Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 19. Útok

Draco chytil Hermionu a zadními dveřmi ji vyvedl na dvůr.

„Nemůžeme se přemístit!“ téměř vykřikla. „Grimmauldovo náměstí je chráněné! Jsme v pasti!“

Draco se zoufale rozhlédl kolem, po vysokých zdech domu a nižších, uzavírajících dvůr. Pak chytil Hermionu a začal ji strkat dozadu, až se zastavila u jedné z nižších zdí.

„Stůj potichu a nehýbej se, ať se stane cokoli,“ přikázal jí. „Ničemu nepomůže, když se taky vystavíš nebezpečí. Rozumíš?“

„Cože? Jak to myslíš – cokoli se stane?“ ptala se naléhavě. Neodpověděl jí a bez dalšího vysvětlování vytáhl hůlku a poklepal ji po temeni. Měla pocit, jako by jí na hlavě rozbil vejce a popadla Draca za ruku. „Co to děláš? Proč jsi seslal zastírací kouzlo?“

Než mohl odpovědět, zadní dveře se rozlétly dokořán a objevilo se několik kouzelníků, všichni v kápích a s hůlkami v rukou. Draco rychle poodešel od Hermiony a zvedl ruce, takže to vypadalo, jako by se pokoušel vylézt na zeď. Nejvyšší kouzelník k němu přistoupil a stáhl si kapuci.

„Malfoyi.“

„Balsamo.“

„Kde je ta holka?“

Draco ukázal na zeď. „Levitoval jsem ji – teď se může přemístit.“

„Jak nesmírně ušlechtilé,“ Balsamův hlas byl prosycen sarkasmem. Kývl na jednoho ze svých společníků, který odběhl, očividně ověřit Dracovo tvrzení. „Odhoď hůlku.“

„Vás je šest a já jsem sám – myslím, že vám moje hůlka nemusí dělat starosti.“

„Odhoď ji.“

Draco pomalu zavrtěl hlavou. „Zaútočíš na mě bez ohledu na to, jestli ji zahodím nebo ne.“

Balsamo přimhouřil oči, ale dál se nedohadoval. Hermiona stála klidně, i když to bylo zbytečné, protože pod zastíracím kouzlem se mohla hýbat a přitom zůstat neviditelná, ale bála se, že způsobí hluk. Už její vlastní dech jí zněl neuvěřitelně hlasitě.

„Tak proč, Malfoyi? Proč jsi přeběhl?“ zeptal se Balsamo uhlazeně. Měl tmavou pleť, dlouhé černé vlasy a vypadal děsivě.

„To kouzlo je špatné,“ prohlásil Draco. „Nikdo nemá právo vzít magii jinému kouzelníkovi.“

„Proč ne? Někteří si svou kouzelnou moc nezaslouží. Poloviční krve, nebo mudlorození.“ Balsamo se naklonil blíž k Dracovi, který si pevně stál na svém, ale Hermiona viděla, jak jeho prsty zbělely, když stiskl svou hůlku. „Nemůžu uvěřit, že tohle vysvětluji Malfoyovi!“ plivl Balsamo po Dracovi. „Lucius by byl tak pyšný, že se z jeho jediného syna stal mudlomil!“

„Chceš říct, že jeho jediný syn našel odvahu,“ pokrčil Draco rameny. „Jestli čekáš patolízalskou omluvu, nebo že začnu žadonit o odpuštění, ztrácíš čas.“ 

„Má pravdu, ztrácíme čas,“ prohodil Balsamo k mužům, stojícím za ním. „Takže kdo to chce provést? Nerad bych si nechával všechnu slávu pro sebe.“

Menší světlovlasý kouzelník vykročil vpřed, úzký obličej obrácený k Dracovi. „Bude mi potěšením.“ Tón jeho hlasu způsobil, že se Hermiona zachvěla. V duchu zoufale hledala kouzlo, které by uměla seslat tiše a které by zastavilo všechny útočníky současně. Kdyby někdo z nich zůstal stát poté, co by je proklela, neměla by žádnou šanci. Muselo to složit všechny najednou.

