Preklady fanfiction Harryho Pottera

Výzva #17 – kufr do Bradavic

17. prosince – Bezpečné místo

Po probuzení je Harry překvapivě svěží, a dokonce mu ani není špatně. Vyleze z postele, zachumlá se do starého županu a dobrých deset minut stráví zíráním na dveře svého pokoje. Nepamatuje si sice úplně všechny detaily, ale z rozhovoru po včerejší schůzi se mu toho vybaví dost na to, aby mu bylo jasné, že ze sebe udělal pitomce. Nemá pocit, že by řekl něco, co by ho mohlo dostat do problémů, ale nemůže si být ničím jistý. Mlhavě si vzpomíná, že položil hlavu Dracovi na rameno a…

Harry zaúpí a promne si čelo. Nehledě na to, jak velkého blba ze sebe po dvou (i když velkých) skleničkách udělal, nemůže zůstat v ložnici celý den. Zhluboka se nadechne, posbírá všechnu svoji odvahu a vejde do obývacího pokoje. Nisha, která rozhrabuje uhlíky v krbu, se otočí, pozdraví ho a očividně má co dělat, aby se nerozesmála. Harryho polije hrůza, zamumlá: „Dobré ráno,“ a vydá se do kuchyně, odkud lahodně voní tousty a káva.

„Máš nejspíš hlad, když jsi šel spát bez večeře,“ podotkne Draco, ani se na něj nepodívá a pomalu stlačuje píst french pressu.

„Hlady umírám,“ připustí Harry, pohrává si s páskem od županu a snaží se působit nenuceně. „Omlouvám se za včerejší večer. Byl jsem nesnesitelný?“

„Ne, byl jsi okouzlující,” odpoví Draco podrážděně.

Harry upřeně zírá na jeho zátylek. „Nebuď pitomec.”

„To bych si nedovolil,“ pronese Draco jízlivě, ale když se otočí, jeho výraz neodpovídá tónu hlasu. V jedné ruce drží talíř plný toustů a ve druhé konvici s kávou. Usmívá se na Harryho, ale oči má smutné. „Chvílemi jsem z tebe byl zmatený, ale většinu času jsi byl okouzlující. Otravně okouzlující.”

„Aha,“ řekne Harry zmateně.

„Snídaně,“ oznámí Draco a protáhne se kolem něj ke stolu. „Hned. Nisho!“

O chvíli později se k nim v kuchyni přidá Nisha se Sparksem. Snídaně probíhá v klidu a tichu, ale Harry se cítí nejistě. Chroupe toust, zahřívá se silnou kávou a pozoruje, jak se venku rozednívá. Dlažba přes noc uschla a na obloze nad Příčnou ulicí teď visí těžké, bílé, zlověstné mraky. Harrymu se vybaví, že řešili nějakého sněhového umělce – ať už to znamená cokoliv. Možná mu to povolení přece jen k něčemu bude.

Během dopoledne začne skutečně padat sníh a do oběda už hustě sněží a všude, kam se dá dohlédnout, leží bílý koberec. V obchodě je klidněji, než je obvyklé, ale když se Harry podívá z okna, všimne si, že na vánočních trzích je rušno. Přes bílý opar jsou rozeznatelná jasná světýlka a stoupající kouř z ohýnků.

Ohlédne se přes rameno a vidí, že Draco a Nisha žvýkají obrovské sendviče a studují něco v Denním věštci, který leží rozložený na pultu před nimi.

„Který idiot by zkoušel něco takového dva týdny před Vánocemi?“ diví se Draco.

„Osm dní.“

Draco se na ni nechápavě podívá. „Hm?“

„Zbývá už jen osm dní,“ zopakuje Nisha, vytáhne kousek čehosi ze svého sendviče a hodí to pod pult Sparksovi.

„Dobrý bože. Potom je to ještě větší idiot,“ pronese Draco a oba se skloní zpátky k novinám.

