Preklady fanfiction Harryho Pottera

Překlad: Ani

Beta: Jacomo, Lupina, martik

Prohlášení: Nevlastním Harryho Pottera.

PP: Části tučně jsou převzaty z knihy Harry Potter a Ohnivý pohár, v překladu od Vladimíra Medka. 

PA: Páni, Lenka je vážně úžasná, když se kolem ní točila půlka komentářů, přestože v té kapitole ani nebyla :P Horší zpráva je, že tohle je ročník s přízvuky. Už teď můžu říct, že udržet si v nich přehled (a nepochybně to pomotám) bude noční můra.

Kapitola 39.

Když spolu se zbytkem kruvalské delegace a zástupci Krásnohůlek dorazil Viktor Krum, okamžitě se mu dostalo pozornosti hodné celebrity. Harry, pevně přesvědčený o své nadřazenosti nad pravidly, k němu cítil určitou lítost. A taky protože se spolu v minulosti spřátelili, se nyní vydal ke zmijozelskému stolu a sedl si naproti němu.

„Představil bych se, ale bylo by to nejspíš zbytečné, asi tak, jako kdyby ses ty představoval mně, protože moje jizva slouží v podstatě jako jmenovka,“ zahájil Harry konverzaci.

„Harry Potter?“ zeptal se Krum.

„Vidíš?“ rozzářil se Harry. „Netřeba se představovat.“

„Nebo tě zvát,“ zabručel Draco. „Jdi pryč, Pottere, docela jsem si užíval pohled na Vízlíkův výraz, když sledoval, jak mluvím s jeho famfrpálovým idolem.“

„No, to samo o sobě mu na náladě zrovna nepřidalo, ale to, že tu nemám být a stejně jsem přišel, by ho mělo naštvat dvojnásob,“ upozornil ho Harry. „Obzvlášť když vezmu v potaz, že snadno mohl jít se mnou, ale nemyslel si, že je dostatečně úžasný na to, aby mu to prošlo.“

„To proto, že není,“ odtušil Draco.

„Co tády chcéš?“ vrátil se Krum do hovoru.

„Bradavice jsou velmi citlivé na přítomnost celebrit,“ svěřil se mu Harry. „Profesor Lockhart před dvěma lety a já po celé ty tři roky jsme dobrými příklady. Zjistil jsem, že nejlepší způsob, jak se s tím vypořádat, je nosit u sebe protilátku na Amorův šíp, nejíst a nepít nic, co jsi sám neotevřel nebo co nejí i další lidi – jako třeba jídlo ve Velké síni – a nesnažit se ignorovat fanynky. Nepomůže to, naopak budeš vypadat záhadně a o to víc se budou snažit ‚získat tvé srdce‘.“

„Já… dóbře,“ zatvářil se Krum nechápavě. Očividně v Kruvalu neměli takový problém s fanynkami jako tady. Nebo s fanoušky. „Vážně tády ňékdo použíje Ámorův šíp?“

„Zatím ne,“ přiznal Harry. „Ale za pár let, až budu tvého věku… na, vždycky nosím jeden navíc.“

„Ďékuju,“ převzal si Krum lahvičku od Harryho. „Ňéjaká dálší ráda?“

Harry se na chvilku zamyslel. „Lidi po tobě budou chtít autogramy. Doporučuju, aby sis nakopíroval nějakou fotku – nejlépe ve famfrpálovém dresu – a všechny dopředu podepsal. Pak je můžeš mít u sebe a rozdávat je, když tě obklopí lovci podpisů, takže tě tolik nezpomalí. A pokud bys rád vydělal nějaké drobné, můžeš je místo rozdávání prodávat. A ani jim to nebude vadit, protože když za ně budou muset platit, budou mít pocit, že jde o něco vzácnějšího.“

„Jako když jsem prodával plakáty TransHarryho,“ doplnil Draco.

Krum vypadal zmateně. Harry si nebyl jistý, jestli to bylo tím, že nevěděl, co je trans (nebo se to řeklo v bulharštině jinak), nebo že nechápal, proč by Draco měl takové fotky.

„Byl to bubák,“ pokoušel se rychle vysvětlit. „A napadlo mě, že protože mám ochrannou známku na svoje jméno, mohl jsem se s tebou klidně soudit, že jsi je neměl licencované.“

„Ale došlo ti to až ve chvíli, kdy už jsi dostával podíl ze zisků,“ upozornil ho Draco. „A vážně bys chtěl mít na krku další soudní při, když se teď musíš zabývat turnajem?“

„Asi ne…“ připustil nabručeně Harry.

