Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola čtyřiatřicátá

Weasleyovi vzali Percyho zpět mezi sebe bez otázek a bez obviňování. Navzdory naštvaným komentářům, které v minulosti každý z nich pronášel, nikdo Percymu nenadával ani jej neobviňoval. Severus nepotřeboval empatii, aby věděl, jak se teď Harry cítí. Jejich vztah byl zatím stále příliš nový, aby Harrymu poskytl potřebný pocit bezpečí. Tak jen svého syna uklidňoval a nepouštěl z dohledu.

Percyho vzhled byl znepokojující, vypadal hůř než Harry, když nespal, což byl docela úspěch, a Severus věděl, že Molly ho v nejbližší chvíli začne vykrmovat. Severus taktéž důvěrně znal výraz na Percyho obličeji. On sám ten výraz způsobil na mnoha tvářích a nepřinášelo to nic dobrého.

Severus sledoval, jak si Brumbál odvádí Percyho stranou, aby se ho vyptal na podrobnosti, jakmile jej Molly pustila z náruče. Harry si toho všiml také a proklouzl v téže chvíli do místnosti, kde visely portréty Árona a Viviane.

"Přijali ho," řekl Severus významně, když se mu podařilo ukořistit chvilku s Brumbálem, než se vrátí do Bradavic.

„Jediné, co byl ochoten říci, je, že svou rodinu znovu nezradí,“ pronesl Albus smutně a v hlase se mu odrazil jeho věk.

"Nebelvíři," odfrkl si Severus. Mnozí by raději zemřeli než přiznali slabost.

Albus k Severusově překvapení přikývl. "Vše, co musí udělat, je požádat o ochranu. Nemohu podniknout nic bez jeho souhlasu. Zkusil jsem to."

"To nikdy neudělá." Severus naprosto přesně rozuměl Percyho pohnutkám, ale nikdy je zcela nepochopí.

Toho rána Severuse velmi dojala a šokovala hromada dárků, které obdržel. Dokonce byl zahrnut mezi každoroční weasleyovské pletenice od Molly. Měla dost rozumu, aby neupletla svetr, který by nikdy neoblékl, a místo toho mu upletla silnou přikrývku. Černou se stříbrným a zeleným vzorem na okrajích.

Aby se skutečně cítil součástí tradice, omotal kolem něj Harry pokrývku, zatímco Weasleyovi, Remus, Harry a Hermiona si oblékli nové rodinné svetry. Jako součást tradice vypadalo i to, když dvojčata zápolila s Percym, aby mu navlékla jeho svetr. Sevřeli mu paže na bocích a Percy přijal jejich nátlak jako nutné zlo.

"Stejně jako v prváku," prohlásil Harry s nepatrným zacukáním ve rtech.

"Prožil jsi v prváku Vánoce s Weasleyovými?" zeptal se Severus svého syna.

Harry přikývl. "S polovinou z nich, v Bradavicích. Ostatní byli v Rumunsku."

Harry se zdál skutečně, upřímně šťastný. Severus se naučil rozeznávat, kdy Harry předstírá veselost a kdy se opravdu cítí dobře. Když chlapec opustil místnost, dal mu trochu času osamotě s Áronem a Viviane, než se k nim přidá. Harry samozřejmě poznal, že se blíží, a obrátil se v okamžiku, kdy vstoupil.

"Mohli bychom jít do Godrikova dolu?" tázal se Harry.

Severus viděl ten nadějný pohled a Áronův obličej za Harrym jasně říkal: "Možná v tom mám prsty, ale všechno zapřu."

"Budeme se muset poradit s Brumbálem…" Severus se odmlčel a snažil se odhalit, co Harryho k této žádosti vedlo. Opravdu nechtěl vidět ruiny domu, kde zemřeli James a Lily.