Harry si povzdechne a dál se dívá z okna. Osm dnů do Vánoc a on nemá pro Draca jediný dárek. Obvykle už jich pro něj touhle dobou mívá nachystanou celou hromádku. Nikdy nedokáže odolat trhům a okolní obchody jsou kolem Vánoc plné samých zajímavých věcí. Každý rok objedná taky pár drobností soví poštou, protože ho baví pročítat tajemné reklamní upoutávky na poslední straně Věštce nebo Famfrpálového čtvrtletníku a potom napjatě čekat, jakou úžasnou podivuhodnost mu sova přinese. Někdy to ani zdaleka neodpovídá jeho původní představě, ale stejně je nadšený, zabalí to a nadělí Dracovi pod stromek.

Harry jednoduše zbožňuje nakupování vánočních dárků a raději než pro ostatní je kupuje pro Draca, protože Draco nic nepotřebuje. Vybírat dárky pro člověka, který všechno má, je taková výzva, že v Harrym vždycky zažehne jiskru vzrušení. Od chvíle, kdy se spřátelili, si každý rok tajně zaznamenává všechno, co Draca zaujalo, a pátrá po drobných blbinkách, které by mohly vyplnit nepodstatné mezery v jeho životě. Doufá, že za to bude odměněn úsměvem, a obvykle uspěje.

Tento rok mu ale všechno připadá jiné. Ron a Hermiona mu nasadili brouka do hlavy (dobře, nakonec by mohli mít pravdu, ale o to tady vůbec nejde) a Harryho obvyklá nákupní horečka se zatím nedostavila. Několik nápadů na dárek měl, ale každý zavrhl s tím, že je buď moc osobní nebo má skrytý význam, což by bylo ještě horší.

Harryho z rozjímání vyruší výskot a chichotání skupinky dětí, které se srazily při klouzání po ulici a teď vypadají jako velké barevné klubko vlny. Po chvíli se jim podaří rozplést a rozběhnou se ulicí dolů ke stánkům.

Harry se ze všech sil snaží soustředit, studenýma rukama si tře tváře a pomalu, klidně dýchá.

Dobrá, potřebuje vánoční dárek pro Draca. Pořád nepřišel na to, čím by mu sdělil: ‚Hej ty, miluju tě a myslím, že i ty miluješ mě, ale pojďme předstírat, že to tak není, co ty na to?‘

Zamyslí se. Tohle by mu nejspíš neměl sdělovat.

„Jdu ven pro pár drobností,“ oznámí a oblékne si kabát a šálu. „Potřebujete někdo něco?“

„Ne, díky,“ řekne Draco a přenese pohled z Harryho ven na padající sníh a zase zpátky, jako by přemýšlel, jestli už se dočista zbláznil.

„Jídlo pro psa?“ požádá Nisha nesměle.

„Bez problému,“ řekne Harry, trošku veseleji dodá: „Za chvíli jsem zpátky!” a vydá se do chumelenice.

Není taková zima, jak čekal – sněhové vločky jsou suché a nadýchané. Jakmile mu ale dopadnou na kůži, ihned roztají a brzy mu mrznou ruce i tváře a zátylek má nepříjemně mokrý. Než dojde k trhům, klepe se zimou a zboží v prvních dvou stáncích sotva vnímá, i když se u nich zdrží celkem dlouho. U třetího stánku se zastaví, vytáhne hůlku a sešle na sebe ohřívací kouzlo, které kolem něho vytvoří ochrannou bariéru. Cítí, že se mu teplo doslova rozlévá žilami a zahřívá ho zevnitř. Konečně se může soustředit na svůj úkol.

„Neměl byste jedno i pro mě?“ uchechtne se stánkařka. Harry se na ni rozpačitě usměje a vydá se dál, protože si je docela jistý, že by Draco neocenil složitě ozdobenou dýmku, pouzdro na doutníky s vyrytými iniciálami ani vodní dýmku.

U vedlejšího stánku objeví další dárky pro Rona, Hermionu a Nishu a hned u toho dalšího mají malinkatý svetr se vzorem vánočních stromečků, který Sparks prostě musí mít. Zajímá se, jestli by se dal jeden z otvorů na packy sešít, aby mu padl co nejlépe, což majitelku stánku s potřebami pro zvířata očividně dost pobaví.