„Chcéš se příhlásít do túrnáje?“ zeptal se překvapeně Krum.

„Ne že bych měl moc na výběr, tak jsem se k tomu rozhodl přistoupit proaktivně,“ řekl Harry zvesela.

„Ale… Věková hránice…“ připomněl mu Krum.

Draco si odfrkl. „Jako by ho to zastavilo. Pokud to někdo dokáže obejít, tak je to Harry.“

„Přál bych sí být záse v Kruválu…“ přiznal Krum.

„To je běžná první reakce,“ uklidnil Harry mezinárodní famfrpálovou hvězdu.

ooOOoo

„Cítím se úspěšně,“ prohlásil Harry dalšího dne, když zasedal ke slavnostní tabuli v předvečer Všech svatých.

Neville vypadal vyděšeně. „Co jsi provedl tentokrát?“

Harry se pořád nemohl přenést přes to, že někomu připadá děsivější než Snape. Vážně, kdo z nich dvou byl bývalý Smrtijed, v jehož rukou ležel osud všech? „Zvládl jsem přesvědčit asi sedmdesát pět procent nemrzimorských, že Cedric Diggory nebude bradavický šampion. Plánuju to dneska dotáhnout do konce. Očividně Voldemort přesvědčil širokou veřejnost, že jenom oškliví lidé mohou být skutečně silní, a soudě podle fanynek je Cedric docela fešák.“

„Chceš říct, že ses nepřihlásil?“ zeptala se překvapená Hermiona a ignorovala všechno ostatní, co Harry řekl. Neslyšela o jeho plánu přihlásit každého nezletilého, který mu zaplatí, ale znala Harryho.

„Ale ne, přihlásil,“ ujistil ji Harry.

„A ty si nemyslíš, že vyhraješ?“ nemohl Ron uvěřit tomu, že by Harry vyslovil něco, co by se skoro dalo vyložit jako pochybnosti o sobě.

„Samozřejmě že vyhraju, kdo si myslíš, že jsem?“ zeptal se ho Harry trochu sebeironicky.

„Ale jak by pak Cedric–“ pokračovala Hermiona.

„No, to by tě zajímalo, co?“ zakřenil se Harry. „Brzo uvidíš.“

Po celou dobu trvání hostiny se z něj snažila vymámit detaily, ale mlčel jako hrob. Bylo zábavné pozorovat, jak ji to vytáčí víc a víc.

Brumbál konečně povstal. „Nyní už je Pohár téměř připraven učinit rozhodnutí. Podle mého odhadu si to vyžádá pouhou minutu. Až ohlásím jména šampiónů, prosím je, aby se laskavě dostavili do horní části síně a prošli kolem učitelského stolu do sousední místnosti, kde dostanou první pokyny.“

Plameny uvnitř Poháru náhle znovu zčervenaly a začaly z nich sršet jiskry. V příštím okamžiku vyšlehl vzhůru ohnivý jazyk a z něj vyletěl do vzduchu napůl zuhelnatělý kousek pergamenu. „Šampiónem za Kruval bude Viktor Krum,“ ohlásil Brumbál. Když utichl potlesk a první šampión zmizel ve vedlejší místnosti, pohár vyplivl další kousek pergamenu. „Šampiónem za Krásnohůlky je Fleur Delacourová.“

„Mezinárodní famfrpálová hvězda, kterou obdivuje celá škola, a víla, po které šílí všichni kluci,“ zamumlala Hermiona. „Proč mě to jen nepřekvapuje?“

„Nemyslím si, že Karkarov vůbec nechal ostatní studenty se přihlásit,“ zašeptal Harry v odpovědi. „Nejspíš je vzal jenom proto, aby veslovali na lodi.“

„Oni… pláčou?“ zeptal se Ron při pohledu na neúspěšnou část krásnohůlské delegace. „Není divu, že nevyhráli, tohle je hodně nešampiónské chování.“

„Pro jednou s Ronem souhlasím,“ přikývl Neville, který už zase začal vypadat trochu vyděšeně.

„Bradavickým šampiónem se stává Cedric Diggory,“ přečetl Brumbál z kousku linkovaného papíru. Harry byl potěšený tak hmatatelnou změnou, kterou přinesl. Celá ta záležitost s mudlovskými školními pomůckami začala impulzivním nápadem, a teď už je všichni používali. Sláva bláznivé inspiraci. Samozřejmě, díky tomu, že právě vydělal spoustu peněz na sázkách, měl skoro takovou radost jako mrzimorští. Nebo spíš jako mrzimorští, než jim za pár vteřin ukradne jejich okamžik slávy.

