jí. V těch slovech se mísila nervozita s tvrdohlavostí.
„Co to je?”
„Povím ti to, až to vypiješ.”
Zasmála se, ale on se k jejímu smíchu nepřipojil.
Hleděl na ni s vážným výrazem. „Věříš mi, Hermiono? Jsme kamarádi od té doby, co jsem strčil hůlku trolovi do nosu. Chci, abys to pro mě udělala a neptala se předem. Chci, abys ten lektvar vypila. Pak ti povím, co to je. Věř mi, prosím,” dodal a tvrdohlavost se na konci jeho řeči změnila v prosbu.
Věřila mu? Ano. Neměl v těle jedinou buňku špatnosti. No, až na výjimky, například vůči Belatrix Lestrangeové. A možná vůči Dracovi, ačkoliv to dávné nepřátelství časem odeznělo.
„Kde jsme vařili mnoholičný lektvar?” zeptala se, aby si ověřila jeho totožnost. Opatrnost získaná válkou se nevytratila tak rychle.
„V koupelně Ufňukané Uršuly,” odpověděl s úlevou. „A ty jsi měla být Milicent, ale skončila jsi s kočičími chlupy.”
Zvedla lahvičku a odzátkovala ji. „Na zdraví, Harry.”
Polkla obsah na jeden rychlý hlt. Vůbec to nechutnalo špatně – vlastně to nechutnalo nijak. Nejspíš to nebyl jed. Ale taky nic, co by znala.
„Veritasérum zředěné vodou?” nadhodila. S absencí barvy a chuti to bylo možné, ačkoliv to mělo slabou minerální příchuť, kterou nepoznala.
„Ne, to není ono,” zavrtěl hlavou a nervózně po ní loupl očima. „Ale nebude se ti to líbit. Asi.”
„Radši ať to není jeden z Georgeových nových nápadů,” prohlásila s povzdechem. „Jsme v mudlovské kavárně. Jestli mi náhle naroste peří nebo začnu spontánně stepovat, je po vás, pane bystrozore.”
„Neboj, nebude to mít žádné viditelné dopady.”
„Tak už mi u Merlinovy brady pověz, co to je,” povzdechla si. „Protahuješ to.”
Krátce se ušklíbl. „Ano, odhalilas mě. Ale ten lektvar by se měl projevit až asi tak po minutě nebo dvou. Vydrž.”
Netrpělivě si odfrkla a založila si ruce na hrudi.
„Napovím ti. Ron ten lektvar užil v šestém ročníku. Dal mu ho profesor Křiklan.”
„Ne že to byl jed, Harry,” varovala ho s úsměvem. Ve skutečnosti si to samozřejmě nemyslela, věřila mu bez výhrad.
„Jasně, že ne. Právě naopak. Je to… je to protilátka.”
„Někdo mi dává jed?”
„Ne tak úplně,” odpověděl nejednoznačně.
„Hmm… protilátka v šestém ročníku. Nějaký druh výtažku z bezoáru? Ne, samozřejmě, že ne. Počkej! Protijed na nápoj lásky!” vyhrkla triumfálně, ale potichu, aby ji lidé u okolních stolů neslyšeli.
Přikývl se smutkem v očích.
„Ale proč -” začala, ale pak se jí tvář zkřivila v zoufalém uvědomění, protože antidotum začalo zabírat. „Ron.”
„Ano. Chci říct – možná. Měl jsem podezření po… myslel jsem, že možná potřebuješ šanci – vidět věci jasně. Takže jsem koupil protilátku… pro jistotu. Co si o něm teď myslíš?”
„Ron je…” myšlenky jí vířily v hlavě. Milovala ho! Ona… milovala ho. To, jak ji využíval k psaní jeho úkolů. To, jak chrápal, bylo rozkošné… ne, štvalo ji to. Pamatovala si, jak se s ním rozešla – nechal ji v bryndě, i když po ní a Harrym šli Lapači a celá Voldemortova armáda a byl v sázce osud kouzelnického světa. Byla tak naštvaná a odhodlaná – bylo po všem, navždycky. A pak, po bitvě o Bradavice, se omluvil. S čokoládou.
„Áááááá!” zaječela. Kdesi v útrobách kavárny spadl na zem hrnek a rozbil se, protože se někdo lekl hluku. Zákazníci se na ně otočili, protože ze sebe tím křikem vyhrnula všechen hněv a zoufalství. Rvala by si vlasy.
