Autor: Kailin Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: arabeska
Originál: https://www.fanfiction.net/s/12060510/1/Due-North
Rating: 13+
Epilog: O pět let později
Na památku Becky
Dveře laboratoře se otevřely a zase zavřely. Cítil jsem, jak mi po zádech přeběhl studený vzduch a vzhlédl jsem od pracovního stolu. S vážným výrazem mě pozorovaly teplé hnědé oči.
„Táto.“
Zamrkal jsem. Kdy jsem se stal ‚tátou‘? Býval to ‚tatínek‘, to pojmenování jsem měl poměrně rád. Samozřejmě, až po ‚tata‘, což bylo první slovo mého syna. Nebylo pochyb, že Brady roste. Bylo mu pět (a skoro tři čtvrtě, jak všem zdůrazňoval). Za dalších pět let přiletí sova z Ilvermorny a doručí jistý dopis. Proč mi tohle čas dělá?
„Ano?“
„Máma říká, že musíme jít,“ prohlásil netrpělivě a odhrnul si z čela kadeř tmavých vlasů.
‚Máma‘, ne ‚maminka‘. Přemýšlel jsem, jestli si Hermiona také všimla změny v její titulatuře.
„Nechci přijet pozdě,“ pokračoval můj syn. „Trenér řekl, že tam chce mít všechny včas.“
Poslední dvě slova zdůraznil, takže zcela jasně nejenže věnoval trenérovým slovům náležitou pozornost, ale také zdědil Hermioninu velkou úctu k pravidlům a předpisům.
„Hned jsem tam,“ ujistil jsem ho.
„Dobře!“ vyrazil ze dveří. Musel jsem zavřít laboratoř. Nemohl jsem nechat trenéra čekat, že?
Někde hluboko v duši jsem věděl, že v určité chvíli se Brady pravděpodobně zblázní do famfrpálu. Aspoň to bude něco, čemu rozumím.
Ale lední hokej?
Kdo mohl tušit, že budeme našeho syna vozit do Trapper’s Bay, s vakem výstroje vysokým jako on, a pak se třást zimou v nevytápěném prázdném skladišti s ledem místo podlahy a sledovat ho, jak se snaží trefit puk spolu s deseti dalšími dětmi stejného věku, které se stěží udržely na bruslích? Hokejová hra nejmenších amatérů byla zábavnější než soutěže. Všechny děti měly tak dobře vycpané oblečení, že hojné komické pády nikomu neublížily.
Jsem si jistý, že z místních mládežnických týmů, které jsou rozesety po celé Kanadě, vyšli někteří skutečně dobří hráči, ale můj syn s největší pravděpodobností jedním z nich nebude. Ani jeho matka, ani já nemáme v těle jedinou sportovně nadanou buňku, a zatím to vypadalo, že Brady bude pokračovat v rodinné tradici. Zdálo se mi, že jeho nadšení převažovalo nad schopnostmi, ale vždycky dal do hry všechno a dobře se bavil s kamarády, které si našel.
Před týdnem oznámil, že v září nastoupí do školy ve městě. Pro Hermionu to byla rána pod pás, doteď ho učila doma a moc si to užívala. Brady byl chytrý chlapec, nepřekvapilo by mě, kdyby byl dál než jiné děti jeho věku. Přesto jsem chtěl, aby rozvíjel své společenské dovednosti, nemohli jsme ho navždy držet doma.
Brady už projevoval známky magie, což vyžadovalo Rozhovor, který v určitém okamžiku života dítěte musí absolvovat kouzelničtí rodiče, žijící na mudlovském území. Rozhovor o tom, že se nechlubíme kouzly před dětmi, které tento talent nemají. O tom, jak neříkáme lidem, že košťata zvládnou víc než jen vymést prach z koutů. O tom, že ne, váš otec nepřemění břízu na papouška prostě proto, aby ho vaši malí kamarádi viděli poletovat kolem domu. Zdálo se, že Brady si vzal naše přednášky k srdci, a upřímně jsem doufal, že v budoucnosti bude třeba minimum ošemetných náprav škod.
S Hermionou jsme se rozhodli rodinu nerozšiřovat. I když jsme syna milovali celým srdcem, dospěli jsme k názoru, že nám stačí. Stejně jako jeho otec a matka zůstane Brady Snow jedináčkem. Mohli jsme si dovolit mít víc dětí, kdybychom se k tomu rozhodli. Zmizhmyz byl celoročně nejprodávanějším produktem, šel na dračku na severní i jižní polokouli. A také jsem nadále dostával tučné šeky, kdykoli se měl dostat na trh nový kombinovaný lektvar, vyráběný s využitím mé patentované metody. Mohli jsme rozšířit srub nebo vyměnit zařízení z druhé ruky, které kupovala Hermiona, ale rozhodli jsme se neudělat ani jedno z toho. Stejně jako v Bradyho případu nám to víc než stačilo.
„Severusi!“ Hermiona strčila hlavu do dveří a pustila dovnitř další vlnu chladného vzduchu. „Opravdu musíme vyrazit!“
„Už jdu.“ Mávnutím ruky jsem ztlumil plamen pod kotlíkem, v němž se vařil pokus o účinnější Výtažek z hrbouna. Doufejme, že by z toho časem mohl být další zdroj peněz.
Přehodil jsem přes sebe plášť a zavřel za sebou dveře laboratoře. Brady už čekal u auta a vzrušeně poskakoval, Hermiona mu řekla, aby se uklidnil.
Ano, před pár lety jsme si koupili auto. Bylo dost snadné přemísťovat se na kraj města, než jsme měli Bradyho, ale jízda autem nám pomohla vyhnout se zvědavým otázkám, jak jsme se tam dostali s malým dítětem. Když jsme náš ojetý džíp zaparkovali u provizorní ledové arény a vykládali z něj hokejovou výstroj našeho syna, pomohlo nám to splynout se všemi ostatními. Přemýšlel jsem, co by udělali Brumbál a Pán zla, kdyby zjistili, že jejich bývalý poslušný psík je celý žhavý žít jako mudla. To stačilo, abych se ušklíbl.
Pohlédl jsem na Hermionu se starým nebelvírským šátkem omotaným kolem krku a na Bradyho, pyšnícího se zmijozelskou šálou, neochotně mu věnovanou strýčkem Harrym.
„Víš, že jsi mohla nastartovat,“ poznamenal jsem.
„Chtěli jsme počkat na tebe, lásko,“ odpověděla Hermiona.
Přemýšlel jsem o tom, jak se můj život změnil, a zdálo se mi, že všechno směřovalo k tomuto – když Hermiona dorazila do North Woods, naučil jsem se usmívat; když přišel Brady, naučil jsem se smát.
„Tak si naskočte, rodino,“ řekl jsem.
Dveře auta se zabouchly. Otočil jsem klíčem v zapalování a zamířili jsme do města.
KONEC
Poznámka autorky: ‚Přímo na sever‘ jsem věnovala Becky Mortonové Bensonové, oddané páru Severus/Hermiona a mimořádné fanynce Alana Rickmana. Becky byla laskavá a jemná žena, která nakreslila několik krásných ilustrací k ‚Na sever‘. Povzbudila mě, abych napsala pokračování. Přála bych si, abych se na to zaměřila a tento příběh napsala dřív, protože Becky zemřela v roce 2015. Kdykoli se objeví nový komentář, vždycky si přeji, aby byl od ní. Odpočívej v pokoji, drahá Becky.
Poznámka překladatelky: Jimmi a Seviku99, děkuji za vaši pomoc. Bez vás by to nešlo.