„Výtečně!“ pronesl spokojeně Brumbál. „Takže teď když máme všechny tři šampióny, můžeme –“ Přerušilo ho, že z poháru vyletěl další kus pergamenu. „Šampiónem za Salemskou akademii čarodějek je Harry Potter.“

Na chvilku se rozhostilo ticho. Přirozeně, Harry cítil potřebu ho přerušit. „Akademie ČARODĚJEK? Merline, můj život stojí za starou belu…“

Učitelé vypadali znepokojeně, zatímco studenti byli spíš než cokoliv jiného pobavení. Většina z nich čekala, že se Harry přihlásí, ale za dívčí školu? No, až na Mrzimory, ti vypadali naštvaně.

A potom Pohár vyplivl páté jméno, tentokrát opět na linkovaném papíru. „Fred Weasley je šampión za… Školu úžasnosti Harryho Pottera,“ přečetl Brumbál automaticky.

„Hohó!“ vyskočil Fred a plácl si s Georgem a Leem. „Pojď, Harry, půjdeme se pozdravit se zbytkem šampionů!“

Harry poslušně vstal a následoval ho. Snažil se ignorovat, že mrzimorští ho vraždí pohledy, když je Nebelvír (a jmenovitě Harry) zastínil ne jednou, ale hned dvakrát během pěti minut.

Těsně před tím, než Harry zmizel v místnosti pro šampióny, zaslechl Nevilla, jak nenuceně říká: „Víš, Hermiono, možná se pletu, ale přísahal bych, že Ron vloni předpověděl, že se něco takového stane…“

„Cco je?“ zeptala se Fleur. „Máme sse vrrátit zpátky do ssíně?“

„Pochybuji,“ řekl Fred hladce. „Naopak si myslím, že jim může chvíli trvat, než se s tím srovnají. Fred Weasley, pátý šampión k vašim službám.“

„Pátý šámpión?“ zopakoval zmateně Krum. „Ále tóhle je Túrnaj tří kouzélnických škol.“

„Už ne,“ pokrčil Fred rameny.

„Proč jsi tak překvapený?“ zeptal se Harry. „Říkal jsem ti včera, že se přihlásím.“

„Přédpókládal jsem, žé to úděláš jako brádavický stúdent,“ odpověděl Krum.

„A připravit Cedrika o jeho šanci na slávu?“ zeptal se Harry řečnicky. „Mrzimorové by mě zabili.“

„To možná udělají tak jako tak, když jsi propašoval do turnaje dva Nebelvíry,“ upozornil ho Cedric.

„To je fakt,“ uznal Harry. „Ale aspoň jsem tě nepřipravil o možnost soutěžit. A nezapomeň na to, co jsi mi slíbil o okamžitém zmizení z jakéhokoliv hřbitova, na kterém by ses mohl ocitnout.“

„Jo, jo… Trochu pochybuju, že se na to budou dívat stejně,“ pravil Cedric suše. „Jste vy dva poslední, nebo ještě přijdou zástupci Havraspáru a Zmijozelu?“

„Ne, přišlo mi, že pět lidí je víc než dost pro tříčlenný turnaj,“ odpověděl Harry.

„Trši lidi by byli tak akorrát pro tršíčlenný turrnaj,“ trvala na svém Fleur.

„Nemáš žádnou fantazii,“ podíval se Harry smutně na svou budoucí švagrovou.

V tu chvíli do místnosti vešla Lenka a několik dospělých: Ludo Pytloun, Skrk, Moody, Snape, Brumbál, madame Maxime, Karkarov, profesorka McGonagallová, Sirius a Lockhart.

„Ještě jednou, proč tu jste, Zlatoslave?“ zeptala se profesorka McGonagallová.

„Jsem tady ze svého titulu ředitele,“ vysvětlil Lockhart se svým patentovaným úsměvem.

