Preklady fanfiction Harryho Pottera

~~~~~~~~~~~~~

15 -- Rizika povolání

Kniha Nebyly dost zlé měla čtyři části – historický přehled změn klasifikace kleteb a jejich legálnosti, a pak po části o mučících kletbách, kletbách zasahujících do vůle jiné bytosti a kletbách smrti. První dvě měly zjevně mnoho příbuzných, poslední ale velmi málo, a Smrtící kletba byla jediná nezastavitelná a s okamžitým účinkem. Kapitoly s obecnými přehledy Harryho zaujaly, ale shledal, že detailní popisy kleteb působících bolest mu nedělají dobře na žaludek. Přeskočil část ke kletbám ovlivňujícím lidskou vůli předcházejícím kletbě Imperius. Harry si vždy myslel, že byly všechny kletby tohoto typu odnepaměti klasifikovány jako černá magie, ale přehled jmenoval dvě, které byly v omezené míře dostupné veřejnosti: Neporušitelný slib, sám o sobě potomek Přísahy věrnosti, a Kouzlo pravdivé výpovědi. Jedna z vlastností uvedená také jako argument pro jejich dosavadní legálnost (Harry si všiml, že nebyly klasifikovány ani jako kletby ani jako kouzla) bylo, že podrobený kouzelník si jejich působení po celou dobu uvědomoval.

Ve chvíli, kdy se dostal ke konkrétním popisům sesílání Přísahy věrnosti (a srovnáním s postupy sesílání Neporušitelného slibu), přistihl se Harry, že s obavami vyčkává Snapeův návrat. Nebyl si jistý, zda má dovoleno číst svazky detailně se zabývající černou magií, ať už jsou jakkoliv poutavé a dějepisně poučné. Trochu provinile se zvedl a zalezl si s knihou do svého pokoje, kde se mu ve chvíli Snapova příchodu dostane dostatečného varování.

Očarované okno ukazovalo purpurově fialový západ slunce, když k Harryho uším dolehl zvuk otevření a zavření dveří. Harry zastrčil knihu za polštáře na okenní sedačce a protřel si oči. Během doby, kdy byl zabraný do čtení, se v pokoji zešeřilo. Chvilku se marně pokoušel zaostřit na detaily místnosti, než si uvědomil, že si na čtení sundal brýle. Bolest hlavy byla pryč. Neochotně si brýle znovu nasadil a vidění se mu vyostřilo.

Harry strčil nos do obývacího pokoje právě ve chvíli, kdy Snape pátravým pohledem zkoumal místnost ze dveří předsíně.

„Jsem tady,“ ozval se.

„Dobře. Už jsi večeřel?“

„Ještě ne.“

„Vlastně bys měl vědět, že se obvykle očekává naše přítomnost během jídel ve Velké síni,“ ušklíbl se Snape. „Ale je dobré vědět, že nejsem jediný, kdo se nedostavil. Dám vědět skřítkům v kuchyni.“

Během večeře udržovali konverzaci, ale drželi se nekonfliktních témat: Snape Harryho informoval, že se podařilo připravit dostatečné zásoby Kamiliny masti na pohmožděniny i Ignaciova lektvaru proti bolesti, doufá, že ještě během večera pokročí v přípravě Uklidňujícího lektvaru a následující den se tak bude moci věnovat poměrně náročnému Bezesnému spánku. O tom, co Harrymu řekl venku, se nezmínil. Harry Snapeovi na oplátku sdělil, že když si na čtení sundal brýle, bolest hlavy ustoupila. Radši už nezmiňoval, že se jednalo o knihu ze Snapeovy sbírky. Během jídla si Harry několikrát všiml, že Snapeovy oči přeběhly po pětiúhlém smaragdu, který ve světle svící házel odlesky, kdykoliv Harry zvedl k ústům vidličku nebo sklenici s pitím, ale ani jeden to nekomentoval.

Po večeři se Snape zvedl ze židle a protáhl si ztuhlé svaly. Harryho napadlo, že se možná jedná o první bezděčný pohyb, který si v jeho přítomnosti mistr lektvarů dovolil. Měl zvláštní pocit, jako by se mu dostalo pocty. Možná mě prostě pustil z hlavy. Možná se prostě rozhodl chovat, jako bych tu nebyl.