„Ocenil by váš třínohý pejsek speciální vánoční večeři?“ zeptá se a ukáže na vystavené prémiové krmivo pro psy.

„Nejspíš,“ odpoví Harry a pár balíčků přidá ke svetru, i když má silné podezření, že Sparks by si ze všeho nejvíc přál talíř toho, co budou mít ostatní.

Ve chvíli, kdy ohřívací kouzlo přestane účinkovat a on už zase přestává cítit ruce i nohy, to vzdá a zamíří zpátky do obchodu. S pocitem hořké porážky vyběhne do patra a tašky s drobnostmi hodí na postel. Po cestě zpátky do obchodu zůstane chvíli stát na vršku schodiště, dýchá si na zkřehlé ruce a pokouší se ovládnout své zklamání. Co když se mu letos nepovede objevit pro Draca něco výjimečného?

Je to jenom… povzdechne si. Vážně to není o dárcích. Možná ale přeci jen ano.

Harry se dá trošku dohromady a vydá se po schodech dolů, ale náladu má pod psa. Pokud by někdo měl potřebu ho dorazit, stačilo by mu opravdu málo. Doufá jen, že se o to nikdo nepokusí.

**~*~**

Po večeři se Harry zavře u sebe v pokoji, aby si ještě jednou prohlédl dnešní úlovky. Je tu víc tašek, než si pamatuje, a některé z nich se na okraji postele převrátily a několik lesklých balíčků, mašlí a skleniček s výběrovými hořčicemi popadalo na podlahu. Harry je všechny starostlivě shromáždí na hromádku na koberec, klekne si na všechny čtyři a zpod postele vyloví lahvičku omáčky Mučíto pálíto¹, která se tam zakutálela. Zamračeně obrací lahvičku v rukách. Nedokáže se úplně rozhodnout, komu by udělala větší radost – Dracovi nebo Nishe – ale předpokládá, že nakonec z ní budou mít požitek oba.

Harry ji vrátí do taštičky, usadí se na koberec do tureckého sedu a natáhne se ke kufru, který vozíval do Bradavic. Dneska už je trošku otlučený, ale k ukrývání dárků a tajností slouží pořád dobře, navíc mu pohled na něj pokaždé vyvolá lehký úsměv na tváři. Jemně přejede rukou po zlatých písmenech svého jména, která za tu dobu sice vybledla, ale pořád jsou čitelná, a palci stiskne západky zámků. Víko povolí a Harry ho za doprovodu táhlého skřípání zdvihne. Okamžitě ho ovane nostalgická vůně knih, inkoustu a sladkostí, která z podšívky kufru nejspíš nikdy nevyčichne.

Uvnitř je několik úhledně srovnaných dárků, které čekají na zabalení – knihy a neobvyklá semínka a cibulky pro Hermionu, sada na výrobu slaniny Vyuď-si-mě-sám pro Rona, čepice s rukavicemi pro Nishu… Harry si všechno důkladně prohlédne, naskládá to zpátky a s pocitem úzkosti přidá do kufru i obsah tašek.

Hromádku věcí pro Draca si nechává nakonec. Možná marně doufá, že čím později se k nim dostane, tím méně bude zklamaný z toho, co sehnal. Přesto má při pohledu na kupičku dárků nutkání je všechny vrátit a začít znovu. Ne, že by očekával, že napodruhé bude úspěšnější.

Rezignovaně odloží do kufru krabici limitované kávové edice Čokoládových žabek, následuje krabička nekonečného provázku a nová štětka na holení místo té, kterou rozkousal Sparks.

Nemyslí si, že by se ty dárky Dracovi vyloženě nelíbily, jenom žádný z nich vůbec nic nesděluje. Harry se zamračí, opře se o okraj kufru a pohrává si s knihou křížovek, jejíž obálka slibuje ‘ďábelskou úroveň’ obtížnosti. Je to v pohodě. Nechce, aby něco sdělovaly.

Zavře oči, ztěžka vydechne a poddá se svému zoufalství.