Snape si odfrkl. „Vy? Ředitel? Čeho?“

„Školy úžasnosti Harryho Pottera, samozřejmě,“ vysvětlil Lockhart. „A, jak můžete vidět, můj šampión je přímo tady. Harry, už jsme se dlouho neviděli.“

Harrymu to bylo trochu trapné. „Ve skutečnosti… jsem přihlášen za americkou školu… tady Fred je váš šampión.“

Lockhart se intenzivně zadíval na Freda. „Pamatuju si vás,“ řekl nakonec. „Váš žertovný obchod bude velký úspěch, to můžu říct už teď.“

Fred zazářil hrdostí a rychle přehodnotil svůj názor na miláčka své matky.

„Nemůžu uvěřit tomu, že jsi mi neřekl, že jsi čarodějka, Harry,“ zadeklamoval Sirius raněně. „Jsem tvůj kmotr! Máš se mnou probírat takovéhle věci!“

„No, možná, kdybys mě tak krutě neopustil na většinu mého života, zatímco sis užíval na Mallorce,“ vrátil mu to Harry.

„Už jsem řekl, že je mi to líto!“

„Mysslela jssem, še byl v Azzkabanu,“ ozvala se madame Maxime zmateně.

„Přepsal svou osobní historii,“ vysvětlil Moody. „Prostě to nechte být. Už tak to bude nejspíš trvat déle, než by mělo.“

„Můžu taky přepsat svoji historii?“ Karkarov zněl nadějeplně, nepochybně měl plné zuby toho, jak se vždycky vytáhne jeho smrtijedská minulost.

„Ne,“ utnul ho okamžitě Moody.

„Ale on mohl,“ trucoval Karkarov.

„On nemá Znamení zla,“ odpověděl Moody.

„To byl vážně nešťastný výběr tetování,“ politovala ho Lenka.

„Co tady dělá ona?“ dožadovala se Fleur a ukazovala na Lenku. „Jesstli je šesstý šampión Turnaje trší kouzzelnicckých škol, tak odcházzím, magiccká ssmlouva nebo ne.“

„Ale ne, nepřihlásila jsem se,“ odpověděla Lenka nevinně. „Jenom jsem probírala s ředitelem Lockhartem průběh svého třetího ročníku ve Škole úžasnosti Harryho Pottera. Řekl, že můžu pokračovat, ale protože studenti budou letošní rok trávit kvůli turnaji v Bradavicích, musím pokračovat v hodinách s Havraspárem.“

„Jak je možné, Brumbále, že máte tři bradavické šampióny? Dva by byli dost hrozní, ale se třemi máte víc než půlku soutěžících!“ rozčiloval se Karkarov.

„Technicky vzato, jenom Cedric je bradavický šampión,“ upozornil ho Fred. „Já tu jsem za Školu úžasnosti Harryho Pottera a Harry za Salemskou akademii čarodějek,“ rozesmál se nanovo.

„Jako by nestačilo, že musím být Američan, ještě k tomu musím být čarodějka?“ stěžoval si Harry. „Někdo tam nahoře mě vážně nenávidí.“

„Nejspíš si to zasloužíš,“ vložil se do toho Sirius nápomocně. „Ale hele, aspoň jsme byli minulé léto v Las Vegas. Představ si, jak zlé by to bylo, kdybys byl americká dívka a nezažil ani to.“

„To je pravda,“ uznal Harry.

„Nehledě na to, za jakou školu jste se přihlásili, pořád jste bradavičtí studenti,“ pěnil Karkarov.

„A myssleli jssme ssi, še Věková hrranice nepusstí dovnitrš mladší sstudenty,“ dodala madame Maxime. „Nevím, kolik je tomu zrrzkovi, ale ten drruhý je na to urrčitě mocc mladý.“

„Jenom žárlíte, že jste taky nezvládli přelstít ten systém,“ odbyl ji Harry.

„Kdybychom mohli přihlásit nezletilé studenty, přivezli bychom jich s sebou pochopitelně mnohem víc,“ stěžoval si Karkarov chladně. Ne tak moc jako Dracova matka, kdykoliv ji Harry viděl, ale stejně.

„Co, takže si myslíte, že čtvrťák je příliš velké nebezpečí, že byste si musel dovézt další studenty, aby se to vyrovnalo? A kam se poděla ta vaše víra v Kruma?“ zeptal se Harry řečnicky.

„Neviňte Brumbála z Potterova odhodlání porušovat pravidla,“ rozkázal profesor Snape tlumeně. „Překračuje všechna pravidla od té doby, co nastoupil.“

„Abychom byli fér, pravidla zase překračují mě,“ bránil se Harry.

„Hodil jsi do Poháru lístek se svým jménem, Harry?“ zeptal se profesor Brumbál klidným hlasem.