Vtom se objevil muž, kterého poslali, aby ji našel. „Není po ní ani stopy, ale nikde nejsou ani známky po přemístění.“

„To je jedno,“ řekl Balsamo. „Jestli šla hledat pomoc, vrátí se příliš pozdě.“ Kývl na světlovlasého, který přistoupil blíž a namířil svou hůlku na Draca. Ještě jednou pohlédl na Balsama, ten přikývl.

Hermioně přestal fungovat mozek, chystala se přiskočit a proklít útočníka; bylo jí jedno, že prozradí svou přítomnost. Bez ohledu na riziko se musela pokusit zachránit Draca.

Světlovlasý začal: „Avada Ked…“

O zlomek vteřiny před tím, než Hermiona začala jednat, právě když Draco zvedl hůlku, aby se ochránil, Balsamo vztáhl ruku, sklonil hůlku světlovlasého a zastavil ho uprostřed kouzla.

„Počkej, tohle by bylo moc snadné,“ řekl mu. Došel k Dracovi a uhodil ho do hrudníku. „Tato hanba čistokrevných kouzelníků si zaslouží trpět. Prostě ho zabít je příliš laskavé.“

Obrátil se tváří ke svým kumpánům. „Máme nové kouzlo, které je třeba vyzkoušet, ne? Jestliže Malfoy tak miluje mudly, podívejme se, jak se mu bude líbit stát se jedním z nich.“

Hermiona viděla, jak Dracův obličej zešedl, mnohem vyděšenější hrozící ztrátou magie než života, ale Balsamova slova zazářila v její mysli jako Lumos. Netušila, jestli je možné seslat nové kouzlo neverbálně, samozřejmě to nikdy předtím nedělala, a Draco nikdy neřekl, jestli to bude fungovat na více kouzelnících najednou, ale věděla, že to musí zkusit. Myšlenka, že bude jen spravedlivé zneškodnit je pomocí jejich vlastního kouzla, byla neodolatelná. Bude se však muset pohnout vpřed, aby bylo jisté, že Draco stojí za ní, jinak by kouzlo mohlo zasáhnout i jeho.

Po špičkách došla na zvolené místo, zatímco se kouzelníci pohnuli kupředu v touze přihlížet, jak bude provedeno nové kouzlo. Všichni kromě Balsama, který ustoupil a stál kousek od nich. Hermiona ho podezíravě sledovala a přemýšlela, proč ucouvl. Bál se nedostatečně vyzkoušeného kouzla? Ujišťoval se, že mu nestojí v cestě?

Draco měl hůlku v pohotovosti, ale ona věděla, že zmůže jen velmi málo, protože jakmile zaútočí, oni mu to oplatí. Zoufale si vzpomínala, jak zní inkantace nového kouzla, slyšela ji jen jednou od Draca. Vzpomněla si, na tón, jakým ho vyslovil, na jakýsi druh úžasu spojeného s hrůzou, a slova se jí vybavila.

Eliminata Faculti.

Zhluboka se nadechla a zavřela oči, neboť věděla, že má jen pár vteřin, ale také si uvědomovala, že kdyby pospíchala, mohla by udělat chybu. Šlo tu o obtížnou neverbální magii s kouzlem, které nikdy předtím nepoužila. V duchu si opakovala slova a ujistila se, že hůlkou míří na kouzelníky; zoufale doufala, že Balsamovy obavy o jeho magii a bezpečnost jsou neopodstatněné.

Eliminata Faculti.

Viděla, jak se scéna náhle změnila. Těch pět kouzelníků, kteří stáli v půlkruhu kolem Draca, včetně světlovlasého, který už sám vyslovil první slovo kouzla, strnulo, jako by byli zmrazení na místě. V téměř dokonalé synchronizaci upustili hůlky, které s podivným, dutým, zvukem kleply o zem, a pak padli na kolena.

Jediný pohled na Balsama Hermioně prozradil, že její kouzlo fungovalo, neboť v jeho tváři se objevil výraz hrůzy. Pak si uvědomila, že on stále stojí a sahá po hůlce. Jeho kouzlo nezasáhlo.