Harryho frustrace rázem vzrostla a obrátil oči v sloup. "Musíme se ředitele ptát na každou pitomost, ke které se chystáme?" Severus zavrtěl hlavou a viděl Árona i Viviane povytáhnout obočí. O této Harryho stránce slyšeli, ale ještě ji neviděli. "Pak nevidím důvod, proč bychom se tam nemohli na pár hodin přemístit. Vždyť nebudeme bezbranní nebo tak něco, a když to nerozhlásíme celému světu, tak nikdo nemůže prozradit, že tam jdeme."

"Pouze s nejméně jednou další osobou," řekl Severus přísně a Harry se zazubil.

"Vezměte si Remuse," navrhl kvapně Áron. "A pošlete za mnou Alastora, ať si s ním mohu promluvit. Než jsem zemřel, neměl jsem příležitost na pořádný rozhovor se starým dobrým Pošukem."

"Vyřídím," zasmál se Harry a Severus přemítal, o čem asi mluvili, než je vyrušil.

Na ruiny sídla Potterů se Remusovi a Severusovi nedívalo snadno a ostrý vítr, který na druhý svátek vánoční vanul, situaci nijak nelepšil. Harry však vypadal tím pohledem podivně potěšený. Severus odhadoval, že i pouhé ruiny jediného místa, kde jste jako dítě pocítili lásku, mohou působit jako balzám na duši.

Zatímco Severus a Remus se drželi pozadu, Harry kráčel sebevědomě vpřed. Remus se odvrátil, neschopen pohledu na místo, kde v jednom okamžiku o všechno přišel. Severus nemohl odtrhnout oči.

Stále rozeznával panství, kamenný hrad mnohem menší než Bradavice. Masivních proporcí, ale stále v mnoha ohledech méně rozlehlý než mnohé velké moderní budovy. Ohromné stavební kameny kotvila k základům magie.

Rod Potterů postavil manor ještě předtím, než vznikly Bradavice. Konstruovaný byl do oblouku, na obou koncích stály věže, ve vrcholu jedné pokoje pána domu umístěné nad Áronovou kanceláří, Vivianinou pracovnou, soubojovou místností a pokojem s portréty. Částí pokojů pána domu byly dětské pokoje. Nacházelo se tam i několik dalších, které Severus nikdy neviděl.

Ve druhé věži se rozprostíraly Jamesova ložnice a všechny pokoje hostů. Dost pro desítku návštěvníků, nebo i víc. V prostřední části byl velký sál, dámský budoár, herna a obrovská knihovna, všechny s vysokými klenutými stropy. V suterénu se rozkládaly kuchyně a různé skladovací prostory. Jedna místnost sloužila jako lektvarová laboratoř.

Severuse dosud udivovalo, že Harry tenkrát přežil. Když se vražedná kletba odrazila k Voldemortovi, nějak to poškodilo magii, jež držela panství pohromadě, a budova se na rodinu Potterů zřítila. Hagrid vytáhl Harryho z ruin.

Harry nyní stál přesně v místě, kde se otvíraly hlavní dveře. Masivní dubová deska s železným kováním a zdobením, které dveře vyztužovalo. Ruce držel předpažené, jako by je opíral o starobylé dveře, a hlavu měl svěšenou. Byl to zvláštní pohled a Severus téměř zaklel. Harry prováděl nějaký magický rituál, o kterém nikomu neřekl. Severus se ho neodvažoval vyrušit, protože by je tím oba mohl ohrozit. Vzduch kolem jeho syna se chvěl a Severus si na okamžik myslel, že jeho představivost je příliš živá.

"Remusi…" vydechl Severus a natáhl se po pobertovi, aby jej otočil.

"To nemůže být…" zašeptal vlkodlak.

Neznámo jak, Potterovské panství před nimi stálo, jako by se onen tragický Halloween nikdy neudál. Harry se na ně křenil a Severus zauvažoval, kdy se vrátil zpět k nim.

"Byla to jen iluze… ty zříceniny," žasl Harry tiše, téměř zbožně.