„Pššt!” zoufale sykl Harry a znepokojeně se rozhlížel, jak se lidi po nich dívají.
„Harry, Harry, on mě nadopoval!” křičela na něj a celá nešťastná mu cloumala předním dílem košile. „Nadopoval mě a já jsem s ním spala! Znásilnil mě!”
„Pšt… pšt… Teď jsi v pořádku. Můžeš ho opustit, jestli budeš chtít,” ujišťoval ji Harry, zatímco lidé kolem naslouchali dramatu, které se před nimi odvíjelo.
„Jestli vám někdo říznul pití, měla byste toho parchanta nahlásit policii!” houkla kyprá dáma od vedlejšího stolu, podpořená souhlasným mumláním několika dalších odposlouchávajících zákazníků.
„Opustit ho, jestli budu chtít? Proč bych s ním měla zůstat? Je pro mě mrtvý!” Všechna láska se z ní vypařila. Necítila prázdnotu, i když si vždycky myslela, že její život bude bez Rona pustý. Cítila vztek.
Nápomocná žena od vedlejšího stolu jí věnovala plátek čokoládového dortu a přátelské objetí. Oboje přijala, ještě mírně otřesená a rozklepaná. Hladově zaútočila na zákusek. Ronovi se nelíbilo, když moc jedla, nechtěl, aby ztloustla. Bez ohledu na to, jak moc jedl on. Tenhle jeden zatracený kousek jí postavu nezmění. Právě teď si čokoládový dort zasloužila.
Když vyslechla, proč Harry začal Rona podezřívat, že Ginny také podstrkovala Harrymu lektvary, rozbrečela se. Tekly jí ty slzy, které ještě nebyla připravená prolít kvůli sobě.
Hněv se přetavil do uklidňujícího pocitu otupění a obalil se žalem, když slyšela, že Harry plánuje s Ginny dál zůstat a že kouzelnický svět neklasifikuje nápoje lásky jako nezákonné. Oboje bylo téměř nepochopitelné.
„Hele, mohl bych, kdybych chtěl, vznést obvinění z pokusu o vetření se do přízně a dotlačení k manželství pomocí lektvaru či kouzla,” vysvětloval Harry tiše. „Díval jsem se na to. Ale nejde to použít, pokud se s Ginny ožením z vlastní vůle.”
„To nemůžeš. Nesmíš! To si nezaslouží. Zaslouží si Azkaban,” syčela Hermiona.
„Ne. Pořád… ji mám rád. Možná to není láska, ale pořád… chci rodinu, Hermiono. Skutečnou rodinu. A ona mě miluje – doopravdy. Jen na to prostě šla špatně. Pracujeme na našem vztahu. Omluvila se.”
„Podám na Rona žalobu.”
Očekávala jeho podporu, ale dostalo se jí vrtění hlavou. „Můžeš to zkusit, ale protože jsi nebyla dotlačená do manželství, ani jsi neotěhotněla, a nejsi ze ‘vznešeného’ či ‘starobylého’ rodu, kde by byla ve hře dědická linie, myslím, že zjistíš, že ve skutečnosti neexistují obvinění, která by šlo použít.”
„Cože?! Jako vážně? Pak tedy znásilnění. Vznesu obvinění z tohohle.”
„Hermiono, díval jsem se na to – to se nepočítá. Nepovažují za nezákonný ani Amorův šíp a to je nejsilnější nápoj lásky, jaký existuje. Morálně špatný a občas odsuzovaný, ale technicky ne nezákonný. Proto Romilda Vaneová nedostala ani školní trest. Proto může George prodávat v obchodě různé druhy nápojů lásky. Můžeš jen doporučit lidem, aby říkali, že by všichni měli být opatrnější v tom, co jí, a v případě obav pravidelně užívali protilátku. Je tu hodně možných obětí.”
„To je nechutné,” zasyčela.
„Já zákony nedělám,” poznamenal Harry omluvně.
„Vím,” kývla a stiskla mu ruku. „A protože si nejsem jistá, jestli jsem to už řekla – děkuju ti, Harry. Děkuju, že jsi byl jediný, kdo si všiml a zajímal se o to, že věci by nemusely být v pořádku. Jsi dobrý kamarád.”
„Je mi líto, že mě to nenapadlo dřív,” vzdychl úzkostlivě a ona ho chvilku šeptem uklidňovala. Vždycky měl sklony obviňovat se, když se něco pokazilo. Chtěl chránit všechny – vždycky to dělal.