Draco se pohnul blíž k němu, zvedl hůlku a muž se pohrdavě usmál.

„Finite incantatem!“ vykřikl a Hermiona cítila, jak se kolem ní šíří pocit tepla, když zastírací kouzlo mizelo.

„Dobrý večer, slečno Grangerová,“ řekl Balsamo hlasem prosyceným jedem. „Bylo velmi chytré použít proti nám moje vlastní kouzlo a udělat to neverbálně. Zvěsti o vašich dovednostech nebyly přehnané. Ačkoli to bylo také velmi pošetilé, protože podívejte se…" poukázal na sebe, „mne to nezasáhlo!“

„Petrificus totalus!“ vykřikl za ní Draco, ale Balsamo byl příliš rychlý.

„Expelliarmus!“

Hermiona zvedla hůlku, nechtěla mu dát šanci vzpamatovat se. „Immobulus!“

Balsamo se vyhnul kouzlu tak, že uskočil ke zdi. S posledním pohledem na Hermionu namířil hůlku na Draca, který už na něj útočil jiným kouzlem.

„Mdloby na…“ další slovo Dracovi uvízlo v krku. Hermiona se otočila a pohlédla na něj. S hrůzou sledovala, jak na místě ztuhl a upřeně zíral, než upustil hůlku na zem. Podivné, duté klepnutí zmrazilo v Hermioně krev, protože tento zvuk už jednou slyšela – o několik vteřin dřív. Byl to zvuk hůlky, která ztratila magii, nebyla už ničím jiným, než kusem dřeva.

Stejně jako ostatní kouzelníci, i Draco klesl na kolena, a v tom kolem Hermiony prolétlo kouzlo. Viděla, jak se k ní blíží Balsamo, přimhouřené oči měl temné a na rtech odporný úsměv.

„Malfoy jako mudla! To je pěkné, že?“ zavrčel. „Necháme tě přidat se k němu, nebo je čas, abychom nešťastnou náhodou přišli o naši nejtalentovanější čarodějku?“

Hermiona cítila, jak se do hrůzy z toho, co udělal Dracovi, mísí vztek. Zvedla hůlku a couvla pár kroků od Balsama. Zdálo se, že ho to zaskočilo. Namířila mu hůlku mezi oči a bez zaváhání tichým, smrtícím hlasem pronesla:

„Eliminata Faculti.“

Balsamo zopakoval předchozí počínání svých společníků, ale Hermiona mu nevěnovala pozornost, místo toho přeběhla k Dracovi, který stále klečel a hleděl na svou hůlku.

„Draco…“ Naprosto strnula, když k ní vzhlédl; jeho výraz ji přiměl zhroutit se vedle něj na zem. Nikdy neviděla nikoho vypadat tak zničeně. Oči měl zcela bezvýrazné, ramena pokleslá.

„Draco…“ opakovala. Nevěděla, co jiného by řekla, nenašla slova, kterými by ho uklidnila. Nic, co by mohla říct, nemohlo pomoct. Jeho zoufalství bylo hmatatelné a žádná slova to nemohla napravit. Setřela slzy, kvůli nimž neviděla, a nešikovně se vydrápala na nohy, pak se zvedl i Draco.

„Nechoď za mnou,“ řekl dutě a nedíval se na ni. „Nesnaž se mě hledat.“

„Ne!“ popadla ho za paži. „Nemůžeš před tím utíkat! Dokážu ti pomoct!“

Nereagoval a setřásl její ruku. Krátce na ni pohlédl, než řekl jediné slovo.

„Promiň.“

„Draco!“ pronesla naléhavě, ale on už vešel do domu. Zoufale se rozběhla za ním, dostihla ho a znovu ho chytla za paži. Ignoroval ji a otevřel přední dveře, vedoucí na náměstí. Jakmile vyšel ven, Hermiona se otočila a dům byl pryč. Draco byl mudla a ti ho nemohli vidět, takže magicky zmizel. Věděla, že Draco se chystá utéct, tak se ho úpěnlivě držela.