Jenom na chviličku a potom se bude muset dát nějak dohromady. Jenom na chviličku, protože ho přemohl příval emocí, které mu proudí cévami, obalují jeho srdce, svírají mu žaludek a kradou dech. Několik dlouhých sekund cítí bolest snad ve všech částech těla, ta se ale rychle promění v horkost a pálení, které se mu rozlévá po celé pokožce od hlavy, přes konečky prstů až po palce u nohou. Zasténá a opře si čelo o chladivou obálku knihy křížovek.

Samozřejmě, že chce, aby něco sdělovaly. Chce, aby sdělovaly všechno. Úplně všechno.

Pustí knihu do kufru a zvedne ze země poslední věc – dlouhou, pestrobarevnou šálu. Není to ta samá, kterou věnoval Draco Nishe, ale je nápadná a barevná a hodí se k Dracovi stejně jako ta, která může za celou tuhle směšnou situaci. Pečlivě ji složí, uloží ji do kufru a s hlubokým výdechem přibouchne víko a zaklapne zámky.

Ozve se nesmělé zaťukání na dveře a Harry zvedne hlavu. „Ano?“

„To jsem já,“ ozve se dívčí hlas. „Jen jsem přemýšlela -“

„Pojď dál,“ zavolá Harry.

Po pár vteřinách se dveře otevřou, v nich váhavě stojí Nisha a rukou pevně svírá kliku.

„Jsi v pořádku?“ zjišťuje ustaraně Harry.

Přikývne. „Jen jsem přemýšlela, jestli bychom se Sparksem mohli jít na procházku.“

„To se nemusíš ptát,“ odpoví vlídně. „Víš, kde jsou klíče od obchodu?“

„Ano.“

Harry si protáhne ztuhlé nohy a postaví se. Podívá se z okna na padající sníh a potom zpátky na Nishu. „Nevypadá to tam úplně přívětivě. Doufám, že se vrátíte v pořádku.“

Nisha potlačí smích a Harrymu najednou dojde, že musel znít jako… no otec snad ne, ale rozhodně jako někdo starý.

„Jsme zvyklí na tmu,“ řekne. „A myslím, že ten sníh vypadá moc pěkně. Můžeš jít s námi, jestli chceš.“

„Nechám si to ujít,“ odmítne Harry a vyjde za ní do obývacího pokoje. „Kde je Draco?“

Nisha rozpačitě zabodne pohled do země. „Šel pryč. Neřekl ti to?“

„Ne,“ odpoví Harry a svalí se na pohovku.

Nisha na sebe natáhne tlustý červený svetr a vytáhne dlouhé vlasy z roláku. Sparks už rozrušeně poskakuje okolo, ale ona váhavě rukama žmoulá rukávy svetru a potichu, ale intenzivně na Harryho zírá.

„Říkals, že je to komplikované,“ poví nakonec. „Vážně je?“

Harrymu se rozbuší srdce a podívá se jí do očí. „Nemám nejmenší tušení, Nisho,“ připustí.

Ještě chvíli nehybně stojí, potom se na Harryho letmo usměje a se Sparksem v patách se vydá ke dveřím. „Nebudeme pryč dlouho,“ slíbí.

Harry se vrátí k sobě do pokoje a praští sebou na neustlanou postel. Zakáže si čekat, až Draco přijde domů, ale stejně ještě dlouho poté, co se vrátí Nisha se Sparksem, leží a čeká na bouchnutí dveří. Draco se vrátí těsně před desátou. Slyší ho připravovat si čaj a bavit se s Nishou, po chvíli zaslechne, jak se zavřou dveře vedlejšího pokoje, a potom už je jen ticho.

Harry se převalí a zaboří obličej do polštáře. Ano, pořád je to komplikované.

¹ V originále je to Ultimate Moutho-Burno Hot Sauce. Zkombinovala jsem dva názvy chilli omáček české firmy Special Grower, která si sama pěstuje papričky a vyrábí omáčky a podobně. Líbí se mi ty názvy a vždycky jsem je chtěla někam použít. Kupovala jsem je bráchovi, který pálivé miluje a snese hodně a pochvaloval si je (konec skryté reklamy): https://www.specialgrower.cz/101-chilli-produkty