Možná teď byla řada na ní, aby chránila jeho.
„Musíš ji opustit. Neříkej mi, že ji miluješ. A říct to jejím rodičům.”
„Nechci jim ublížit,” zavrtěl Harry hlavou. „Molly a Artur už toho prožili dost a není to jejich chyba. A kromě toho, pravděpodobně by si mysleli, že je to romantické… i když je smutné, že se rozcházíš s Ronem. Vzpomínáš si, jak Molly jednou řekla, že to použila na Artura? Smála ses tomu.”
„Vzpomínám si.” Hermioně se udělalo špatně od žaludku. Smála se. Slyšela, že Molly dávala Arturovi slabý nápoj lásky, aby si jí všiml, a spolu s Ginny se tomu chichotaly. Vypadalo to roztomile. Protože to všechno nakonec dobře dopadlo.
„Kdybych jen něco řekla!” zvolala zoufale. „Namítala něco. Že to bylo špatné. Nemyslela jsem a tak usoudila, že to bylo roztomilé a romantické, a začala ti to dávat, dokud sis s ní nevyšel! Ach bože, je to i moje chyba.”
„To je v pořádku, všechno bude v pořádku,” konejšil ji, ale nevěřila mu.
Vyslechl její omluvy s okamžitou nabídkou odpuštění, ale neposlechne ji, že má opustit Ginny nebo zrušit svatbu, bez ohledu na to, jak moc naléhala a jak byly její argumenty logické. Tiše jí vyprávěl o své teorii, proč není schopen lásky. Argumentovala, že i kdyby to byla pravdu, neznamená to, že by se měl s touhle ženskou oženit – existují jiné a lepší.
„Ne pro mě,” trval na svém s umanutostí, kterou už dávno znala. Nakonec se s ní o tom odmítl dál bavit. „Promluv si s Billem. Možná to dokáže vysvětlit líp než já. Je na tom stejně – počali ho, když byl jeden z rodičů pod vlivem nápoje lásky.”
„Bill? Ale on a Fleur jsou zamilovaní – šťastní manželé.”
„Přesně tak. Promluv si s ním. A pokud mi chceš oplatit to, že jsem ti dal protilátku – prosím, neostouzej Ginny. Nechci, aby to vyšlo na veřejnost.”
Povzdechla si a přikývla. Jeho úleva byla nedostatečnou splátkou za obrovskou – i když bolestivou – službu, kterou jí právě poskytl.
„Rona chránit nebudu,” varovala ho. „To po mně nemůžeš chtít.”
„Rozumím.”
Možná jí rozuměl, ale ona nerozuměla jemu. Zkusí si promluvit s Billem. Třeba jí poskytne nějaké vysvětlení pro toto Harryho bláznovství.
Příště: Rozhovory s Weasleyovými
BrilliantLady: ( Jacomo ) | 28.11. 2020 | Kapitola 11. Ten, kdo spatřil světlo (závěr) | |
BrilliantLady: ( Jacomo ) | 21.11. 2020 | Kapitola 10. Ze tvých rtů | |
BrilliantLady: ( Jacomo ) | 14.11. 2020 | Kapitola 9. Ostříhala mu vlasy | |
BrilliantLady: ( Jacomo ) | 07.11. 2020 | Kapitola 8. Vítězný marš | |
BrilliantLady: ( Jacomo ) | 30.10. 2020 | Kapitola 7. Ve skutečnosti tě to vůbec nezajímá | |
BrilliantLady: ( Jacomo ) | 24.10. 2020 | Kapitola 6. Tajný souzvuk | |
BrilliantLady: ( Jacomo ) | 17.10. 2020 | Kapitola 5. Zmatený král nedosáhl na camrál | |
BrilliantLady: ( Jacomo ) | 10.10. 2020 | Kapitola 4. Mramorové sloupy | |
BrilliantLady: ( Jacomo ) | 03.10. 2020 | Kapitola 3. Jak někoho zasáhnout | |
BrilliantLady: ( Jacomo ) | 26.09. 2020 | Kapitola 2. Žít sama | |
BrilliantLady: ( Jacomo ) | 19.09. 2020 | Kapitola 1. Potřebovala jsi důkaz | |
BrilliantLady: ( Jacomo ) | 12.09. 2020 | Prequel: Chladné a zlomené aleluja | |
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo ) | 11.09. 2020 | Úvod | |