"Harry…" Remus se skoro dusil vlastními slovy. "Okolo těch trosek jsem chodil…"

"Dobrá iluze, co, Náměsíčníku?" Harryho oči se zableskly a Severus si říkal, jestli Harry strávil příliš času v Brumbálově přítomnosti, nebo jestli se tohle mocným kouzelníkům zkrátka stává. Harryho blýskání bylo však jiné, hlubší a méně třpytivé, a tudíž mnohem méně dráždivé.

Harry ale ještě stále mluvil a v jeho hlase zaznívalo pobavení: "Víš, co mě na kouzelnickém světě ohromuje? Kouzelníci vždycky věří tomu, co vidí, přestože každý z nich zná alespoň deset kouzel a pět lektvarů na vytváření iluzí."

Nedostal odpověď. Severus ztratil slova. Ministerské vyšetřování nenašlo stopy iluze nebo funkčních ochran, pouze stopy třikrát vrženého vražedného kouzla, hrstku Cruciatů a nějaká obranná kouzla, která musela pocházet od Jamese.

"Jak?" zeptal se nakonec Remus.

"Bylo to kouzlo z dob stavby panství," odpověděl Harry a prohrábl si rukou vlasy. "Áron mi o něm řekl - jde o magii krve vázanou k Potterům. Jestliže nikdo z Potterů nežije a dědic nevyhlásí nárok k panství, jeví se dům jako zřícenina, dokonce i kouzelníkům, dokud si dům nenárokuje někdo s potterovskou krví."

"A tys byl jen dítě, takže sis ho nárokovat nemohl," dořekl Severus.

"Nebo jsem zemřel," pronesl Harry se vzdáleným pohledem.

Remus se na něj zmateně podíval, ale Severus tušil, kam Harry míří. "Harry… ty jsi naživu."

"Kouzelníci mohou vykazovat znaky své zvěromágské podoby už od narození," vysvětlil Harry pomalu a tiše. "Nikdo doopravdy neví, co se tenkrát stalo. Vše, co si z té kletby pamatuji, je zelené světlo a bolest. Takže pokud se někdo nechce zeptat Voldemorta, co si pamatuje on, nemáme moc informací, ze kterých bychom mohli vycházet."

"Ty si myslíš, že…" Severus na svého syna vypočítavě shlédl.

Harry strhaně pokrčil rameny. "Já nevím. Podle toho, co jsem četl, by neměl existovat způsob, jak tu kletbu přežít, takže možná vážně není, nebo možná tehdy naskočily fénixí schopnosti a já byl znovuzrozen." Harry zavrtěl hlavou a omotal si plášť těsněji kolem těla. "Je zima. Nechcete zajít dovnitř?"

Všichni tři trochu váhavě došli ke dveřím. Remus po nich se slzami v očích přejel dlaněmi a nadechl se.

"Voní pořád stejně," zašeptal. "Nic se nezměnilo."

"Áron říkal, že by mělo všechno být v původním stavu." Harrymu trochu zakolísal hlas. Severus si nebyl jistý, zda chce ty dveře skutečně otevřít, ale Harry se zhluboka nadechl a po nebelvírsku se vrhl vpřed.

Když překročili práh, v hale se rozsvítilo. Interiér zůstal přesně takový, jak si Severus pamatoval. Nábytek, tapety, nádoba s letaxem, všechno jako dřív. Na římse dokonce stál obrázek Jamese, Lily a Harryho.

Harry došel ke krbu a zapálil v něm. Hodil do něj špetku letaxu, ještě než ho Severus nebo Remus stihli zastavit, a přes rameno je ujistil: "Bez obav. Ochrany jsou stále funkční. Viděl jsem je, než jsme vešli dovnitř." Otočil se zpět ke krbu. "Albus Brumbál!"

"Harry, proč… kde to jste?" Albus si bedlivě prohlížel Harryho okolí.

"Na panství Potterů." Severus podle Harryho hlasu usoudil, že se usmívá. "Chcete se k nám přidat?"