„Ano,“ přiznal Harry, „ale taky to na mě někdo ušil.“

„Pottere, zamyslíte se alespoň někdy předtím, než promluvíte?“ zeptala se profesorka McGonagallová unaveně. „Přihlásil jste se, ale taky to na vás někdo ušil?“

„Zřídkakdy,“ odpověděl Harry. „Ale ačkoliv je pravda, že jsem se přihlásil za Školu úžasnosti Harryho Pottera, myslím, že moje reakce – podobně jako fakt, že se jedná o dívčí školu a moje jméno bylo napsané na pergamenu, který Merlinví nepoužívám už od začátku druhého ročníku – jasně ukazují, že jsem se nepřihlásil za Salemskou akademii čarodějek.“

„Nebo se nás jen snažíte zmást,“ upozornil Snape.

„To je možné“ souhlasil Harry. „Ale to bombardování, co nastane kvůli tomu, že jsem mladá americká čarodějka – což by ze mě dělalo chodící klišé – by to za to vážně nestálo.“

„Pravidla říkají, že kohokoliv Ohnivý pohár vybere, ten musí soutěžit, takže nemá smysl se tady o tom hádat,“ řekl Skrk a vypadal, že by moc rád odešel.

„Chci vědět, jak sse dosstal pršes Věkovou hrranici,“ trvala na svém madame Maxime. „Pokud Brrumbál neudělal chybu?“

„Profesor Brumbál neudělal žádnou chybu,“ vyštěkla profesorka McGonagallová.

„To jistě není vyloučeno,“ připustil Brumbál zdvořile.

„Ne, neudělal,“ ujistil je Harry. „Jenom jsem víc kreativní. Mohl bych vám říct, jak jsem to dokázal, ale pak byste to příště ohlídali a myslím, že jestli někdo další bude potřebovat překročit Věkovou hranici a narazí při tom na můj postup, pak si zaslouží ho v klidu použít.“ Konec konců, cestování časem bylo poněkud extrémní, pokud jste se jenom chtěli zúčastnit trapné soutěže. Pokud by to někdo podstoupil jen proto, aby se mohl přihlásit, tak ať.

„Trvám na tom, že znovu přihlásím všechny ostatní studenty, kteří se mnou přijeli,“ řekl Karkarov. „Chci další dva studenty a jsem si jistý, že madame Maxime taky.“

Francouzská ředitelka přikývla v souhlasu.

„Ale Pohár nevzplane dřív než před dalším Turnajem,“ Pytloun se cítil nepříjemně. „Takže už nemůžete přihlásit další. A nemůžete ani odjet, protože Krum je vázaný k soutěži…“

„Vážně žeru, jak nikoho nezajímá, že mě někdo z neznámého důvodu přihlásil do vysoce nebezpečné soutěže,“ postěžoval si Harry, zatímco pozoroval dospělé hádat se.

„To bude těmi škrknami, že se hádají o tom, co je ‚fér‘ a ‚jak se to mohlo stát‘ a ignorují důležitější otázku ‚proč‘,“ svěřila se mu Lenka.

„Dobře, že tu není žádné jmelí, jinak bychom se nedostali přes ‚jak může být v Turnaji tří kouzelnických škol pět soutěžících‘,“ povzdechl si vděčně Harry.

„Možná je to nezajímá, protože ses přihlásil i sám,“ navrhl Lockhart.

„Nebo protože jsou příšerně nedbalí. To je jedno,“ pokrčil Harry rameny. „A hele, vážně byste si měl promluvit s Krumem, když tu jste. Zřejmě vůbec nemá ponětí, jak pracovat se svou slávou.“

„Hm,“ zamyslel se Lockhart. „A pro mezinárodní famfrpálovou hvězdu obklopenou hormonálními puberťáky to jistě může být problém. Ano, promluvím si s ním.“

„Jak dlouho tu vůbec zůstanete?“ zeptal se Harry.

„Podle pravidel tu jako ředitel soutěžící školy budu zasedat v porotě, takže celý rok,“ oznámil mu Lockhart. „Ještě jednou díky za tuhle příležitost dostat se zase do médií.“

„To nic,“ odpověděl Harry velkoryse.

„Kdyby šlo o jakéhokoliv jiného studenta v potenciálním nebezpečí, asi by byli hodně znepokojení,“ začal teoretizovat Sirius. „Ale ty chodíš bojovat s trolly, protože se nudíš.“

„To se stalo jenom jednou!“ protestoval Harry.