„Máš zájem mi zítra opět asistovat?“ Otázal se bez zájmu Snape. „Je možné, že ku prospěchu toho zablešeného vlka. Než se pustím do Vlkodlačího lektvaru, musí být vše ostatní hotové.“

„Nevadilo by mi znovu vám pomáhat,“ odpověděl Harry, poznámku na Remusovu adresu ignoroval. Také se postavil a po Snapeově vzoru zamířil ke dveřím. „Jsem rád, že mám co na práci.“

„Skutečně? To bych podle úrovně tvé školní práce nepoznal.“

„No jo, během roku se toho pořád tolik děje. Mám na výběr a vybírám si, co mě baví.“

„Můžeš se považovat za šťastného, že jsem tě letos vůbec připustil do hodin lektvarů. Výsledek z tvých N.K.Ú. byl značně hraniční.“

„Ale potřeboval jste tam mít někoho, po kom se budete moct vozit. Chápu vás.“

Snape se prudce otočil a Harry ho přivítal odzbrojujícím úsměvem. Snape se spokojeně ušklíbl, odvrátil se a prodloužil krok.

Tohle je také poprvé, pomyslel si Harry, co to udělal, aniž by v tom byla zášť.

A tak Harry právě zručně obsluhoval jeden lektvar ve Snapeově laboratoři a přitom pozoroval Snapea, jak se věnuje druhému, když přišlo předvolání. Snape sebou cukl a sotva slyšitelně se mu zadrhl dech. Pravá ruka se automaticky pohnula k levému předloktí, uprostřed pohybu se zarazila a prsty se křečovitě sevřely. Zvláštní, že o tomhle spolu nikdy nemluvili. Snape něco naznačil a Harry na oplátku naznačil, že ví, a Jamesův dopis samozřejmě obsahoval informaci, že Severus býval smrtijedem a býval také špehem. Najednou si Harry uvědomil, že se ve Snapeových očích zračí obavy.

„Musíte jít?“ Zeptal se Harry nenuceně. „Klidně běžte. Pokusím se tady zachránit, co půjde.“

Snape odměřeně přikývl a rychlým krokem vyšel z místnosti, pravá ruka pevně svírala levé předloktí. Harry neměl čas ten projev důvěry náležitě ocenit. Měl plné ruce práce se třemi rozvařenými kotlíky.

S příchodem večera si byl Harry poměrně jistý, že dva z lektvarů jsou v pořádku, i když je Snape bude muset pro jistotu prověřit. Třetí lektvar byl evidentně ztracen. Vylil ho a všechno po sobě uklidil, poté zamířil do postele. Vzbudil ho Brumbálův hlas přicházející od krbu. Okno ukazovalo oblohu pomalu přecházející z neprostupné černě do temně modré.

„Harry?“

"Tady." Harry se zvedl do sedu. Jestli tady někdy budu… provádět něco, u čeho bych nechtěl být viděn, ujistím se, že jsem napřed zatáhl závěsy, pomyslel si rozhodně.

„Severus se vrátil a poté zkolaboval. Nyní se nachází na ošetřovně. Říkal jsem si, že bys to možná rád věděl.“

To už se Harry škrábal z postele a přes pyžamo si spěšně natahoval svůj zelený hábit.

„Je to zlé?“

„Viděl jsem ho v horším stavu,“ začal Brumbál. Pak se zarazil. „Ano. Zotaví se, ale… je to poměrně vážné.“

Než se Harry dostal na ošetřovnu, nebe nad východním horizontem nápadně vybledlo. Snapea našel ležet v zadní části hlavní místnosti ošetřovny v blízkosti kanceláře madam Pomfreyové. Co nejtišeji se přesunul k židli u jeho postele.

Snape nesl známky bití a jeho pravá paže byla od ramene po konečky prstů znehybněná. Dýchal přerývaně. Na jedné tváři se zřetelně rýsoval postupně se vybarvující otisk dlaně, což v Harrym vyvolalo matné pobavení navzdory soucitu, který v něm pohled na muže vyvolal. Pomyšlení, že některý ze smrtijedů vlepil Snapeovi políček jako nějaká uražená dáma, bylo prostě příliš zvláštní. Přes druhou tvář se táhla dlouhá řezná rána způsobená zřejmě nožem. Kůži v dohledu pokrývaly další drobnější ranky a podlitiny.

Část Snapeova obličeje zakrývaly vlasy. Harry se natáhl a odhrnul je stranou, zašklebil se, když se jich dotkl.

„Jak snesete takovou špínu?“ Zašeptal. „Nesvědí to?“

Snape sebou cukl, pak se zavrtěl. Přesunul si levou ruku vedle polštáře. Harryho přepadla náhlá touha odhrnout Snapeův rukáv zakrývající Znamení zla. Otřásl se a pevně sevřel ruce v klíně. Netuším, proč to chci vidět. Vím, že tam je, vidět to na vlastní oči mi jen ublíží.