Brumbál tam byl v mžiku. Severus nikdy nikoho neviděl projít letaxem tak rychle. Albus cestou z krbu málem srazil Harryho k zemi a stroze a zmateně se na něj díval. Jen Harryho rychlé reflexy zabránily srážce. "Harry…"

"Potter manor nebyl nikdy zničen," přerušil Harry muže, kterého by se jen málokdo odvážil byť jen dotázat. "Áron to všechno dokáže vysvětlit mnohem líp než já. Má to něco společného s prastarými kouzly a potterovskou krví."

"V tom případě," zvedl Albus lesknoucí se oči, "byste mne měli následovat."

Albus je vedl nahoru po točitém kamenném schodišti, o kterém Severus věděl, že vede do místnosti s portréty všech předků rodu Potterů. Před čtveřicí se otevřely dveře a naskytly pohled do místnosti plné zívajících a protahujících se portrétů.

"Jak dlouho jsme spali?" zazíval jeden z mužů s vlasy v potterovském stylu, ale s ostřejšími rysy než Harry.

"Odhaduji zhruba šestnáct let," informoval je Albus.

"Albusi!" zdravilo ho několik portrétů a Albus jim všem odpověděl jménem. Severus věděl, že Albus si byl s Potterovými blízký, ale netušil jak moc.

Severus ignoroval rozruch a hledal portrét, který tu chtěl vidět ze všech nejvíc. Našel dvě prázdná místa, odkud James odnesl Aarona a Viviane do domku, a vedle nich Jamese a Lily.

"Jamesi?" Severusovi vyschlo v ústech. "Lily?"

"Seve!" Severus došel k rámům. Neočekával, že tyto portréty budou existovat, protože se nikdy nemalovaly, dokud zobrazovaní žili. Viděl, že Harry ztuhl ve dveřích, a zaváhal. Otočil se zpět.

"Harry." Severus se lehce sklonil a zašeptal: "Pojď se seznámit se svými rodiči."

Harry zdvihl hlavu a v očích měl slzy. I Remus stál jako přikovaný, ale Severus dokázal řešit jen jednoho šokovaného kouzelníka a jeho syn měl v tomto případě přednost. Albus si s Remusem poradí. Harry trhaně přikývnul a nechal se vést k portrétům. Veškerá plachost, kterou kdy Severus u Harryho vypozoroval, se i s nejistotou vrátila.

"Mami? Tati?" Harry zněl ochraptěle. Severus stál za ním s rukama na jeho ramenou. Ostatní portréty ztichly a sledovaly se zájmem jediného žijícího člena rodu.

"Harry?" Jamesův hlas nezněl o nic lépe. "Tolik jsi vyrostl."

Nato se Harry krátce zasmál a zdvihl jedno obočí, takže rázem jako by Severusovi z oka vypadl. "Asi potřebuješ brýle víc, než jsem je potřeboval já."

James s Lily při tom komentáři jen zamrkali a Severus se rozesmál. James se mu podíval do očí a Severus měl pocit, že se rozplyne na místě.

"Tolik se ti podobá, Seve," pronesla Lily svým tichým altem.

"A Jamesovi a tobě, Lily," dodal Severus s posmutnělým úsměvem. Sevřel Harryho ramena.

"Kolik je ti, Harry?" zeptal se James skoro lačně.

"Sedmnáct," odpověděl Harry s úsměvem. Otočil hlavu. "Na co čekáš, Náměsíčníku? Pojď blíž!"

"Náměsíčníku?" James se otočil ve svém rámu, ale Remus mu zůstal skrytý, dokud nepopošel. "Sakra, Náměsíčníku, vypadáš jako dědek!"

Lily přešla do Jamesova rámu a pleskla ho po ruce. "Jamesi!"

"Ahoj, Dvanácteráku. Nazdárek, Lily," začal opatrně Remus. "Nemusíš ho bít. Byl jsem vlkodlak třiatřicet let. Překvapuje mě, že ještě nevypadám jako Alastor."