„S tímhle se nemůžeš vypořádat sám – dokážeme to společně!“

Poprvé ji vzal na vědomí. „Ne, Hermiono. Nedokážu být poblíž magie…“

„Slíbil jsi, že mě neopustíš.“

Pohlédl na ni. „Dokud to neskončí. Teď už je po všem.“

„Říkal jsi, že potom to bude záležet na mně, a já chci, abys se mnou zůstal. Je mi jedno, jestli jsi nebo nejsi kouzelník! Moji rodiče nemají magii! Je mi to jedno!“ Teď už se Hermiona neobtěžovala stírat slzy. „Prosím, Draco, prosím! Nesnesu, abys mě opustil.“

Dracovy oči postrádaly výraz, ale ona věděla, že je to jeho způsob, jak se udržet při smyslech. Rychle zamrkal a rty se mu zachvěly, než znovu promluvil. „Já vím. Promiň… Už to dál nevydržím…“ a než se Hermiona dokázala sebrat, třaslavě vydechl a rozběhl se, dlouhé nohy ho unášely mudlovskou ulicí. Hermiona byla bezmocná. Nikdy s ním nedokázala držet krok, a když zahnul za roh, uvědomila si, že ani její magie ho tu nedokáže udržet nebo jí neumožní ho následovat. Klesla na kolena, odhodila hůlku a rozplakala se, až se jí roztřásla ramena.

Právě teď by se ochotně vzdala své vlastní magie, pokud by ji mohla přenechat Dracovi. Potřeboval ji víc než ona, protože bez ní nikdy nežil. Chtěla ho nenávidět za to, že od ní utekl, ale nemohla. Zcela chápala jeho potřebu vyhnout se čemukoli magickému, ale proč jí nemohl dovolit, aby mu pomohla?

Nevěděla, jak dlouho trvalo, než cítila, jak ji na nohy zvedají silné paže, a pohlédla do úzkostných zelených očí, pátrajících v její tváři.

„Harry…“ vzlykala a nechala se obejmout.

„Je to v pořádku, jsi v bezpečí.“

„Je pryč – vzali mu magii – je pryč…“

„Já vím. Hledáme ho.“

Odstrčila Harryho, musela mu to vysvětlit. „Nebyl zbabělec, Harry. Neutekl – ne dřív – až po kouzlu…“ drmolila nesouvisle, nesrozumitelně vysvětlovala a hlas se jí lámal do vzlykotu. Harry na ni laskavě hleděl.

„To je v pořádku. Víme, co se stalo.“

„Nevrátí se – nemůže! Nemůže se dívat na naši magii, když on sám žádnou nemá!“

„Vrať se dovnitř – jsi v šoku. Potřebuješ se napít.“

„Ne! Nejde tu o mě! Nezajímá mě to!“ Odvrátila se od Harryho, který ji znovu přitáhl k sobě.

„Dobře, tobě je to možná jedno, ale mně ne!“ řekl. „Musíš si sednout, ale nejdřív se uklidni! Hledáme Draca, protože mu můžeme pomoct.“

„Jak to myslíš? Jak bys mu mohl pomoct?“

„Máme způsob, jak kouzlo zvrátit, ale musí se to udělat rychle – do hodiny.“

Hermiona ucouvla, ústa se jí otevřela a hleděla Harrymu do tváře; neodvažovala se mu uvěřit. „Ale to kouzlo je nevratné. Draco řekl, že je trvalé.“

Tlačil ji zpět k domu. „Vysvětlím ti to uvnitř – no tak.“

„Do hodiny? Jak ho tak rychle najdeš? Měl bys ho taky hledat, Harry,“ stále se mu vzpírala. Tak jdi – jsem v pořádku.“

„Jdou za ním stopaři, Hermiono. Nepotřebují mě, ale ty ano. Tak pojď dovnitř, než tě budu muset proklít!“

Hleděla na svého nejlepšího přítele s vědomím, že mu může bezvýhradně věřit, a pak mu dovolila, aby ji vzal za ruku a odvedl do domu.