Harry byl unavený, ale Snapeův chraptivý dech mu nedovoloval pustit z hlavy, v jakém stavu muž je, dost dlouho na to, aby mohl usnout. Zalitoval, že si s sebou nepřinesl knihu, pak mu ale před očima vytanula představa, jak se ji pokouší vysvětlit Brumbálovi. Možná by měl najít nějaký méně pohoršující lektvarový text pro případ, že si bude chtít číst na veřejnosti. Kdoví, jak by reagoval Snape. Zjevně mu kniha stála za to, aby si ji koupil. Znamenalo to, že mu nebude vadit, že ji čte Harry? Rozhodl se, že Snapea nechá, aby ho s knihou viděl, ale ne dřív, než si přečte všechny části, které ho zajímají.

Harry upadl do spánku. Snapeovo cuknutí ho okamžitě probralo. Z pohledu na oblohu usoudil, že nemohl zavřít oči na delší dobu než pár minut. Zamžoural přes brýle na rozmlžené nebe. Tak tak na horizontu rozeznal několik šedivých mraků. Věštění z mraků! Jako by to mělo nějaký smysl. Dobře vím, co moje budoucnost obnáší. Hodně jekotu a umírajících lidí.

Poprvé za celou dobu se zamyslel nad smrtí tety Petunie a Dudleyho. Věděl, že zemřeli při autonehodě. Bylo to rychlé? Cítili bolest? Uvědomili si, že se jedná o vraždu, která má jen pročistit cestu k němu? V šeru svítání, když byl vyčerpaný a osamocený, bylo snadné nechat nevítané myšlenky, aby mu zaplavily mysl. Představil si dobité a zkrvavené tělo své tety a bratrance, představil si jejich křik, představil si, že bratranec umřel první a ona pak umírá se slzami smáčejícími její tváře.

Harry přinutil mysl soustředit se na cíp oblohy viditelný v okně otevřeném na východ. Proužek bílé. Oranžová záře nad stále ukrytým sluncem. Temný odstín modré nad ní. Vstal a přešel k oknu.

„Pane Pottere?“

Harry se prudce otočil. Mezi dveřmi do kanceláře stála madam Pomfreyová, hábit rozevřený a pod ním volná noční košile.

„Přišel jsem za profesorem Snapem,“ vysvětlil.

„Obávám se, že se dalších několik hodin neprobere. Seslala jsem na něj uspávací kouzlo, aby si nepoškodil ruku, dokud se mu hojí kosti.“ Pomfreyová zavrtěla hlavou. „Nezbytně ji potřebuje pro svou práci, ale to ho nedonutí zacházet s ní během hojení opatrně.“ Tázavě na Harryho zvedla obočí. „A vy, mladý muži, byste měl být v posteli.“

Harry viděl, že jí hlavou běží otázka, proč se obtěžoval zajít za Snapem, který nejenže byl členem profesorského sboru, ale jehož špatný vztah s Harrym byl nechvalně proslulý.

„Dokončil jsem nějaké jeho lektvary poté, co byl předvolán,“ prohodil. Jeho prohlášení nedávalo nějak zvlášť smysl, ale Harry předpokládal, že je madam Pomfreyová na nesouvislé blábolení návštěvníků zvyklá, protože jen přikývla.

„Přijďte po snídani,“ řekla mírně. „Budete mu o tom moct říct pak. Není ve velkém ohrožení, jen potřebuje odpočinek.“

To Harrymu dávalo smysl, čím více se venku rozjasňovalo, tím snadnější bylo uvažovat o tom racionálně. Vrátil se do svého pokoje a rychle usnul.

Když se následujícího rána znovu objevil na ošetřovně, byla madam Pomfreyová na nohou a kmitala po místnosti. Její lékouzelnický hábit se s tichým šuměním otíral o postele, když přecházela místnost, aby Harryho pozdravila.

„Měl by se probudit každou chvílí,“ oznámila mu. „Vede si dobře.“

„To je dobře,“ řekl Harry. Promnul si čelo.

„Jak se daří vám?“ Zeptala se náhle madam Pomfreyová. „Možná bychom zatím měli zkontrolovat, jaký pokrok jste udělal vy.“ Ukázala na nejbližší lůžko. „Posaďte se.“

S Harryho celkovým stavem byla spokojená, ačkoliv ji trochu překvapilo, že je pořád tak hubený. Chtěla, aby jí Harry popsal svých posledních šest jídel, to ji podle všeho uklidnilo. Zamračila se, když nad ním přejížděla hůlkou.

„Stále máte namožené svalové úpony kolem kloubů.“

Harry pokrčil rameny. Už ho to tak neobtěžovalo, když teď znal příčinu. Bolest je jen bolest. Starosti mu dělalo, když pro ni neměl vysvětlení.

„Vlastně mě to moc neobtěžuje. To spíš moje hlava…“

Odvedlo ji to od přemítání nad jeho levým loktem, přesně jak doufal.