"Třiatřice…" James vykulil oči. "Jak jsi to udělal, Náměsíčníku? Myslel jsem dvacet…" Střelil pohledem po Harrym a pak se zase vrátil k Remusovi, než ztichl.

"Všechno ti povyprávím, kámo," usmál se Remus. První skutečný, nezastřený úsměv, který u něj Severus od Blackovy smrti viděl.

"Šestnáct let!" zvolala Lily znenadání rozzuřeně a Severus, Remus i Harry svorně couvli. Přestože byla jen portrét, Severus nehodlal riskovat Lilyin hněv. "Kde je ten idiot se psím mozkem? Potřebuje sodu! Šestnáct let!"

"Už pykal, mami," odpověděl Harry za přítomné. "Sirius zemřel před víc než rokem. Předtím byl v Azkabanu a Červíček předstíral, že je krysí mazlíček. Nikdy neviděl ty dopisy, které jsi mu napsal, tati. Já je našel až o letošních narozeninách."

"Azkaban…" Bylo-li to možné, portréty Jamese a Lily zbledly. "Nikdo neotevřel trezor."

"Zkoušeli jsme to, Jamesi," odvětil Albus.

"Je mi to líto, Jamesi," ozval se Remus se sklopenýma očima. "Utekl jsem. Albus mě nemohl najít, abych mu pomohl."

"Ale Sev…" V Jamesových očích se zableskla naděje.

Severus zavrtěl hlavou. "Vzpomínky se mi vrátily teprve před rokem."

Lily téměř zasupěla: "Prokletá nitrobrana. Ale Harry… kdo…"

Harry neodpověděl. Zíral do země a Severus mu prohrábl vlasy, tak podobné Jamesovým, a konejšivě ho stiskl. "Vychovali ho Petunie a Vernon."

"Albusi!" vyštěkla Lily. "Donutila jsem tě přísahat, že se to nestane! Jak jsi mu to mohl udělat?"

"Neměl jinou možnost, mami," promluvil Harry stále se sklopenou hlavou. "Tvoje oběť mi pomohla přežít. Kletba se odrazila a zničila Voldemortovo tělo, ale pořád tu byli Smrtijedi, kteří se chtěli pomstít za jeho smrt."

"Magie krve," pochopila Lily smutně. "Stejně se na tebe zlobím, Albusi Brumbále."

"Harrymu a Severusovi jsem se omluvil, Lily," pověděl Albus sklesle, "a teď se omlouvám také tobě a Jamesovi."

"Nebuď naštvaná," Harry zvedl hlavu. "Jsem v pohodě. Teď mám tátu."

Manželé se na dvojici usmáli. Harry se zády opřel o Severuse, a kdyby Severus trochu naklonil hlavu, mohl by ji položit na Harryho temeno.

"Takže Raddle je mrtvý?" zeptal se James nakonec. "Fungovalo to?"

Harry zavrtěl hlavou. "Myslím, že tu nějakou chvíli pobudeme."

Harry natáhl ruce a Severus cítil, jak uvolňuje svaly. Byl zvědavý, co přesně Harry dělá. Najednou se v polokruhu kolem Jamese a Lily objevila čtyři pohodlně vypadající křesla. Harry opustil Severuse a do jednoho si sedl. Ostatní ho následovali.

"Páni, bez hůlky." James vypadal užasle a pak se hrdě zazubil. "Co zavolat Tawney, aby přinesla něco k jídlu?"

Harry vytřeštil oči. "Já mám domácího skřítka?"

"Osm domácích skřítků," opravila ho Lily se zamračením a povzdechem.

"Zapomeňte na Voldemorta," zaúpěl Harry. "Zavraždí mě Hermiona."

Zatímco Harry zabořil hlavu do dlaní, Severus a Albus se rozesmáli a Remus spustil první z mnoha příběhů pro Jamese a Lily – o založení a vývoji Společnosti pro podporu občanské a životní úrovně skřítků. Začali sice trochu napřeskáčku, ale to se všechno nakonec urovná.