„Hlava, zlatíčko?“

„Pořád mě bolí. Teda kromě chvil, kdy si čtu. První den tady jsem si rozbil brýle, spravil jsem je, ale myslím, že jsem něco pokazil. Všechno vidím rozmazaně.“

Pomreyová okamžitě namířila hůlku na jeho levé oko. Zamračila se. „Vypadá to, že zakřivení je příliš velké.“ Zaměřila se na jednu stranu, pak na druhou. „Sklo je také upravené, jako by mělo kompenzovat astigmatismus, ale žádný nemáte.“ Zhodnotila Harryho pohledem. „Jde vám přeměňování?“

„Nemám v něm problémy,“ odpověděl Harry. „Proč?“

„Správně někomu upravit čočky vyžaduje rozsáhlý specializovaný výcvik,“ vysvětlila Pomfreyová. „Mnoho kouzelníků a čarodějek ale shledává, že upravit brýle pro vlastní potřebu jim nečiní větší potíže. Zaostřete na něco kolem sebe a pomalu upravte zakřivení skel, snažte se přitom najít moment, kdy vidíte nejlépe, jako byste si zaostřoval všechnohled.“

„Pomalu upravit…“

„Přinesu vám něco, na čem si to nejdřív budete moci vyzkoušet. Předpokládám, že nechcete, aby se vám brýle roztříštily na nose.“

Dobrá rada, pomyslel si Harry, třetí cvičná čočka jednoduše praskla, místo aby se rozlétla na kousíčky jako ta první nebo proměnila v rovnou skleněnou placku jako ta druhá.

„Harry?“ Zaskřehotal hlas přes vyprahlé hrdlo. Snape si odkašlal.

Harry nadskočil. Na poslední chvilku v sobě zadržel zvolání „Severusi!“ a uvědomil si, že netuší, jak má teď muže oslovovat. Opožděně mu došlo, že na veřejnosti o tom není žádných pochyb.

„Vítejte ve světě živých, pane profesore,“ pozdravil ho formálně. Pobaveně sledoval Snapeovo zmatení. „Vaši společníci se na vás vyřádili, že?“

„Urg.“ Snape se znovu položil a přehodil si volnou paži přes obličej. Nemocniční košile byla kratší a volnější než jeho obvyklý oděv. Pod lemem rukávu vykukovala spodní část znamení – jen smyčka hada. „Je tu někdo mimo madam Pomfreyové?“

Harry zavrtěl hlavou.

„Jsem tu už několik hodin. Jsme tu jen my tři. Několikrát se zastavil profesor Brumbál.“

„To je dobře.“ Snape ztišil hlas, aby se nedoléhal ke dveřím. Harry si uvědomil, že madam Pomfreyová mohla mít víc než jeden důvod, proč pacienta uložit právě ve vzdálenější části místnosti. „Selhal jsem v úkolu předat tě do jejich rukou a dokonce jsem mu ani neoznámil, že se nacházíš zde. To nebyl záměr, měl jsem v úmyslu informovat Averyho hned první noc, ale příliš jsem se přestal ovládat. Poté, co se mnou byl hotov on, nechal jako dodatečné potrestání Averyho zranit mě primitivnějšími způsoby. Za mou hrdost.“ Snape zkřivil tvář. „Zatraceně, to bolí snad nejvíc.“

Pracně se přesunul do polosedu, s každým pohybem sebou bolestivě trhl, ale Harryho odmávl, když se mu pokusil pomoct.

„Až začne školní rok…“

„Co?“

„Nebudeš riskovat tím, že bys vysedával u mé postele.“

Harry si povzdechl. „Souhlas,“ řekl zdráhavě. Posadil se na židli a zamyšleně se na Snapea zadíval. Snape odvrátil pohled.

„Já… jeden z lektvarů jsem pokazil.“

„Jen jeden?“

„Myslím, že ano. Teda, asi byste je měl pořádně zkontrolovat, ale ty další dva vypadaly dobře.“

Snape ho pomalu zkoumal, jako by se snažil posoudit míru pravdivosti jeho slov. Harryho napadlo, jestli se muž nepokouší jemně vstoupit do jeho mysli. Soustředil se na vzpomínku dvou podařených kotlíků Uklidňujícího lektvaru, pozorně se snažil vybavit si barvu a konzistenci.

„Dobrá práce,“ řekl Snape klidně.

Harryho zaplavilo nadšení.

Víc už si říct nestačili. Madam Pomfreyová zaregistrovala, že je Snape vzhůru a přišla mu podat lektvary, z nichž jeden Snape odmítl pozřít, a zkontrolovat mu paži a ruku. Harry si odtlačil židli o kus dál a vrátil se ke procvičování úpravy zakřivení čoček. Chvilku poté, co madam Pomfreyová odešla, upadl Snape opět do spánku.